Sri Chinmoy odpovídá, část 2

Část I

„Hinduism Today“

Editor: Můžete mi věřit, žijeme a existujeme jenom díky lidem, jako jste vy.

Reverend Palaniswami stručně hovoří o vydavatelství, následně studenti Sri Chinmoye zpívají píseň, kterou Sri Chinmoy složil pro deník “Hinduism Today“.

Editor: Jak je to vzácné! To je rozhodně poprvé, kdy se něco takového v naší redakci stalo. Zajímalo by mě, jestli byste mohl v duchu tohoto božského požehnání říci pár slov, které by nám pomohly směrovat naše úsilí. Každý hinduistický mnišský řád něco má — řekněme oční kliniku, základní školu nebo školu pro sirotky — aby vyvážil svoje kontemplativní zaměření. Vy představujete ohromný příklad právě takové služby. Hinduism Today je naším příspěvkem a my od vás potřebujeme vědět, jak jej dělat lépe — jak byste jej chtěl vidět vy. Co od nás všech potřebuje hinduistické srdce a duše?

Sri Chinmoy: Váš Hinduism Today bez nadsázky ztělesňuje vrcholné světlo moudrosti z dávné minulosti a přitom odhaluje a projevuje nekonečný soucit, nekonečný zájem a nekonečné požehnání indické Trojice — Brahmy, Višnua a Šivy: Brahma stvořitele, Višnu uchovatele a Šivy transformujícího. Podle naší indické teorie hraje Šiva roli ničitele. Avšak podle mého aspirujícího srdce je zřejmé, že on nikdy nic neničí, pouze přeměňuje. Přeměňuje naši noc nevědomosti na světlo moudrosti. Když čtu váš Hinduism Today, vidím a cítím nejenom požehnání, soucit a zájem této Trojice, ale i požehnání ostatních indických kosmických bohů a bohyň.

Za celá ta léta jsem studoval mnoho, mnoho knih o hinduismu, které napsali učenci, profesoři a milovníci Boha, a než vstoupím za závoj věčnosti, přečtu jich a prostuduji ještě mnohem více. Také jsem osobně nabídl nekonečnému oceánu hinduismu svoji nejdrobnější kapku aspirace. Ale mezi těmi všemi knihami se váš časopis vyjímá jakožto nesrovnatelný. Používám slovo „časopis“, ale není to pouhý časopis. Není to jenom několik potištěných stránek. Není to něco, co čtou lidé, aby povzbudili svoje vitálno nebo aby nakrmili svoji zvědavost — rozhodně ne! Váš Hinduism Today je božská a přepychová hostina, která krmí po Bohu hladovějící srdce celého aspirujícího lidstva.

Když čtu Hinduism Today, zcela jasně vidím božský tanec indických kosmických bohů a bohyň, a slyším jejich nebeskou hudbu. Oddaně, s láskou a sebedáváním, a hlavně s nejhlubší pokorou, což je ta naprosto nejlepší vlastnost, na kterou se mohou lidské bytosti odvážit aspirovat, nabízíte celému světu nejvznešenější vizi indických kosmických bohů a bohyň. Váš Hinduism Today je zaplaven nadpozemskou pokorou.

Žijeme ve vědeckém věku počítačů. Chudáci védští zřecové neměli počítače, o něčem takovém se jim ani nezdálo.

Další důvod, proč si vážím a obdivuji Hinduism Today spočívá v tom, že nabízí starodávnou tradiční moudrost védských zřeců ultramoderním způsobem. Dvacáté století vyžaduje odlišný přístup a vy velice dokonale kombinujete vnitřní svět ticha s vnějším světem zvuku. Vynášíte na povrch oba světy a udržujete je pohromadě. Jsem velice šťastný, že tento časopis se dotkne mnoha částí světa, zejména Indie, kde má hinduismus svůj původ. V hinduismu hledající Pravdy a milovník Boha považují stvoření Boha za své vlastní, zcela vlastní. Díky svým modlitbám a meditacím nabízí celému světu poselství Světla a nektar Blaženosti vše-přesahujícího světa Za.

Hinduism Today, klaním se a klaním tvé vše-osvěcující duši. Hinduism Today, klaním se a klaním tvému vše-milujícímu srdci. Hinduism Today, klaním se a klaním tvému všemu-sloužícímu životu.

Editor: Děkujeme, Guru. Naši zaměstnanci si sepsali řadu dotazů. Myslím, že každý měl nějaké otázky.

Naše noviny se jmenují „Hinduism Today“, což jste velice krásně vložil do té písně. Když začínáme, položím jednu otázku — jste hinduista?

Každé náboženství je jako dům. Vy žijete na Havaji, někdo jiný v Kalifornii a já žiji v New Yorku. Vy se cítíte dobře ve vašem domově a já zase ve svém. Když se ale modlíme a meditujeme, vystupujeme z našich domovů a studujeme ve stejné vnitřní škole. Brzo z rána chodíme do této vnitřní školy, abychom se modlili. Zvyšujeme naši aspiraci a pozorujeme, jak vnitřní pláč našich srdcí stoupá vysoko, výše, nejvýše. Naším učitelem není nikdo jiný než Absolutní Pán Nejvyšší.

Jsem hinduistou v tom smyslu, že jsem se narodil v rodině Ghose. Pokud jsem ale zapojen do světa aspirace, nepotřebuji svoje příjmení; jsem prostě Chinmoy. Podobné je to v případě, když vstoupíme do skutečného duchovního života — už nepotřebujeme hinduismus nebo křesťanství nebo nějaký další „ismus“. Pouze neustále rozšiřujeme naši jednotu. Každý den se díky pláči našich srdcí a úsměvů našich duší snažíme sloužit Bohu-stvořiteli a Bohu-stvoření.

Jednou z věcí, o kterých často píšete ve svých knihách je sebepřekonání. Mluvili jsme s Ashritou o tom, jak překonal světový rekord v nošení cihel, a to je jistě příklad takového sebepřekonání. Řekl nám, že když s cihlou vážící devět liber urazil na trati čtyřicet mil, byl na pokraji kolapsu. V té chvíli jste přišel, a vaše přítomnost a také několik věcí, které jste mu řekl, jej uvedly do stavu sebepřekonání. Jak to děláte? Jak můžete v člověku něco vyvolat, nebo jak může ten člověk sám v sobě něco vyvolat, aby překonal to, o čem si myslí, že jsou jeho běžné hranice?

V naší Bhagavadgítě, Nebeské písni, nás Pán Sri Krišna učí: Nimitta matram bhava savyasachin — „Staň se pouhým nástrojem.“. Pokud jde o mě, říkám svým studentům, aby nikdy, nikdy nemysleli na sebe jako na toho, kdo koná, protože jedině Bůh je tím, kdo koná. Měli by Mu pouze v každém okamžiku nabízet svoji vděčnost, protože On jedná v nich a jejich prostřednictvím, aby pro Něj učinili něco zvláštního.

Ashrita za ta léta vykonal mnoho skutků, které se dostaly daleko mimo dosah mé představivosti. On uspěl, protože má bezprostřední víru ve mě a já mám bezprostřední víru v Nejvyššího, jenž je Guruem mých studentů, mým Guruem a Guruem každého. Vždycky říkám svým studentům: „Já nejsem vaším Guruem. Na Nebi a na zemi existuje jen jeden Guru, a tím je Absolutní Pán Nejvyšší. On je po celou Věčnost naše Všechno.

Svým studentům říkám, že jsem jako starší bratr v duchovní rodině. Jakožto starší bratr vím, kde se nachází náš Otec. Mým úkolem je přivést svoje mladší bratry a sestry k Otci. Tím moje role končí a moji mladší sourozenci se mohou s Otcem stýkat přímo. Díky síle mého vnitřního probuzení a realizace mohu říci, že jsem se modlil hezkých pár let, dokonce staletí. Takže vím o aspiraci a realizaci o trochu více než Ashrita a snažím se v něm vytvořit víru, aby se vydal na cestu a následoval mě k Otci. Snažím se zvětšit jeho vlastní víru v sebe sama, aby mohl vidět a cítit, že je vrcholně vybraným nástrojem Boha.

Modlím se k Bohu, aby v každém člověku vynesl na povrch pouze jednu kvalitu — víru, že je zvláštním členem Boží Rodiny a že jeho život má zvláštní smysl. Bůh se pokouší pomocí každého člověka projevit něco jedinečného. Bůh nechce, aby každý člověk na tomto světě vykonal stejný úkol. Ne, On chce mnohost v jednotě. Strom má jediný kmen, ale mnoho větví, květů a plodů.

Jak jste se již laskavě zmínil, naší filozofií je sebepřekonání. Já jsem atlet. Řekněme, že jsem dosáhl určité úrovně a že jsem na sebe velice hrdý. Ale v okamžiku, kdy se rozhlédnu kolem sebe, zjistím, že někdo jiný mě může snadno porazit. Takže pokud vstoupíme na pole soutěžení a snažíme se porazit celý svět, budeme odsouzeni ke zklamání. Možná, že v tomto okamžiku budeme první, ale v příštím okamžiku nás někdo porazí. Ve světě soutěžení tedy neexistuje mír — vždycky je někdo lepší než my. Jestliže se ale snažíme soutěžit jenom sami se sebou, jestliže se snažíme neustále zlepšovat naši úroveň, jsme pořád šťastni.

Pokud vím, strávil jste nějaký čas v Sri Aurobindově ášramu. Velice na mě zapůsobila skutečnost, že všichni členové ášramu, bez ohledu na věk, praktikují celibát. Dokonce i manželé praktikují brahmacharya nebo zdrženlivost. Všiml jsem si, že mnoho vašich oddaných nemá děti. Zajímalo by mě, jak vedete, inspirujete nebo jak mluvíte o brahmacharya v manželství.

Říkám svým žákům: „Nedotýkal jsem se vašich nohou a neprosil, abyste se připojili k naší duchovní cestě. Ne, vy sami jste ve mně něco viděli a cítili a také já jsem něco viděl a cítil ve vás. Nebylo to jednostranné, ne, ne, ne! Cítil jsem ve vás opravdový vnitřní hlad a vy jste cítili ve mně skutečného staršího bratra, který vám dal najevo největší možnou lásku a soucit. Kdysi dávno jste se oddávali rozkoším nevědomosti, ale nyní aspirujete a vědomě pláčete po světle. Takže jediná věc, která vás opravdu uspokojí a naplní je vnitřní radost, kterou získáte z vašich modliteb a meditací.“

Někteří mí studenti před patnácti nebo dvaceti lety, ještě než vstoupili na naši duchovní cestu, brali drogy. Jakmile mě spatřili, když jsem měl přednášku nebo odpovídal na otázky, nebo když jsem s nimi meditoval, vzdali se jich, protože si uvědomili, že tato jejich strava je už nenasytí. Chtěli něco jiného. Dítě ve věku jednoho nebo dvou let jí občas hlínu. Sní cokoliv, co kolem sebe uvidí. Jeho matka mu vyhubuje a naučí jej, co má jíst. Když potom dítě vyroste, bude chtít jíst jenom správné jídlo. Jakmile jednou vstoupíme do duchovního života, přesně stejným způsobem přestaneme jíst hlínu a špínu života potěšení a budeme pít pouze vnitřní nektar božské radosti.

Každou sekundu můžeme jít nahoru nebo dolů, v závislosti na tom, co vidíme, děláme a do čeho vstupujeme. Chodím do mnoha indických restaurací a jím kořeněné jídlo; možná že lidskému ve mně se to líbí. Ale dnešní jídlo nezměrně potěšilo božské ve mně, protože bylo velice sattvické. Z dnešního jídla jsem získal skutečnou, božskou výživu, nejenom proto, že bylo tak čisté, ale také proto, že jsem zde s Gurudevem a jeho nejdražšími oddanými. V jiných indických restauracích nemohu naslouchat védským veršům, musím poslouchat rokenrol nebo jinou nebožskou hudbu. Snažím se jíst, ale nízké vitální síly a špatné vibrace toho místa se mě snaží stáhnout dolů, takže jsem pořád jako na jehlách. Ale tady se nemám čeho bát, protože kdo se tady snaží stáhnout někoho dolů? Naopak, zde jsme jenom proto, abychom se navzájem pozvedávali.

Editor: Chcete nám tedy jemně naznačit, že podle vás je brahmacharya pro duchovnost důležitá?

Sri Chinmoy: Rozhodně, ale od některých ji nemohu očekávat ihned. Pokud někdo studuje na středoškolské úrovni, nemohu od něj očekávat, že náhle získá univerzitní titul. Kromě toho žijeme ve dvacátém století a já se snažím ke svým studentům chovat prakticky. Lidem, kteří jsou sezdaní, říkám: „Nesnažte se docílit celibátu okamžitě. Omezujte svůj fyzický, pozemský hlad pomalu a postupně.“

Na druhou stranu jsou zde i takoví, kteří jsou ve svém duchovním životě připraveni běžet velice rychle. Řekněme, že se narodili do duchovní rodiny a jejich rodiče a starší bratři a sestry už praktikují duchovnost, takže mají určité zázemí. Lidé, kteří jsou již probuzeni, jsou více než připraveni dodržovat přísnou disciplínu celibátního života. Těm říkám: „Je na tobě, jak rychle chceš běžet po Cestě Věčnosti. Pokud jsi dychtivý běžet nejvyšší rychlostí, jestliže žízníš po Světle, musíš dělat věci, které jsou ke zvýšení tvé rychlosti naprosto nezbytné.“

Editor: Které to jsou věci?

Sri Chinmoy: Naší filozofií je:

```

tamaso ma jyotir gamaya

```

Veď mě od neskutečného ke Skutečnému.

Veď mě od smrti k Nesmrtelnosti.

Jako jednotlivec vím, co mě svazuje; vy víte, co svazuje vás, on ví, co svazuje jeho. Můžeme to nazvat pokušením nebo nevědomostí nebo nějak jinak, ale toto odhaluje samo sebe různými způsoby. Co jednomu člověku brání dělat pokrok, se liší od toho, co brání jinému člověku dělat pokrok. Někdo trpí žárlivostí, další zase nejistotou nebo nečistotou. Ale ať už je naším problémem cokoli, vždycky můžeme najít řešení tak, že jej odevzdáme Bohu, našemu vnitřnímu Kormidelníkovi.

Řekněme, že někdo trpí nečistotou. Takovému člověku říkám: „Mysli na sebe jako na šesti nebo sedmileté dítě. Byl jsi venku a hrál sis na písku, takže teď je celé tvoje tělo ušpiněné pískem a hlínou. Ty však víš, že existuje někdo, kdo tě zase ihned očistí, a tím je tvoje matka. Takže běžíš ke své matce a ona tě očistí.“ Když dítě běží ke své matce, nestydí se a necítí se trapně. Jde k ní a ona jej očistí.

Podobné je to i zde — bez ohledu na to, kolik nečistých nebo nebožských věcí jsme udělali, vždy existuje Osoba, ke které můžeme jít pro očištění a tou je Bůh, náš Milovaný Nejvyšší. On je vždy připraven nám pomoci, protože je to Jeho svatá Povinnost. Bůh nemůže být nikdy spokojen, je-li Jeho dítě, Jeho vybrané dítě, špinavé a nečisté. Takže když udělám něco špatného, jdu k té správné Osobě, aby mě zachránila a tato Osoba, Bůh, mě očistí. Pokud matka vidí, že její syn udělal něco špatného, okamžitě a tajně to napraví, protože chce, aby její sousedé řekli: „Ach, to je ale milý chlapec!“

My se snažíme skrýt před Bohem, ale jak se můžeme schovat před někým, kdo je všudypřítomný? Bůh je velice laskavý a soucitný, ale snaží se to skrýt. Takto hraje svoji Kosmickou Hru. Musíme však vědět, že Bůh se nás snaží v každém okamžiku zdokonalovat. To je úkol, který si sám předsevzal. My bychom si nikdy, nikdy nemohli zasloužit Boží Soucit, ale On přijal tuto výzvu. To jsme nezpůsobili my, On vyzval Sám Sebe. Naším úkolem je pouze mít v Něj bezprostřední víru a také vděčnost a odevzdání.

My všichni se modlíme — vy, já a všichni ostatní. Může existovat lepší, vyšší a více osvěcující nebo více naplňující modlitba než „Staň se vůle Tvá“? Tato modlitba se dotýká vrcholných výšek. Mír začíná, když očekávání končí. Když já udělám pro vás nějakou laskavost, ihned očekávám něco na oplátku. A když vy moji laskavost neopětujete, začnu na vás hledat chyby. Když se ale modlíme k Bohu, naše modlitba musí být nepodmíněná. Právě tento nepodmínečný pocit nás zachrání. Říkám svým studentům, že je jejich svatou povinností se každý den brzo zrána modlit a meditovat, ale potom musí nechat na Bohu, aby udělal, co On cítí, že je nejlepší, protože On ví, co potřebujeme, abychom dělali nejrychlejší pokrok.

Řekněme, že nějaké dítě najde na cestě drobnou minci a běží ke svému otci, aby mu ji dalo. Jeho jediným vlastnictvím je ta jedna drobná mince, ale ono ji s radostí dává svému otci. Takže co otec udělá? Otec ví, že za tu drobnou minci by si dítě mohlo něco koupit, nebo by ji mohlo schovat jako pro sebe. Ale ono mu minci dalo s radostí a štěstím, protože k němu chová velikou lásku a má v něj velikou víru. Otce to velice potěší a dá dítěti deset dolarů. Protože dítě přišlo k tomu pravému člověku, dostalo mnohem více, než by jinak mohlo mít.

Když nabízíme oduševněle, s láskou a nepodmínečně naši modlitbu, dostaneme nekonečně více, než si dokážeme představit. Naše modlitba však musí být nepodmínečná. My uděláme to pravé, avšak bez jakéhokoli očekávání. Říkám svým studentům: „Proč musíš něco očekávat? Jsi snad žebrák? Pokud víš, že tvůj Otec je celý pro tebe a ty jej považuješ za svého vlastního, zcela vlastního, jak ti může chybět víra, že On ti dá všechno, co potřebuješ?“ Malé dítě umí jenom plakat. Je-li hladové, pláče a jeho matka přiběhne, bez ohledu na to, kde se právě nachází. Dítě nepoužije slovo „mléko“; o nic konkrétního nežádá. Jeho úkolem je jenom plakat. Matka přiběhne s mlékem, protože ví, co dítě potřebuje.

Podobně i my musíme plakat jenom k Bohu, aby z nás udělal svůj dobrý nástroj. Ve své modlitbě řekneme: „Jsem u Tvých Nohou. Jenom ze mě udělej svůj dobrý nástroj.“ Aby mě Bůh učinil svým dobrým nástrojem, určitě ze mě udělá prostého, upřímného a sebedávajícího člověka. Jak bych mohl být Jeho dobrým nástrojem, kdybych neměl tyto vlastnosti? Nemusím však konkrétně zmiňovat tyto dobré vlastnosti — vůbec ne! Budu pouze plakat po tom, abych se stal Jeho dobrým nástrojem a věci, které jsou potřeba k tomu, aby ze mě učinil svůj dobrý nástroj, mi Bůh určitě dá. Na druhou stranu musíme vědět, že existuje něco jako Boží vybraná Hodina. My zasejeme semínko a okamžitě očekáváme, že z něj vyroste strom, ale to zabere nějaký čas. Musíme počkat, až semínko vzklíčí. Nejprve musí vyrůst drobná rostlinka, ze které později vznikne ohromný banyánový strom. Duchovní hledající dělají často chybu v tom, že očekávají okamžitý výsledek. My ale musíme vědět, že všechno trvá určitý čas. Je to jako když zapalujeme oheň v plynovém sporáku. Otáčíte knoflíkem, ale dokud se nedostanete do určité polohy, oheň se nezapálí. Takže říkám svým studentům, že musí čekat na Boží vybranou Hodinu. Tato hodina přichází teprve tehdy, když nám Bůh dá patřičné schopnosti. Já se budu modlit, ale On naplní sám Sebe uvnitř mě a mým prostřednictvím pouze v Jeho vybrané Hodině.

Rádi bychom se vás zeptali, co byste poradil průměrnému člověku, nebo někomu, kdo se teprve seznamuje s meditací, jak má meditaci více zapojit do svého života.

Pokud jdeme vzhůru a zaklepeme na Boží dveře pomoc našich modliteb, On určitě sejde dolů se svými Požehnáními, Láskou a Soucitem. Jakmile ve svém životě začneme cítit Jeho Požehnání, Lásku a Soucit, budeme schopni bezprostředně vstoupit do meditace, aniž bychom se předtím modlili.

Na druhou stranu, pro některé lidi je obtížná i modlitba. Tito lidé by měli začínat džapou. Jestliže mají rádi Šivu, měli by opakovat „Šiva, Šiva, Šiva.“ Nebo mohou opakovat „Supreme.“ Až jejich opakování dosáhne několika stovek, uvidí, kolik tím získali.

Pokud je džapa příliš obtížná, měli by se hledající stýkat s lidmi, kteří ji dělají, kteří se modlí a meditují. Nemohou-li to udělat, mohou například chodit sem k nám a prostě sedět u nohou Gurudeva. Lidé mohou začít kdekoli, kde chtějí, podle své úrovně. Jestliže jsou určení pro džapu, Gurudev jim poradí, by dělali džapu. Pokud jsou připraveni k modlitbě, on je naučí, jak se modlit. Může učit začátečníky z dětské školky stejně jako pokročilé studenty z univerzity.

Chce-li někdo jít přímo k meditaci, aniž by nejprve začínal džapou nebo modlitbou, musí nejprve vědět, že existují tři příčky žebříku: koncentrace, meditace a kontemplace. Jestliže je pro někoho obtížné meditovat. (Sri Chinmoy předvádí meditaci), nechť začne s koncentrací. (Sri Chinmoy předvádí koncentraci). Většina lidí nemůže dobře meditovat, protože do jejich myslí vstupují nežádoucí a neinspirující myšlenky. Přemýšlíme o tom, co jsme měli včera na svačinu, nebo co budeme jíst zítra. Koncentrace je jako obnažený meč, který nám nedovolí, abychom se rozptylovali. Takže si vyčistíme cestu pomocí koncentrace. V koncentraci nedovolujeme ani té nejmenší myšlence, ať už špatné nebo dobré, aby vstoupila do naší mysli. Někdo klepe na naše dveře, ale my nevíme, jestli je to dobrá nebo špatná myšlenka; jestli je to přítel nebo nepřítel. Takže nejlepší je mít dveře zamčené.

Rádi bychom slyšeli něco více o tom, proč jste se rozhodl odejít na Západ.

Neposlouchám Boha ze strachu, že mě potrestá, když Ho neposlechnu. Ne, poslouchám Jej z lásky. Jeho aspekt Lásky mě k němu přitahuje jako magnet. Jestliže mě Bůh požádá, abych někam šel a pracoval tam pro Něj, půjdu tam z lásky. Pro mě je Bůh Bohem, protože je samá Láska, ne protože je Všemocný. Aspekt Moci mě u Boha neokouzluje. Co může být mocnějšího, než Láska sama? Lidské bytosti neustále přikládají váhu moci. Ale když přijmeme duchovní život, zjistíme, že ve skutečnosti potřebujeme sílu lásky.

Takže pro mě neexistuje Indie ani Amerika. Pro mě existuje jen jedna věc: Boží Příkaz. Když se modlím a medituji, přijímám v nejvnitřnějším zákoutí svého srdce Jeho Příkaz nebo Jeho Poselství. Potom se Mu snažím šťastně, radostně, ochotně — a co je hlavní — nepodmíněně sloužit. Teprve když sloužíme Bohu nepodmíněně, můžeme být opravdu naplnění. Bez ohledu na to, co máme, bez ohledu na to, do čeho rosteme nebo čím se stáváme, nikdy nemůžeme být spokojeni, dokud nejsme schopni milovat Boha a sloužit Bohu nepodmíněně.

Fyzicky se nacházíte na Havaji, ale Bůh vás žádá, abyste sloužili celému světu z tohoto místa. Také já bydlím na jednom místě — v New Yorku — ale díky své aspiraci nejsem duchovně omezený na New York. Moje aspirace mě přenese kamkoliv. Když žijeme ve světě aspirace, jsme všude. Pokud však žijeme ve světě touhy, jsme nikde, protože touha nás neustále spoutává a omezuje.

V Jamaice, v Queensu jste kolem sebe shromáždil velice zvláštní skupinu duší. Jedna věc na nás dělá vždycky silný dojem: každý z vašich studentů, se kterými jsme se setkali, je zcela oddán duchovnímu životu. Je to ohromná změna proti některým jiným skupinám, kde pozorujeme jakousi strojenou vážnost. Jak si vysvětlujete, že se taková malá skupina aspirujících hledajících shromáždila kolem vás? Pracují mimo někde v jejich místě nebo poblíž, a nemusí to být ve vašem ášramu nebo domu. Nemyslím, že by existovala ještě nějaká taková skupina.

Já jim dávám to, čím jsem a co mám. I oni mi dávají to, čím jsou a co mají. Právě díky tomu jsem s nimi individuálně i kolektivně — nejenom na Jamaice, ale i v různých částech světa. Říkám jim jenom jednu věc: dívejte se jenom na to dobré v ostatních a snažte se to zvětšit. Jestliže budu přikládat velký význam úsvitu, který se objevuje brzo zrána, celé moje vědomí bude zaplaveno světlem. Pokud bych naopak chtěl myslet na šero, které předchází úsvitu, moje mysl by byla zahalena temnotou.

Mají vaši studenti možnost setkat se s vámi soukromě u vás doma?

Moji žáci mě mnohokrát požádali o rozhovor a já jsem jim vyhověl. Mnohokrát se však již stalo, že ten den, kdy měl mít některý žák se mnou rozhovor, brzo zrána zjistil, že jeho problém je již vyřešen, takže rozhovor už nepotřebuje. Stalo se již mnohokrát, že jsem nemusel poskytnout rozhovor v domluvenou hodinu, protože problémy dotyčného žáka již byly vyřešené na vnitřní úrovni.

Právě před dvěma týdny zemřeli rodiče pěti mých žáků a oni za mnou přišli pro útěchu. Přišli za mnou jeden po druhém a sedli si přede mě, aby se modlili a meditovali. Řekl jsem jim s láskou a velkým soucitem: „Život a smrt jsou dva pokoje, jeden vedle druhého. Tomuto pokoji, kde jsme fyzicky a mentálně aktivní, říkáme život. Tady se nacházíme během dne. Večer potom jdeme do druhého pokoje, abychom si odpočinuli. Jestliže se budeš modlit a meditovat, uvidíš dveře, které tyto dva pokoje spojují.“

„Právě teď nejsi schopen vstoupit do toho druhého pokoje, ale je zde Někdo, kdo tam může jít a ten Někdo je Bůh. Prosím, modli se k Němu, aby s plným požehnáním udělal pro tvou matku a otce to, co je potřeba. Bůh určitě vyslechne tvoje modlitby. Bůh stvořil tvoji matku a otce a je za ně plně odpovědný. Je Jeho Povinností se o ně postarat; tvým jediným úkolem je modlit se k Němu za Jeho vnitřní Vedení.

Proč máte nyní tak málo přednášek?

Na Světovém parlamentu náboženství v Chicagu vaše ticho promluvilo hlasitěji než všichni ostatní mluvčí.

Sri Chinmoy: Občas se stává, že jsem vydán na milost svým žákům kvůli slibům, které dali různým představitelům. Jinak bych mohl přijmout to ocenění v tichu a stejně tak bych v tichu mohl nabídnout svoji vděčnost. Ale když moji studenti slíbí, že promluvím, nebo když mě někdo nachytá bez doprovodu, otevřu svoje velká ústa a řeknu: „Ano, promluvím.“ Potom z toho nemám žádnou radost, protože vím, že lidé v publiku by získali mnohem více z mého ticha. Kdykoli někdo mluví, má pocit, že je nějak lepší než jeho posluchači. Říká si: „Já mám veškerou moudrost a vy jste přišli sem, abyste jí trošku přijali. Nebudete-li mi naslouchat, zůstanete v noci nevědomosti.“ Když má někdo přednášku, má pocit nadřazenosti. Nikdy nemá pocit, že posluchači mu dělají velikou laskavost, protože vynášejí na povrch jeho dobré vlastnosti. Teoreticky by učitel mohl říci, že se sám učí, když přednáší. Ale někde ve skrytu mysli se učitel domnívá, že pouze sdílí se svými studenty svoje nadřazené poznání. Věří, že jeho posluchači jsou žebráci a on jim dává všechno.

Naproti tomu, když učitel se svými studenty medituje, ani on, ani oni nemají pocit, že jsou žebráci. Učitel pozvedává svoje studenty a jeho studenti pozvedávají jeho. Kdo může v tiché meditaci říci, že je podřízený nebo nadřazený? Je to rodina jednoty. Když jde otec po ulici a za ním jde jeho malé dítě, nemyslí si: „Ach ty jsi malý chlapec. Co tady děláš? Nechoď se mnou.“ Ne, otec je velice šťastný a hrdý, že ho jeho malé dítě následuje. A dítě se nebojí otcovy výšky nebo síly, protože ví, že jednoho dne vyroste a bude stejně vysoké a silné jako otec.

Myslíte si, že druh početné rodiny, ve kterých se žije v Indii, kde otcové, matky, tety a strýcové žijí všichni společně, by mohlo vytvořit více stabilní společnost na Západě?

Tím nechci říci, že Indové jsou ve svých širokých rodinách spokojení — vůbec ne. Ale v Indii převládají kvality srdce více než na Západě. Indové dělají mnoho chyb, ale zároveň se snaží udržovat pocit, že náleží k jedné rodině. Když má v Americe otec osmdesát nebo devadesát let, jeho syn s ním nemá nic společného. Řekněme, že syn by měl jednou týdně otce navštívit, ale místo toho jde do kina nebo na piknik. V Indii syn cítí, že je jeho svatou povinností se postarat o otce, bez ohledu na to, jak je jeho otec špatný. I když jsou děti chudší než nejchudší, vždy se podle svých možností starají o svoje rodiče.

Rodiče po mnoho let dávají dětem všechno, co mají. Zahrnují svoje děti náklonností a pomáhají jim, aby mohli jít studovat na univerzitu. Pokud jejich děti v něčem vyniknou, je to právě proto, že jim k tomu pomohli rodiče. Děti však na oplátku často dávají svým rodičům jenom svoji lhostejnost. Pošlou je do domova důchodců a sami vedou svůj vlastní život.

Část II

Sri Chinmoyi, jaké poselství se snažíte rozšířit po světě?

Když mluvíte o míru, máte na mysli svět bez válek, nebo jde o individuální mír?

Svět naneštěstí stále žije v mysli. Každá země se buď snaží předvést svoji nadřazenost, nebo se bojí jiných zemí, takže svět velice postrádá mír. Jak může svět mír získat? Pomocí modlitby a meditace. Získám-li mír ze své modlitby a meditace, nebudu útočit proti vám, ani proti komukoliv jinému. A můj mír mysli vás bude inspirovat, abyste se také modlil, meditoval a získal mír mysli. Takže z individuálního míru můžeme získat kolektivní mír.

Když se setkáváte s různými světovými politiky, o čem spolu mluvíte?

Reportér: Jak s tím souvisí meditace?

Myslíte během meditace na něco konkrétního?

Reportér: Co když máme pokojné myšlenky?

A co sport? Co má společného s vaším posláním?

Ale co soutěživý aspekt sportu? Není to jen další způsob, jak dávat najevo svoji nadřazenost?

Co si myslíte o Olympijských hrách?

My všichni jsme členy jedné rodiny. Pokud vás v běhu porazí váš bratr, nebudete se cítit špatně, protože je to přece váš bratr. Jestliže ho naopak vy porazíte v plavání, protože v této sportovní disciplíně si vedete lépe, ani váš bratr se nebude cítit špatně. Řekne si: „Je to můj bratr, takže je to v pořádku.“ Kdyby všichni atleti dokázali cítit, že náleží k jedné rodině, budou šťastní bez ohledu na to, kdo vyhraje.

Jakou roli hrají vaši studenti při vašem poslání, při vaší misi?

Část III

Pan Inoue: Odkud pochází vaše energie?

Díky jednotě nezískáme jenom energii, ale i radost. Pokud má strom jen jeden krásný květ nebo jeden chutný ovocný plod, nebudeme mít z něj radost. Teprve až když má strom mnoho květů nebo plodů, máme radost. Na druhou stranu, jak bychom mohli mít květy a ovoce bez stromu? Takže strom je také nezbytný. Strom je dokonalý teprve tehdy, když má květy a plody. A teprve tehdy získáme skutečnou radost.

Naši jednotu s ostatními nebudeme schopni vybudovat jenom tím, že na ně budeme myslet — to nestačí. Musíme se modlit k Všemocnému. Musíme se modlit k našemu Nebeskému Otci, jenž je nekonečný, aby nám dal jednotu s každým člověkem. Teprve když Bůh vyslyší naše modlitby, dostaneme neomezenou energii.

Když si naše srdce vybudují jednotu s ostatními, budeme mít ve svých životech ohromný mír. Uvnitř míru je neomezená energie, která nám umožňuje dosáhnout mnoha věcí. Pokud však naše činy nevycházejí ze skutečného pocitu jednoty a vnitřního míru, budou mít jen malou hodnotu. Politici neustále mluví o míru, ale ve většině případů tento mír pochází jenom z mysli. Dokud to nejsou opravdoví hledající a milovníci Boha, kteří se modlí a meditují, jejich řeči o míru jsou jenom řeči — pouhá bezvýznamná slova. Já třeba řeknu, že se snažím o mír, ale tajně se pokusím stoupnout vám na hlavu. Řeknu, že půjdu vpřed mírovou cestou, ale ve skutečnosti se pohnu vpřed jenom tehdy, když budete za mnou.

Pan Inoue: Právě jste hovořil o důležitosti modlitby a meditace. Zajímalo by mě, jestli jsou v našich každodenních životech i jiné věci, které jsou důležité a kterým bychom měli věnovat pozornost.

Pan Inoue: Jak vím, věnujete velkou pozornost péči o fyzické tělo. Mohl byste mi prosím říci, proč to děláte?

Pan Inoue: Na závěr bych se vás Sri Chinmoyi rád zeptal, jak se díváte na nejpřirozenější způsob života? Dříve jsem pracoval v zemědělství, ale teď musím koordinovat projekty v kanceláři. Jsem z toho smutný, protože si myslím, že čistý život by se měl odehrávat venku, při práci v zemědělství.

Když jsem byl mladý, po celé hodiny jsem se modlil, modlil a modlil. Teď mám tisíce studentů po celém světě a nemám čas, abych se modlil po mnoho hodin. Tenkrát po mně Bůh chtěl, abych udělal jednu věc pro sebe, ale teď po mně Bůh chce, abych se stýkal s mnoha lidmi a nabízel jim to, co mi dal. Předtím jsem se modlil k Bohu, aby mě vzal nahoru, nahoru, nahoru. Nyní mi Bůh říká: „Chci, abys rozšiřoval moji Lásku, Náklonnost a Požehnání.“ Takže cestuji do Japonska, Německa, Francie a mnoha jiných zemí podle Božího Příkazu. A dělám to s radostí, protože to je Jeho Vůle.

Podobné je to i u vás, ta stejná Osoba, která předtím chtěla, abyste pracoval sám na poli a dostal radost, vás teď žádá, abyste radil tomuto člověku a tamtomu člověku. Vaše předchozí práce byla dobrá, ale byla hlavně pro vás — stejně jako u mě, když jsem se modlil a meditoval v Indii. Vaše současná práce je však důležitější, protože se snažíte pomoci mnoha lidem současně. Předtím po vás Bůh chtěl, abyste pracoval ve svém obývacím pokoji, a vy jste byl šťastný. Teď vás žádá, abyste pracoval v kuchyni a připravoval velice chutná jídla mnoha lidem, aby mohli být silní a mohli pro něj pracovat.