Mysl je jako učitel prvního stupně základní školy. Je mnoho otázek, na které učitel z prvního stupně neumí odpovědět. Srdce je jako učitel druhého stupně. Pak je duše, která je jako učitel střední školy, a Nejvyšší, který je jako univerzitní profesor. Mysl je tak špatná; dělá, co může, aby nám zabránila učit se od srdce. Tvrdí: „Teprve až se naučíš všechno ode mne, můžeš postoupit do další třídy.“ Pak, když mysl vidí, že je někdo dobrý student a že je zralý postoupit na druhý stupeň, nechá ho záměrně propadnout, aby si ho udržela déle. Pak po několika letech začne být student znechucen; má pocit, že nikdy neprojde prvním stupněm. To je chvíle, kdy se mnoho, mnoho hledajících vzdá duchovního života. Vzdají se, protože je mysl přesvědčí, že nemohou postoupit ani na druhý stupeň, natož na střední školu.
Učitel-mysl často nezná odpověď, ale přesvědčuje nás, že odpověď zná. Mysl nikdy nemůže zodpovědět otázku, která vychází z hloubi našeho srdce. Mysl nás však přesvědčuje, že ví všechno. Neustále nám tedy dává chybné lekce. Navzdory tomu nám mysl říká: „Moje odpovědi jsou dokonalé, dokonalé, dokonalé!“ Pořád děláme chyby, protože celý svůj život svěřujeme mysli.
Mysl chce získat radost zvláštním způsobem. Mysl tvrdí: „Toto je jediný způsob. Žádný jiný způsob neexistuje.“ Jako diktátor — mysl promluvila! Pak přispěchá duše nebo Mistr a ukáže nám jiný způsob. Mysl okamžitě řekne: „Ó, můj Bože, to je nemožné, nemožné!“ Mysl nechává otevřené jedny dveře a tvrdí, že musíme jít právě jimi; nedovolí nám vidět jiné cesty. Ve velkém zámku může být mnoho dveří, ale mysl nám nedovolí používat je; drží dveře zamčené na několik západů. Když však duše vidí, že se zoufale snažíme dostat za hranice mysli, přijde a otevře nám dveře jedny po druhých. A nemusí to být dveře, vůbec ne! Jak jsme šťastni, když nám duše otevře třeba i nové okno!
Když nemůžeme překročit hranice mysli, jsme úplně v pasti. Je to jako být ve vězení. Jediná věc, kterou můžeme dělat, je modlit se k někomu, aby nás osvobodil, a ten někdo je buď Mistr, nebo Nejvyšší. Nezáleží na tom, ke komu se modlíme, protože Milost Nejvyššího působí také v Mistrovi a skrze něj.
Vždycky říkávám, že nemůže být vyšší modlitby, než je modlitba Spasitele Ježíše Krista: „Staň se Vůle Tvá.“ Když bude ale hospodář jenom sedět v chalupě a opakovat: „Staň se Vůle Tvá,“ nikdy nebude mít bohatou úrodu. Ne, musí pole orat, zalévat, hnojit a dělat všechno, co je třeba. Teprve tehdy, když udělal všechno, co mohl a co bylo v jeho silách, teprve potom má právo říci: „Staň se Vůle Tvá!“
Až když uděláme všechno, co z nitra cítíme, že udělat můžeme, a až když využijeme všechny své schopnosti, které nám Bůh dal, pak bychom měli říkat tuto modlitbu. V tu chvíli můžeme říci: „Ó Bože, dal jsi mi schopnost udělat toto a já jsem to udělal. Nyní nemohu jít ani o kousek dále, výše nebo hlouběji. Staň se Vůle Tvá.“ Pak Bůh přijde a dá nám mnohem více schopností, vnitřně i navenek.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 10, Madal Bal, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_10