Když učiníme další krok, řekneme Bohu: „Rádi bychom tě těšili s radostí a také nepodmíněně.“ Jestliže On chce, abych si s Ním v tomto okamžiku povídal, udělám to šťastně, rád a s hrdostí. Když mě v příštím okamžiku požádá, abych hrál tenis, budu rád hrát tenis. Když mě v následujícím okamžiku požádá, abych dělal něco jiného, také to udělám a budu u toho šťastný a hrdý. Nakonec bychom rádi dělali pro Boha všechno nepodmíněně. Nebudeme si klást žádné podmínky: „Bože, když mi dáš toto, já pro tebe udělám tamto.“ To není naše filozofie. My říkáme Bohu: „My Ti šťastně a se sebedáváním dáme to, co od nás chceš. Přišli jsme na svět proto, abychom Tě těšili Tvým vlastním Způsobem.“ To je naše filozofie.
V naší filozofii máme ještě něco jiného — sebepřekonání. Nebudeme zcela spokojeni s našimi minulými nebo současnými dosaženími. Musíme jít vpřed, musíme jít vzhůru a musíme jít dovnitř.
SCA 466-469. 3. července 1997 měl Sri Chinmoy rozhovor s novinářkou z newyorských novin (Newsday). Reportérka přihlížela Sri Chinmoyově závodu na 3100 mil v Jamaice, v New Yorku.↩
From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 12, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_12