Jedna ze starších žákyň v našem Centru je velmi zděšená něčím, co četla v jedné z vašich knih. Řekl jste, že starší lidé kolem padesáti let velmi často přestávají dělat duchovní pokrok, protože v tomto věku je vitálno buď nečisté, nebo unavené a přestává dávat odhodlání mysli. Tato žákyně se vyděsila a řekla: „Jakou mám naději? Je mi padesát.“

Sri Chinmoy: Samozřejmě je jednoduše nemožné učinit duchovní pokrok, pokud zůstává v mysli. Ale když bude zůstávat v srdci, zůstane věčným dítětem. Jsem také padesátník, ale cítím, že stále dělám pokrok. Pokud dokážete zůstat v srdci, potom můžete činit pokrok bez ohledu na to, kolik vám je let, dokonce i kdyby vám bylo devadesát devět. Zůstanete-li ale v mysli, budete svázáni svým fyzickým věkem. Jsou žáci, kterým je teprve dvacet pět nebo dvacet šest let, ale kvůli letargii, neochotě a dalším neaspirujícím postojům, které opatrují, se chovají jako devadesátiletí. Zároveň jsou dvě nebo tři ženy, kterým je hodně přes padesát, ale jak tvrdě pracují, jak energicky, jak horlivě! Někdy dokonce ani nejdou v noci spát. Jak je obdivuji! Nezůstávají v mysli; zůstávají v srdci. Jsou vždy nadšené a připravené inspirovat druhé. Takže starší ženy ve vašem Centru by se měly snažit zůstávat v srdci. Pokud taková žačka zůstane v srdci, nemusí se strachovat o svůj věk. Dětské srdce jí v životě pomůže udělat všechen nezbytný pokrok.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 16, Madal Bal, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_16