Představme si dva přátele. Jeden se usměje na druhého. Potom očekává stejný úsměv na oplátku. Pokud se jeho přítel neusměje, rozzlobí se. Pokud si ovšem s někým vybudujete skutečné přátelství, vaše přátelství nebude ztraceno ani tehdy, když se na vás váš přítel neusměje. Vy se na něj budete usmívat dál.
Pomyslete na matku a syna. Matka pro své dítě od samotného úsvitu jeho života dělá mnoho věcí nepodmíněně. A také dítě by mělo pro své rodiče dělat různé věci nepodmíněně.
Bůh je naším Otcem, Matkou, Bratrem, má k nám všechny druhy vztahů. Když se modlíme k Bohu, musíme to dělat nepodmíněně a také musíme cítit, že když Mu dáme jeden dolar, On nám dá ve smyslu vnitřního, duchovního bohatství milion dolarů. Najde-li dítě na ulici drobnou minci, poběží za otcem a s radostí mu ji dá. Mohlo by si tu minci schovat, protože nakonec jsou to jeho peníze. Do jeho mysli by mohly vstoupit všechny možné nápady, jako například, že jednoho dne bude bohaté, a tak podobně. Ale ono přinese svoji malou minci otci a nabídne mu ji. Otce to velice potěší. Protože dítě přišlo za ním s tím, co mělo, dá mu s nejvyšší hrdostí a radostí celý dolar.
Jestliže my dáme Bohu jednu kapku, On nám dá oceán. Pokud se ale budeme chovat jako obchodník, který se snaží dosáhnout zisku, a řekneme: „Ach, jelikož On Sám je oceánem, dá mi deset nebo dvacet kapek, když mu já dám jednu“, zkazíme celou hru. My dáváme Bohu to, co máme a to, čím jsme s vědomím, že On je naším Otcem i Matkou. Může existovat něco významnějšího nebo milejšího než Bůh? Takže my Mu nabídneme všechno a potom necháme na něm, aby se rozhodl, co nám dá a kdy nám to dá. Kdyby nám dal něco nyní, mohlo by to být předčasné. Ovoce už je na světě. Teď je zelené, ale za pár měsíců určitě dozraje. Kdyby nám Bůh dal zelené ovoce, my bychom si ho nevážili. Čekejme tedy na zralé ovoce.
Nesobeckost znamená, že my dáváme Bohu to, co máme a to, čím jsme, ale bez očekávání, že On nám dá něco na oplátku, protože má k dispozici Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost. On nám tato bohatství určitě dá, ale když začneme očekávat dnes, zítra a pozítří, jenom opožďujeme a opožďujeme náš vlastní pokrok. My dáme Bohu Stvořiteli a Bohu stvoření tak rychle, jak je jen možné to, co máme a to, čím jsme. Potom necháme na něm, jestli nám dá něco na oplátku. Tomu se říká nesobeckost.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 22, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_22