Potom jsou na řadě mudrcové. Mudrcové jsou řekněme tisíc kroků výše než světci. Mudrci se modlí a meditují mnohem více než světci. Mudrci mohou vstoupit do velice, velice asketického způsobu života. Chtějí získat sílu, zde, tam a všude. Na druhou stranu nechtějí sestoupit dolů na lidskou úroveň. Říkají: „Pojďte nahoru na moji úroveň. Pro hledající jsou určeni učitelé v mateřské školce. Až budete mít za sebou mateřskou školku, můžete jít na základní školu. Já jsem připravený učit žáky základní školy, nikoli žáčky mateřské školky.“
Potom přicházejí na řadu zřecové. Zřec má vizi — vizi minulosti, vizi budoucnosti. Chtějí zůstat v naprosto jiném světě. Zřecové nechtějí sestoupit ani na úroveň mudrců. Jsou plni mysticismu. Jsou okouzleni mystickým světem. Tam je všechno jako nádherný sníh. Chtějí vidět minulost, současnost a budoucnost v takovém sněžném světě. Zřecové říkají: „Hledáme něco božského. Jestli chcete, můžete také přijít a podívat se. Ale nebudeme vám ukazovat cestu nebo vám nějak pomáhat.“ Učitelé základních a mateřských škol občas chtějí mít žáky. Říkají: „Chtěl bych mít pár žáků.“ Zřecové říkají: „Když přijdete, jsem připraven vás učit, ale nedychtím po tom, abych měl žáky.“
Mezi zřeky a jogíny je veliký rozdíl. Jogín je miliony mil výše než zřec. Jeho cílem je výhradní ztotožnění s Bohem v naprosto každém činu. Jogín se modlí a medituje dvacet čtyři hodin denně. Ale přístup jogína není jako přístup světců a mudrců. Mudrcové by rádi získali okultní a různé jiné síly. Zřecové nechtějí okultní sílu. Chtějí se spokojit jenom s tím, že vědí, co se děje. Jiní řeknou, že samotné vědění je silou. Já vím, co je uvnitř tamtoho pokoje. Jak? Díky určité moudrosti, určité intuitivní schopnosti. Ale jogíni se modlí a meditují jenom proto, aby zůstali ve vědomí Boha. Chtějí se ztotožnit s Bohem.
Ardžuna souhlasil se vším, co Krišna řekl. Krišna řekl, že něco je černé a Ardžuna ihned souhlasil. Tím, že říkám „ano“ svému Mistrovi, nejednám jako hlupák. Já jsem kapka a chci se stát nekonečným oceánem. Svět řekne, že jsem hlupák, že nemám rozum. Ale Ardžuna řekl Sri Krišnovi: „Když oddaně cítím, že jsem kapka a ty jsi oceán a budu vidět to, co vidíš ty, vstoupím do tvého vědomí.“ Právě takto získal Ardžuna Krišnovo vědomí.
Jogín je ten, kdo je ztotožněn s Vůlí Pána Boha. Když zřecové odtud vidí, co se děje v Africe, jsou s tím spokojení. Mudrcové řeknou: „Kdybych tak měl trochu okultní síly, byl bych spokojený.“ Světci pouze řeknou: „Jsem svatý. Všeho se dotýkám s posvátným pocitem.“ Ti tři mají pocit oddělenosti, třebaže jsou tisíce kroků nad úrovní zbytku lidstva. Ale jogín chce zůstat v Božím vědomí. Zde je ztotožněn s Bohem. Když Bůh chce, aby něco udělal, on to udělá. On se jenom bezesně a bez dechu snaží ztotožnit s Boží Vůli.
Potom přicházejí na řadu Avatáři. Můžete říci, že jogín je velice, velice ohromnou vlnou. Ale když přijde Avatár, je zde oceán s tisícovkami vln. Když ty tisícovky ohromných vln z různých částí světa opadnou, stanou se samotným oceánem. A kdo je oceán? Oceánem je Samotný Bůh.
Avatáři jsou nekonečně, nekonečně výše, než jsou jogíni, protože jsou si plně vědomi své nejvyšší Božskosti, své jednoty s Bohem. Ale občas jim Bůh řekne: „Pokud budeš neustále ve svém nejvyšším vědomí, nebudeš mě schopen projevit. V neosobním aspektu nebudeš schopen pro mě nic udělat. Běž dolů jako osobní aspekt a staň se mým zástupcem. Dávám ti Svoji Božskost a Svoji Svatost, abys šel dolů a udělal Moji Práci. Občas tě budu muset zahalit. Jinak bys nebyl schopen stýkat se s lidstvem. Lidstvo by řeklo: „Mezi tvým životem a našimi životy je obrovská propast. Ty víš o Bohu všechno. My nemůžeme být jako ty. Trvalo by to miliony inkarnací.“
Avatáři se modlí a meditují, stejně jako jogíni, ale mají rychlost střely. Jejich přístup k Bohu se podobá expresní telefonní lince. Bez ohledu na to, kdy chtějí k Bohu, mají dveře vždy otevřené. Mají volný přístup k Bohu a mají Boží dotek. Uvnitř Avatárů a jejich prostřednictvím dělá Bůh miliony a miliony věcí, které On Sám ve Svém neosobním aspektu nechce dělat. Ve Svém osobním aspektu si jako Avatár musí Bůh vzít lidské tělo. Bude mít lidské nemoci a všechna možná utrpení. Lidské tělo podléhá bolesti, utrpení a nemoci.
Avatárovi Bůh řekne: „Přijmi utrpení lidských bytostí. Já už jsem převzal od lidstva velmi mnoho. Jsem připraven od tebe převzít utrpení, ale nechci jej přebírat od každého zvlášť. Moje stvoření je tak veliké! Na zemi jsou miliony a miliardy lidí. Ty se postaráš o tisíce lidí a jogíni se také postarají o nějaké.“ Pod úrovní jogínů je standard zřeců a ostatních naprosto odlišný. Ubohý Avatár těžce trpí. Ale i při svém utrpení je na vnitřní úrovni šťastný, protože těší Boha.
Bohužel, osobní aspekt Boha lidstvo téměř vždy nepochopí. Většina lidí nedokáže přijmout lidskou bytost jako Boha. Když ve snu uvidíte i svoji vlastní duši, řeknete si: „Ach, to je moje duše? Myslel jsem si, že moje duše je nekonečně krásnější!“ Kdyby před vámi stál Sám Bůh a vy byste se jej snažili vidět pomocí svých omezených schopností, mohli byste pozorovat, že Boží Nos není tak krásný, jak jste si mysleli, že by měl být. Mysleli jste si, že Boží Uši by měly být o trochu větší nebo že by Bůh měl mít spoustu vlasů. Kdykoliv něco posuzujete myslí, nebudete spokojeni. Řeknete: „Ne, myslel jsem si, že On bude vypadat jinak.“
Neosobní aspekt Boha nevidíte. To je nejlepší! Tady se mnou mluvíte, vtipkujete, a děláte spoustu věcí, kdežto někde v Německu nebo Švýcarsku si myslí: „Ach, Guru možná právě teď medituje. Je ve svém nejvyšším vědomí.“ Tito lidé mě nevidí, ale díky tomu si mohou rozvinout více lásky a oddanosti k neosobnímu aspektu Boha. Je velice snadné mít lásku, oddanost a odevzdání k osobnímu aspektu, ale mít stálou víru, oddanost a odevzdání k neosobnímu aspektu je velice obtížné.
Když jde o přijetí Avatára, většina lidských bytostí dělá vážnou chybu. Mají obrovské potíže s přijetím lidské bytosti jako zástupce Boha. Kdyby ti lidé byli moudří, věděli by, že musí existovat most mezi tímto břehem a protilehlým břehem oceánu nevědomosti. Kdo je tím mostem? Tím mostem musí být Avatár. Musí být průvodcem. Teprve poté, co je převede přes most, který sám vytvořil, a poté, co zaujme svoje postavení na druhém břehu, mohou lidské bytosti říci: „Ach můj Bože, to byl on!“ V té chvíli tatáž bytost, která vytvořila most a posloužila jako průvodce, se před nimi postaví jako Samotný Bůh.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 15, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_15