V novém tisíciletí udělají lidé nejrychlejší pokrok tehdy, budou-li upřímní sami k sobě a k Bohu. Občas lidé jsou upřímní, ale nejsou upřímní k Bohu. Udělal jsem něco špatného a vím, že jsem to udělal já, ale nemám odvahu říci Bohu: „Bože, udělal jsem něco špatného.“
Včera jsem četl jeden indický vtip. Jeden člověk přijde ke knězi na zpověď. Řekne: „Hodil jsem hroudu do řeky.“
Kněz odpoví: „To je pouze slabý hřích.“
Ke zpovědnici přijde další člověk a řekne: „Hodil jsem hroudu do řeky.“
Kněz zase: „Tvůj hřích není vážný.“
Přijde třetí a čtvrtý člověk a všichni se přiznávají k téže věci a kněz jim říká, že jejich hříchy nejsou vážné.
Nakonec přijde ke knězi mladý chlapec. Kněz řekne: „Copak, chceš se také přiznat, že jsi hodil hroudu do řeky?“
On na to: „Ne! Já jsem nehodil hroudu do řeky. Já jsem Hrouda!“
Dříve jsem křesťanským zpovědím nepřikládal žádný význam, ale teď vidím, že tato praxe má svou cenu. Pokud lidé nedokáží osvítit svoji mysl a očistit svoje srdce silou své aspirace, je pro ně lepší jít ke zpovědi. Potom mají pocit, že existuje někdo, kdo jim pomůže. Mají víru, že když se vyzpovídají, kněz něco udělá, aby jim pomohl. Nejlepší je, dokážete-li vyřešit své problémy modlitbou a meditací na Boží Odpuštění. Pokud to nedokážete a znovu a znovu trpíte a trpíte za chyby, které děláte, je lepší říci o nich někomu, jako je kněz. Podělí se s vámi o vaše trápení a pomodlí se za vás. Je-li to dobrý člověk, bude se modlit za vaše osvícení.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 28, Sri Chinmoy Centrum, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_28