My si sami pro sebe vytvoříme břemeno a pěkně si je položíme na ramena. Řekneme: „Jsem přetížený! Je to tak těžké!“ Existuje určité hloupé, nevědomé potěšení, které vzniká nošením takového břemene. Ale kdo nás požádal, abychom toto těžké břemeno selhání vůbec nesli? Okamžitě musíme cítit, že je to pryč a vzývat jenom světlo, světlo, světlo. Každou chybu nebo selhání v minulosti musíme brát jako břemeno a odhodit je. Potom můžeme běžet nejvyšší rychlostí.
Filozofie Ježíše Krista říká, že pokání očišťuje duši. Ano, to je pravda, ale naše filozofie říká, že se máme kát jenom pět minut. Když budete v pokání pokračovat, docela určitě to oslabí vaše jemné nervy, což jsou právě ty nervy, které nám pomáhají v modlitbě, meditaci a realizaci Boha. Pokání je dobré na pět sekund nebo pět dní, ale když budete pokračovat, uděláte chybu. Řekněme, že jste udělali něco nebožského, nebo že jste celé měsíce a měsíce žárlili a teď se najednou kajete. Pokud jste strávili ve světě žárlivosti deset let, budete se kát dalších deset let? Bůh ví, kolik let budete na zemi žít! Potom přijde čas, abyste šli k Bohu. Proto se po několika dnech musíte pokání vzdát.
S pokáním musíme být velice opatrní. Prolévat potoky slz nad naším životem selhání je hloupé. Pokání je dobré na několik dní, nebo maximálně na jeden týden. Pokud ponesete své břemeno pokání ještě delší dobu, půjdete po negativní cestě. Potom budete v šoku, až uslyšíte Boží odpověď. Vy řeknete: „Udělal jsem něco špatného, a proto se nyní kaji.“ Ale Bůh řekne: „Je pravda, že jsi udělal něco špatného, ale žádal jsem tě, aby sis užíval nekonečné pokání? Teď udělej něco dobrého, něco pozitivního. Jdi kupředu, jdi kupředu! Potom budou všechny tvé minulé prohřešky smazány.“
Berte selhání jako barvu. Bůh nám dal moudrost, abychom použili mýdlo a vodu a smyli barvu z našich rukou. Jsou-li moje ruce poskvrněné barvou, mám se snad jenom dívat na ty skvrny a trpět a trpět? Ne! Bůh mi dal k dispozici mýdlo a vodu, tak co je na mně tak špatného? Proč se nemám umýt? Potom už nedovolím sám sobě dělat něco neinspirujícího, abych si zase pošpinil ruce.
Takže nejrychlejší způsob, jak zvětšit připravenost a schopnosti, je zapomenout na žalostnou minulost. Ať už to trvalo jeden rok, dva roky nebo dvacet či třicet let, už se nekajte. Ne! Jděte jenom kupředu! A když z nějakého důvodu přijde deprese nebo frustrace, postavte se jí s nejsladšími nebo nejvyššími zážitky své vlastní Božskosti. Jakmile si mysl libuje v pochybnostech o sobě nebo o Mistrovi, vyneste na povrch nejvyšší meditace, které jste měli při mnoha příležitostech. Prostě si představte ty vyšší zážitky. Své nejlepší kvality a nejvyšší zážitky si můžete zapsat — kdy jste měli nejvyšší meditaci, kdy jste cítili nejhlubší lásku k Mistrovi, kdy jste byli připraveni stát se nepodmíněně odevzdaným žákem. Okamžitě vyneste na povrch všechny dobré kvality, které jste měli před dvaceti lety nebo dvěma dny.
Na naše nemoci vždy existuje lék. Pokud nám něco způsobuje utrpení, musím si vzpomenout, že pro nás existuje lék. Tento lék rozhodně vyléčí náš smutek, frustraci, depresi a pocit selhání. Vždy si připomínejte věci, kterých jste již dosáhli. To je vynikající lék. Pamatujte si však, že jste ještě nedosáhli svého konečného cíle. Vaše odevzdání, láska, oddanost a vděčnost — tyto kvality vám ještě neumožnily dosáhnout cíle. Abyste jednoho dne mohli dorazit do cíle, musíte je zvětšit v nekonečné míře.
Nejrychlejší způsob, jak zvětšit naši připravenost a schopnosti, spočívá v tom, že si nebudeme libovat v žalostných zážitcích z minulosti. Pokání je určeno jenom na krátkou dobu. Kdybychom se měli kát za všechny špatné věci, které jsme udělali, museli bychom se vrátit do všech minulých inkarnací a vzpomenout si na všechny špatné věci, které jsme tenkrát udělali. Už od okamžiku, kdy jsme přišli na svět tentokrát, jsme udělali mnoho špatných věcí. Dejme tomu, že si dokážu vybavit všechny špatné a dobré věci, které jsem udělal od svých čtyř let. A teď si řeknu: „Spočítám si je.“ Ale když začnu počítat, všechny dobré a špatné činy, nikdy se nezačnu modlit ani na jedinou minutu. Budu mít pocit, že jsem beznadějný případ. Řeknu si: „Jsem tak špatný, jsem tak špatný! Nemá smysl, abych se snažil. Nezačnu s duchovním životem. To není pro mě.“ Potom mi Bůh řekne: „Ty hlupáku!“From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 17, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_17