Jednota musí přijít ne z myšlenky nebo z mysli, dokonce ani ne z dechu, jednota musí přijít z představivosti. Musíme si představit, že Bůh s námi v každém okamžiku hraje Hru, vstupujíce do nás a vycházejíce z nás. Považujme naše tělo za pokoj. Musíme si představit, že Bůh, ten Nejkrásnější, Nejmocnější, vstupuje do tohoto pokoje a hraje svoji Kosmickou Hru uvnitř a prostřednictvím naší fyzické existence. Pokud můžeme mít tento pocit, pak s námi bude Bůh nanejvýš potěšen.
Několik dalších věcí si také přeji říci. Mám srdce a mé srdce cítí, kolikrát mne neberete vážně, když mluvím o duši. Jeden den někdo cítí důležitost toho, co říkám o duši: „Ó, Guru mi říká, že moje duše je se mnou spokojena nebo nespokojena.“ Ovšem ani ti, kteří věří mým promluvám o duši, nechtějí cítit přítomnost duše nebo vidět realitu duše. A při mnoha příležitostech tito stejní žáci dokonce existenci duše popřou.
Pro mne je duše nejdůležitější skutečností. Řekl jsem, že duši je možné nejenom cítit, ale také vidět, přesně stejným způsobem, jako vidím já vás. Pokud nemůžete mít víru ve skutečnost vaší duše, jak potom můžete mít víru v Boha? Realizovat Boha je nekonečně těžší než přijít do kontaktu s duší. Duše je jako průvodce, který nás pomalu, spolehlivě a neomylně, podle naší vlastní rychlosti, vezme k cíli. Pokud nevěříte v průvodce, jak potom budete schopni dostat se k cíli, jímž je Bůh?
Když v sedmdesáti, osmdesáti nebo devadesáti zemřete, jasně uvidíte, že vaše duše je vaší stálou, věčnou skutečností. Ale v zájmu skutečného pokroku to musíte vidět a cítit nyní, zatímco jste na zemi. Lidé, kteří nejenže věří v existenci duše, ale také chtějí cítit přítomnost své duše a vidět skutečnost duše, mne těší nejvíce. Naopak lidé, kteří nevěnují žádnou pozornost své duši a nevěnují žádnou pozornost mým promluvám, týkajících se duše, mne v žádném případě netěší.
Mám tolik Center. Denně od nich dostávám zprávy a cítím vibrace týkající se toho, co se tam děje. Když cítím celkovou vibraci, nemusím se ptát na jednotlivce. Když vaříte rýži a chcete zjistit, zda je uvařená, vezmete pouze několik zrníček a okamžitě víte, zda je zbytek rýže možné jíst. Podobným způsobem okamžitě získám od jedné nebo dvou silných duší v centru správný pocit, zda ostatní aspirují, nebo ne.
V tomto životě mám tisíce žáků a mnoho obdivovatelů, přátel, známých, a tak podobně. Na fyzické úrovni jednám s několika tisíci lidmi. Když jsem ale ve vnitřním světě, jednám s tisíci a tisíci dušemi. Většina žáků si myslí, že ve světě duší se zabývám pouze několika lidmi jako Agni a deseti nebo dvaceti jinými žáky, kteří během let zemřeli. Toto je politováníhodná chyba. Ve vnitřním světě jsem ve styku s neomezeným počtem duší.
Za lidi, kteří mne přijali a jsou mi blízcí v tomto světě, budu odpovědný v jiném světě poté, co zemřou, podle míry jejich přijetí a podle jejich blízkosti. Někteří lidé, kteří mne netěší v tomto světě, si myslí, že až jednou odejdou do jiného světa, budou mi najednou všichni blízcí, bližší, nejbližší. Tak to ale není. Vy, lidé, se nepřipravujete. Nemyslím na vaši smrt — nikdy, nikdy! Ale až budu v jiném světě, většina z vás bude muset přijít zpět a procházet životem a smrtí opět a opět, zatímco můj Milovaný Nejvyšší mi slíbil, že toto bude má poslední inkarnace. A tak pokud se mnou chcete mít silné spojení v budoucích inkarnacích, musíte mi být blízcí a těšit mne nyní.
Co se stane s lidmi, kteří nepřemýšlí o vyšších světech, ale myslí jen na svůj pozemský život a materiální potřeby? Co budou mít? Pokud nebudou mít aspiraci dostat se do vyšších světů, pak je spoutá život touhy. Čím častěji vidím, že přemýšlíte pouze o materiálním světě, a ne o vnitřním světě, tím více jsem zklamán. Každý z vás si může během meditace představit, že existuje jiný svět, do kterého budete jednou muset odejít, ať již ochotně, nebo neochotně. Pokud pro mě chcete pracovat a sloužit mi, až odejdete do jiného světa, pak nyní neztrácejte všechen svůj čas přemýšlením o materiálním světě.
Je nekonečně více věcí, které mne na zemi netěší, než věcí, které mne těší. Je to pravda, ať již se dívám na žáky jako na jednotlivce nebo skupinu. Štěstí přichází pouze tehdy, pokud vidím, že se někdo nevzdává. Jestliže někdo neustále bojuje za to, aby se stal lepším člověkem, lepším hledajícím, lepším žákem, pak jsem šťastný. Mnozí, mnozí se vzdali. Zůstávají sice v lodi, spí a chrápou, ale vzdali se; cítí, že jejich případ je beznadějný. Nedělají pokrok, nekráčí vpřed, nenoří se hlouběji a nelétají výše.
Chci, aby se moji žáci nevzdávali. Ten, jenž se nevzdal, ta, jež se nevzdala — jsou těmi, kteří mne těší. Lidé, kteří se vzdali a říkají, že jsou beznadějný případ, se již stali zbytečnými. Avšak lidé, kteří stále bojují za to stát se dobrými žáky, lepšími žáky, nejlepšími žáky, mne rozhodně těší. Já sám jsem se u nikoho nevzdal, v některé žáky mám ale více víry než v jiné.
Jak jsem již řekl předtím, základní víru, nejvyšší víru, mám v každou jednotlivou lidskou bytost, protože každého jasně vidím jako skutečného Boha. Šrí Rámakrišna říkával, že vidí Vivékánandu jako Boha samotného. Někdy, když na vás medituji ve svém nejvyšším božském vědomí, vás rozhodně vidím jako svého Pána Milovaného Nejvyššího. Nevidím vás jako lidské bytosti s lidskými nedokonalostmi. Ne, tehdy vaše fyzická těla zmizí a já vidím vaše duše jako ty nejdokonalejší představitele našeho Milovaného Pána Nejvyššího. Tehdy cítím nesmírné štěstí. Plavu v moři extáze.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 1, Sri Chinmoy Centrum, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_1