Musíme tedy vědět, co přijímání skutečně je. Jestliže chceme přijmout rozlehlost, je několik věcí, kterých se musíme vzdát. Ve skutečnosti se jich však nevzdáváme; pouze jim necháváme jejich pravé místo, tak aby mohly také usilovat o světlo. Řekněme, že v tuto chvíli jsem připraven usilovat o světlo. Když ale budu čekat na svého bratra, svou sestru nebo svého drahého, Bůh řekne: „Ty blázne! Já jsem zavolal tebe; tvá hodina přišla. Proč otálíš? Až přijde hodina tvého drahého, v tu chvíli zavolám jeho.“
Když udeří Boží Hodina, v tu chvíli to ani není naše volba postavit se na stranu Boha. Ne, Bůh se prostě postaví na naši stranu. Shodil atomovou bombu světla a my jsme tak šťastni, že se stáváme jedním s Jeho Vůlí.
Když hrál Pán Krišna na flétnu, gópie (pozn. překl.: indické ženy z venkovských rodin) běžely, aby byly s ním, protože byly připraveny. Lidé, kteří nebyli připraveni, ale nepřišli. On hrál na flétnu pro všechny, ale pouze ti, kteří byli připraveni, k němu přiběhli. Milost Nejvyššího sestupuje; božské Světlo sestupuje. Někteří lidé jsou připraveni, aby otevřeli své dveře a okna, jiní nejsou. Někteří vzývají toto světlo, aby přišlo a vstoupilo do nich, ale milióny a miliardy to nedělají. Říkají: „My to nepotřebujeme.“ Pro ně ještě Boží Hodina neudeřila.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 10, Madal Bal, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_10