Sri Chinmoy odpovídá, část 16

Část I

Před programem „Zvedání světa srdcem jednoty“¹

Od této chvíle se budu každý den rozrůstat v samotných hlubinách vašeho srdce aspirace. Krása a vůně vašeho srdce bude neustále těšit našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Jsem nesmírně šťastný, že vás všechny mám v naší lodi, ve Zlaté Lodi. A tato loď nás všechny zcela určitě doveze ke Zlatému Břehu.

Část II

Jak se můžeme vyvarovat kritizování druhých?

Jak můžeme být shovívaví k lidem kolem nás, když vidíme, že nejsou příliš dokonalí?

Jsou žáci, kteří jsou vám věrní, ale nevěří v Boha?

Ale pokud hluboko ve svém srdci cítím, že jsem dobrý člověk, potom nehledě na to, co kdokoliv řekne, dokonce když bude dvacet lidí tvrdit, že jsem špatný, neuvěřím jim, protože mé srdce mi říká, že jsem dobrý. Vím, že jsem ve svém životě udělal mnoho dobrých věcí. Moje mysl mi může dvacetkrát říct, že jsem dobrý, ale přesto své mysli nebudu věřit. Řeknu: „Možná je to pravda, možná ne.“

Když medituji v Centru, jde mi to dobře, ale když medituji sám, často cítím strach.

Je správné opustit syna a rodinu a odejít meditovat jinam, když nemůžu meditovat doma?

Část III

Rozloučení s jugoslávskými žáky

Tak jako jsou ve škole dobří studenti a studenti, kteří nejsou tak dobří, stejně tak v duchovním životě jsou dobří studenti a špatní studenti. Přeji si, aby se každý z vás pokusil stát vynikajícím studentem našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Přál bych si, abyste všichni běželi co nejrychleji. Co je nepotřebné nebo neaspirující, co by vás mohlo svést z duchovní cesty, to prosím, prosím, prosím nerozvíjejte a neopatrujte ani ve svých nejdivočejších snech.

Moje nejdražší jugoslávské děti, máte velmi zvláštní Požehnání od našeho Pána Nejvyššího. Cokoliv vám bude stát v cestě, cokoliv bude zpomalovat váš pokrok, prosím odhoďte vědomě a okamžitě. Cíl je pro statečné a rychlé. Ti, kteří dokáží běžet v duchovním životě nejrychleji, získají nejvyšší odměnu. Proto se v každém okamžiku snažte vědomě, oduševněle, oddaně a nesobecky běžet co nejrychleji, a tak nechat našeho Pána Milovaného Nejvyššího, aby byl na vás nesmírně pyšný.

Část IV

Zdá se, že se nepřátelské síly rozrůstají a postupují a dobré síly ztrácí sílu. Jak je možné, aby dobré síly jednou zvítězily?

Ve vašem novoročním poselství se v posledních dvou řádcích říká: „Moje Koruna Transcendentálního Ticha a můj Trůn Univerzálního Zvuku.“ Můžete o tom něco říci?

Z tohoto roku zbývá ještě jedenáct měsíců. Takže buďme trpěliví. Můžeme urychlit Boží absolutní Výšku svou aspirací a dychtivostí. Naše vnímavost není ničím jiným než vděčností. Jakmile dokážeme Bohu nabídnout špetku vděčnosti, naše vnímavost vzroste.

Mohl byste nám dát nějakou meditační nebo koncentrační techniku pro rozvinutí schopnosti rozlišování?

Před jedenácti lety spáchal můj otec sebevraždu a stále mě to znepokojuje. Měl rakovinu a zbývaly mu tři měsíce života, tak si vzal život.

Ve vzácných případech mohou duchovní Mistři opustit své fyzické tělo, protože vědí, že pro ně nadešla Boží zvolená Hodina. Je to Boží Vůle. Ale pro obyčejné lidi je to ten nejhorší možný vnitřní zločin. V případě vašeho otce, on odešel, ale vy jste stále na zemi. Můžete se modlit k Bohu pro odpuštění za svého otce. Blízcí, kteří zůstali na zemi, se mohou modlit k Bohu.

Na meditaci pro veřejnost jste mluvil o plačícím dítěti uvnitř. Když se koncentrujeme na váš Transcendentální obraz, můžeme se pokusit spatřit v něm plačící dítě a ztotožnit se s ním?

Existují určitá hudební díla, která je nejlepší poslouchat v určitou denní dobu?

Jedna ze starších žákyň v našem Centru je velmi zděšená něčím, co četla v jedné z vašich knih. Řekl jste, že starší lidé kolem padesáti let velmi často přestávají dělat duchovní pokrok, protože v tomto věku je vitálno buď nečisté, nebo unavené a přestává dávat odhodlání mysli. Tato žákyně se vyděsila a řekla: „Jakou mám naději? Je mi padesát.“

Jak můžeme poznat, zda se snažíme pracovat na příliš mnoha projektech a nedostává se nám spánku?

To samé množství energie, tu samou úroveň vědomí, kterou máte během jedné práce, si ponesete s sebou, až se pustíte do další práce. Představte si, že jdete po schodech. Nejdřív děláte první krok, potom druhý, potom třetí. Pokud použijete své běžné vnímání, po každém kroku můžete vidět, že jste unavenější. Řeknete si: „Takhle musím vyjít dvacet pater!“ Ale použijete-li moudrost svého srdce, budete cítit, že po každém kroku získáváte letmou vteřinu před dalším krokem. To je vaše zlatá příležitost. Můžete říct: „Teď odpočívám.“

Jak je možné, že vzpomínka na to, kdy jsme tě viděli poprvé, má takovou schopnost velmi rychle pozvednout naše vědomí?

Potom v průběhu let se příběh mění. Po třech nebo šesti měsících začíná většina žáků cítit, že Mistr je musí potěšit z padesáti procent a oni musí potěšit Mistra z padesáti procent. Jsou připraveni setkat se s ním na půli cesty. Po několika dalších letech žáci cítí, že Mistr musí udělat devadesát devět kroků a oni jeden krok. A pak, což je nejhorší, někteří žáci nechtějí udělat ani tento jediný krok. Mistr musí udělat celých sto kroků.

Takže žádám úplně každého žáka, aby si pamatoval ten zlatý den, kdy přijal duchovní život, jaký postoj jste tehdy měli. Chtěli jste se ze sta procent stát vynikajícími žáky. Žádám vás ještě jednou, abyste se stali vynikajícími žáky, abyste měli trvalou lásku ke svému Mistrovi a trvalé odevzdání Boží Vůli. Každý začal s výborným postojem. Ale bohužel každý rok vaši vnitřní moudrost zakrývá těžké, těžší, nejtěžší břemeno žádosti a očekávání.

Všem vám říkám, jen si vzpomeňte na první den, kdy jste se stali žáky. Jak upřímní, jak čistí, jak odevzdaní jste byli první týden, měsíc nebo dva měsíce. Potom po pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti letech jaké vnitřní požadavky jste začali mít. Na začátku jste si chtěli vytvořit vnitřní, přímé spojení s mým nejvyšším vědomím. Váš vnitřní pláč jako magnet přitahoval lásku mého srdce k vám a mou pýchu na vás. Ale teď neexistuje žádný nepodmíněně odevzdaný žák.

Další věc, která platí pro všechny žáky bez výjimky: pokud vidíte, že někdo je třeba i jen jeden krok před vámi, všechna vaše vnitřní radost zmizí. A když vidíte, že nikdo před vámi není, stále se musíte dívat kolem sebe, abyste se ujistili, že máte publikum. Ostatní by měli vidět, že jste nejbližší. Nejdříve se díváte, je-li někdo před vámi. Když před vámi nikdo není, cítíte se velmi, velmi pyšní, velmi šťastní a velmi spokojení sami se sebou. Potom se obrátíte, abyste se podívali, jestli ostatní vidí, že jste nejbližší, že jste nejdražší. Úplně každý žák v tomto směru upadl. „Upadl“ je slabý výraz. Dříve jste ve svém životě existovali jen vy a váš Mistr. Teď každý žák potřebuje stovky svědků.

Dělám si řidičský průkaz a zajímalo by mě, jestli složím zkoušku.

V Jamaice, West Indies, jedna bývalá žákyně neuspěla ve svém řidičském testu alespoň pětkrát. To bylo příliš, opravdu příliš! Její manžel špatně viděl, a tak se musela učit řídit. Pokaždé, když neuspěla, cítila se velmi špatně. Já také. Když se to stalo pošesté, řekl jsem jí: „Dobře, proboha, tentokrát musíš uspět.“ Potom naštěstí uspěla.

Ať už při řízení uspějete, či nikoliv, dokonce i když stokrát propadnete, nebudu nešťastný. Budu nešťastný, jen pokud vaše vědomí poklesne. Pokud vnitřně řídíte s aspirací a zasvěcením a tato aspirace nebo zasvěcení upadne, pak budu smutný. Jinak když jde o tyto vnější záležitosti, budete se ze všech sil snažit ve zkoušce uspět, ale pokud jste tady před svým Mistrem a myslíte na svůj řidičský test, zdali uspějete, nebo ne, potom je to ztráta času. Když jste před svým duchovním Mistrem, existují nekonečně důležitější věci.

V jedné ze svých básní říkáte, že se máme snažit být stále spokojeni sami se sebou. Když jste smutný, frustrovaný nebo zklamaný, protože jste spoustu věcí neudělal nebo udělal špatně, potom jak můžete být spokojený sám se sebou?

Část V

Včera jste mluvil o modlitbě „Staň se Vůle Tvá.“ Je špatné modlit se pro něco konkrétního?

V poslední době jsem četl mnoho věcí o síle pozitivního myšlení. Když něco opravdu chcete, měl byste říct: „Nejvyšší, ať se to stane, pokud je to Tvá Vůle,“ nebo byste měl prohlásit: „Toto se stane“?

Je špatné modlit se pro jakoukoliv touhu?

Musí Bůh nutně naplnit vaši touhu, pokud je založená na chamtivosti?

Moje otázka se týká manifestace a duchovnosti. Často mi připadá, že více manifestace znamená menší příležitost stát se duchovně silnějším. Jak můžeme najít správnou rovnováhu?

Jako jednotlivci máme tolik dychtivosti vidět své vlastní zdokonalení, svůj pokrok. A pokud se dokážeme ztotožnit s ostatními, nebudeme mít tutéž dychtivost po jejich zdokonalení? Jsme připraveni věnovat svůj čas, energii a vše pro svou vlastní aspiraci, protože se chceme stát dokonalými. Nyní Bůh řekne: „Ačkoliv ještě nejsi dokonalý, chci, abys pomohl svému malému bratrovi, abys ho dovedl k určitému standardu.“ Jste jeden krok před tímto člověkem. To je důvod, proč vás Bůh o to žádá. Bůh nežádá třetí osobu, aby udělala to samé. Bůh nežádá někoho jiného, aby přišel a poradil vám. Bůh nežádá mě, abych se poradil, když jdu ven na ulici. Ale říká mi: „Když uvidíš někoho upřímného, vnímavého, dej mu, co máš. Dej mu svou energii, dej mu své světlo.“

Abychom se vrátili k aspiraci, pokud meditujete brzy ráno a dokážete-li meditovat dobře, potom třebaže meditujete jen patnáct minut, tehdy síla vaší meditace snadno vydrží celý den. Ale tato meditace musí být velmi mocná. Pokud časně ráno natankujete auto benzínem, můžete ujet stovky mil. A potom následující den můžete natankovat znovu. Ale pokud ráno nemáte žádný benzín, jak budete moci ujet nějakou vzdálenost? Mnoho, mnoho žáků se ráno nemodlí a nemedituje. Jen klamou sami sebe. Někteří si sednou na dvě nebo tři minuty před oltář. A cítí, že toto stačí.

Říkám vám, abyste časně ráno, ve tři nebo čtyři hodiny, chodili ven a lepili plakáty nebo šli do nějaké televizní stanice? Nejdříve to nejdůležitější. Vždycky říkám, že aspirace musí být na prvním místě. Až skončíte svou meditaci, potom můžete jít ven a dělat manifestaci, která je vaším zasvěcením. Zatímco meditujete nanejvýš upřímně, přestože zrovna nemyslíte na zasvěcení, Bůh vám vnitřně dává energii, kterou budete potřebovat ve svém životě zasvěcení.

Je to jako ranní cvičení doma. Brzy ráno se doma protahujete a cvičíte. Potom jdete ven na dráhu a začnete sprintovat. Doma se jen protahujete. Ale zatímco si protahujete nohy a různě se svým tělem cvičíte, Bůh vám dává energii. Připravuje vás ke vstupu na bitevní pole života a na závod s nevědomostí.

Žákům se docela často stává, že jakmile dělají jednu věc, myslí na další. Když je čas dělat zasvěcenou službu, myslí na aspiraci. Potom když časně ráno meditují, myslí na zasvěcení. Když je čas jíst, tehdy myslí na spánek. A když je čas spát, potom myslí na jídlo. Tohle se většinou děje. Když dělají nějakou zasvěcenou práci, ptají se sami sebe, proč neaspirují. Řeknou si: „Když nebudu meditovat, jak budu moci realizovat Boha?“ A potom když meditují, po pěti vteřinách si začnou myslet, že když nepůjdou ven dělat nějakou manifestaci, že nepotěší Gurua. Stále cítí, že ta druhá věc je důležitější. Zatímco aspirují, myslí si, že manifestace je nekonečně důležitější. Když manifestují, považují aspiraci za nekonečně důležitější. Ale podle mě jsou stejně důležité.

Skokan do dálky ví, že když šlápne na odrazovou desku levou nohou, skočí daleko, a když se odrazí pravou nohou, skok se nezdaří. Kolik lidí se dokáže odrazit kteroukoliv nohou a doskočit stejně daleko? Jedna noha je vždy silnější. Ale druhá noha pomáhá, když skokan přibíhá k desce. Tehdy používá obě nohy, levou i pravou. Neběží jen na levé noze. To je nemožné. Stejně tak v životě musíme používat jak aspiraci, tak zasvěcení. Musíme vidět aspiraci uvnitř zasvěcení a zasvěcení uvnitř aspirace. Ale zatímco manifestujeme, neměli bychom se domnívat, že aspirace je důležitější. A když se modlíme nebo meditujeme, neměli bychom považovat manifestaci za důležitější. Jen tím zničíme svou aspiraci a ani jednu věc neuděláme dobře.

Každý na naší cestě by se měl snažit meditovat minimálně dvakrát denně patnáct minut. Lidé obvykle z patnácti minut meditují dobře sotva tři minuty. Nikdo mi nemůže říct, že hned od samého začátku pozvedl své vědomí na nejvyšší úroveň. To se nestává. Vím, že to nějaký čas trvá. Takže z patnácti minut můžete očekávat přibližně aspoň pět minut dobré meditace. Žádný můj žák nedokáže meditovat patnáct minut ve své nejvyšší výšce.

Ale zpět k vaší otázce, nezanedbávejte svou aspiraci. Nejdříve to nejdůležitější. Ale pokud nemůžete udělat nejdřív první věc, udělejte alespoň druhou věc, kterou je zasvěcení. Jdou společně. Na druhou stranu, jestliže nemůžete dobře meditovat ráno, meditujte dobře aspoň večer. Samozřejmě ideální je meditovat velmi dobře ráno, když svítá. V poledne meditujte znovu. A pak ještě jednou večer. Takto nebudete mít vůbec žádný problém.

Víte, že snídaně je jedna věc, oběd něco dalšího a večeře něco zcela odlišného. Nejíme večeři v době snídaně. Musíme to dělat postupně. Podobně pokud dokážete meditovat třikrát denně nanejvýš oduševněle — deset minut ráno, deset minut v poledne, deset minut večer — potom budete schopní si cenit všeho. Pokud bude zapotřebí aspirace, dokážete dát aspiraci skutečnou hodnotu. Pokud bude zapotřebí zasvěcení, dáte skutečnou hodnotu zasvěcení. Po aspiraci přichází zasvěcení a manifestace. Kde není aspirace, tam nemůže vzniknout zasvěcení. Takže časně zrána aspirujme. Hned po naší aspiraci nám Bůh dá bezmeznou energii a příležitosti k zasvěcení. A zatímco budeme zasvěceně sloužit, uvidíme, že je to Boží Božskost projevující se uvnitř nás.

Nevidím žádný rozpor mezi aspirací a zasvěcením, pokud jsou prováděny ve chvíli, kdy je jich třeba. Jak můžeme vylézt na strom bez aspirace? Na druhou stranu bude správné, když vylezete na strom, sednete si na nejvyšší větev a budete jíst ovoce, co hrdlo ráčí, zatímco u paty stromu budou vaši drazí plakat pro mango? Budete moci sníst všechna manga sami? Ne, vaše srdce se zlomí, protože vaše aspirace vyžaduje upřímnost, náklonnost a soucit. Aspirace je něco božského ve vás, co vás povznáší. Díky této božské věci jste na vrcholu stromu. Pokud vás pozvedlo něco božského a ta stejná božská věc vás stále udržuje nahoře, nepožádá vás tato vaše božská část, abyste sestoupili? Nejde o váš duchovní pokles; je to jen nabídnutí ovoce ostatním, aby i oni jednou dostatečně zesílili a mohli vystoupat cestou, kterou jste vystoupali vy.

Jak nejlépe rozlišit touhu mysli od vůle duše?

Co můžeme dělat, když tělo stále brzdí naše duchovní dosažení ve vnějším světě, jako je přeplavání kanálu La Manche?

Jakým nejlepším způsobem mohu udělat pokrok v boji s letargií a pohodlností?

Zajímalo by mě, jestli je vhodné, aby velmi malé Centrum pořádalo veřejné meditace jako formu manifestace.

Jak můžu vědět, že dělám pokrok?

Při některých druzích manifestace zjišťuji, že často necítím tolik radosti, protože je v nich více soutěžení. Neměli bychom tyto věci dělat?

Část VI

Jak mohu být více poslušný?

Musíte si vybrat, kterého nadřízeného poslechnete. Musíte se sami sebe zeptat, jestli vám ten, který chce, abyste nevstali, říká správnou věc. Jestliže ráno nevstanete, kdy máte vstát, budete se cítit bídně, až budete chtít dělat další věc. Pokud v osm hodin musíte jít do práce, budete se cítit mizerně, protože jste neudělali první věc — nemeditovali jste. Jestliže v osm hodin nepůjdete do práce, protože půjdete běhat, vzniknou další problémy. Pokud každou činnost začnete pozdě, pocítíte bolest, až budete chtít dělat něco dalšího. Přijde vám na mysl první věc a zničí všechnu vaši radost. Až půjdete do práce – druhá věc — budete smutní z první věci – že jste nevstali k meditaci. Naopak, jestliže nepůjdete do práce a budete dělat něco jiného, řeknete: „Ó Bože, nejdříve jsem nevstal a pak jsem nešel do práce.“ Tím jste zmeškali dvě věci. Takto se to hromadí a kupí.

Říkáme, že minulost je prach. Dobře, časně ráno jste nemohli vstát. To je minulostí. Ale pak udělejte druhou věc. Při zkoušce vám učitel dal pět nebo šest otázek. Pokud nedokážete odpovědět na jednu z nich, nevšímejte si jí. Když se u ní zastavíte, budete jen plýtvat svým drahocenným časem a energií a řeknete: „Ó Bože, nejsem schopný na ni odpovědět.“ Takový druh obavy a starosti zničí všechnu vaši radost. Potom nebudete schopni odpovědět na čtyři nebo pět dalších otázek, které umíte velice dobře. Vaše mysl bude zatížena obavou a starostí: „Co se stane? Nezískám plný počet bodů.“ Namísto toho musíte na tu otázku ihned zapomenout. Máte šest otázek a umíte odpovědět na pět, ale pokud tu šestou neodstraníte ze své mysli, bude vás trápit.

Stejně tak během dne máte tolik věcí na práci. Pokud jste zmeškali první z nich, zapomeňte na to. Zbývá vám ještě pět, šest nebo deset dalších věcí. Jestliže uděláte všechny zbývající věci, budete mít znovu sílu. Získáte nesmírnou radost, že jste udělali to, to a to.

Poslušnost musí přijít ze srdce. Mysl nebo vitálno vás ráno požádá, abyste nevstali. Tak poslechnete tohoto nadřízeného, ale neposlechnete skutečného nadřízeného: své srdce. Vždy se musíte dívat, odkud rozkaz přichází. Nemyslete si, že vy jste šéf. Když nevstanete, prostě řeknete, že jste nevstali. Ne, ve skutečnosti došlo k tomu, že vás někdo požádal, abyste nevstali. Musíte toho dotyčného rozpoznat. Když uděláte něco špatně, musíte cítit, že vás někdo navedl.

Když uděláte něco špatně, okamžitě řeknete: „Neudělal jsem to,“ nebo — jste-li chytří — obviníte někoho jiného. Pokud svedete vinu na něco uvnitř sebe, víte-li, že se jedná o něco uvnitř vás – o vaši mysl nebo vitálno — co vás navádí udělat tu špatnou věc, potom to, co je uvnitř vás, můžete vyzvat a ono se to nakonec odevzdá. Dále je tu vaše srdce, aby vás inspirovalo udělat správnou věc.

Když mluvíme s hledajícími, jakou vlastnost bychom se v sobě měli snažit vynést do popředí, abychom vynesli na povrch jejich srdce a vnímavost?

Řekněme, že jste studovali ve třídě tři nebo čtyři roky, zatímco někdo jiný přišel do vaší třídy teprve nedávno. Přirozeně budete vědět více než tento člověk. Tak mu pomáháte, než přijde učitel. Budete se snažit ho něco naučit, než přijde skutečný učitel. V tomto případě jsem já učitelem. Na druhou stranu přivedu také studenty k jinému učiteli. Vezmu je ke skutečnému Učiteli, k Bohu. Jen pokud máte pokoru, tehdy můžete vést studenty k pravému Učiteli.

Když někteří žáci dělají kurzy, ó Bože, chovají se jako duše, které realizovaly Boha! Myslí si, že pokud budou jednat jako realizované duše, lidé si pomyslí, že jsou velmi vysoko. Když přijdou noví hledající, budou cítit, že tito žáci vylezli na Himálaje a teď se snížili k tomu, aby sestoupili k patě Himálají, aby vzali nahoru některé další hledající. Když tito starší žáci vyprávějí novým hledajícím o duchovním životě, noví hledající získají pocit, že tito starší žáci jsou na vrcholu Himálají, kdežto oni sami jsou u paty Himálají. Pak ubozí hledající vzhlédnou a řeknou si: „Ó můj Bože, nikdy se nám nepodaří dosáhnout této výšky. Nedokážeme vylézt na Himálaje. Jsou tak vysoké. V kterýkoliv okamžik se tito starší žáci vrátí do nejvyšších výšek a pak se nevrátí, aby nás učili.“ A tak jsou tito začátečníci zcela ztraceni.

To není správný přístup. Musíte být na jejich úrovni. Jste všichni ve stejné třídě nebo stejné rodině, ale vy víte o trochu víc než oni. Vždycky říkám, že jsem nejstarší bratr v rodině. Vím o trochu víc než vy, a proto mě Bůh požádal, abych vás k němu přivedl. Jsem váš nejstarší bratr. Přišel jsem do této duchovní rodiny dlouho před vámi. Začal jsem se modlit a meditovat dokonce dříve, než jste se narodili. Teď vím o trochu víc. Proto vám všem říkám: „Pojďte se mnou. Dokážu vám říct, kde je náš Otec.“

Podobně i vy budete muset říct novým hledajícím: „Pojďte se mnou. Dokážu vám ukázat, kde je můj učitel, kde je můj zdroj. On je zdrojem vědomosti, moudrosti a lásky.“ Potom když přijdou ke mně, povím jim, kde je můj Zdroj moudrosti. Povedu je k Nejvyššímu. To je způsob, jak přivádět nové hledající.

Když jednáte s hledajícími, nemáte tento problém. Stýkáte se s nimi na jejich úrovni. Ale jsou žáci, kteří nechtějí být na stejné úrovni. Chtějí být vysoko nad nimi. Prosím všechny žáky, kteří dělají kurzy, aby byli na stejné úrovni jako začátečníci. Nedávejte jim najevo, že vy jste velmi vysoko, na vrcholku Himálají. Pak budou zcela ztraceni. Když jim dáte pocítit, že jste dosáhli cíle, ale ráčili jste sestoupit a vést je k cíli, je to opravdová chyba.