Když vstoupíte do nějaké zahrady, díváte se na květiny a těšíte se z jejich krásy a vůně. V takové chvíli nevěnujete pozornost ničemu jinému. Nemáte žádnou myšlenku. Pouze se radujete ze zážitku, který vám květiny nabízejí. Stejným způsobem se snažte ponořit do lotosu, který je uvnitř vašeho srdce. Potom přijde den, kdy zjistíte, že tento lotos není vůbec květinou — je to samotné vaše srdce, které je plné krásy a vůně. Jakmile začnete oceňovat krásu a vůni vašeho vlastního srdce, vaše mysl nebude mít čas myslet na něco jiného.
Všechno záleží na tom, kam zaměříme naši pozornost. Ty jsi učitel. Když zaměříš veškerou svoji pozornost na předmět, který učíš — ať už je to matematika nebo něco jiného, naprosto se do něj ponoříš. Mysl se potuluje tady a tam jenom tehdy, když ponořen nejsi. Má běžící atlet čas na něco myslet? Ne, jeho jediným cílem je dosáhnout cílové pásky tak rychle, jak je to možné. Když jsi teď vstoupil do duchovního života, tvým cílem je přebývat pouze v srdci. Kdo ti může zabránit v tom, abys přebýval ve svém pokoji — srdci? Po mnoho let, nebo dokonce i staletí, jsi přebýval ve svém pokoji — mysli. Proto nejsi na pokoj — srdce zvyklý. Ale jakmile začneme žít v pokoji — srdci, můžeme na ten původní pokoj zapomenout. Takto můžeme být neustále v srdci a modlit se k Bohu, meditovat na Boha a stát se vybranými nástroji Boha.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 22, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_22