Když se někdo stane tvým žákem, opustí ho jeho anděl strážný, nebo s tebou naváže přátelství, nebo jen řekne: „Teď už mě nepotřebuješ“?

Sri Chinmoy: Mým jediným úkolem je položit každého žáka, který mě přijal za svého učitele, k Nohám Nejvyššího. Jakmile někoho přijmu, vědomě ho položím k Nohám Nejvyššího. Já nejsem Nejvyšší, ale vím toho o trochu více než vy, protože jsem se více modlil a meditoval. Vždycky říkám, že jsem jako nejstarší bratr v rodině. Vy jste moji mladší sourozenci. Vím o Otci trochu více než vy.

Jakmile vás položím k Nohám Otce, moje úloha skončí. Stejně jako já budete schopni sedět u Nohou Otce, dotýkat se Jich a líbat Je. Až vás položím k Nohám Nejvyššího, proč byste měli myslet na toho, kdo vám pomohl, když On má vše a je vším?

Řekněme, že chcete navštívit nějaký dům. Někoho se zeptáte: „Kde je sto padesátá ulice?“ Ten člověk vám řekne: „Běžte tudy, potom tamtudy, a tak se tam dostanete.“ Až se dostanete na to místo, budete mu vděční. Přivezl vás však ten člověk na to místo? Pět mil odtud jste se ho zeptali, kde je sto padesátá ulice, a on vám poradil. Neřekl vám: „Nastupte si do mého vozu. Zavezu vás tam.“ Řekl: „Běžte tudy, zahněte doleva, potom tamtou ulicí a tamtou ulicí.“ Jste mu vděční, protože vám poradil, kudy jít.

Andělé jsou jako ten člověk, který vám ukázal, kudy jít. Můžete jim být vděční, protože vám poradili, jak se dostat k cíli, ale neodnesli vás tam na svých ramenou.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 25, Sri Chinmoy Centrum, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_25