Než poznáme nějaký předmět, nevíme, co představuje. To je ve skutečnosti důvod, proč jej studujeme. V případě Realizace Boha studujeme tento předmět prostřednictvím naší modlitby, meditace a dalších disciplín. Je to ten nejtěžší předmět, ale kdokoli, kdo se modlí a medituje upřímně, nebo dokonce i neupřímně, studuje předmět realizace Boha. K dosažení ovoce našeho vnějšího studia, řekněme doktorátu, trvá mnoho let. Krok po kroku postupujeme od školky k univerzitě. V duchovním životě začínáme modlitbou a meditací. Potom se ponoříme dovnitř a pokračujeme kontemplací, a nakonec jednoho dne dokončíme svou cestu. A když svou vnitřní cestu dokončíme, s velkým překvapením zjistíme, že jsme na počátku cesty nové. V duchovním životě je vše zcela nový začátek. Je to jako objevování překrásné zahrady. Cítíme, že nemůže existovat žádná krásnější, ale Bůh říká: „Nikoli, existuje zahrada nekonečně krásnější než tato.“
Před realizací Boha můžeme mít pouze velice matnou představu o tom, kdo a co Bůh je. Je to pouze až po realizaci Boha, kdy se pro nás stává Bůh naprosto živou skutečností. Tehdy se stává Univerzální Vědomí naším; vědomě se stáváme jeho částí a součástí. Pokud si to přejeme, můžeme vědět, co se děje kdekoli ve vesmíru. Existují také tisíce věcí, které dělá osoba, která realizovala Boha, a co normální lidé dělat nemohou. Před realizací Boha jsem dělal možná pět nebo šest věcí denně. Nyní neexistuje jediný den, abych nedělal tisíce věcí ve vnitřním světě. Platí to pro všechny duchovní Mistry, kteří realizovali Boha. Mistři, kteří realizovali Boha, mohou vykonávat všechny tyto věci, neboť nepoužívají svou mysl. S naší myslí můžeme dělat v jeden okamžik jen jednu věc. Mysl může pracovat velice rychle; může vyřešit jednu, dvě nebo tři věci velice rychle. Ale nemůže dělat dvě věci najednou, zatímco duše, která realizovala Boha, může vykonávat mnoho, mnoho věcí souběžně.
Realizace Boha znamená jednotu s Boží Vůlí. Než vstoupíme do duchovního života, Boží Vůle nás nezajímá. Děláme to, co si přejeme my. Ale jakmile vstoupíme do duchovního života, snažíme se v každém okamžiku vědět, co je Boží Vůlí. Když začneme praktikovat duchovnost, Bůh nepřijde a nestoupne si před nás, aby nám řekl, co si přeje. Ale uvnitř nás existuje vždy někdo, kdo nám říká tu správnou věc, a vyzývá nás, abychom správnou věc udělali, a to je Bůh. Během našich modliteb a meditací nám naše duše nebo Nejvyšší vnitřně říkají, co má být vykonáno. Jestli to uděláme, jdeme směrem ke světlu, ale jestli neposloucháme, procházíme se v temnotě.
Pokud má hledající štěstí, pošle mu Bůh svého zástupce, aby mu objasnil Jeho Vůli, a tímto zástupcem je tvůj duchovní Mistr. Žák může říci: „Kdyby přede mnou stál samotný Bůh, dal by mi možná jiné Poselství.“ Nebo si může myslet: „Tento Mistr mne neuspokojuje, nenaplňuje mé touhy. Možná, že Bůh Sám neslyší mé modlitby nebo neví, jaké mé touhy jsou.“ Žák může klamat sám sebe mnoha způsoby, oddělujíce Boha od svého Mistra a přesvědčujíce sám sebe, že se Bůh nachází někde jinde. Ale pokud je žák duchovně vyspělý, uvidí, že Bůh i Mistr vědí, jaké jsou jeho touhy a pokud je nenaplní, je to proto, že si Bůh nepřeje, aby byly naplněny.
Jestliže žákova aspirace poklesne a začne dělat vnitřně nebo navenek špatné věci, může si myslet: „Ach, Mistr neví, co dělám.“ Ale Mistr to ví, pouze o tom nemluví. Vidí-li Mistr, že žák dělá stále špatnou věc, že neustále kráčí v temnotě, stane se nakonec tichým svědkem; v tichosti bude vše sledovat. Je to jako naši rodiče. Říkají nám, abychom dělali správné věci. Ale když je znovu a znovu neposloucháme, zůstanou zticha a jen nás pozorují.
Chtěl bych vám říci, co se stalo dnes kolem 6:40 hodin ráno. Pět žáků se na mne rozzlobilo, ale nechci říct, kteří to byli. Když jsem se díval do zrcadla a holil jsem se, dostával jsem uvnitř hlavy jednu ránu za druhou. Naštěstí jsem se nepořezal. Otevřel jsem své třetí oko, abych viděl, kdo mne tak bije. Viníci mohou říci: „V té době jsem spal.“ Ano, mohli spát, ale včera v noci jejich agresivní nebo nespokojené vitálno bylo na mne tak rozzlobeno, že některé jejich špatné síly do mne vstoupily a já jsem dostal takové rány!
Tyto zkušenosti mají téměř všichni duchovní Mistři. Přesně jako rány, které dostává Muhammad Ali, takové dostáváme i my. Někdy ani nechci vědět, odkud přicházejí, protože když vidím, že je to od mých drahých, kteří mne takto bijí, pak bych se cítil ještě hůře. Nejlepší je dostat vaše rány, pár minut trpět a potom, máte-li tu schopnost, odhodit tuto zkušenost to Univerzálního Vědomí. Dnes ráno jsem netrpěl déle než dvě minuty. Byl jsem dostatečně silný, abych to zvládl, takže jsem se nemusel obtěžovat odhazováním útoku do Univerzálního Vědomí. Potom jsem sešel dolů a cvičil jsem.
Toto není smyšlená historka. Věřte mi! Jednou vás potká stejný osud. Najednou se budete sami sebe ptát, odkud přicházejí rány, které na vás dopadají. Co jste komu udělali? Člověk nemusí být ani duchovním Mistrem. Někdy může člověk klopýtnout, ani neví jak. Během toho, když sedíte, si můžete natáhnout sval. Není to proto, že by byl ve vašem systému nějaký problém, ale protože se něco stalo ve vašem vnitřním světě. Někdo na vás vědomě a cíleně namířil velmi silné nebožské myšlenky, aniž jste si toho byli vědomi. Vzhledem k tomu, že celá vaše bytost nebyla energetizovaná nebo dynamická, nemohlo se vaše tělo bránit a byli jste napadeni. Mnohokrát, mnohokrát trpíte něčím, o čem si myslíte, že je tělesnou indispozicí, která se z ničeho nic objeví. Ale není to tělesná indispozice; někdo vás napadl. A tato hra se neustále a neustále opakuje.
Abych se vrátil k vaší otázce o Mistrových Božsky se usmívajících očích: tyto Božsky se usmívající oči jsem ukázal mnohokrát, a nejsou podvodem. Přijde doba, kdy úplně každý můj žák uvidí pravdu, o které mluvím, ať již mne nyní bere vážně nebo ne. Čím výše vystoupáte, tím jasnější bude, kdo jsem, a tím větší budete mít víru, lásku a oddanost. A obráceně, čím hlouběji klesnete, tím zmatenější budete. Ale až zasvitne den vaší realizace Boha, někdo přijde, a tuto realizaci vám dá. V tomto okamžiku neuvidíte zcela neznámou tvář a tělo; ne, přijde tato má tvář a toto moje tělo! Ale toto se týká jen nejbližších žáků; nemohu to udělat pro všechny.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 8, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_8