Vaše vitálno vám řekne, že jste dosáhli cíle. Ale setrváte-li v duši nebo dokonce i v srdci, řeknete: „Potěšil jsem jej, ale vím, že jeho filozofie a má filozofie jsou stejné — sebepřekonání. To znamená, že musím jít dál, musím jít hlouběji, musím jít výše. Je-li na mě Guru dnes hrdý, nemohu jej snad učinit hrdým nekonečně více?“
Naneštěstí, když jednou o někom řeknu, že jsem na něj hrdý, často ten člověk na velmi, velmi dlouho usne na svých vavřínech. Jeho vitálno bylo hladové po mém ocenění, jakmile jsem ho ale nakrmil velmi dobrým, chutným jídlem v podobě ocenění, stačilo mu to. Vitálno je spokojené s málem. Ale řeknete-li, že budete spokojeni jen s Nekonečnem, pak nutně jednoho dne dosáhnete nekonečné Blaženosti. V tu chvíli budete spokojeni jen s Nekonečnem, a ne s mým malým úsměvem nebo pýchou.
V duchovním životě nám vždy jde o sebepřekonání. Sebepřekonání není nic jiného než plavání v moři Nekonečna. Dosažení jedné věci nestačí. Toužíme po něčem větším, něčem dalším. Není to jako materiální vlastnictví, kde chceme jeden dům a pak druhý. Zde se jde od konečného k Nekonečnému. Ve světě tužeb se snažíme překonávat tím, že máme a máme. Ve světě aspirace se překonáváme tím, že dáváme a dáváme. Jen díky svému sebedávání se můžeme něčím skutečně stát. Jste-li spokojeni s tím, čeho jste dosáhli, a nechcete pokračovat, pak je to píseň světa tužeb, co zpíváte. Ale dáváním a dáváním můžete zpívat píseň stále se přesahujícího světa aspirace.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 24, Sri Chinmoy Centrum, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_24