Reportérka: Jednou jsem běžela deseti mílový závod, byl to můj nejdelší závod, a pamatuji si, že to bylo jako jízda na emocionální horské dráze. Asi po třech mílích jsem si říkala: „To je skvělé! Dokážu uběhnout dvacet šest mil. Zvládnu maraton.“ Po šesti mílích jsem si říkala: „Sakra, ta kolena bolí, moje chodidla bolí, jsem naprosto vyčerpaná!“ Bylo to jako na houpačce. Co byste poradil svým žákům, aby jim to pomohlo se s něčím takovým vyrovnat?

Sri Chinmoy: Říkám svým žákům, aby neustále používali svoji moudrost. Občas jsme unavení fyzicky. Občas jsme unavení mentálně. Občas jsme unavení emocionálně. Občas jsme unavení bez rozumného důvodu. Naše mentální letargie nám často dává pocítit, že pokud nebudeme schopni dokončit závod, nic zvláštního se nestane. Existuje velké množství způsobů, jak nás může mysl přesvědčit, že je zbytečné a nepotřebné pokračovat. Mysl nám dá pocítit: „Jenom se bezdůvodně ničím.“ Pokud nás mučí naše mentální letargie nebo neochota, nesmíme se jim poddat. Naše motto zní: „Nikdy se nevzdávej!“ Můžeme se vzdát teprve tehdy, když je to naprosto nezbytné, teprve když jsme dali všechno, co jsme měli a všechno čím jsme byli. V opačném případě děláme tu nejžalostnější chybu. Většinou existují všechny potřebné šance na to, abychom byli schopni dorazit do cíle. A jakmile se nám to podaří, jsme to právě my, kdo je šťastný a hrdý.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 12, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_12