Sri Chinmoy odpovídá, část 20

Část I

Mohl byste nám říci, o čem jste mluvili v průběhu vašeho interview s naším prezidentem?

Komentoval nějak prezident vztahy mezi Slovenskem a Českou republikou?

Jaký máte pocit ze Slovenska a České republiky?

Jste osobně nakloněn rozdělení Československa?

Předpověděl byste dobu, kdy se všechny evropské národy sjednotí?

Evropa je jeden kontinent. Proč by měla být Evropa rozdělená na kousky? Evropa je jako strom. Strom života má mnoho větví. Díky kmeni existují větve, květy a plody. Kdyby se větve odřízly, nebudou žádné květy ani plody. Mezi evropskými vedoucími osobnostmi nyní zasvitla moudrost. Mnoho evropských zemí se zoufale snaží mít společný domov. Evropa potom bude mít stejnou sílu jednoty, jakou má teď Amerika. Amerika má padesát států, ale když je potřeba, jsou všichni zajedno. Také Evropa cítí vrcholnou potřebu jednoty. V blízké budoucnosti přijde okamžik, kdy Evropa bude mít svoji jednotu a rozdělení, které jsme měli tolik let, zmizí.

V tomto smyslu ukazuje váš prezident naprosto nejlepší cestu: váží si sousedních zemí, váží si Ameriky a mnoha jiných zemí. Když si někoho vážíme, vynášíme na povrch jeho dobré vlastnosti, které jsou potom silné, silnější, nejsilnější. Jestli řeknu o vás něco hezkého, budete se cítit zavázáni, abyste řekli také něco pěkného o mně. Ale pokud vás budu nemilosrdně kritizovat, budete o mně mluvit špatně ze všech sil.

Část II

Samotný náš život je uměním²

Tady na zemi musí tělo, vitálno, mysl a srdce poslouchat duši právě tak, jako duše musí poslouchat Nejvyššího. Nekonečno hraje svoji roli právě prostřednictvím konečného. Tělo je konečné, ale uvnitř něj je duše, přímý zástupce Boha.

Zde na zemi ptáci symbolizují duši. Každý pták létá po obloze a předává nám poselství svobody, nekonečné svobody. Naše duše také létá tady a tam, a všude roznáší Poselství našeho Pána Milovaného Nejvyššího.

Vám všem se snažím sloužit. Snažím se s laskavostí, oddaností a vděčností vyvést vaše duše do popředí, abyste se mohli stát dokonalými nástroji našeho Pána Milovaného Nejvyššího. Vaše duše neustále těší Nejvyššího, ale totéž musí dělat i vaše těla, vitálna, mysli a srdce. Když namaluji ptáčka, myslím na duši — na nové stvoření, novou naději, nový slib, nový mír, novou blaženost a novou dokonalost na zemi. Přeji si, abyste přesně stejným způsobem cítili, že vaše duše je vaší nesmrtelnou Skutečností. Dokud nespatříte svoji duši a nezískáte k ní volný přístup právě takovým způsobem, jakým má vaše duše volný přístup k Nejvyššímu, snažte se ve svých modlitbách a meditacích představovat, že si ve vašich srdcích hraje v extázi velice krásné dítě se Samotným Nejvyšším.

Je možné, že touto dobou jste už zjistili, že Nejvyšší ve mně se rozhodl namalovat milión ptáčků. Jeden milión ptáčků znamená dva milióny křídel. Když se modlíte a meditujete, snažte se v nejvnitřnějších zákoutích svých srdcí cítit, jak vás dva milióny křídel nesou po obloze neustále transcendujícího Za. Tato křídla vám pomohou létat vysoko, výše, nejvýše a také rychle, rychleji a nejrychleji k vašemu předurčenému Cíli. Náš pokrok nikdy neskončí, a proto nemůžeme mít v našich životech nějaký pevný cíl. Vždy se nacházíme v procesu neustále transcendujícího Snu a neustále transcendující Skutečnosti.

Samotný náš život je uměním. Bůh se v každém okamžiku projevuje v našich životech i jejich prostřednictvím. Stejně jako se nadechujeme a vydechujeme, každý den tvoříme, odhalujeme a projevujeme nové umění. Vy víte, že jsem svému umění dal jméno Jharna Kala — Fontánové umění. Fontána je spontánní. Z tohoto Fontánového umění přijímáme v každém okamžiku naději, slib, lásku, světlo, blaženost a poselství dokonalosti a uspokojení.

Mé sladké děti, myslete na sebe jako na nekrásnější ptáčky létající po obloze svobody. Tato svoboda není ničím jiným než trvalou jednotou s naším Pánem Nejvyšším. Tato svoboda nic neničí, ani se nesnaží dát najevo naši nadřazenost — ne, ne! Tato svoboda je svobodou jednoty, jednoty, jednoty — univerzální jednoty. Tuto jednotu získáváme jenom tehdy, když milujeme Nejvyššího, abychom ho potěšili a naplnili jeho vlastním Způsobem. Právě v naší neoddělitelné jednotě, bezesné jednotě s Vůlí Nejvyššího, dostáváme poselství nekonečné jednoty.

Jsme jako drobné kapky. Když drobná kapka spadne do oceánu, stane se jeho neoddělitelnou součástí. A právě takto, třebaže jsme všichni konečnými bytostmi, nás náš Pán Nejvyšší díky jeho nekonečné Štědrosti, neoddělitelně spojí se svým Nekonečným Bytím, když my mu s láskou, oddaně a nepodmíněně nabídneme naše omezené bytí.

Každé duši nabízím svoji neomezenou radost, božskou hrdost a vděčnost. Všichni jste udělali ohromný pokrok, ale tento pokrok nestačí, protože náš Pán Nejvyšší chce, abychom měli více aspirace, více sebedávání a více těšili Nejvyššího v nás.

Existuje mnoho, mnoho způsobů, jak v duchovním životě rychle běžet, ale já bych byl rád, kdybyste zkusili jeden zvláštní způsob — ztotožnit se s těmi, o kterých máte pocit, že jsou pod vámi a zároveň s těmi, o kterých máte pocit, že jsou nad vámi. V mém srdci neexistuje žádná nadřazenost ani podřízenost. Všichni jsou na stejné úrovni. Ale když vidíte a cítíte, jak je někdo níž než vy, berte ho prosím jako svého malého bratra nebo sestru. Mějte pocit, že je vaší svatou povinností pomáhat svým malým bratrům nebo sestrám. Věnujte jim svůj zájem, náklonnost, své vlastní světlo. A pokud cítíte, že někdo je nad vámi, pokud cítíte, že má více moudrosti a více schopností, mějte pocit, že máte naprosté právo se s takovým člověkem stýkat a zvětšovat svoji vlastní božskost, protože tento člověk je vaším starším bratrem nebo vaší starší sestrou. Takto můžeme v jedné rodině potěšit našeho Pána Milovaného Nejvyššího jeho vlastním Způsobem.

Někteří z vás máte rádi Joy days, zejména v Sovětském svazu. Tyto Joy days jsou v mém životě vrcholně důležité. Když se moje duchovní děti společně setkávají, když se společně modlí a hrají si spolu, těší se ze společnosti jedné rodiny. Všem svým žákům tedy říkám — prosím, věnujte Joy days zvláštní pozornost. Budete hrát hry, budete se modlit, budete běhat, číst mé knihy a zpívat moje písně. Je opravdu mnoho věcí, které můžete dělat. Je to rodinné setkání a já jsem váš duchovní otec, jsem vaším přítelem Věčnosti, vaším jediným přítelem.

Když jsou mé duchovní děti spolu, cítím ohromnou radost a mám pocit skutečného dosažení. Kdykoli je to možné, měly by různé země být spolu, jako to dělají Anglie, Francie a Skotsko a také mnoho, mnoho zemí, kterým říkám německé země. Kdykoli můžete, připojte se k dalším zemím a zorganizujte Joy day. Alespoň jednou měsíčně by se mé božské děti měly setkat, aby mi udělaly bezmeznou radost.

Snažte se také prosím pěstovat přátelství s žáky jiných zemí. Vyměňujte si myšlenky, nápady, dosažení. Pro nás existuje jenom jedna země, země srdce. Různé země jsou z historických, zeměpisných nebo politických důvodů rozdělené. Ale v našem srdci je jenom jedna země — náš domov jednoty srdce — a naším cílem je milovat Boha, našeho Pána Milovaného Nejvyššího jeho vlastním Způsobem.

Část III

Chci vhodit svoje nečistoty do tebe, ale nevím, jak to mám udělat.

Existuje něco zvláštního, co bych si mohl představovat, abych zvýšil svoji vnímavost?

Občas ze svých meditací cítím, že nejsem tak upřímný, jak bych chtěl být. Jak bych to mohl změnit?

Jak se mám vyrovnat se smutkem, který cítím, když soucítím s ostatními?

Čím jdeme hlouběji, tím dříve si uvědomíme, že není potřeba nikomu dávat najevo soucit. Jsme to právě my, kdo potřebuje soucit více než kdokoli jiný. Pokud člověk, který dychtí ukázat celému světu svůj soucit, vstoupí do hloubky svého srdce, pocítí, že je skutečným žebrákem, který žalostně potřebuje Soucit od Boha. Když cítíme, že jsme někomu nadřazení, když cítíme, že máme více laskavosti než oni, jenom klameme sami sebe. Jedině Bůh a ti, kteří realizovali Boha, mohou díky síle své jednoty s lidstvem požehnat ostatní svým soucitem.

Jak si mohu být jistý, že budu ve svém duchovním životě dělat nepřetržitý pokrok?

Co chce moje duše?

Jak mohu lépe v ostatních vidět to nejlepší?

Jaký je nejlepší způsob, jak si vybudovat jednotu?

Jak se můžeme nejrychleji zbavit ega

Existuje jeden druh ega, které získává zlomyslnou radost ze slabostí ostatních. Toto ego podporuje pocit nadřazenosti — jsem nadřazený, lepší než někdo jiný. Další druh ega nás vždy odděluje od někoho jiného — je pod naši důstojnost být s tímto člověkem nebo tamtím člověkem. Musíme se zeptat sami sebe, jestli jsme šťastní z myšlenky, že jsme daleko lepší než ten a ten, nebo z myšlenky, že se z nás stává lepší člověk, když se oddělíme od zbytku světa. Jsme-li upřímní, víme, že nejsme šťastní z pocitu nadřazenosti nebo z oddělení od zbytku světa.

Jak lze transformovat pochybnosti?

Měli bychom přestat dělat cokoli, co nám odebírá naši radost. Nikdy nebudeme šťastní z toho, že o někom budeme pochybovat. Pouze vstoupíme do něčí temné, nečisté existence. Máme-li naopak víru v nějakého člověka, budujeme v sobě pozitivní vlastnosti. Když tedy přijde pochybnost, prostě si řekneme: „Nemám za úkol o něm pochybovat. Je-li to špatný člověk, musí se modlit a meditovat, aby udělal pokrok.“

Jestli máš pochybnosti o sobě, jestli cítíš, že nemůžeš být vynikajícím žákem nebo nemůžeš vyniknout v nějakém konkrétním oboru, okamžitě se modli k Bohu: „Nemám zdání, čím bych měl být, ale jestli po mně chceš, abych v něčem vynikl, dej mi na to schopnosti. Ty víš, co je pro mě nejlepší.“ Vždycky odevzdejte odpovědnost Bohu, vašemu Vnitřnímu kormidelníkovi. Pokud převezmeme odpovědnost za naše životy, budeme naprosto a úplně bezmocní. Dítě předává odpovědnost svému otci a ten mu ukazuje cestu, drží ho za ruku a vede ho nebo přenese do cíle.

Namísto abychom pochybovali, zda máme dostatek schopností udělat ve vnitřním životě něco zvláštního nebo důležitého, měli bychom vždy zapojit Boha. On je naším vnitřním Průvodcem. Jenom se k němu modlete: „Prosím, ukaž mi, jak se to dělá. Já tě budu následovat.“ Jak si můžete užívat pochybnosti o sobě, když se ptáte Někoho, kdo je samé osvícení, aby vám ukázal, co máte dělat?“ Vždycky pěstujte pocit vrcholné potřeby poprosit Nejvyššího, aby vám ukázal cestu. Když vám On ukáže cestu, už nebude možné chovat pochybnosti o sobě a ani nebudete mít potřebu nebo touhu pochybovat o ostatních.

Část IV

Když jsem zapojený do meditačních kurzů, je pro mě těžké současně udržovat běžecké aktivity.

Vždycky musíme udržovat rovnováhu. Kvůli lepší kondici se můžete sportu věnovat každý den. Pokud je někdo v nějakém sportu dobrý, musí trénovat. Ale pokud bych měl obecně říci, co je důležitější, tak sport je druhořadý. Na prvním místě musí být aspirace a manifestace. Je pravda, že i sport v sobě má aspiraci, ale pokud chcete po celém světě rozšířit božské světlo v nekonečné míře, sportovní úspěchy, individuální nebo kolektivní, nemusí mít takový význam.

Jak mohu zvětšit svoji upřímnost?

Jak můžeme poznat, jestli děláme ten nejrychlejší pokrok nebo ne, a jestli jsi s naším pokrokem spokojen?

Jednou jsi řekl, že máš vítězství realizace Boha, ale nemáš vítězství projevení Boha.

Při prvním výstupu na Mount Everest měl Hillary potřebný intelekt, peníze, a tak podobně, a Tenzing dělal horského vůdce. Tenzing byl prostý Šerpa z Nepálu. Celý svět zahrnul Hillariho mnoha poctami — dokonce byl anglickou královnou povýšen do šlechtického stavu — kdežto ubohý Tenzing zůstal v zapomnění. My však víme, že Hillary by bez Tenzinga Mount Everest nedokázal dobýt.

Ti žáci, kteří pracují pro manifestaci, by to měli brát jako přetahování lanem. Někteří lidé jsou vpředu, někteří drží až samotný konec. Každý se snaží ze všech sil — je to týmová práce. Když jedna strana vyhraje, jsou obvykle všichni členové týmu v sedmém nebi blaženosti, protože vyhráli. Ale jakmile jde o manifestační práci, týmový duch bohužel chybí. Pracuje-li na jednom projektu pět lidí, a nakonec je jen jeden člověk odpovědný za úspěch, ostatní neberou úspěch za svůj vlastní. Jsem velice smutný, když se to děje. Když na jednom projektu pracuje pět žáků, nikdo nemůže říci, kdo sklidí pochvalu. To přijde až v posledním okamžiku. Já chválím úplně každého, kdo je v projektu zapojený. Někteří lidé jsou úspěšní, kdežto jiní nikoli. Tou svou žárlivostí mě úplně zabíjíte. Každý z vás je připraven úplně sám desetkrát vystoupat na vrcholek Himálaje. Jen Bůh Sám ví, kolikrát se vám to nepodaří. Ale jakmile někdo chce vyšplhat jenom pár tisíc stop, snažíte se toho člověka stáhnout dolů. Tohle neplatí jenom pro vedoucí Center, ale i pro důležité členy, kteří pracují společně.

Přivede-li někdo do naší rodiny nového člena, stane se vaším bratrem nebo sestrou. Místo toho si ale pomyslíte: „Přivedl ho někdy jiný než já, tak co z toho mám?“ I když jste toho člověka nepřivedli, udržujte ho v naší rodině svou náklonností, laskavostí, soucitem a láskou.

Jeden hledající, který tě viděl meditovat na videu, se mě zeptal, jakou používáš při meditaci metodu. Co bych mu na to měl odpovědět?

Opravdu stačí pro realizaci Boha meditovat patnáct minut každé ráno?

Nikdy nebudu moci tvrdit, že patnáctiminutovými meditacemi realizujete Boha. Na druhou stranu, kdo ví? Jestli Bůh chce, abyste meditovali jenom pět minut a potom vám dá realizaci, může to udělat. Bůh občas jedná jako dítě. Když má dítě květinu nebo tenisový míček, může jít a dát ho nějakému člověku. Ten člověk nemusí být v první řadě. Může být v desáté řadě. Naproti tomu, Bůh je sice dítě, ale je to vědomé dítě. On vidí naši minulost, přítomnost i budoucnost. Nějaký člověk v této inkarnaci meditoval možná jenom patnáct minut, protože neměl dost času, měl mnoho práce. Ale jak víte, že ve své předchozí inkarnaci nemeditoval hodiny, dny, měsíce a roky? Všechno tedy závisí na Boží Moudrosti. On ví, kdy jste začali meditovat.

Já sám jsem realizoval Boha v mých předchozích inkarnacích. Když mi bylo v této inkarnaci dvanáct, plně jsem si uvědomil svoji předchozí realizaci Boha a bylo to stejné, jako kdybych jenom prolistoval knihu, kterou jsem již dříve zhltnul. Ale pokud jde o počet hodin, můj bratr Hriday rozhodně meditoval více. V naší rodině meditovali dva nebo tři lidé více než já. Meditovali jedenáct nebo dvanáct hodin denně. Já jsem meditoval pět, šest nebo sedm hodin. Moje meditace se stala spontánní. Dokázal jsem meditovat při běhání, skákání, hodu koulí nebo při jiných činnostech. Byl jsem schopen dělat mnoho, mnoho věcí současně, kdežto mí bratři nebyli schopni při meditaci dělat cokoli jiného.

Realizace Boha nezáleží na počtu hodin, ve kterých meditujete. Záleží na tom, jak intenzivně a hluboce meditujete. V Mahabharátě je příběh o tom, jak Ardžuna uctíval Šivu celé hodiny a hodiny, ale Šivu více potěšil Bhíma, který jej uctíval jenom pár sekund. Abychom se tedy vrátili k tvé otázce, nezáleží na tom, kolik minut strávíš před svým oltářem, nejdůležitější je oddanost, s jakou se modlíš a medituješ. Bůh ti potom dá všechno, co je potřeba — schopnosti a příležitost.

Mým dcerám je nyní sedmnáct a devatenáct let. Nežijí se mnou už asi pět let, ale když jsou opravdu nešťastné nebo mají skutečně vážné problémy, rád bych je posadil do letadla a dovedl sem. Měl bych se usilovněji modlit, nebo bych je měl prostě přivést?

Mění se základní kvality duše od inkarnace k inkarnaci?

Zajímalo by mě, jestli se hlavní kvalita, kterou reprezentuje jméno naší duše, mění od inkarnace k inkarnaci.

Jak můžeme dostat z hudebních nástrojů všechny božské kvality, když na nich hrajeme tvoje písně?

Část V

Nejdražší Guru, máš nějaké zvláštní poselství pro Annam Brahmu, své nehodné a neuspokojivé dítě?

Jakou kvalitu bychom měli vynést na povrch v restauraci Annam Brahma, abychom tě co nejvíce potěšili?

Když máme nějaké problémy, které jsou v našem podvědomí, je to proto, že k nim chováme silné připoutání a nejme ve skutečnosti připraveni je nechat odejít, nebo je to ještě něco dalšího?

Co chce duše restaurace Annam Brahma?

Co potřebuji vědět?

Příprava prašádu někdy zabere velice dlouhý čas. Jak můžu zůstat oduševnělá během celé doby příprav?

Chceš-li běžet jednu míli, občas se stane, že tě to vystraší a jsi z toho unavená. Ale když tu vzdálenost rozdělíš na půlky nebo čtvrtiny míle, je to snazší.

Je opravdu srdce vděčnosti hledajícího významnější než jeho vlastní, osobní transformace?

Jakou důležitost bych měla přikládat atletice? Vždycky myslím na to, jestli nejsi zklamaný, když netrénuji a nemám nějaké běžecké cíle.

Co mám udělat proto, abych viděla ve světě a v ostatních jenom to dobré a nestahovaly mě ke dnu nebožské věci?

Jak se restauraci Annam Brahma vede v Nebi?

Jak mohu zastavit svoji nepokojnou mysl? Vždy spěchám od jedné věci ke druhé a na konci dne zjistím, že jsem se dostatečně nevěnovala zpívání, čtení a meditaci.

Občas mívám návaly energie v páteři, které jsou velmi nepříjemné, občas nemám vůbec žádnou energii. Jak si mohu udržet svoji energii stálejší a stabilnější?

Jak vypadá duše Annam Brahma?

Co mám udělat, abych tolik nepostrádala tvoji fyzickou přítomnost, když odjedu z New Yorku?

Jak si můžeme udržet dobré vědomí, když jsme při práci v restauraci napadeni naší vlastní nevědomostí?

Jak mohu být více vědomá, abych nezapomněla na něco, co opravdu potřebuješ?

Jak můžeme pracovat dynamicky a zároveň oduševněle, beze spěchu?

Část VI

Jak mohou lidé přispět světovému míru, když jsou kolem tak velké problémy, proti kterým jsou jednotlivci úplně nepatrní, a když se zdá, že tyto problémy lze řešit jenom na vysoké úrovni zásahem vlád?

Na druhou stranu, třebaže obyčejní lidé jsou bezmocní, musíme vědět, že máme přístup k vyšší síle, která je nekonečně mocnější než kterákoli organizace nebo vláda. Tato síla, jenž je uvnitř nás, je tou absolutně nejvyšší Silou. Nazýváme ji Vnitřním kormidelníkem, Absolutním Pánem Nejvyšším. Tato nejvyšší absolutní Síla, která všechno osvěcuje a naplňuje, snadno porazí onu sílu, která pracuje pomocí vlád nebo velkých organizací.

Lidé občas kritizují dobročinnost za její neosobnost, povýšenost a schopnost zmírňovat naše pocity viny. Jak se liší koncept služby od dobročinnosti?

Jestli řeknu, že ti pomáhám, udělám žalostnou chybu. Kdo jsem, abych mohl komukoliv pomoci? Když řeknu, že pomáhám světu, jsem ten nejhorší hlupák. Jenom Bůh může pomoci. Já mohu pouze sloužit a musím sloužit z pocitu jednoty. Jakmile matka zaslechne pláč jejího dítěte, protože je hladové, okamžitě ho přijde nakrmit. Když matka krmí dítě, nemá pocit, že je jí dítě podřízeno. Ne, ona si už vypěstovala jednotu s dítětem a cítí jeho hlad jako svůj vlastní.

Proč lidé na Západě vnímají představu prostoty tak složitě?

Když se narodí dítě, matka použije veškerou sílu peněz, aby mu koupila velice krásné a drahé šaty. Chce ukázat, že je bohatší než její sousedi. Dítě by bylo šťastné i v prostých šatech, ale hned od počátku se učí, že prosté věci nejsou dobré. Až dítě vyroste, přirozeně o prostotu nemá zájem.

Když rozdíly v náboženském přesvědčení dokáží vyvolat ve světě tak velikou netoleranci, jaký bychom měli zaujmout správný postoj k vírám jiných lidí?

Jak se přibližuje milénium, narůstá pocit beznaděje. Myslíte si, že v osudu lidstva nastává zvláštní doba? Existuje nějaký jiný způsob, jak se na to dívat?

Na druhou stranu musíme vědět, že světlo nevyneseme na povrch tím, že budeme pozorovat temné stránky jednotlivce nebo současného světa. Svět je plný zoufalství, ale Bůh tento svět nestvořil kvůli utrpení. Když něco tvoříme, neděláme to s myšlenkou: „Tvořím tuto věc, abych mohl týrat sám sebe.“ Bůh stvořil tento svět, aby z něj měl radost. Utrpení ve světě způsobujeme my.

Je to velká hra; říkáme tomu Kosmická Hra nebo Kosmická Líla. Ve hře občas nevíme, kdo vyhraje. Je to velice složité. V této Hře probíhá boj mezi světlem a temnotou. Když temnota porazí světlo, předvádí svoji nadřazenost. Ale když světlo vyhraje nad temnotou, dává najevo svoji blízkost. Pokud naše temná stránka něco porazí, chová se jako Julius Cézar, který řekl: „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Ale pokud zvítězí naše dobrá stránka, řekne: „Přišel jsem, viděl jsem, miloval jsem tě a ztotožnil se s tebou.“

Není teď doba, kdy lidé jako vy a Matka Tereza a někteří další právě toto probudí ve spoustě lidí?

Část VII

Proč je tento rok tak naplněný nepřátelskými silami?

Musíš se zeptat sama sebe, proč nás na zemi trápí tolik nebožských sil. Bude-li tvoje otázka absolutně upřímná, nepřijde-li z mysli, ale ze srdce, tvoje duše odpoví za Boha. Tvoje duše ti řekne, že jsi nedílnou součástí světa. Kdyby jen jediný člověk zůstal nedokonalý nebo nebožský, svět nemůže být dokonalý. Je-li jediná klávesa na klavíru vadná, můžeš se sebevíce snažit, ale znovu a znovu tě jako magnet přitáhne, ty se jí dotkneš a tvoje krásná melodie bude pokažená. Naše lidská mysl, vitálno a fyzické vědomí jsou jako neobyčejně vadné klávesy. Srdce je občas dobré, občas není. Klávesa-duše je naprosto dokonalá, ale jakou melodii můžeš zahrát s jedinou klávesou? Musíme se snažit opravit ostatní klávesy — tělo, vitálno, mysl a srdce. Jakmile se ti je podaří dovést do naprosté dokonalosti, žádné nepřátelské síly už nebudou existovat; všude bude samá dokonalost.

Existuje ve světě duší hudba jako u nás, i když duše nemají fyzické uši?

Proč je německá mysl tak tvrdohlavá?

Jak můžu zabránit své mysli, aby se neznepokojovala minulostí a budoucností?

Naše filozofie říká, že minulost je prach, naprostý prach. Pokud jsi naproti tomu měla v minulosti byť i jenom jediný velice vznešený zážitek, kdy tvoje mysl byla pokojná, nebo tvoje srdce se stalo rozlehlou oblohou, snaž se tento zážitek přinést do své mysli a do svého srdce. Jestli v současnosti nemáš dobrou meditaci, vzpomeň si na dobu před patnácti lety, kdy jsi měla dobrou meditaci. Představivost je síla sama o sobě. Po nějaké době, kdy si to budeš představovat, získáš zpět svůj někdejší zážitek, svoji předchozí realizaci.

Jestli jsi měla nějaký odrazující zážitek, mysli na něj jako absolutně nežádoucího mrtvého slona. Pokud jsi měla nějaký neobyčejně důležitý zážitek, vzpomínky na něj ti nyní dají inspiraci jít dále, výše a hlouběji. Na druhou stranu nemusí být nezbytné si pamatovat jakýkoli zážitek. Možná že právě teď dostaneš zlatou příležitost. Právě v tomto okamžiku se můžeš modlit k Bohu, aby z tebe udělal absolutně nejčistšího člověka na zemi, nebo absolutně nejpokornějšího člověka na zemi. Ať už máš jakoukoliv dobrou kvalitu, můžeš se modlit k Bohu, aby ji zvětšil. Uvnitř této božské kvality se můžeš pokusit vyrůst.

Proč nevidím Boha?

Jak se můžeš ochránit, když je blízko tebe něco neinspirujícího?

Jestli do tvé mysli vstoupila žárlivost, okamžitě pomysli na její opak. Prostě si pomysli: „Ona je mojí duchovní sestrou. Proč bych měla žárlit? Ona má dobré kvality a já mám také mnoho dobrých kvalit. Guru nám neustále říká, abychom cítily naši jednotu. Pokud se mi nepodaří tuto jednotu vybudovat, nebude z toho smutný?“ Takto se můžeš zachránit.

Jakmile přijde jakákoli neaspirující myšlenka, okamžitě se ji snaž nahradit dobrou myšlenkou. Všechno neaspirující, co je ti blízké, se musí transformovat. Co ti může být bližšího než tvoje vlastní mysl? V jiném smyslu je ti bližší srdce, které je ti nejdražší, ale zároveň musíš používat mysl. Takže kdykoli vstoupí do tvé mysli něco neinspirujícího, musíš to transformovat na aspiraci.