Na Světovém parlamentu náboženství v Chicagu vaše ticho promluvilo hlasitěji než všichni ostatní mluvčí.

Sri Chinmoy: Věřte mi, alespoň sedmkrát nebo osmkrát mě tam několik představitelů doslova prosilo, abych řekl pár slov, ale já jsem nechtěl. V Indii jsem toho dost napsal o svámím Vivékánandovi a snadno jsem o něm mohl něco říci. Ale místo toho jsem měl třicet devět mírových koncertů na počest jeho třiceti devíti let, po kterých byl fyzicky na zemi. Ticho je nekonečně plodnější než řeč na vnější úrovni.

Editor: Jak je možné, že lidé na Havaji vás přiměli, abyste něco řekl, kdežto lidé v Chicagu to nedokázali? Po vašem nedávném koncertě na univerzitě Hawaii Manoa Campus jste měl přednášku a předtím vám Matsunagův institut pro mír dal mírové ocenění.

Sri Chinmoy: Občas se stává, že jsem vydán na milost svým žákům kvůli slibům, které dali různým představitelům. Jinak bych mohl přijmout to ocenění v tichu a stejně tak bych v tichu mohl nabídnout svoji vděčnost. Ale když moji studenti slíbí, že promluvím, nebo když mě někdo nachytá bez doprovodu, otevřu svoje velká ústa a řeknu: „Ano, promluvím.“ Potom z toho nemám žádnou radost, protože vím, že lidé v publiku by získali mnohem více z mého ticha. Kdykoli někdo mluví, má pocit, že je nějak lepší než jeho posluchači. Říká si: „Já mám veškerou moudrost a vy jste přišli sem, abyste jí trošku přijali. Nebudete-li mi naslouchat, zůstanete v noci nevědomosti.“ Když má někdo přednášku, má pocit nadřazenosti. Nikdy nemá pocit, že posluchači mu dělají velikou laskavost, protože vynášejí na povrch jeho dobré vlastnosti. Teoreticky by učitel mohl říci, že se sám učí, když přednáší. Ale někde ve skrytu mysli se učitel domnívá, že pouze sdílí se svými studenty svoje nadřazené poznání. Věří, že jeho posluchači jsou žebráci a on jim dává všechno.

Naproti tomu, když učitel se svými studenty medituje, ani on, ani oni nemají pocit, že jsou žebráci. Učitel pozvedává svoje studenty a jeho studenti pozvedávají jeho. Kdo může v tiché meditaci říci, že je podřízený nebo nadřazený? Je to rodina jednoty. Když jde otec po ulici a za ním jde jeho malé dítě, nemyslí si: „Ach ty jsi malý chlapec. Co tady děláš? Nechoď se mnou.“ Ne, otec je velice šťastný a hrdý, že ho jeho malé dítě následuje. A dítě se nebojí otcovy výšky nebo síly, protože ví, že jednoho dne vyroste a bude stejně vysoké a silné jako otec.

Je-li vaše aspirace silnější než moje, co s tím? Jestliže mám jednu kapku aspirace, nabídnu ji oceánu. Pokud máte deset, dvacet nebo sto kapek, také je vhodíte do oceánu. Když kapka dopadne na hladinu oceánu, ztratí svoji identitu a ztotožní se s nekonečným oceánem. Nabídnete-li vy svoje kapky a já svoje, všichni se staneme nedílnou součástí oceánu aspirace.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 2, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_2