Sri Chinmoy odpovídá, část 19

Část I

Proč musí zvířata trpět kvůli bolestem, nemocem a zraněním, když nejsou vědomá jako lidé?¹

Abychom se vrátili k tvé otázce — jestli použijeme mysl, přirozeně řekneme, že zvířata nejsou tak vyvinutá jako my. Jsou nevinná, bezmocná — to je skutečně pravda. Lidské bytosti jsou ovšem také velice často bezmocné. Občas se velice mocně modlíme k Bohu, ale On celé dny nebo měsíce neodpovídá. Naši blízcí jsou ohroženi na životě, nebo malé děti jsou ohroženy na životě, takže pláčeme a modlíme se k Bohu, aby je zachránil. Potom vidíme, že Bůh naše modlitby nevyslyšel. Je Bůh krutý? Ne. Má svůj vlastní způsob práce. Ale protože se modlíme a meditujeme, víme, že existuje Někdo, kdo je o trochu výše než my. Jsme-li upřímní, musíme cítit, že existuje Někdo, kdo miluje naše blízké více než my. Existuje Někdo, který má schopnosti k tomu, aby soucítil s utrpením lidské bytosti nebo zvířete více než my.

My lidské bytosti máme pocit, že jsme schopni soucítit s ostatními. Když v našich přátelích vidíme štěstí, jsme také šťastní. Ale většinou je soupeření mezi lidmi natolik silné, že upřímné štěstí se jen těžko hledá. Upřímné štěstí pocházející ze štěstí někoho jiného je velice vzácné. Dokážete-li se ztotožnit se srdcem a duší jiného člověka, jste šťastní uvnitř jejich štěstí. Pokud jde o soucit, často roníme krokodýlí slzy při pohledu na utrpení ostatních. Ale nemyslíme to vážně. Jejich utrpení se našeho srdce, které upřímně soucítí, nedotklo ani na letmý okamžik.

Mluvíme-li o utrpení, zvířata skutečně trpí a my také trpíme. Ale protože jsme vědomé lidské bytosti, cítíme, že přijde doba, kdy naše utrpení skončí. My cítíme, že existuje Někdo vysoko na nebi nebo hluboko uvnitř našich srdcí, kdo naše modlitby vyslyší. Možná to nebude dnes. Možná to nebude zítra, ale v Jeho vlastní čas nám On dá štěstí.

Potíž spočívá v tom, že nečekáme na Jeho vybranou Hodinu. Občas jsme hladoví. Když nedostaneme jídlo, cítíme se špatně. Potom za pár hodin náš hlad zmizí. V té chvíli dostaneme jídlo. Potom řekneme: „Kdo by teď chtěl tvoje jídlo? Já ho nepotřebuji.“ V tu chvíli je nepotřebujeme, nebo jsme nespokojeni s člověkem, který nám měl dodat jídlo. Ale to je právě ta hodina, Boží Hodina. Nepřijmeme-li určitý čas pro naše štěstí, můžeme zůstat nešťastní na neurčito.

Takže když vidíme neštěstí ve zvířecím království, musíme cítit, že stejné neštěstí máme i my. Oni trpí, a protože jsme o trošku rozvinutější než oni, trpíme také. Jsme jako rodiče. Když jejich děti trpí, rodiče se cítí velice špatně. Malá zvířata jsou jako naše děti nebo mladší bratři a sestry. Můžeme jim poskytnout nějaký úkryt, útěchu a zájem.

Musíme s nimi soucítit. Zároveň musíme vědět, že existuje Někdo, kdo trpí zároveň s lidskými bytostmi i zvířaty, ale také má schopnosti potřebné na to, aby je od tohoto utrpení osvobodil. On ví, proč trpí a On ví, kdy udeří Jeho Hodina, aby jim dal radost.

Co můžeme dělat? Můžeme se upřímně, oduševněle a neustále modlit za Jeho Vítězství Jeho vlastním Způsobem. Když se modlíme za Boží Vítězství Jeho vlastním Způsobem, urychlujeme ve vnitřním světě Boží Hodinu. Má-li něco trvat normálně čtyřicet, šedesát nebo i dvě stě let, a Bůh urychlí jejich pokrok, ta samá věc potrvá jen deset, patnáct nebo dvacet let. I teď se modlíte k Bohu za mír mysli nebo upřímnou vděčnost nebo čistotu nebo pokoru nebo další božské vlastnosti. Rozvinout si pouhou špetku čistoty v centrální bytosti může trvat čtyřicet nebo padesát let. Bohužel, mnoho dobrých kvalit, které moji žáci kdysi měli, už zmizelo. Proč? Protože je dostatečně nechránili pomocí vděčnosti.

Náš problém je v tom, že to, co jsme měli, chápeme jako jednu skutečnost, co máme, chápeme jako další skutečnost a co budeme mít, chápeme jako ještě jinou skutečnost. Dříve jsme byli šťastní a teď jsme nešťastní. V budoucnosti můžeme být ještě nešťastnější. Ať se otočíme kamkoliv, nedostáváme trvalé uspokojení. Než jsme si vzali inkarnaci, když jsme byli ještě ve světě duší, byli jsme velice šťastní. Jste-li ve světě duší a díváte se dolů, pozorujete projevení, vidíte, že některé duše si vzaly lidská těla a projevují Boží Světlo. Pozorujete ty, kteří zápasí za svoji vlastní dokonalost a snaží se na zemi projevit Boží Světlo. Jasně vidíte, že Bůh je na ně nekonečně víc hrdý než na duše, které se jenom dívají. Ty duše, které se snaží a trpí a pokouší se mnoha způsoby rozšiřovat Boží Světlo, jsou božští hrdinové. Je přirozené, že Bůh k těmto lidem chová více Náklonnosti, Soucitu, Lásky a Vděčnosti plné Požehnání.

Vraťme se k tvé otázce — zvířata trpí. Nemohu kategoricky říci proč tomu tak je. Vidím-li určité zvíře, jsem schopen to říci. Všeobecně lze říci, že Bůh má v nich a jejich prostřednictvím určitý zážitek. Dokonce i tuto skutečnost je velice těžké pochopit. Když mě někdo štípne, chci tomu člověku dát pohlavek — oko za oko, zub za zub. Máme-li však vyšší realizaci, můžeme pozorovat, že je to Bůh, kdo nás štípe a Bůh, kdo v nás a naším prostřednictvím zakouší utrpení nebo radost. Bůh utvořil kruh a On se pohybuje kolem tohoto kruhu. V jednom okamžiku tomu říkáme radost, v dalším okamžiku tomu říkáme smutek nebo lítost a v následujícím okamžiku vidíme, že je to jenom Jeho Hra. Dokonalost je v přijetí utrpení jako takového a radosti jako takové. Musíme se stát vědomými nástroji Boha, abychom Mu dali uspokojení zkušenosti utrpení nebo radosti. Máme-li vyšší realizaci, nepozorujeme v Božím stvoření nedokonalost. Vidíme, že to, co nazýváme nedokonalostí nebo utrpením, je něco, co se musí transformovat na trvalou extázi nebo blaženost.

Občas máme nějaký zážitek a naše mysl nám řekne: „To je radost.“ Ale Bůh možná tento zážitek za radost vůbec nepovažuje. Může říci, že je to jenom mentální nebo vitální potěšení. My řekneme: „Ach, to je čirá blaženost,“ ale Bůh řekne, že je to pouze naše mentální představivost, že si užíváme života potěšení. Skutečná radost je pouze v přijetí Boží Vůle. Proto se musíme modlit a meditovat s nejvyšší upřímností a pokorou. Musíme říci Nejvyššímu: „Neznám Tvoji Vůli, ale dej mi schopnosti k tomu, abych Ti mohl sloužit pro Tvé vlastní Uspokojení.“ Ale i taková modlitba může být ztrátou času. Bůh zná naše nedokonalosti lépe než kdokoliv jiný. My nemusíme Bohu říkat, jak jsme nedokonalí. Měli bychom se modlit k Bohu: „Ty víš, jak jsem nedokonalý, protože jsi mě stvořil. Teď mi jenom dej schopnosti potřebné k tomu, abych se mohl modlit za Tvé Uspokojení v mém životě.“

Takovou modlitbu však nenabízíme. Dokonce i když je všechno proti nám, když trpíme, musíme říci Bohu: „Prosím uspokoj Sám Sebe ve mně a mým prostřednictvím. Já jen chci, abys byl šťastný. Pokud Ty mě učiníš šťastným mým vlastním způsobem, budu já jedním velkým selháním.“

Obvykle Bohu chytře říkáme: „Bože, pokud zařídíš, abych byl šťastný jednu hodinu, potom budu schopný díky čiré vděčnosti a radosti meditovat na Tvé Vítězství dvacet čtyři hodin denně.“ Bůh se směje a říká: „Já nepotřebuji tvých dvacet čtyři hodin modlitby a meditace, abys Mě učinil šťastným. Pokud získám jenom pět minut, dokonce i jenom jednu minutu tvé jednoty s Mojí Vůlí, získám od tebe všechno.“

Jestliže trpí nějaké zvíře, naše modlitba by měla být právě taková: „Já nevím, proč toto zvíře trpí, ale vím, že Ty jsi uvnitř něj a já si přeji Tvé Uspokojení uvnitř tohoto trpícího stvoření.“ V každém okamžiku musíme říkat Bohu, že chceme pouze Jeho Uspokojení.

Místo toho žádáme o sladkost nebo něco jiného. Když nám v příštím okamžiku Bůh tu sladkost dá, jenom ji zahodíme. Máme pocit, že ji nepotřebujeme. Než jsme ji dostali, naše mysl říkala: „Ach Bože, jestli toto dostanu, už od Tebe v této inkarnaci nebudu nic potřebovat. Jestli z toho dokážu získat štěstí, už Tě v této inkarnaci nebudu obtěžovat.“ Potom nám Bůh tu věc dá, ale my nejsme spokojeni.

Bůh nás nikdy nedokáže uspokojit tím, že nás bude těšit naším vlastním způsobem. Uspokojení zasvitne jen tehdy, když těšíme Boha Jeho vlastním Způsobem. Jestli něco chceme a Bůh nám to dá, budeme šťastní možná pět sekund nebo pět dní. Ale potom budeme chtít něco jiného. Uvnitř té věci nikdy nebude trvalé štěstí, protože nebyla udělána Božím vlastním Způsobem a kvůli Bohu. Namísto toho musíme říci Bohu: „Udržuj mě na zemi jenom proto, abych Tě uspokojil, abych Tě těšil Tvým vlastním Způsobem.“ On nám možná potom odebere jméno, slávu, bohatství, cokoli co chápeme jako své vlastní, ale co budeme mít? Budeme mít Boha jako svého vlastního.

Štěstí pochází ze skutečného uspokojení a toto uspokojení můžeme získat jenom tehdy, když se odevzdáme Boží Vůli, vědomým ztotožněním s Boží Vůli. Jinak nám Bůh může dát všechno, po čem toužíme naším vlastním způsobem a On nám to dá, pokud si to bude přát, ale my z toho nebudeme šťastní. Bůh dokáže naplnit všechny naše touhy během jediného okamžiku. Ale v hloubce našeho srdce je naše zářivá duše. Tuto duši lze potěšit jenom tehdy, když my potěšíme Boha Jeho vlastním Způsobem.

Jakmile použijeme slova „Jeho vlastním Způsobem“, máme pocit, že celý náš svět zmizel. To nám říká naše mysl a vitálno, ubohé srdce potom zeslábne, protože na něj tlačí mysl, vitálno a fyzické vědomí. Srdce je ve vězení a kdo hlídá celu? Naše mysl, vitálno a fyzické vědomí. Zachraňuje nás však duše, naše božská jiskra. Duše se neustále modlí jenom za uspokojení Boha Jeho vlastním Způsobem. Neexistuje ani jedna duše, která by nechtěla potěšit Boha. Pokud dokážeme uspokojit našeho Milovaného Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem, jsme šťastní.

Přenesl jsem tedy tvoji otázku ze zvířecí úrovně na lidskou úroveň. Existuje jenom jeden způsob, jak být šťastní. Nedokážeme vidět Pravdu, nedokážeme cítit Pravdu, jenom se můžeme stát Pravdou. Jakmile se staneme Pravdou, snadno ji dokážeme cítit a vidět. Dokud se nestaneme Pravdou Božím vlastním Způsobem, nebudeme ji schopni cítit, nebudeme ji schopni pořádně vidět.

Celý svět je nešťastný. Proč? Nikoli proto, že Bůh nenaplnil naše touhy. I kdyby Bůh naplnil naše touhy, nebyli bychom šťastní, protože taková volba nepochází od Boha. Myslíte si, že Bůh nemá na výběr? On má neustále možnost volby, má určitou vizi, kterou chce v nás a naším prostřednictvím provést. My však Bohu neříkáme: „Prosím, prosím, naplň Svoji Vůli ve mně a mým prostřednictvím.“ My Bohu říkáme pouze: „Dej mi toto, dej mi tamto.“

Občas se může stát, že nějaký hledající je na pokraji realizace nebo medituje ve velmi vysokém vědomí a Bůh naplní nějakou jeho touhu, kterou měl před dvaceti lety, jenom aby mu udělal radost. Před dvaceti lety nebyl ten správný okamžik. Když o dvacet let později Bůh naplní jeho touhu, je z toho smutný. Řekne: „Toto jsem chtěl před mnoha lety. Teď cítíš, že je ta správná doba? Já teď cítím, že jsem před dvaceti lety udělal špatnou volbu, když jsem se za tuto věc modlil. Ty mi naplňuješ touhu, protože jsem Tě potěšil miliony různých způsobů. Teď jsem se však dostal dál. Už to nepotřebuji.“

V dětství jsem měl touhu pracovat u železnice. Můj otec byl drážním inspektorem na železničním spoji Assam-Bengal. Myslel jsem si: „Ach, kdybych tak mohl zapískat na píšťalku nebo zamávat lampou, získal bych celý svět!“ To byla má touha. Nyní, v mém současném věku, byl po mně pojmenován vlak. Tenkrát jsem byl ve světě touhy. A teď, protože je se mnou Bůh potěšen, dostávám všechny sladkosti. Ale já nejsem šťastný, věřte mi, protože jsem se ztotožnil se všemi svými žáky. Váš smutek je mým smutkem a já jsem bezmocný, protože se žalostně snažím odstranit váš smutek.

Když někoho vidím, jak trpí na fyzické, mentální nebo vitální úrovni, ztotožňuji se s ním. Navenek mohu žertovně říci: „Ach, ty máš tamtu bolest!“ Mohu se mu dokonce vysmívat nebo smát. Ten člověk může říci: „Ach, Guru žertuje! Já mám takové hrozné bolesti a on se usmívá a vtipkuje!“ Ale já znám hloubku a intenzitu vašeho utrpení. Vstoupil jsem do vašeho utrpení a moje srdce jednoty je prostě zdrceno.

Štěstí tedy budeme mít tehdy, když se v každém okamžiku ztotožníme s Tím, kdo nás chce skutečně uspokojit. Náš způsob štěstí nás zklame a musí nás zklamat, ale pokud se dokážeme řídit Jeho Způsobem štěstí, už od tohoto světa nebudeme nic potřebovat. Naše štěstí je jenom vtip. Jak dlouho dokážete vtipkovat? Jakmile se stanete Skutečným, hloupé vtipy vás už nebudou zajímat. V Jeho Štěstí, v Jeho Uspokojení je v každé sekundě radost.

Existuje velmi mnoho věcí, které můžete udělat, abyste potěšili Boha Jeho vlastním Způsobem, ale ta nejvyšší je učinit Jej šťastným pomocí modlitby a meditace.

Kolik z vás po meditaci zpívá Invocation? Já zpívám Invocation každý den. Občas je to ve tři hodiny ráno, občas ve čtyři, občas později. Kdo je toho svědkem? Můj syntezátor. Hraji na syntezátoru a zpívám. Napsal jsem mnoho písní, ale moje Invocation je moje vlastní nejvyšší skutečnost, moje vlastní Božskost. Všem vám říkám, že nemusíte být dobrými zpěváky. Ne, ne, ne. Neumíte-li zpívat, prostě opakujte slova. Jestli nechcete meditovat, myslete pouze na Invocation: „Supreme, I bow to Thee!“ Jakmile se pokloníte, dáte všechno, co máte a všechno, čím jste. To, co máte, je neochota, a to, čím jste, je nevděčnost. Ale jestli to, co máte, je ochota potěšit našeho Pána Milovaného Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem, a jestli to, čím jste, je jiskra, zrníčko, smítko vděčnosti, potom ve vašem slovníku už nebude takové slovo jako „neštěstí“. Snažte se, snažte se hned ode dneška, od tohoto okamžiku a uvidíte, jestli mám pravdu nebo ne.

Jak si mám uprostřed stresu a nároků každodenního života udržet potřebný druh životní energie, kterou potřebuji, když celým srdcem hraji svoji hudbu před publikem?²

Většinu času hraješ ze srdce, ale snaž se prosím jít o krok hlouběji. Snaž se hrát prostřednictvím srdce z duše. Ty máš ve své hudbě volání srdce, ale snaž se vynést na povrch úsměv duše. Hraješ-li hudbu ze srdce, máš pocit jednoty s ostatními. Ale pokud dokážeš hrát z duše, ucítíš, že uvnitř jednoty existuje něco, čemu se říká uspokojení nebo plnost.

V rodině máš otce, matku, bratry a sestry. Cítíš s nimi jednotu, protože jste jedna rodina. Ale mysl všechno komplikuje. Jestliže uvidíš, že tvoje sestra udělala něco špatného, nebo tvoje matka či tvůj otec udělali něco špatného, mysl okamžitě vystoupí do popředí a rozdělí rodinu. Když ale použiješ srdce, v té chvíli uvidíš, že tvoje matka, tvůj otec, bratři a sestry jsou všichni jedno a totéž. Když ty uděláš chybu, je to jejich chyba. Když oni udělají chybu, je to tvoje chyba. Tomu se říká jednota.

Hlubší než jednota je plnost. Plnost pochází z duše. V plnosti jsi úplný. Zde je samé ticho. Když hraješ ze srdce, je to velice výrazné, ale přichází zvuk. Pokud hraješ z duše, hraje ticho. Používáš ruce, oči, smyčec, všechno, ale přichází to ze samotných hloubek ticha. Hraješ-li z duše, máš ohromnou vyrovnanost a mír. Nic tě neovlivní.

Musíš-li během dne jít do práce, aby sis vydělal na živobytí, musíš cítit, že tvůj skutečný domov je uvnitř tvého srdce. Uvnitř tohoto domova je mnoho pokojů, ale jeden je tvůj soukromý. V tom pokoji je v jednom rohu oltář, kde máš obrázek Ježíše Krista nebo některé významné duchovní postavy. Toto místo je pro tebe to nejposvátnější a nejtajnější. V tom oltáři musíš cítit živoucí přítomnost našeho Nebeského Otce. On je tvým Otcem, mým Otcem, Otcem každého. Začni tedy nejprve tím, že budeš myslet na svůj domov. Je v něm mnoho pokojů, ale ty chceš být ve svém soukromém pokoji, aby ses mohl v tichosti modlit a meditovat. Potom mysli na oltář, na posvátné místo. Sem jsi umístil obrázek Spasitele a v tom obrázku musíš cítit přítomnost Nebeského Otce. Pokud toto dokážeš, budeš mít ohromnou radost a uspokojení, nejenom ze své hudby, ale ve všem, co budeš dělat. Potom uvidíš, že všechna tvoje pozemská zátěž a stresy budou osvíceny.

V jedné ze svých knih jsi napsal, že pokud člověk medituje, stačí mu čtyři hodiny spánku. Mohl bys o tom něco říci? Moc rád bych měl více času.³

Můžeš to postupně, postupně omezit. Vždycky říkám, že když pijete deset šálků kávy denně, omezte to na devět, potom osm, sedm atd. Přesně stejně se můžeš pokusit omezit svůj spánek. Jestliže budeš chtít naráz omezit spánek na čtyři hodiny, možná se ti to podaří během dvou dnů. Ale třetího dne nebudeš schopen vstát. Řekneš: „Meditoval jsem mnoho dní. Teď si odpočinu.“ Všechno se musí dělat velice, velice pomalu, pravidelně a systematicky. Pokud jsi zvyklý spát sedm hodin denně, snaž se prosím spát jenom o patnáct minut méně. Takto se snaž pokračovat se šesti hodinami a čtyřiceti pěti minutami několik týdnů nebo několik měsíců. Tímto způsobem bude možné spánek omezit. Žádná zkratka neexistuje. Kdyby ses pokusil omezit spánek ze sedmi hodin na čtyři nebo tři, ohrozí to tvoje zdraví. Pokud to ale budeš dělat pomalu, pravidelně a systematicky, je to nejenom možné, ale i nevyhnutelné.

Část II

Jak byste odpověděl na jednu z hlavních filozofických otázek — jaký je smysl stvoření?⁴

Původní poselství Boha bylo: „Já jsem.“ On byl svou vlastní Transcendentální Skutečností. Potom řekl: „Teď když jsem, chci něco mít.“ Bůh Stvořitel chtěl uspokojit Sám sebe různými způsoby — v roli Boha stvoření. Stvoření je něco, co Bůh má, a Stvořitel je něco, čím Bůh je.

Jaká je hlavní myšlenka vaší filozofie?

Vaše dosažení v téměř všech oblastech lidského života jsou ohromující. Co je zdrojem vaší výjimečné produktivity a tvořivosti?

Jak se díváte na současný stav lidstva? Svět se rozpadá. Jak byste vysvětlil výbuchy nepřátelství a brutality po celém světě? Mohl byste navrhnout nějaké řešení?

Rozhodně nemůžeme říci, že naši prarodiče a praprarodiče nežárlili, že v sobě neměli nejistotu nebo pochybnosti nebo podezřívavost. Rozhodně nemůžeme říci, že tenkrát bylo všechno zlaté, kdežto nyní je to samá temnota. Ne, rozdíl mezi tenkrát a nyní je jenom ve smyslu míry. My říkáme, že před dvěma lety jsme měli více konfliktů, více katastrof, více nepochopení. Nebo můžeme říci, že před dvěma lety to bylo výjimečně špatné a teď je to trochu lepší. Ale já necítím, že bychom mohli říci, že dnešní svět je ve svém vůbec nejnižším vědomí a všechno je už za hranicí, kdy se nedá nic spravit.

Za Stalina říkali lidé totéž: „Ach Bože, všechno je tak špatné, tak špatné.“ Píseň zkázy světa začala možná už v den, kdy byl stvořen. Každý den vidíme život a smrt. Každý den, který prožijeme, se přibližujeme smrti. Poselství smrti je tedy součástí života. My však nevěříme, že smrt je koncem. My cítíme, že až umřeme, půjdeme někam, kde si odpočineme a po nějaké době začneme nový život.

Bůh použil Svoji Všemocnost, aby stvořil svět, a On může použít Svoji Všemocnost, aby nás učinil dokonalými. Ale aby nás mohl učinit dokonalými, potřebuje naši připravenost, ochotu a dychtivost. Jestli od nás dokáže získat trochu ochoty a dychtivosti, bude pro Něj nekonečně snazší zařídit, aby tento svět byl lepší, více oduševnělý a měl více míru. Právě teď je svět plný utrpení. Ale určitě přijde den, kdy už nebudou žádné konflikty. Jelikož Bůh je samá Láska a Moudrost, bude nakonec tento náš svět transformován na království radosti, štěstí a naplnění.

V našem vnějším životě jsme velmi omezení. Jsme naplněni nejistotou, žárlivostí, nečistotou, pochybnostmi a mnoha dalšími negativními vlastnostmi, které si vědomě a záměrně pěstujeme. Máme však ještě jeden život, kterému se říká vnitřní. V něm jsme samá láska k Bohu a samý zájem o lidstvo. Náš vnitřní život, což je život jednoty, je naším skutečným životem. Právě teď si naneštěstí vážíme pouze našeho vnějšího života, který je plný omezení a nedokonalostí; nechceme vstoupit do našeho vnitřního života, abychom viděli, kým jsme ve skutečnosti.

Co je podstatou vašeho zájmu o Rusko? Jak myslíte, že byste nám mohl pomoci? Jak vidíte budoucnost Ruska?

Když myslím na dnešní Rusko, ihned se snažím ztotožnit se zdrojem — se Sovětským svazem. Jakmile řeknu slovo „svaz“ v názvu „Sovětský svaz“, okamžitě cítím ve svém těle, vitálnu, mysli, srdci i duši ohromnou sílu. Všichni víme, co politici udělali Sovětskému svazu. Ale jak duchovnost myslí na Sovětský svaz, a za co duchovnost Sovětský svaz považuje, to je jiná věc.

Je to jako píseň, která ještě nebyla zcela dozpívána. Myšlenka Sovětského svazu byla nádhernou, velice melodickou písní. Jejím zpěvákům však naneštěstí zabránili, aby ji dokončili. Ale v blízké či vzdálenější budoucnosti se bude tatáž píseň, což je píseň jednoty, zpívat jiným způsobem. Vaše země se možná nebude jmenovat Sovětský svaz, ale srdce jednoty velké, větší, největší existence Ruska bude nepochybně skutečné. Tato větší jednota se určitě uskuteční. Boží Vize pro všechno spočívá v rozšíření — nikoli vojensky nebo politicky, ale psychicky — díky jednotě srdce. Ve vnitřním světě můžeme pozorovat rozšíření srdce jednoty Ruska. A je naší horoucí touhou přinést tuto vnitřní vizi nebo realizaci do popředí, aby celý svět mohl vidět tuto skutečnou realitu.

Takže budoucnost Ruska je z duchovního úhlu pohledu jasná, jasnější, nejjasnější. Proč? Právě proto, že Sovětský svaz přijal a stále přijímá ve vnitřním světě bezmezné světlo Shůry. Občas se stane, že nějaké semínko správně nevyklíčí a my možná nezískáme dobrou rostlinu nebo strom. Ale světlo sestupuje každý den a tvoří nová semínka — semínka aspirace, zasvěcení, naděje a slibu. V tomto smyslu jsou semínka, která jednou přinesou plody, jsou již v zemi a další jsou zasévány Milostí Všemocného.

Jaký je hlavní rozdíl mezi západní a východní mentalitou? Mohl by se tento rozdíl smazat, aby mezi národy bylo lepší pochopení a soužití?

Nemůžeme říci, že na Západě nejsou upřímní hledající a že na Východě nejsou významní vědci. Vůbec ne! Kdybychom však chtěli srovnávat, západní svět má nekonečně více víry v dosažení vědy než v dosažení vnitřní skutečnosti — duše a srdce. Na druhou stranu je zřejmé, že svět je tvořen jen jednou skutečností a přijde doba, kdy svět vědy a svět duchovnosti půjdou ruku v ruce. Vnější život a vnitřní život nemohou být oddělené navždy.

V současnosti si vnitřní svět může myslet, že vnější svět je natolik nepokojný, že je prostě zbytečné v něm nebo pro něj něco dělat. Podobným způsobem si vnější svět může myslet, že vnitřní svět je zbytečný, nečinný a spící. Oba se však mýlí. Vnitřní svět nechrápe ani nespí, sní o vyšších skutečnostech. A vnější svět je místo, kde Bůh projevuje Svoji vlastní Skutečnost. Je tedy nutné odstranit nepochopení z mysli vnějšího světa a ze srdce vnitřního světa.

Do popředí musí vyjít dobré vlastnosti obou světů. Nejlepší kvalitou světa vědy je koncentrace. Vědci díky ohromné koncentraci dosahují unikátních věcí. Ve vnitřním světě existuje něco, čemu říkáme aspirace, vnitřní pláč srdce. Díky síle svého vnitřního pláče také hledající dosahuje něčeho unikátního a úžasného.

Jaký je váš názor na indickou filozofii?

Kolik hodin denně spíte?

A cítíte se svěží?

Dá se říci, že jste si vytvořil svůj vlastní životní styl?

Proč vaše ideje zde i jinde ve světě přitáhly tolik lidí?

Modlil jsem se a meditoval, a tento předmět znám trochu lépe než moji studenti. Naučil jsem se tento předmět a teď se jim snažím pomáhat, aby se jej naučili také. Já nejsem světlem, ale vím o trochu více než oni, kde se to světlo nachází. Takže všichni ke mně chodí s nadějí, že jim pomůžu to světlo spatřit. Je to jako s člověkem, který uběhl maraton. Jste-li zkušeným běžcem, můžete mi pomoci, abych se naučil běhat. Můžete mě inspirovat a já vás budu následovat.

Moji studenti z celého světa se ke mně připojili nebo já se připojil k nim. Jestli oni přišli za mnou nebo já za nimi je lhostejné, protože jsme se ztotožnili. Když můj život modlitby vstoupil do jejich srdcí a jejich život aspirace vstoupil do mého srdce, už nezáleželo na tom, jestli jsou z Německa, Francie, Anglie nebo Ruska. Nezáleží na tom, z jaké jsou země. Když se modlíme a meditujeme, snažíme se ztotožnit s Boží Vůli. Pro Vůli Boha není obtížné vstoupit do srdcí lidí, kteří žijí v různých zemích.

Co máte na mysli pod pojmem srdce?

Část III

Když si uvědomím, že se ve mně nebo mým prostřednictvím projevuje nějaká nebožská kvalita, jak ji mohu osvítit?⁵

Stačí k vítězství láska ke sportu a přirozený talent, nebo si atlet musí vyvinout „zabijácký instinkt“?

Příkladem je Carl Lewis. Má nesrovnatelný, nekonečný talent. Jeho láska ke sportu je také naprosto upřímná. Ale co se stalo? Před Olympijskými hrami v roce 1992 jej napadla nějaká síla nebo nemoc a jemu se potom nedařilo při olympijských kvalifikacích. Navenek neměl ani tušení, proč se nedokázal kvalifikovat u některých disciplín. Mohli bychom říci, že v určitém případě nepřišla Boží Milost. Ale na druhou stranu, kdo ví? Je pravda, že Boží Milost nám vždycky značně pomáhá, ale pomoc, kterou dostaneme, nás nemusí vždycky potěšit naším vlastním způsobem. Kdo ví, jakou lekci chtěl Bůh dát Carlu Lewisovi při olympijských kvalifikacích? Můžeme říci, že Boží Milost je naprosto nezbytná, abychom byli úspěšní, ale naše chápání úspěchu nemusí být stejné jako Boží chápání.

V našem úspěchu nebo selhání musíme poslechnout Boží Rozhodnutí. Jsme velice šťastní a hrdí na to, že Carl Lewis přijal toto selhání velice božským způsobem. Mnoho atletů nemá správný přístup, když okolnosti nejsou v jejich prospěch, ale Carl Lewis přijal svoji porážku velice duchovně.

Co přesně znamená slovo cudnost nebo zdrženlivost a proč je nezbytná?

Pokud nějaký člověk začne praktikovat duchovní život a po nějaké době to z nedostatku inspirace vzdá, jak to ovlivní jeho posmrtný život? Přivítá ho Bůh stejným způsobem?

Je špatné pochybovat o Bohu?

Co je důležitější pro starší lidi — veselá, optimistická povaha, nebo světlo moudrosti?

Jaká jsou omezení vědy a techniky?

Jaký je vztah mezi egem, duší a Vnitřním kormidelníkem?

Právě tak, jako je duše zástupcem Boha, mají být tělo, vitálno, mysl a srdce zástupci duše. Ve většině případů však tělo, vitálno a mysl nejsou ochotné zastupovat duši. Duše si uvědomuje Boží Lásku a Boží Soucit. Tímto způsobem duše naplňuje Boha. Na druhou stranu, tělo, vitálno, mysl a srdce nenaplňují duši, protože si neuvědomují, že duše je přímým zástupcem Boha na zemi.

Jak mohu zjednodušit svůj život?

Část IV

Nedávno jsi řekl, že tento rok bude obtížný. Na co bychom měli být opatrní a na co bychom si měli dávat pozor?⁶

V obyčejném životě ujdeme nějakou vzdálenost a potom si odpočineme. Potom zase pokračujeme, nebo se na nějakou dobu zastavíme. Ale v duchovním životě nemůžeme natrvalo zůstat na jednom místě. Nebožské síly nás zatlačí zpátky.

Svého času mnoho z vás vypadalo slibně, zdálo se, že budete duchovní, že z vás budou vynikající žáci. Jakmile děláte rychlý, rychlejší a nejrychlejší pokrok, Bůh od vás očekává, že touto rychlostí budete pokračovat. Ale když kvůli letargii dovolíte, aby do vás vstoupily špatné síly, které si potom pěstujete a myslíte si, že jsou skutečné, kdežto všechno, co jste dosud dělali, je neskutečné, jdete zpátky.

Musíte být neustále obezřetní. Život pokušení napadá duchovního člověka nekonečně více než obyčejného člověka. Obyčejní lidé mají určitou úroveň. Jsou připraveni kráčet rychlostí indického tažného vola. Mají pocit, že už pouhá skutečnost, že začali, je dostatečná. Cíl existuje a oni mají celou Věčnost k tomu, aby jej dosáhli. Ale duchovní lidé se nemohou takto chovat. Jakmile vykročili po cestě upřímnosti a předvedli svoji rychlost — neobyčejně velkou rychlost — nemohou se zastavit, zpomalit a dovolit nevědomosti, aby do nich vstoupila. Nevědomost představuje neaspirující život, nebožský život. Nemohou se vrátit do takového života, protože už na vnitřní i vnější úrovni složili Nejvyššímu vznešený slib, že budou Jeho vybranými nástroji, a Nejvyšší jim uvěřil a dal jim Svoje vnitřní Ujištění, vnitřní Radost, Hrdost a mnoho, mnoho božských vlastností.

Takže takoví lidé nemohou zpomalit nebo se zastavit, protože již složili velice vznešený slib. Jestli se po cestě unaví a začnou si myslet, že už nastal čas k odpočinku, naprosto se mýlí. Pro skutečně duchovního člověka neexistuje odpočinek. Duchovnost je jednosměrná, nikoli obousměrná cesta. Jakmile jste spatřili světlo, ať už v sobě nebo ve vašem Mistrovi a vědomě a záměrně vstoupíte do temnoty, můžete všechno ztratit.

Lidé, kteří vzali vážně duchovní život, by měli být velice, velice opatrní, protože Bůh jim věří a spoléhá se na ně. Pokud zklamou Boha kvůli neochotě, letargii a dalším nebožským silám, které si v sobě vědomě či nevědomě pěstují, On jim to bohužel nebude tolerovat, třebaže pro Něj kdysi hodně udělali. Jestli jste pro Boha hodně udělali, On od vás očekává, že uděláte mnohem více. On je naším Milovaným Nejvyšším. Jestli Jej zklameme, on se buď od nás zcela odvrátí, nebo nám udělí božský trest.

Toto se vztahuje pouze na ty, kteří velice dlouhou dobu vedli duchovní život, měli velmi vysoké zážitky a udělali pro Boha velmi mnoho. Ti, kteří právě přijali duchovní život, se nemusí ničeho obávat, protože teprve rozkvétají. Jestli se jim zdaří ochotně, s radostí a šťastně rozkvést, nebudou mít žádné problémy. Ale jakmile si začnou kolem sebe zřetelně uvědomovat různé síly a začnou se snažit ve svém duchovním životě vědomě, pravidelně a věrně pohybovat kupředu, budou dělat velice rychlý pokrok.

Chtěli bychom mít po přednáškách o tvé cestě malé hudební koncerty. Měli bychom hrát stejným způsobem jako ty? Měli bychom se tě snažit napodobit?

Když člověk pokračuje v duchovní cestě, může na konci spatřit Nejvyššího?

V duchovním životě je to stejné — pokud je někdo připraven dojít do konce, určitě bude moci spatřit Nejvyššího. Ale i když spatříte Nejvyššího, není to ještě úplný konec. Je to nový začátek. Řekněme, že jste po dlouhé cestě dorazili do ohromného paláce. Majitel tohoto paláce může stát u dveří, nebo se někde skrývat v nějakém pokoji. Hledáte jej tady a tam, tady a tam. Nakonec jej v jednom pokoji naleznete. Ale ten člověk mohl vyjít ven a stát u bran paláce, nebo vyjít dvě stě nebo čtyři sta metrů nebo jednu míli před palác. On zná cestu k paláci, po které jdete nebo běžíte, takže vám může prokázat velkou laskavost. Jestliže vidí, že jste velice upřímní, půjde velký kus cesty, aby vás přijal. Může vás přijmout dlouho předtím, než dorazíte do paláce; může vás také přijmout v jednom z pokojů, a pokud vidí, že ještě nejste zcela připraveni, může se skrýt v jednom pokoji a vy budete muset prohledat tisíce pokojů, než jej nakonec naleznete.

Všechno záleží na tom, jak jste připravení. Vaším cílem je spatřit Nejvyššího. K čemu by jinak byla modlitba a meditace? Až udeří ta správná hodina, určitě Jej spatříte, protože to je cílem všech hledajících. Ale nemáte zdání, kam On umístil cíl. Může být přímo před vámi, nebo milióny a miliardy mil daleko. Až přijde ten správný okamžik, budete Jej moci spatřit na místě, kde Jej máte spatřit: uvnitř svého srdce, duše, mysli, těla, nad svou hlavou, nebo v nějaké části světa.