Nemysli na svůj vysoký věk. Mysli na svůj život jako na cestu, která je dlouhá dvacet šest mil — jako maratón — a potom si ji rozděl na čtyři nebo pět dílů. Na začátku, řekněme prvních dvacet let, ses učil, učil a učil. Ve druhé etapě ses učil a zároveň ses dělil s ostatními o svou moudrost. Teď jsi ve třetí nebo čtvrté etapě. Musíš vidět, co jsi mohl dělat ve dvaceti, co v padesáti a co můžeš dělat teď, v šedesáti. Nemysli si, že to, co jsi dělal ve dvaceti, bylo nekonečně důležitější než to, co děláš teď v šedesáti. Když ti bylo dvacet, zakoušel Bůh Sám Sebe v tobě a tvým prostřednictvím jako skvělého studenta. Potom zakoušel Sám Sebe jako nadějného profesora. Když jsi dosáhl čtyřiceti, Bůh v tobě a tvým prostřednictvím zakoušel něco naprosto odlišného. V šedesáti zakouší zase něco jiného.
Je to hra. V této chvíli hraje Bůh v tobě a tvým prostřednictvím určitou roli. Za pár let, v téže Kosmické hře, může hrát další roli. Za dalších dvacet let může hrát jinou roli. Děláme vážnou chybu, když cítíme, že role, kterou Bůh naším prostřednictvím hraje v našich padesáti či šedesáti letech, je občas méně důležitá než role, kterou nám dal hrát, když nám bylo dvacet. Musíme cítit, že ať už Bůh hraje naším prostřednictvím jakoukoli roli, ve dvaceti, čtyřiceti nebo v šedesáti, je to stejně důležité. Až po osmdesáti nebo i po stu letech odejdeš na onen svět, uvidíš, že On stále hraje svou roli uvnitř tvé duše.
My všichni vidíme fyzické. Mluvíme o našem fyzickém věku, ale je pravda, že v okamžiku, kdy si vezmeme fyzické tělo, je smrt nevyhnutelná. Můžeme zemřít zítra nebo pozítří. Pokud na druhou stranu dokážeš být uvnitř těla v kontaktu s duší, můžeš ho považovat za hračku. Hraješ si s tou hračkou a potom toho necháš. Takhle by to mělo být vždy.
Pokud to bereš takto, mysl se vůbec nezapojí. Používej jenom srdce. V opačném případě vystoupí na povrch tvoje mysl a bude od tebe očekávat, že budeš schopen dělat to, co jsi dělal ve dvaceti, bude očekávat, že budeš mít to samé mládí a nadšení. Ale teď jsi pokročilejší věkem a v tvém životě svítá moudrost. Když je ti šedesát, musíš mít tu moudrost, aby sis řekl: „Po celá ta léta jsem se málo modlil k Bohu. Přišel jsem od Něj a k Němu se vrátím. Budu mu v té chvíli schopen ukázat mé fyzické schopnosti, mé duševní schopnosti nebo mé vitální schopnosti? Bůh řekne: „To stačí!“ Už jsem viděl tvé fyzické, vitální i duševní schopnosti. Teď Mně předveď své psychické schopnosti, schopnosti tvého srdce, tvé vnitřní schopnosti. Podíváme se, jak moc jsi mě opravdu miloval.“
Je ti šedesát, ale na to musíš zapomenout. Hraješ novou roli, dostal jsi nový úkol. Jsi připraven modlit se, meditovat a vést duchovní život? Nemysli na všechny ty chyby, které jsi udělal, jako na chyby, jen si pomysli, že jsi hrál určitou roli a ta teď skončila. Kdybys začal myslet na všechny své minulé chyby, byla by to pro tebe jen zátěž navíc. Místo toho si jenom řekni: „Šel jsem tam a získal určitou zkušenost.“ Teď musí vystoupit na povrch moudrost a ty už stejnou věc znovu neuděláš, protože jsi v té zkušenosti nenašel svůj cíl. Teď, když je ti šedesát, mysli jenom na to, jak rozepnout svá křídla. Už letíš, ale musíš roztáhnout svá křídla. Jak? Tak, že budeš milovat Boha a sloužit Mu uvnitř lidstva. Neměl by sis říkat: „Jsem starý. Nemám ty schopnosti, které jsem míval dříve.“ Místo toho bys sis měl říci: „Bůh nechce, abych měl své dřívější schopnosti, protože už nechce, abych hrál tehdejší roli. Teď chce, abych se ponořil hluboko dovnitř, tak hluboko, jak je to jenom možné. Chce, abych měl vnitřní zážitky, o které bych se mohl podělit s lidstvem.“ Není to snad nekonečně důležitější než to, co jsi dělal, když jsi byl mladý?
Na druhou stranu, všechno má svou důležitost. Zkušenosti, které ti dal Bůh ve dvaceti nebo ve čtyřiceti, jsou také důležité. Kdyby dítě nemělo nadšení ve svých čtyřech nebo pěti letech, mohlo by je získat v padesáti nebo šedesáti? Dokonce i kdyby je získalo, není to totéž, protože to nepřichází pomalu jako za mlada. Strom na první pohled vypadá pěkně, ale když byl ještě mladou rostlinkou, vůbec tak pěkně nevypadal. Každá etapa života je tedy stejně důležitá, protože naše dobré vlastnosti se musí pomalu, pomalu a pomalu vyvíjet. Pokud by nevyklíčilo semínko, nestala se z něj mladá rostlinka, jak by mohl vyrůst ohromný banyánový strom? Jak bychom mohli pomýšlet na jednotu s Bohem, když jsme se po dlouhá léta nemodlili a nemeditovali? Jednotu s Bohem jsme měli, než jsme si vzali lidskou inkarnaci. Ale On nás stvořil jako malou kapku. Potom nám řekl, abychom se rozšiřovali, rozšiřovali a rozšiřovali, a stali se oceánem. Je to postupný růst, postupné rozšiřování.
Mysl by se nikdy neměla používat. Používáš-li mysl, jsi ztracen. Když je ti deset let, mysl ti dá pocítit, že jsi tak starý, jako by ti bylo devadesát! Mysli jenom na to, že v této etapě života máš na práci určité věci. Za deset nebo patnáct let budeš mít na práci něco jiného. Bez přerušení začíná nová hra, musíš hrát novou roli. Pokaždé, když dostaneš novou roli, musíš ji dobře hrát. Až se z tebe stane ohromný banyánový strom, přijde větší zodpovědnost. Strom toho musí tolik, tolik dát. Pod stromem se může ukrýt nejprve jen jeden poutník. Později může přijít více lidí. Strom nakonec musí cítit, že má povinnost poskytovat stín, ochranu a úkryt všem lidem. Čím jdeš výše, tím větší musíš ostatním poskytnout úkryt, ochranu a osvícení. Ve smyslu lidského věku ti může být jenom šedesát nebo sedmdesát, ale z pohledu božského světla a božské moudrosti ti budou stovky a stovky let.
Jde-li o světlo, potom na pozemském věku nezáleží. Světlo, blaženost, mír, a tak dále nesouvisí s pozemským kalendářem. Pocházejí z Nekonečnosti, zůstávají v Nekonečnosti a vždy v ní budou zůstávat. Musíme se vědomě pokusit vrůst do tohoto Nekonečna. Řeka našeho života plyne, plyne a plyne a vtéká do oceánu. Neberte řeku života jako něco, co se dá rozdělit na roky. Je to proud jednoty, který plyne k nekonečnému Světlu. Když na tebe doléhá věk, je důležité nepoužívat mysl. Používej jenom srdce. Prostě si řekni: „V této chvíli musím rozkvést tímto způsobem, kdežto tenkrát jsem musel rozkvétat jiným způsobem. Za pár let budu muset rozkvést zcela jiným způsobem.“ Každá chvíle má svoji vlastní, velmi důležitou krásu. Až ten čas přijde, až bude květ tvého života plně rozkvetlý, potom budeš moci dát lidstvu mnohem více radosti a vůně, a budeš moci více pomáhat aspirujícím hledajícím.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 21, Sri Chinmoy Centrum, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_21