Když vám hubuji, sedmdesát procent žáků — ne-li víc — to nebere odpovídajícím způsobem. Navenek mohou říci: „Ach, jsem ti tak vděčný.“ Potom jdou domů a řeknou si: „Udělal jsem ve svém životě tolik dobrých věcí! Jen jednu věc jsem udělal špatně a on mi tak nemilosrdně vyhuboval!“ Těch zbývajících třicet procent žáků bude upřímně vděčných za to, že jsem poukázal na jejich slabost nebo nedostatek.
Nedávno jsem vyhuboval jednomu ze svých hlavních strážců. Vy víte, jak moc jej miluji. Toho dne jsem ale na něj štěkal až hrůza. Nakonec řekl: „Guru, tentokrát jsem nevinný, ale jsem si jist, že jsem udělal mnoho, mnoho špatných věcí. Proto si zasloužím tvé hubování.“ To byl jeho božský přístup. Jenom pár dní předtím udělal jeden žák něco špatného a protestoval proti mně. Hádal se se mnou tváří v tvář. Nebralo to konce. Já jsem mu huboval a on ospravedlňoval své činy. Počínal si ale správně? Podívejte se na božský přístup toho prvního. On to neudělal. Někdo mě špatně informoval. Potom řekl: „Jsem nevinný, ale jsem si jist, že jsem udělal mnoho špatných věcí, nebo něco špatného udělám.“ To promluvila jeho Božskost. Ten druhý se tak zlobil! Zachrání nás náš božský přístup.
Když se na mě nějaký žák zlobí, je to vnější projev jeho vnitřní domýšlivosti. Taková domýšlivost přichází, když vedete nebožský, vitální život. Nejprve začíná neposlušností. Potom se z toho stane vzdor. Po vzdoru přichází domýšlivost, drzost a zrada. Neposlušnost končí jedině zradou. Celá věc začíná neposlušností. S Mistrem se hádají neduchovní žáci. Hledají na svém Mistrovi chyby. Cokoli, co Mistr řekne, není podle nich správné. Ti duchovní nevidí na radách svého Mistra nic špatného, dokonce i když se to týká něčeho ve vnějším životě, o čem oni vědí daleko více než jejich Mistr. Vidí, že existuje cosi velmi vysokého, velmi hlubokého, co se projevuje tímto způsobem, aby prověřilo jejich víru v něj. Mistr zkouší jednotu svých žáků stovkami způsobů.
Všichni znáte slavný příběh o Pánu Krišnovi a Ardžunovi. Pán Krišna řekl: „Toto ovoce není černé, je bílé.“ V následujícím okamžiku barvu změnil. Pokaždé, když Pán Krišna řekl, že to ovoce má jinou barvu, Ardžuna s ním souhlasil. Ostatní říkali, že Ardžuna je buď idiot, darebák nebo pochlebovač první třídy. Judhištira a ostatní řekli, jakou barvu to ovoce má a potom nehodlali svůj názor změnit. Ale Ardžuna jej změnil pokaždé, když jej změnil Pán Krišna. To byl důvod, proč ostatní říkali, že Ardžuna je buď pochlebovač první třídy nebo darebák. Ardžuna však měl pravdu. Řekl: „Boha budu moci realizovat jedině tehdy, když uvidím realitu, bez ohledu na to, jaká bude, způsobem mého Pána Krišny, jeho srdcem, jeho očima. Pro mě je morálka nebo skutečnost v této rovině. Koho zajímá, jestli je černé, bílé, zelené, nebo nějaké jiné? Pokud on chce, abych ho viděl jako červené, budu ho vidět jako červené. Jedině tehdy s ním budu neoddělitelně ztotožněn. Jaké by to jinak bylo neoddělitelné bytí s mým Mistrem?“ To je důvod, proč byl Ardžuna nejdražším žákem Sri Krišny — díky jeho neoddělitelné jednotě.
Jestliže Mistr řekne: „Ta voda je studená,“ potom pokud jste moudří, pak i kdyby ta voda byla horká, řeknete: „Koho zajímá, jestli je studená nebo horká? Chci s ním být neoddělitelně ztotožněn. Budu ji považovat za studenou.“ Obyčejní lidé se takovému přístupu budou smát. Řeknou, že jste buď darebák nebo pochlebovač. Ti, kteří řeknou, že to je nemožné, jsou v mysli. Naše filozofie však znamená jít za hranice mysli. Překročíte-li hranice mysli, vybudujete si svou jednotu s Boží Vůlí. Chcete-li se ztotožnit s Boží vůlí, nebudete si držet svou vlastní. Nakonec, co chcete — Jeho Vůli, nebo svou vlastní vůli? Pokud chcete vlastní vůli, proč jste přijali duchovní život? Kdo vás nutil? Kdo vás zavázal? Kdo přišel do vašeho domu a přivlekl sem? Kdo spoutal vaše nohy a donesl sem? Máte svou svobodu. Vaší svobodou je říci: „Ne, ta voda je horká.“ Potom uvidíte, jak daleko dojdete.
Když Mistr říká, že voda je studená, může zkoušet, kolik neoddělitelné jednoty máte s jeho vůlí. Můžete říci Mistrovi: „Miluji jenom tebe. Chci naplnit jenom tebe tvým vlastním způsobem. Kéž je mou vůlí tvá vůle.“ Mistr potom může říci: „Moje vůle říká, že ta voda je studená.“ Nato si můžete říci: „Ach, je to idiot. Vidím, jak je ta voda horká!“ Poté půjdete svou cestou. Ano, ta voda je horká. Ale v takové chvíli neříkejte, že chcete mít neoddělitelnou jednotu s vůlí vašeho Mistra.
V tom je ten problém. Mistr říká jednu věc. Vy říkáte opak, protože vaše mysl vám říká, že máte na sto procent pravdu. Na jaké úrovni? Na úrovni mysli. Vy však musíte jít nekonečně dál, než je tato úroveň. V opačném případě je lepší nepřijímat duchovnost. Přijmete-li duchovnost, jenom se modlete k Bohu: „Chci vidět Tvýma Očima. Chci cítit Tvým Srdcem.“ Všechno je potřeba prožívat Jeho vlastním Způsobem.
Modlíme se k Bohu: „Chci Tě potěšit Tvým vlastním Způsobem.“ Když potom přijde Boží zástupce, řekneme: „Já tě chci potěšit tvým vlastním způsobem, ale ne tak, že budu poslouchat to, co říkáš, protože moje mysl mi říká, že nemáš pravdu.“ Pokud je to tak, zůstaňte se svou skvělou myslí. Proč ale mučíte svůj vnější život v Mistrově lodi? Běžte si svou cestou.
V každém okamžiku jsme zkoušeni. Svůj názor musíme změnit stejným způsobem, jakým ho měnil i Ardžuna. Každý z nás je hrouda hlíny. Hrnčíř nás neustále mění. Můžete říci: „Ach ne, ne, ne! Proč to dělá?“ On nás ale může měnit, protože to bude On, kdo nás potom přemění na něco krásného. Takže opravdoví žáci jsou ti, kteří chtějí vidět nebo mají odhodlání vidět věci způsobem, jakým je vidí jejich Mistr. Tito žáci složí zkoušku. Jestliže si v opačném případě vyberete svou vlastní svobodu, můžete mít pravdu svým vlastním způsobem. Já si však přeji říci, že pokud Mistr dosáhl Nejvyššího a žák se nesnaží vidět vše Mistrovým způsobem, je tento žák v potížích.
Poselství Ježíše Krista znělo: „Nechť se stane Tvá Vůle.“ Snadno mohl říci: „Tolik trpím! To mučení, kterým budu muset při ukřižování projít, jak by to mohla být Tvoje Vůle?“ Místo toho řekl: „Nechť se stane Tvá Vůle.“ Ztotožnil se s Boží Vůlí. To je důvod, proč se stal Kristem.
Když vás Mistr popíchne, řeknete: „Ach, já jsem si myslel, že jsi velice laskavý člověk. Jak jsi to mohl udělat?“ Soudíme Mistra pomocí své velmi omezené mysli. Zapomeňte na Mistra. Soudíte svou vlastní nejvyšší Božskost pomocí své nižší než nejnižší inteligence nebo poznání. Poznání nemůže jít za určitou úroveň. Můžeme přečíst tisíce knih. Kniha nás může pouze trochu připravit k cestě k Nejvyššímu. Kniha nás do Nejvyššího nikdy nevezme. Kniha nás může inspirovat, jako průvodce. Průvodce nám ukazuje cestu, ale on sám není cílem. Knižní vědomosti nám ukazují cestu, ale poznání není cílem. Jen moudrost může jít výše než nejvýše, dále než nejdále, hlouběji než nejhlouběji. Naše moudrost nám řekne, že naše nejvyšší Božskost má vždycky pravdu.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 28, Sri Chinmoy Centrum, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_28