Sri Chinmoy odpovídá, část 17

Část I

Don Antonio Tarzia: My jsme zbožní lidé. Pro nás je důležité, abychom byli zbožní a pracovali pro Boha. Na druhou stranu, musím také zvládnout nakladatelství. Musím být ve svém každodenním životě manažerem a velmi aktivně pracovat.¹

Stvoření je projevením Stvořitele. Vaše nakladatelství je součástí stvoření. V tomto případě Bůh projevuje Svoje Světlo prostřednictvím tisku.

Nebe a země jsou jako strom a jeho plod. Tyto dva nemůžeme oddělit; jsou jedno a totéž.

Don Antonio Tarzia: Jak lze podle vás dosáhnout Boha?

Don Antonio Tarzia: Po cestě srdce.

Sri Chinmoy: Já mám také rád cestu srdce. Cesta srdce je tou nejbezpečnější cestou. Říkáme jí sluncem zalitá cesta. Když jsme v srdci, pláčeme. Pláčeme k Bohu, aby nám dal lásku, mír, radost. Je-li náš pláč upřímný, On nám okamžitě dá to, co chceme. Zde hraje srdce roli dítěte. Když dítě pláče po mléce nebo po nějaké hračce, jeho matka může být třeba ve vedlejším pokoji, ale ihned za ním přiběhne. Jestliže právě takovým způsobem z hloubek našich srdcí oduševněle pláčeme k Bohu po Jeho Soucitu a Lásce, On nám ji ihned dá. Náš pláč však musí být upřímný, tak jako je upřímný pláč dítěte.

Virgilio Ciampa: Don Antonio řekl, že některé z pojmů, které ve své filozofii používáte pro život a Boha jsou velmi podobné té, které používal svatý Pavel, vy však nejste křesťan. Jak je to možné?

Virgilio Ciampa: Naprosto s vámi souhlasím. Na konci těchto dvou různých cest je tentýž Bůh, je to Bůh každého a my jenom mluvíme různými dialekty.

Venanzio Ciampa: Svatý Pavel mluvil o tom, jak se stát Ježíšem a vy, který přicházíte z úplně jiného prostředí a kultury, mluvíte o té stejné věci — pouze jinými slovy. Oba jste dosáhli svého cíle — sklenice vody, nebo Boha. Řekněte nám prosím více o duchovním poselství, které rozšiřujete.

Venanzio Ciampa: Když myslíme na problémy světa, člověka přitom napadne, jestli opravdu děláme nějaký pokrok.

Venanzio Ciampa: Podle Nietzscheho se při kopání občas stává, že čím jdeme hlouběji, tím horší věci vykopeme.

Chcete-li růži ze zahrady, nemůžete si vzít jenom květ. Musíte si vzít také stonek, aby růže byla krásná. Jakmile se dotknete stonku, najdete trny. Ty však můžete odstranit, a přesto budete mít krásnou růži i se stonkem.

Venanzio Ciampa: Jak ale můžeme získat moudrost, abychom odstranili trny?

Sri Chinmoy: Mezi vědomostmi a moudrostí existuje určitý rozdíl. Máte-li moudrost, dokážete cokoliv. Moudrost nepochází z mysli; pochází ze srdce a z duše. Z mysli pochází intelektuální úvahy. Největším dosažením mysli je intelekt. Ale moudrost je mnohem hlubší než intelekt. Skutečná moudrost pochází ze světla duše. Podobně existuje něco, čemu se říká vůle, nezdolná vůle. Tato vůle nepochází z mysli, pochází ze srdce, z duše.

Část II

Jaké je spojení mezi soucitem a odpuštěním?²

K tomu bych chtěl ještě něco dodat. My musíme odpustit nejenom ostatním, ale i sami sobě. Jestliže nebudeme neustále odpouštět sami sobě, budeme sami sebou znechuceni. Musíme sami sobě odpustit se správným pochopením toho, že tutéž chybu už neuděláme; půjdeme kupředu. Dejme tomu, že jsem před několika měsíci udělal něco opravdu špatného. Teď se budu modlit k Bohu za odpuštění, odpuštění, odpuštění. Bůh mi již odpustil díky mým upřímným modlitbám, ale já sám jsem si neodpustil, protože nemám zdání, jestli mi Bůh doopravdy odpustil. Takže jsem stále viník. Bůh mi již odpustil, ale já jsem neodpustil sám sobě. Jestliže neodpustíme sami sobě, nejsme schopni jít vpřed. Díváme se jenom vzad. Musíme prominout naší minulosti; jinak nemůžeme vstoupit do budoucnosti.

Když jeden člen naší duchovní rodiny aspiruje více, ovlivní to ostatní členy?

Když naproti tomu ve stejné rodině máš bratra, který každý den krade a dělá nedobré věci, lidé budou mluvit špatně o celé rodině. Takže i on tě ovlivňuje. Jeden bratr je velice duchovní. Představuje pro tebe velice, velice oduševnělou inspiraci. Když jsi s tím druhým bratrem, tvoje vědomí ihned klesne. Samotná jeho přítomnost tě zneklidňuje, protože nevede morální život, duchovní život. Dělá něco nebožského.

Dva žáci se právě takto podobají těm dvěma bratrům. Jeden dobrý žák se modlí a medituje, projevuje Lásku Nejvyššího. Ten druhý nemá čas meditovat ani jednou za tři měsíce. Nechodí pravidelně do Centra. Chceš být jako on? Jakmile ho vidíš, tvoje inspirace mizí. Je velice obtížné udržet si inspiraci, když vidíš někoho neinspirujícího. Vidíš-li někoho, kdo aspiruje, projevuje Nejvyššího a vede opravdový duchovní život, už jeho samotná přítomnost tě bude inspirovat. Řekněme, že jdeš po ulici a proti tobě kráčejí tři lidé. Ty o jejich povahách nemusíš nic vědět, ale můžeš okamžitě pocítit spřízněnost s jedním z nich, protože ten člověk se dotkl tvého srdce. Tvoje srdce na vnitřní úrovni ví, že ten člověk dělá něco dobrého, aby inspiroval celé lidstvo.

Mám pocit, že předtím, než jsem vstoupil na tuto cestu, jsem meditoval lépe.

Můj syn před několika lety zemřel a já jej stále postrádám.

Nyní tedy místo Indie mysli na jiné místo, na Nebe. Tvůj syn tam odešel, aby byl se svým Nebeským Otcem, jenž je Otcem každého. Je-li tedy s mým Otcem, tvým Otcem, Otcem každého, jak bych se na Otce mohl zlobit? On ho vzal k sobě, aby byl s ním, díky Jeho Náklonnosti, Soucitu, Lásce a Zájmu o tvého syna. Budeš žárlit na někoho, kdo chová k tvému synovi více náklonnosti, více soucitu a více lásky? Ne, budeš velice šťastná, že ten, který je ti nejdražší, je také nejdražší Někomu jinému.

Dovol mi, abych ti řekl příběh. Není to zábavný, ale osvěcující příběh. Měl jsem jednoho zubaře. Mluvil se mnou patnáct minut a pracoval pět minut. Jeden příběh, který mi vypravoval, byl velice osvěcující. Jednou byli dva bratři, kteří si byli velice blízcí. Velice se navzájem milovali. Když jeden bratr zemřel, ten zubař se ptal toho druhého: „Nepostrádáš svého bratra, jenž ti byl tak blízký? Jak se cítíš?“ Bratr odpověděl: „Proč bych ho měl postrádat?“ Zubař byl v šoku. Řekl: „Ty nepostrádáš svého nejdražšího bratra? Myslel jsem, že jste se měli rádi. Byli jste pořád spolu. Vypadalo to, že k sobě navzájem chováte velikou lásku.“

Bratr odpověděl: „Ty mi nerozumíš. Můj bratr měl mnoho přátel, ale mě měl nejraději. Jeho láska ke mně zdaleka překonávala jeho lásku k ostatním. Neopustil by mě, kdyby byl nenašel Někoho, kdo jej miluje nekonečně více než já. Takže pokud ke svému bratrovi chovám opravdovou, čistou lásku, měl bych být šťastný, že můj bratr našel Někoho, kdo jej miluje mnohem více než já.“

Jak můžeme posílit naše jemné nervy?

Mám svého profesora velice rád, ale občas mám pocit, že je polapen ve své vlastní mysli.

Jakmile vidíme něco, co má duchovní krásu, chceme to získat pro sebe. Když vidíme nádhernou květinu, nechceme snad mít její krásu a vůni ve svém vlastním srdci? Když se modlíme a meditujeme, nechceme snad mít rozlehlost oblohy uvnitř nás? Když ptáci létají, necítíme snad, že naše vnitřní bytost by se měla těšit svobodě, aby nás nemohly spoutat obyčejné myšlenky? Všechno, co je dobré, obdivujeme a pokoušíme se to vnést do našich vlastních životů. Nejde o to, že bychom se toho snažili zmocnit; my se s tím ztotožňujeme. Já jsem duchovní člověk a vy jste v mé lodi. Viděli jste ve mně něco dobrého; to je důvod, proč se snažíte ztotožnit s mým vědomím. Takže pokud je tvůj profesor opravdu dobrý člověk, spatří uvnitř tvého oduševnělého úsměvu něco velice cenného — tvoji prostotu.

Čím více intelektuálně rosteme, tím dříve ztrácíme naši prostotu, upřímnost, a tak podobně. Člověk může mít osvícenou mysl, aniž by přečetl miliony knih. Když je mysl připravena přijmout světlo seshora nebo zevnitř, když touží po něčem, co je za hranicí jejího současného chápání, zasvitne osvícení. Intelektuálové mají vždycky pocit, že vědí všechno. Nemají vnitřní hlad poznat něco víc, ale jejich srdce vždy touží po něčem větším. Na mentální úrovni bude vždy nějaký další intelektuální gigant, který má více vědomostí, třebaže toto jejich mysli obtížně přijímají. Ale když srdce vidí něco nádherného nebo někoho duchovního, vždy se snaží stát se tou krásou nebo napodobit toho člověka.

Část III

Minulý rok se ve světě odehrály ohromné změny, zejména ve východní Evropě. Uvědomí si někdy svět, že tyto změny se odehrály díky přítomnosti některých osvícených duchovních Mistrů? Dojde k takovému poznání na vnější úrovni?³

Vrcholně důležité je, že se takové dosažení podaří, nikoli to, kdo jej dosáhl. V minulém roce byly dosaženy velice významné věci. Bude ještě několik dalších, které zdaleka překonají předchozí dosažení, protože svět v procesu evoluce dostane nebo sám dá jenom jasnější, více osvěcující a více naplňující zkušenosti. A zatímco svět bude dostávat tyto vznešené zkušenosti Shůry, sám nabídne buď vděčnost, nebo alespoň uznání těm božským silám, které trpělivě a úspěšně pracovaly uvnitř a prostřednictvím pozemských lidských bytostí. Svět si vědomě uvědomí existenci těchto božských sil.

Co si myslíš o všech těch snahách o lepší životní prostředí, které se teď objevují?

Mám dojem, že různé náboženské sekty zaujímají tvrdší postoje vůči sobě navzájem. Zdá se mně to, nebo máš také pocit, že se náboženský dialog přitvrdil?

Pokud jde o zavedená náboženství, rozhodně existuje několik takových, která určitě nestojí proti ostatním a nesnaží se někoho ovládnout. Bohužel, stoupenci některých jiných, zavedených náboženství se stále snaží o určitou nadvládu. Namísto aby se snažili obejmout vesmír, obávají se ztráty své takzvané nadřazenosti, a proto se snaží ovládnout stoupence jiných náboženství.

Část IV

Jak ovlivní naši dlaň, když si navlékneme náramek?⁴

V Indii lidé nosí mnoho věcí jako talismany, aby zvětšili svoji životní energii. Indové vždy prosí chlapce a děvčata, aby nosili něco pro zvýšení životní energie, zejména zlato, čisté zlato. Před mnoha lety mě můj učitel požádal, abych nosil něco zlatého, aby mi to dalo životní energii. Řekl jsem: „Těch věcí se nikdy nedotknu.“ Moje sestra má také pocit, že kdybych něco nosil, něco kovového, mými zraněnými koleny by plynula životní energie.

Nemohu nosit hodinky. Mám pocit, že mi to odebírá životní energii. Zajímalo by mě, jestli to není jenom pověra.

Obraz, který jsi namaloval včera večer jako poslední, byl neobyčejně okouzlující, protože mi připadalo, že s každým dotekem tvého prstu jsi malbě dával požehnání. Je tento obraz nějak zvláštní, protože mezi tebou a malbou nebyl žádný objekt, jako třeba štětec?

Když namaluješ obraz nebo složíš píseň, kdy dovnitř vstoupí duše?

Občas duše vstoupí po prvním řádku. Někdy mám složenou celou píseň a duši stále nevidím. Přijde, až když tu píseň zpívám. Nemá to tedy nějaký pevný čas. Kdykoliv duše přijde, je to dobré. Ale když dostanu tu nejdůraznější, nejvýznamnější notu, duše rozkvete.

Některé písně prostě vidím třetím okem. Slova i hudba přicházejí ihned společně. Někdy však nemám zároveň i melodii. Jedna z mých nejoblíbenějších písní je „Jiban debata“. Její melodie přišla ihned, jak jsem skládal slova, ale asi jsem ji hned nezazpíval.

Už se stalo mnoho a mnohokrát, že melodie přišla v době, kdy jsem psal slova. Ne že bych si ji pro sebe potichu zpíval, ta melodie už tam je, když píšu ta slova. Občas vidím velmi jasně bengálský notový záznam na slovech, která píšu. Někdy však mohu melodii trochu změnit, když si ji přehrávám na syntezátoru.

Mám rád pomalé i rychlé písně, ale kdybych si musel vybrat, pomalé se mi líbí více než rychlé. Rychlé písně jenom třesou se stromem života. Občas máte radost, když vidíte, jak se strom třese. Není to zlomyslná radost, protože víte, že ten strom se nevyvrátí, ale otřásá se a vám se to líbí. Občas rádi pozorujeme bouřku, která ohýbá stromy a třese s nimi. Ty stromy to nevyvrátí, ale protože se třesou, získáváme určitý druh radosti.

Část V

Na Peace Runu (Mírovém běhu)⁵

Jestli si myslíte, že jste dosud neudělali nic významného, dobrého, aspirujícího, osvěcujícího nebo naplňujícího, máte právě nyní zlatou příležitost udělat něco výjimečně významného a také příležitost se stát výjimečně dobrými lidmi. Vaše účast na Peace Runu potěší vašeho Vnitřního kormidelníka Jeho vlastním Způsobem — právě tím způsobem, jakým těší Absolutního Nejvyššího váš ptáček duše už od nepaměti.

Chtěli bychom, aby byl Peace Run opravdu velký. Jak to máme udělat, a přitom udržet jeho ducha tak, jak si přeješ?

Uvnitř sebe nosíte vitálno, mysl, srdce a duši. Teď se snažte cítit, že v sobě nesete ještě někoho jiného. Dokážete-li si představit, že v sobě nosíte i mě, budete mít ohromnou radost. Jestliže si dokážete představit, že mě nesete na vrcholku hlavy, nebo na ramenou, nebo přímo vedle sebe, nebo v samotné hloubce svého srdce, určitě dostanete ohromnou radost. A jakmile budete plavat v moři radosti, otázka vzdálenosti, únavy nebo neochoty v podobě nepřívětivosti nikdy nedokáže zaklepat na dveře vašeho srdce.

Další věc, kterou můžete udělat, je zazpívat kteroukoli moji píseň, která vám přináší radost. Měla by to však být píseň, kterou jsem složil já, a ne někdo jiný — dokonce ani vaše ctihodné já. Vaše píseň může patřit do světa superhvězd, ale já si teď nepřeji, abyste byli superhvězdami. Můžete si zazpívat znělku, kterou složil Narada — ta vám dodá energii. Naradova píseň je velice inspirující a pokud složí ještě nějakou, můžete ji také zpívat. Existuje však naneštěstí mnoho hloupých písní, které jste se za řadu let naučili. Velice často dostávám ve vnitřním světě zprávy, že zpíváte písně, které snižují vaše vědomí. Takže buďte opatrní! Nechcete-li zpívat, můžete opakovat jméno Nejvyššího, nebo svoje vlastní duchovní jméno.

Udržujte sami sebe v duchovním štěstí. Jak se to dá udělat? Podíváte-li se na něco inspirujícího, získáte spontánní štěstí, a právě takové spontánní štěstí je duchovní štěstí. Můžete se podívat na nějakou květinu, na slunce, na měsíc nebo na strom. Abyste získali spontánní štěstí, můžete se podívat na cokoli inspirujícího. V opačném případě se snažíte získat štěstí svou myslí, která neustále zpochybňuje vaše vlastní možnosti. To je velice, velice bolestivý zážitek.

Náš Pán Nejvyšší opatruje u sebe cokoliv, co mu můžete šťastně a s radostí nabídnout. Možná děláte něco neochotně a současně někde vzadu v mysli myslíte na to, že si vás za to lidé budou vážit. Lidé si vás skutečně mohou vážit, protože lidi dokážete oklamat, ale nemůžete oklamat Boha, našeho vnitřního Kormidelníka. Budete-li dělat něco neochotně, dá vám nulový počet bodů. Ale i kdyby nebyla jediná duše, která by si vás vážila za vaše oduševnělé sebedávání v tomto Peace Runu, nevadí! Ten, který nás inspiroval, inspiruje a vždy bude inspirovat, abychom Jej projevili Jeho vlastním Způsobem, na nás bude hrdý, a právě Jeho potěšíme.

Spousta žáků dává přednost běhu krásnou krajinou na venkově, ale organizátoři všechno raději dělají ve velkých městech, kde jsou média a publicita. Jaký je názor Nejvyššího na hodnotu Peace Runu ve volné přírodě oproti projevení ve městech?

Musíte být jako hospodář. Zasejete tady a tam, ale větší pozornost musíte věnovat místům, kde očekáváte sklizeň. Pojedete-li do měst, můžete upoutat pozornost některých důležitých lidí. Pokud prezident nebo vedoucí osobnost země řekne o Peace Runu něco milého, zbývající část země to ihned přijme. Jestli ale taková zpráva přijde z malého městečka, nikdo si toho nebude vážit.

Vždycky musíme použít naši vnitřní moudrost. Pláče-li malé dítě, musíme mu dát mléko. Pokud ovšem budeme pořád jenom s malým dítětem, nebudeme moci nic udělat pro celou rodinu. Musíme tedy věnovat pozornost také dospělým členům rodiny.

Když se modlíte a meditujete, vytváříte svůj vlastní druh krásy. A když běžíte, vytváříte ve svém vlastním srdci a v srdci všech, kteří se na vás dívají, nádhernou zahradu. Pokud však strávíte většinu času v malých vesnicích, ničeho nedosáhnete; nevytvoříte takový druh krásy, kterého by si mohl vážit celý svět.

Musíte být sami šťastní a štěstí přichází z dávání. Neustále ciťte, že něco dáváte, abyste mohli být šťastní. Potom musíte cítit, že právě to, co dáváte, jste už sami dostali. Dal vám to Bůh Stvořitel a vy jste mu vděční, protože jste to schopni dát Bohu stvoření. Co se stane, když dostanete něco od Boha Stvořitele a dáte to Bohu stvoření? Pomocí své aspirace a realizace spojujete Boha Stvořitele a Boha stvoření.

Pomáhat Peace Runu znamená milovat vašeho Gurua a milovat vašeho Gurua znamená sloužit našemu jedinému Guruovi, našemu Milovanému Nejvyššímu. Toto není projekt nějakého jednotlivce. Není to můj projekt. Vůbec ne! Je to projekt našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Já jsem Jeho nástrojem. Každý jednotlivec je Jeho nástrojem. Teď je na nás, jak upřímně, oddaně a s jakým sebedáváním dokážeme potěšit našeho Vnitřního kormidelníka.

Část VI

Když má duše psa příležitost přiblížit se k lidskému životu, proč by si měla zvolit další zvířecí inkarnaci?⁶

Věřte mi, právě v této chvíli vám mou dát velmi vysoké zážitky — vysoké, vyšší, nejvyšší. Šrí Rámakrišna měl schopnost dotykem předat požehnání toho nejvyššího zážitku. Naren (Svámí Vivékánanda) pochyboval, že Šrí Rámakrišna realizoval Boha. Jakmile se Šrí Rámakrišna dotkl jeho hlavy, začal vstupovat do transu. Svámí Vivékánanda potom křičel: „Mám matku, mám otce! Snes mě dolů, snes mě dolů!“

Potíž spočívá v tom, že nejsme připravení. Bůh je připraven dát realizaci komukoli právě v tuto chvíli, ale kdo je připravený? Když před dítě položíte dolar, je velice spokojené. Pro ně se ten dolar stane celým světem. I kdybyste před něj položili tisíc dolarových bankovek, nebude se o ně zajímat. Pro něj je ten jeden dolar tak dostačující, že víc nechce. Abychom se tedy vrátili k tvé otázce, právě takto je pes spokojený s další zvířecí inkarnací.

Co nutí zvíře chtít lidskou inkarnaci? Je to vědomé rozhodnutí?

Dokáže pes vycítit, že jsi byl v minulé inkarnaci psem?

Jednou jsem viděl psa, jak kousal mladého chlapce. Byl k tomu nějaký zvláštní důvod?

Když se chceš koncentrovat na duši konkrétního člověka, potřebuješ vůbec jeho fotografii?

Takže proč po vás chci fotografii vašich rodičů nebo blízkých, kteří trpí, nebo kteří odešli na onen svět? Pomůže mi to, ale ve skutečnosti to nepotřebuji. Dotyčnému člověku mohu pomoci tak, že se koncentruji na duši, kterou již znám. Jestliže jsem neznal tvého otce nebo matku a oni odejdou na onen svět, budu se koncentrovat na tvoji duši a zeptám se jí. Tvoje duše zná duše tvých rodičů. Tvoje duše sehraje roli poslíčka. Buď za mnou přijde tvoje duše, nebo já budu pracovat prostřednictvím tvé duše. Právě takto jsem se už tisíckrát koncentroval na určité jednotlivce pouze s pomocí duší, které již znám.

Jak můžeme zvětšit naši připravenost a naše schopnosti?

My si sami pro sebe vytvoříme břemeno a pěkně si je položíme na ramena. Řekneme: „Jsem přetížený! Je to tak těžké!“ Existuje určité hloupé, nevědomé potěšení, které vzniká nošením takového břemene. Ale kdo nás požádal, abychom toto těžké břemeno selhání vůbec nesli? Okamžitě musíme cítit, že je to pryč a vzývat jenom světlo, světlo, světlo. Každou chybu nebo selhání v minulosti musíme brát jako břemeno a odhodit je. Potom můžeme běžet nejvyšší rychlostí.

Filozofie Ježíše Krista říká, že pokání očišťuje duši. Ano, to je pravda, ale naše filozofie říká, že se máme kát jenom pět minut. Když budete v pokání pokračovat, docela určitě to oslabí vaše jemné nervy, což jsou právě ty nervy, které nám pomáhají v modlitbě, meditaci a realizaci Boha. Pokání je dobré na pět sekund nebo pět dní, ale když budete pokračovat, uděláte chybu. Řekněme, že jste udělali něco nebožského, nebo že jste celé měsíce a měsíce žárlili a teď se najednou kajete. Pokud jste strávili ve světě žárlivosti deset let, budete se kát dalších deset let? Bůh ví, kolik let budete na zemi žít! Potom přijde čas, abyste šli k Bohu. Proto se po několika dnech musíte pokání vzdát.

S pokáním musíme být velice opatrní. Prolévat potoky slz nad naším životem selhání je hloupé. Pokání je dobré na několik dní, nebo maximálně na jeden týden. Pokud ponesete své břemeno pokání ještě delší dobu, půjdete po negativní cestě. Potom budete v šoku, až uslyšíte Boží odpověď. Vy řeknete: „Udělal jsem něco špatného, a proto se nyní kaji.“ Ale Bůh řekne: „Je pravda, že jsi udělal něco špatného, ale žádal jsem tě, aby sis užíval nekonečné pokání? Teď udělej něco dobrého, něco pozitivního. Jdi kupředu, jdi kupředu! Potom budou všechny tvé minulé prohřešky smazány.“

Berte selhání jako barvu. Bůh nám dal moudrost, abychom použili mýdlo a vodu a smyli barvu z našich rukou. Jsou-li moje ruce poskvrněné barvou, mám se snad jenom dívat na ty skvrny a trpět a trpět? Ne! Bůh mi dal k dispozici mýdlo a vodu, tak co je na mně tak špatného? Proč se nemám umýt? Potom už nedovolím sám sobě dělat něco neinspirujícího, abych si zase pošpinil ruce.

Takže nejrychlejší způsob, jak zvětšit připravenost a schopnosti, je zapomenout na žalostnou minulost. Ať už to trvalo jeden rok, dva roky nebo dvacet či třicet let, už se nekajte. Ne! Jděte jenom kupředu! A když z nějakého důvodu přijde deprese nebo frustrace, postavte se jí s nejsladšími nebo nejvyššími zážitky své vlastní Božskosti. Jakmile si mysl libuje v pochybnostech o sobě nebo o Mistrovi, vyneste na povrch nejvyšší meditace, které jste měli při mnoha příležitostech. Prostě si představte ty vyšší zážitky. Své nejlepší kvality a nejvyšší zážitky si můžete zapsat — kdy jste měli nejvyšší meditaci, kdy jste cítili nejhlubší lásku k Mistrovi, kdy jste byli připraveni stát se nepodmíněně odevzdaným žákem. Okamžitě vyneste na povrch všechny dobré kvality, které jste měli před dvaceti lety nebo dvěma dny.

Na naše nemoci vždy existuje lék. Pokud nám něco způsobuje utrpení, musím si vzpomenout, že pro nás existuje lék. Tento lék rozhodně vyléčí náš smutek, frustraci, depresi a pocit selhání. Vždy si připomínejte věci, kterých jste již dosáhli. To je vynikající lék. Pamatujte si však, že jste ještě nedosáhli svého konečného cíle. Vaše odevzdání, láska, oddanost a vděčnost — tyto kvality vám ještě neumožnily dosáhnout cíle. Abyste jednoho dne mohli dorazit do cíle, musíte je zvětšit v nekonečné míře.

Měli bychom se modlit pro více schopností nebo více ochoty? Když se modlím, moje modlitby se pomíchají a obvykle se nakonec modlím za Vůli Nejvyššího, takže se ve skutečnosti nemodlím za nic konkrétního.

Neustále používáme srdce. Používáš-li srdce, jsi mě schopen kdykoliv potěšit. Pokud ale použiješ mysl, řekneš: „Ach, je už pozdě. Bůh ví, jestli budu moci sehnat to, co Guru chce.“ Jakmile použijete mysl, znečistíte svoji aspiraci, zničíte svoji inspiraci. Nikdy nepoužívejte mysl! Mysl má jenom omezené použití. Uvidíte-li před sebou hada, nepoužijete srdce, protože Bůh uvnitř vás řekne vaší mysli, že had vás uštkne. Ale jinak jsou ve vašich životech miliony případů, kdy žádného hada ani jiné nebezpečí neuvidíte a mysl nebudete potřebovat. Jestliže naproti tomu použijete srdce, budete na takovém místě, kde se had nacházel před pěti minutami nebo tam bude až za pět minut. Žádného hada neuvidíte.

Potřebujete připravenost, ochotu a dychtivost a ty přicházejí ze srdce, nikoli z mysli. Připravenost mysli vás dostane dva kroky dopředu a potom vám řekne: „Měl bych si vzít svetr. Možná bude pršet, potřebuji deštník. Kdo ví, co se stane?“ To je připravenost nebo ochota mysli. Mysl se vždy snaží být připravená tím, že se dívá sem a tam. Mysl se vždy snaží ochránit sama sebe. Ale srdce nemá čas myslet na déšť, slunce nebo něco jiného; pouze jedná.

Byl Hanuman opravdu opicí nebo byl z nějakého lidského kmene?

Hanuman nebyl opicí. Byl z rozvinutého kmene. Byl tak rozvinutý, že byl téměř na úrovni lidských bytostí. Hanuman měl díky odevzdání vůli Sri Rámačandry nekonečnou vnitřní sílu. On věděl, že Sri Rámačandra je přímým zástupcem Boha, Avatár, a že jeho svatou povinností je bez dechu a bezesně sloužit svému Mistrovi. Takže Hanuman nebyl jenom ohromnou opicí — vůbec ne! Sri Rámačandrův Hanuman měl velmi, velmi vysoké a vznešené inkarnace. Byl z určitého kmene, ale z pohledu evoluce byl velice pokročilý.

Viděl jsem slony, jejichž duše jsou natolik pokročilé, že až si vezmou lidské inkarnace, okamžitě překonají mnoho lidských bytostí. Tu výšku, kterou oni dosáhnou během jediné inkarnace, dosáhne mnoho lidí až během čtyřiceti nebo padesáti inkarnací — zejména v mysli, vitálnu a v těle. Až si tyto zvířata vezmou svoji první lidskou inkarnaci, zdaleka, zdaleka překonají lidské bytosti, které zemi navštívily už mnohokrát.

Rád běhám a jezdím na kole někde venku, ale potom si zase myslím, že jsem měl strávit více času meditací a také s tebou, nebo učením písní.

Jízda na kole je pro tebe dobrá, protože udržuje tvoje tělo v kondici. Rozhodně to pomůže tvé meditaci. Na druhou stranu, když budeš dobře meditovat, vnitřní radost z tvé meditace a modlitby ti dá pocítit, že během jízdy na kole létáš. Všechno má tedy svůj čas. Pokud všechno uděláš ve správný čas, předcházející činnost ti vždy udělá radost v době, kdy se budeš věnovat následující činnosti a ta ti také udělá ohromnou radost. Vždycky je určitý čas, kdy máš dělat správnou činnost.

Jak můžeme pomoci příteli, který trpí nějakými negativními emocemi, nepřátelstvím nebo zlobou?

Když ti občas řeknu, že někdo udělal něco špatně, ten dotyčný člověk se rozzuří. Jednou se mnou jeden člověk kvůli tomu nemluvil dva roky. Jak se k tomu mám postavit?

Vybral jsem si tě, abys byl vedoucím jednoho z našich Center. Není snad tvou svatou povinností, abys mě informoval, co se ve vašem Centru děje? Kdo tě udělal vedoucím? Sri Chinmoy. Kdo udělal vedoucím Sri Chinmoye? Nejvyšší. Přišel jsi do Centra, abys byl loajální, věrný, odevzdaný a oddaný mně, nebo jsi přišel, abys potěšil někoho jeho vlastním způsobem?

Tím, že jsi mi to řekl, ses zachoval naprosto správně. Dokonce i kdyby s tebou ten člověk nepromluvil po celou Věčnost, neztratíš ani špetku své duchovnosti. Ale kdybys mi neřekl to, co jsi mi měl říci, mohl bys ztratit celou svoji duchovnost. Takže se zeptej sám sebe, jestli pro tvůj život není nejdůležitější být loajální svému Mistrovi v každé vteřině. Existuje něco stejně cenného? Ne. Počínal sis správně. Jestli s tebou ten člověk rok nemluvil, nežije ve svém srdci a nežije ve své duši.

Tím, že jsi mi to řekl, jsi dokázal, že ti na tom záleží. Co se stane v rodině, když se u někoho zjistí nádor? Když sestra zjistí, že její bratr má nádor, ihned přiběhne za otcem, aby mohl sehnat doktora. Ale co se stane v duchovním životě? Najednou se objeví strach, strach, strach. Jeden člověk dělá něco špatného a ten druhý to skrývá. Potom se z toho stane beznadějný případ.