Kolik lidí na světě je připraveno dokonce jen pozorovat dobré vlastnosti v někom jiném, nemluvě o jejich ocenění nebo obdivu? Jakmile vidíme dobré vlastnosti, obrátíme ze žárlivosti tvář na druhou stranu. Je-li někdo dobrý zpěvák, bude na něj mnoho lidí, kteří se nikdy nemohou stát dobrými zpěváky, žárlit. Velmi vzácně mysl oceňuje dobré vlastnosti či úspěchy druhých. V jednu chvíli je mysl ocení; v příštím okamžiku stejná mysl řekne: „Ach, toto dosažení je tak hloupé.“
Další věc, kterou mysl říká, je: „Kdybych to nacvičoval, mohl bych udělat to samé.“ Vdova z indické vesnice řekne, že kdyby trénovala fotbal, mohla by se stát dalším Pelém. Řekne, že buď nedostala příležitost, nebo že to nechtěla. Takový je lidský život. My říkáme: „Kdybych trénoval, mohl bych vylézt na Himaláje nebo bych mohl přeplavat kanál La Manche.“ Bůh říká: „Tak proč jsi to proboha nezkusil?“
Naše lidská závist nám stále zkouší vzít radost z ostatních tím, že snižuje jejich úspěchy. Ale pak, co hoří uvnitř nás? Navenek můžeme říci ostatním: „Kdybych cvičil, mohl jsem se vylézt na Himaláje, mohl jsem udělat všechno. Mohl jsem se stát nejrychlejším sprinterem na světě, mohl jsem porazil Carla Lewise.“ Vnitřně naše žárlivost hoří a hoří. Naše žárlivost se stále snaží snížit standard světa.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 27, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_27