Bůh je velice chytrý! Chce v nás vzbudit zájem hned od začátku. Pokud hledající není při svém prvním pokusu o meditaci úspěšný, mohl by si říci: „Ach, duchovnost není pro mě.“
Ale když budete mít dobrou meditaci, řeknete: „Jednou jsem měl tak krásnou meditaci. Proč jsem ji dostal? Copak jsem tehdy vedl duchovní život?“
Zde nám Bůh ukazuje Svůj nepodmíněný Soucit. Bůh říká: „Uděláme to půl na půl. Ty budeš aspirovat a Já ti ukáži Svůj Soucit.“ Když to vzdáte, Bůh nic neztratí. On vám ukázal, že je možné mít takovou radost. Takže pokud opravdu chcete Boha, pokud opravdu chcete duchovní život, musíte pokračovat, pokračovat. Kdyby vám jinak Bůh dal takový zážitek podruhé, nevážili byste si jej. Zahodili byste jej jako dítě, které si hraje s penězi. Rodiče dávají dítěti spoustu peněz a ono je jenom utrácí. Potom musí velice usilovně pracovat, aby získalo stejnou částku peněz.
Bůh není nelaskavý. On jenom říká, jak moc se musíte modlit, meditovat a ukáznit sami sebe, abyste ze svého duchovního života měli radost. Vy máte vnitřní Cíl. Tento Cíl nepřijde za vámi a nepostaví se před vás. Vy musíte jít za Cílem. Cíl říká, že jej musíte získat. Pokud opravdu milujete Boha, musíte k Němu běžet, ať je kdekoli.
Nenechte se tedy odradit, nemáte-li stejně vysoký zážitek, jaký jste dostali, když jste začali vést duchovní život. Bůh si dal tu práci, aby přišel za námi. My si také musíme dát tu práci, abychom šli za Ním.Pokud jde konkrétně o tebe, bojoval jsi velice usilovně šest nebo sedm let, abys překonal špatné síly, ale teď ses jim odevzdal. Tyto síly jsou naprosto nemilosrdné. Musíš mi odpustit, teď k tobě mluví můj soucit. Vystup z temné místnosti a vstup do místnosti, která má světlo. To neplatí jenom pro tebe, ale pro mnoho lidí.
Dejme tomu, že každý člověk má dvacet předmětů, které má studovat. Dříve se jim vedlo dobře při studiu deseti nebo patnácti předmětů. Teď ti stejní lidé studují velmi dobře pouhé čtyři předměty. Realizace Boha je jeden předmět, to je pravda, ale uvnitř tohoto předmětu jsou malé, malé předměty. Realizace Boha je velice obtížný předmět. Ty ostatní nejsou tak obtížné. Já však pozoruji, že lidé nezvládají mnoho předmětů a potom zeslábnou. Takže říkám všem — zapomeňte na to, že jste byli v temné místnosti. Nezůstávejte tam. Prostě vstupte do místnosti, která je plná světla.My jsme si ještě nevybudovali jednotu s rozlehlostí nebo nekonečnem. Jsme nejistí ze dvou důvodů: buď se chceme dostat před nějakého člověka a máme pocit, že na to nemáme dostatečné schopnosti, nebo máme pocit, že jsme naopak vůči někomu jinému méněcenní. Nejistota začíná tehdy, když se snažíme někoho překonat, nebo když máme pocit, že jsme pod úrovní někoho jiného, dívá se na nás celý svět a my nedokážeme postupovat kupředu. Proč bychom měli jít kupředu? Musíme cítit, že lidé, kteří jsou před námi nebo nad námi nás nesou v hloubkách svých srdcí.
Jako malé dítě cítím, že mě nese otcovo srdce, třebaže nejsem schopen jít zároveň s ním. Nebojte se tedy rozlehlosti nebo velikosti, nemějte pocit, že někdo má více schopností než vy, nebo že je významnější než vy. Musíme cítit jednotu s mocnějšími schopnostmi druhých. To je jediný způsob, jak se naprosto zbavit nejistoty.Mnoho starších mužů a žen nejsou bohužel fyzicky v pořádku. Je pravda, že když jsi zdravý, dostáváš radost, čerstvost a máš větší inspiraci aspirovat. Ale co můžeš dělat, když z nějakého důvodu nejsi fyzicky v pořádku? V takové chvíli existuje jen jeden způsob, jak tento problém vyřešit. Musíš nabídnout Bohu vděčnost za to, že jsi stále radostný člověk, že jsi stále šťastný, že ses proti Němu nevzbouřil.
Ty můžeš říci: „Ach, stále mohu chodit a mohu každý den přijít na tenisový kurt se podívat za Guruem. Každé ráno jsem první, kdo vidí Gurua, když přijíždí.“ Takto si udržuješ štěstí. A toto štěstí ti pomáhá dělat ohromný pokrok.
Pokud by sis ale myslel: „Jak jsem nešťastný! Podívejte se na ostatní žáky. Jak běhají, drhnou toto a tamto a jsou v pohybu. Kdybych byl jako oni, mohl bych dělat veliký pokrok.“, měl bys špatný přístup. Ty si ani neuvědomuješ, že když s velikými obtížemi dojdeš na tenisový kurt, jsi velice šťastný, že mě můžeš vidět. Ty na mě myslíš, modlíš se ke mně a děláš spoustu věcí. Ale nevíš, co je v myslích ostatních žáků, kteří se kolem tebe pohybují. Mají miliony problémů. Tvým jediným problémem je, že nedokážeš chodit tak rychle, jako oni. Copak to není štěstí? Tvým jediným problémem je, že ti bolest nedovoluje chodit tak rychle jako ostatním. Ale to je na fyzické úrovni. Nemáš ani zdání, jak moc jiní žáci mohou trpět na mentální úrovni. „Guru se na tamtoho žáka usmál, protože udělal něco velkého; vyrobil pro něj cvičební stroj. Guru se na mě neusmívá, protože já něco takového nedokážu.“ —, a tak to pokračuje a pokračuje.
Lidé, kteří nemají určité schopnosti, mají občas štěstí, protože mohou učinit odevzdání — neříkejme tomu bezmocné odevzdání, protože to je velice špatné, říkejme tomu radostné odevzdání. Můžete říci: „Ach Bože, nedal jsi mi schopnosti, abych něco udělal, abych něco vykonal, ale moje modlitba vděčnosti k Tobě říká, že bych měl být spokojen s čímkoli, co jsi mi dal.“
Takže když jste spokojení s tím, co máte, můžete udělat ten nejrychlejší pokrok. Existuje ještě jeden způsob, jak být spokojený s tím, co máte: prostě se rozhlédněte kolem sebe. Zjistíte, že kolem vás je mnoho lidí, kteří trpí mnohem více než vy. Kdybyste šli do nemocnice, zjistili byste, kolik lidí je v daleko horším stavu než vy. Když myslíte na své utrpení, pomyslete na nemocnici. Tato myšlenka se pro vás stane okamžitým lékem. Já to takto dělám. Když občas mohu chodit jenom s největšími obtížemi, myslím na lidské bytosti, které nemohou chodit a nemohou se vůbec pohybovat — potom vypadá moje utrpení ve srovnání s tím jejich jako úplné nic. V takovou chvíli říkám Bohu: „Ach Bože, jsi na mě tak laskavý. Pořád mohu trochu chodit, kdežto spousta lidí ve Tvém stvoření nemůže chodit vůbec.“
Na druhou stranu, proč bych se měl srovnávat s ostatními lidmi, abych mohl být šťastný? To je jenom dočasné řešení. Ten první způsob je zdaleka nejlepší. Musíte si říci: „Budu šťastný. Kdo trpí více, než samotný Bůh uvnitř mě?“
My cítíme, že Bůh je samé štěstí. Ale Bůh je vším. Bůh není jenom v našem utrpení. Bůh je utrpením samotným. Řeknu vám příklad. Když nějaké dvouleté dítě vážně onemocní a trpí, matčino ztotožnění je takové, že trpí daleko více než její malé dítě. Jak hrozně dokáže matka trpět! Matčino ztotožnění s dítětem jde k samotnému kořeni utrpení dítěte.
Takže pokud chápeme Boha jako naši Matku nebo Otce, musíme cítit, že On trpí mnohem více než my. My máme pocit, že jsme trpitelé. Ale pokud milujeme Boha, cítíme, že uvnitř nás Někdo trpí nejenom tolik jako my, ale mnohem více, protože má schopnost všechno pohltit, přijmout a cítit daleko více než my. Nejvyšší proto trpí mnohem více, než my vůbec můžeme trpět.
Na druhou stranu, naše utrpení má určitý smysl. My nevíme proč. Takže náš přístup by měl spočívat pouze v radostném odevzdání Boží Vůli. Určitě se budeš modlit k Bohu za lepší zdraví — to je správný přístup. Ale zároveň se svou modlitbou za lepší zdraví musíš Bohu nabídnout vděčnost, protože jsi stále šťastný a nevzbouřil ses proti Němu.Také byste měli mít více akcí podobného druhu, jakým je Joy Day. Noví žáci by rozhodně měli chodit na pravidelné meditace, ale kromě toho by měly být dvakrát nebo třikrát za měsíc nějaké rekreační činnosti, aby nově příchozí mohli pocítit, že nevedeme život odříkání. Díky přijetí transcendujeme věci, které je nutné transcendovat a osvítit.
Někteří žáci mají pocit, že když se budou stýkat s novými žáky, ztratí svoji duchovnost nebo božskost. Ostatní jsou nejistí. Mají pocit, že tito nově příchozí žáci jsou talentovanější než oni, takže je pro ně lepší udržovat se nad nimi tím, že je budou ignorovat.
To ale vůbec není pravda. Pokud někomu pomůžete kráčet po cestě duchovnosti, Bůh vám dá patřičné schopnosti, abyste běželi rychleji, nekonečně rychleji. A kromě toho, jelikož se věnujete józe mnoho let, musíte cítit jednotu, pokud se někdo dostane krok před vás. Budete velice hrdí na to, že právě vy jste pomohli dotyčnému člověku jít vpřed.
Nejistota dokonce ani nepotřebuje dalšího člověka. Když se vaše vlastní srdce dostane dopředu, vaše mysl začne žárlit. Mysl nechce, aby vaše srdce šlo kupředu. Vstoupí do srdce a způsobí zmatek. Řekne mu, že děláte špatné věci. Rafinovaně žárlí na srdce, protože srdce obdivuje každý, ale mysl nikdo. Takže řekne srdci: „Děláš všechno špatně.“Když myslíme na sílu srdce, přesně stejným způsobem cítíme, že nejvýznamnějším pokladem, které má srdce, je čistota. Když myslíte na mysl, čistotu v ní nenajdete. Vybaví se vám jenom zmatek nebo nadřazenost — mysl říká, že jste buď k ničemu, nebo že zbytek světa na vás žárlí. Nikdo nechce cítit nebo vybudovat jednotu s myslí. Dobrými vlastnostmi mysli jsou vyrovnanost, jasnost a osvícení. Ale ty jsou velmi vzácné.
Takže když myslíte na sílu srdce, nejprve musíte myslet na sílu čistoty. Co nám dává bezprostřední pocit čistoty? Kterákoli květina, kterou máte nejraději — růže, lotos, nebo nějaká jiná květina. Musíte cítit, že se nadechujete krásy a vůně květiny, kterou máte nejraději. Snažte se ji prosím představit uvnitř svého srdce. Nejprve ciťte, že ta květina tam je. Potom si ji představte v srdci. Představivost má svoji vlastní realitu. Jakmile si představujete, že uvnitř vás je květina, růže nebo jakákoliv jiná květina, snažte se cítit její vůni. Po patnácti minutách, nebo po půl hodině, nebo i po několika dnech, se snažte cítit, že květina ve vašem srdci je nyní neviditelná. Nemusíte tu květinu vidět, nemusíte ji cítit, ne. Jakmile pomyslíte na své srdce, uvidíte, že se z něj stala ta nejkrásnější květina, nejkrásnější růže.
Abychom tedy získali sílu srdce nebo si ji uvědomili, nejprve si musíme rozvinout sílu čistoty. A uvnitř čistoty je jednota. Čistota přijme každého. Dítě je čisté — proto přijímá každého. Květina je čistá — každému dovoluje obdivovat její krásu.Indičtí bohové a bohyně vznikli z nejvyšší Výšky Nejvyššího. Samotný Nejvyšší chtěl stvořit tyto kosmické bohy a bohyně, tak jako strom potřebuje větvě, listí, květy a plody.
Kromě našich hlavních kosmických bohů a bohyň, například Mahéšvari, Mahákálí, Mahálakšmí a Mahásarasvatí, existuje mnoho, mnoho, méně významných kosmických bohů a bohyň, jejichž jména možná neznáme a snad ani nepotřebujeme znát. Strom má bezpočet listů. Kdyby chtěl majitel stromu pojmenovat každý list, může to udělat, protože je zároveň vševědoucí, všemocný a všudypřítomný. Ale my bychom si tolik jmen nedokázali zapamatovat. Měli bychom v tom naprostý zmatek.
Takže nám stačí, že známe čtyři hlavní kosmické bohy a bohyně, o kterých jsem se již zmínil, a kromě naší trojice — Brahmy, Višnua a Šivy — máme Indru, Vayua, Agniho, a tak dále. Všichni tito indičtí bohové a bohyně vznikli přímo z Transcendentální Vize Nejvyššího. Sestoupili přímo od Samotného Nejvyššího.
U řeckých bohů a bohyň to tak není. Vědomí Řecka a také vědomí okolních zemí aspirovalo a tato aspirace vystoupila z fyzické úrovně na vitální úroveň. Na mentální úroveň se už tak mocně nedostala. Tato aspirace chtěla něco přímo Shůry. Tato aspirace byla schopna vystoupit z fyzické úrovně na vitální úroveň, ale odtud už nebyla schopna jít výše. Byl tam však ohromný hlad po síle Shůry. Zajímala je hlavně síla. Pokud v té síle bylo světlo, bylo to skvělé, ale hlavně je zajímala síla. O moudrost se nezajímali. Chtěli oddělit sílu od moudrosti. V jejich myslích převažoval aspekt síly. Ale není možné je od sebe oddělit. Moudrost a síla jdou ruku v ruce. Když vzývali sílu Shůry, získávali také i nějakou moudrost.
Takže řečtí bohové a bohyně byli většinou zformováni z aspirujícího vitálna — musíme ovšem vědět, že nešlo o nízké vitálno, nebo nízké elementy, to rozhodně ne. Jsou to dynamické, nikoli agresivní aspekty lidské aspirace. Vystoupilo to nahoru a postoupilo do vitální úrovně — do vitálna, které je dynamické, aktivní a progresivní.
V tomto bodě řekl Nejvyšší: „Mé dítě, jelikož sis dalo takovou práci, abys vystoupalo na toto místo, půjdu dolů a dám ti, co si přeješ.“ A tak Nejvyšší snesl dolů svoji Milost. Aspirace, která vystoupala na výšku vitálního světa, přijala Požehnání Shůry, od Nejvyššího a potom si tato vznešená aspirace vzala na sebe podobu bohů a bohyň, nebo podobu, kterou nakonec vytvořila lidská mysl a ta se začala nazývat bohové nebo bohyně.
Rád bych však řekl, že indičtí bohové a bohyně jsou nekonečně více, hmatatelnější a konkrétnější. Můžete s nimi mluvit nekonečně oddaněji a laskavěji. Třebaže bohyně jako Kálí nebo Durga mají ohromnou moc, můžete k nim mít mnohem důvěrnější vztah než k řeckým bohům a bohyním.
Abych byl k vám zcela upřímný, postavení nebo výška řeckých bohů a bohyň a indických bohů a bohyň není stejná. Je to podobné, jako kdybyste porovnávali nějaký kopeček a Mount Everest. Říkám to díky své vlastní realizaci. Jiní možná realizují pravdu odlišným způsobem. Někteří lidé budou vyvracet moje tvrzení, možná jej vůbec nepřijmou, ale každý musí být spokojen se svou vlastní realizací.
Vraťme se však k tvé druhé otázce. Nemůžeme říci, že by vznikali noví bohové a bohyně. Jasně vidím, že ti noví jsou ti stejní staří, kteří se projevují v nových podobách, novými způsoby a novým světlem. Nejvyšší nepřináší na svět nové bohy a bohyně, protože tito bohové a bohyně nevěří v evoluci. Neúčastní se v Boží Kosmické Hře takovým způsobem jako my. Jejich realizace, jejich schopnosti a všechno ostatní, je pevně dáno.
Ve smyslu vnitřního bohatství jsou kosmičtí bohové a bohyně jako milionáři, ale těmi milionáři také zůstanou. Nestanou se z nich miliardáři. Na druhou stranu, kdyby zneužili svoje bohatství, jejich moc zmizí. Je to stejné jako u lidských bytostí. Když má někdo velké bohatství, musíme se dívat, jestli jej zneužívá, nebo jestli jej používá správným způsobem. Pokud jej používá správně, získá radost a vděčnost lidstva.
Avšak pokud lidské bytosti aspirují pouze na ztotožnění s Boží Vůlí, pokud chtějí těšit Boha Jeho vlastním Způsobem, stanou se nejvybranějšími nástroji Boha, Nejvyššího a jejich moc pozemské transformace zdaleka překoná moc kosmických bohů a bohyň.
SCA 1130. Na tuto otázku odpověděl Sri Chinmoy během výletu autobusem z Cardiffu do Londýna 15. listopadu 1991.↩
Meditujeme hodinu nebo hodinu a půl. I kdybyste byli ve svém nejvyšším jenom pět minut, něco přijmete. Nemusíte být vnímaví celou dobu. Můžete přijmout velké množství i v průběhu krátkého času.
Vždycky myslete na to, že existuje místo, kde můžete dostat tu nejvýznamnější věc. Musíte si ovšem této věci vážit. Problém je v tom, že děti bohatých rodičů utrácí otcovo bohatství. Otci nevadí, že dítě využívá jeho bohatství. Ale dítě jej zneužívá, utrácí jej. Otec na to řekne: „Časem se naučí zacházet s penězi.“ Ale někteří v tom pokračují a nic to pro ně neznamená. Chtějí otcovo bohatství, ale neváží si jej.
Síla peněz není špatná, pokud se používá správným způsobem. Také duchovní síla se musí používat správným způsobem. Ale někteří lidé nemají rozvinuté vědomí. To je důvod, proč zneužívají svoje vnitřní bohatství. Čeho si váží? Své letargie, lenosti, nevědomosti.
Proč miluji Ameriku? Vždycky říkám, že Amerika je jako šílený slon, který běží sem a tam, rozbíjí hlavy, ale aspoň se snaží jít vpřed. Dost často jde místo toho stranou. Ale kdyby jenom ležel a spal, nedostal by se vůbec nikam. Je lepší dělat chyby než se povalovat. Pokaždé, když uděláme nějakou chybu, máme z toho žalostný zážitek. Potom se znovu pokusíme udělat pokrok. Opět děláme chyby. A opět cítíme, že existuje něco vyššího a hlubšího. Ale kdybychom si nevážili duchovního bohatství, co bychom udělali? Jenom bychom spali, zůstali bychom na stejném místě, na jakém jsme byli vždycky.
Vraťme se však k tvé otázce — než přijdu ve středu na meditaci, můžete si číst knihy a vytvořit meditativní vědomí. Velmi často se stává, že přijdu na setkání, a je tam atmosféra jako na indickém trhu. Všichni si povídají a pobíhají kolem. Žáci jsou jako zlobiví studenti. Dělají všechno špatně, ale jakmile se objeví učitel, hned jsou zticha.
Pokud přijdete na setkání dříve a zůstanete plní míru, atmosféra míru a jeho vědomí vstoupí do žáků, kteří jsou neukáznění. A dokážete-li zůstat v tichu, budu vám upřímně vděčný.Jestliže máte zájem, dáte jenom trochu. Žebrák vás požádá o almužnu a vy mu dáte jeden nebo dva dolary. Tak vypadá váš zájem o chudého člověka. Možná si pomyslíte: „Třeba neměl nic pořádného k snídani.“ Pokud byste však k tomu člověku chovali lásku, okamžitě byste ho pozvali k sobě domů, dali mu svoje nejlepší jídlo a nechali ho jíst, kolik by chtěl.
Takže mezi zájmem a láskou je veliký rozdíl. Láska znamená naprosté sebedávání, ale ze zájmu dáte jenom tolik, kolik chcete dát, ať už je to jeden dolar, nebo deset. Zájem je omezen vaší ochotou dávat, ale když k někomu cítíte lásku, dáváte tomu člověku bez všech omezení, podle vašich vlastních vnitřních možností. Láska znamená vědomé a neustálé nepodmíněné sebedávání. O skutečnou lásku jde jenom tehdy, je-li nepodmíněná.Když budete žádat Boha za Odpuštění každý den, očišťujete sami sebe. Slovo „odpuštění“ v sobě nese očištění. Jestli nám Bůh odpustil nebo ne, je na Něm, ale pokud se dokážeme modlit k Bohu za odpuštění, okamžitě to očišťuje naše srdce. Můžeme se k Bohu modlit za odpuštění kvůli věcem, které jsme udělali dnes nebo včera, nebo dokonce i kvůli věcem, které uděláme v budoucnosti. To není vtip. Je to absolutně nezbytné. Dobří hledající nevědí, co se stane v budoucnosti. V následujícím okamžiku možná spáchají chybu o velikosti Himálají. V této chvíli jsou ve velice dobrém vědomí, a proto se modlí k Bohu: „Prosím, odpusť mi dnes kvůli věcem, které udělám zítra.“
Možná se tomu budete smát. Nevěříte tomu, že zítra uděláte velikou chybu. Ale tato modlitba je naprosto zásadní. Když budete žádat Boha, aby vám odpustil chyby, kterých se dopustíte zítra, je to podobné, jako když ušetříte peníze a uložíte je do banky. Když potom opravdu uděláte něco špatného, Bůh pozoruje tu rovnováhu a vy si můžete peníze zase vyzvednout. Toto dělá mnoho, mnoho hledajících. Modlí se k Bohu za Jeho budoucí Odpuštění. Sami víte, jak se vaše vědomí dokáže změnit. Brzo z rána jste možná božští. Za dvě hodiny jste nebožští, vaše vědomí poklesne.
Jestliže žádáte Boha, aby vám odpustil vaše budoucí chyby a potom uděláte chybu, uvidíte, že vaše modlitba za odpuštění tu chybu vymaže. Ale vy to neděláte. Vždy zůstáváme v minulosti. Modlíme se k Bohu: „Ach, včera jsem zalhal. Zachraň mě, zachraň mě!“ Ale včerejšek je již pryč, teď přichází něco jiného. Takže se modleme také za zítřek. Modlitba není určena jenom za věci, které se staly v minulosti. Modlitba také znamená dívat se dopředu. Když se modlíme, snažíme se odstranit překážky, které jsou před námi. Bojujeme už s těmi, které jsou za námi. Jenom Sám Bůh ví, jestli jsme vyhráli nebo prohráli, ale víme, že vpřed nás nese náš život modlitby a meditace. Jestliže tedy můžeme mít Boží Odpuštění, je pro nás cesta vpřed nekonečně snazší.
Minulost, přítomnost a budoucnost má Bůh na povel. On ví, jestli za hodinu uděláme nebo neuděláme žalostnou chybu. Takže nejlepší je žádat o Jeho Odpuštění. Jestliže kromě toho dokážeme žádat Boha za Odpuštění pro věci v budoucnosti, On vidí a cítí, jestli to opravdu myslíme vážně. Jinak si budeme pořád myslet, že jsme dokonalí. Když potom náhle uděláme něco špatného, pláčeme: „Bože, zachraň mě! Zachraň mě!“
Musíme se dostat do bodu, ve kterém dokážeme říci: „Nejsem dokonalý. V kterémkoli okamžiku mohu udělat chyby. Nejlepší je tedy žádat o Boží Odpuštění. Jestli mi Bůh dnes odpustí chyby, které udělám zítra, potom jsem už dnes pomocí moudrosti anuloval zítřejší problém.“ To je naprostá pravda. Když dnes pláčete k Bohu za Jeho Odpuštění, můžete zrušit zítřejší chyby.Když zůstáváme zde, v pozemsky spoutaném životě, nemůžeme říci, že všechny dny jsou stejně důležité. Ne, každý den není stejně důležitý. Některé dny jsou určitě důležitější než jiné. To je důvod, proč slavíme výročí a narozeniny. Když máme narozeniny, říkáme si: „Proč jsem sem přišel? Udělal jsem nějaký pokrok od doby, kdy jsem přijal duchovní život? V některých oblastech jsem udělal pokrok, v jiných ne, nebo jsem šel zpátky.“
Pokud jde o tebe, udělal jsi veliký pokrok v hudbě. Na druhou stranu ztrácíš svoji spontánnost a dětské vědomí. O tvém pokroku i o tvém poklesu ti říkám pro tvoje dobro. V jedné věci jsi udělal pokrok a v jiné jsi šel zpátky. Kdyby sis udržel svoje dětské vědomí, udělalo by to tvé duši ohromnou radost. Ale v tomto jsou na tom všichni stejně. V jedné věci udělali lidé značný pokrok a v jiné ztratili svoji předešlou úroveň a sestoupili dolů, místo toho, aby vystoupili nahoru.
Pro nový začátek si tedy můžeš vybrat jakékoli datum, ale když začneš, musíš pokračovat. V opačném případě se pokusíš o svých narozeninách velice oduševněle meditovat a den poté si řekneš: „Včera jsem meditoval velice oduševněle. Dnes tedy nemusím meditovat.“ Náš lidský život je už takový. Jeden den jíme velice dychtivě a druhý den nechceme jíst vůbec. Ale v duchovním životě musíme jíst každý den, protože naše potřeba jíst je neomezená. Boží Náklonnost, Láska, Požehnání, Zájem a Soucit jsou neomezené, a proto nám Bůh dává neomezenou vnímavost.Ty říkáš, že si po týdnu neudržíš tu stejnou inspiraci a aspiraci. Musíš se však podívat, jak daleko jsi postoupil za ten týden a potom se podívat vzhůru, abys viděl, jestli máš nějaký prostor, abys mohl jít výše. Zjistíš, že vzdálenost, kterou jsi urazil, je skoro zanedbatelná, kdežto vzdálenost, kterou ještě musíš zdolat, je opravdu velká.
Ve skutečnosti se však děje toto: žáci vystoupají nahoru pět stop a myslí si, že to stačí. Dostanou samolibý pocit, a ten se stane jejich nejhorším nepřítelem. Jsou velice šťastní, že vystoupali pět stop, ale oni musí cítit, že musí vystoupat pět milionů metrů! Musí cítit: „Ach, kdybych tak vystoupal ještě o sedm palců, byl bych o něco výše. Budu pokračovat.“
Samotná skutečnost, že jste vystoupali pět stop, by vám měla dát nadšení a inspiraci jít výše. V duchovním životě nemůžeme zůstat na jednom místě. V obyčejném životě můžete dosáhnout určitého bodu a zůstat na něm deset let, dvacet let, nebo celý zbytek života. Ale v duchovním životě musíte udělat nový pokus každý den. V opačném případě se vrátíte ke svému starému, hloupému já.
Chcete-li si udržet nadšení a odhodlání, musíte cítit, že ať už jste se dostali jakkoli vysoko, není to skoro nic ve srovnání se vzdáleností, kterou ještě musíte překonat. Také musíte cítit, že když jste měli jeden týden schopnosti k tomu, abyste vystoupali pět stop, máte také schopnosti k tomu, abyste další týden vystoupali dalších pět stop. Tímto způsobem budete schopni vystoupat do nejvyšší výšky. Lidské bytosti to však obvykle nedělají. Buď se unaví, nebo se dívají, jak daleko se dostali. Potom mají pocit, že jim ta překonaná vzdálenost stačí do konce života.
Udržujte si tedy svůj hlad a žízeň. V opačném případě se vrátíte zpátky ke svému obyčejnému životu a vaše mysl bude naprosto neduchovní. Když se účastníte závodu o přetahování lanem, mnohokrát ztratíte pět palců a potom získáte pět stop. Probíhá takový zápas — dopředu a dozadu. Stejným způsobem musíte zápasit, abyste v duchovním životě udělali pokrok.Někdy máte z vnějších podmínek k meditaci naprosto hrozné pocity. Snadno byste to mohli vzdát a říci: „Není to moje vina. Je to vina přírody.“ Takto můžete velice pěkně ospravedlnit svoji kapitulaci. Můžete však také říci: „Kdybych dokázal meditovat i v tak nepříznivých podmínkách, byl by ze mě lepší a silnější žák.“ Namísto toho, abyste se těm překážkám vzdali, považujte je za příležitosti dělat pokrok.
Duchovní lidé mají být bojovníky. Když před námi vyvstane překážka, musíme ji porazit. Takto by měl vždy vypadat náš přístup. Pokud se v opačném případě odevzdáme podmínkám, nikdy nic nedokážeme. Když budete myslet na štěstí, které dostanete, až porazíte překážky, které jsou teď před vámi, a toto štěstí dokážete vynést na povrch, dodá vám to sílu navíc. A tato síla vám dá patřičné schopnosti meditovat s větším mírem.Trvalo mi stovky a tisíce let, tisíce a tisíce let, než jsem namaloval vnitřní život. Nyní jsem začal malovat vnější život. Jenom Sám Bůh ví, kdy namaluji svůj vnější život.
Svými vnitřními malbami jsem plakal a plakal po Bohu Stvořiteli. Svými vnějšími malbami se usmívám a usmívám na Boha stvoření. My všichni jsme Božím stvořením, ty i já a ostatní.Této trpělivosti se říká moudrost srdce. Navenek můžete říci: „Ach, jak dlouho ještě budu muset čekat?“ Máte-li však moudrost srdce, zjistíte, že je to jenom otázka času.
Pokud jde o vás osobně, žádáte děti, aby se chovaly dobře, ale ony neposlouchají. Tady musíte uplatnit stejnou moudrost, kterou jste měla se stromem. Na vnější úrovni tomu říkáme trpělivost, na vnitřní úrovni tomu říkáme světlo moudrosti. Použijete-li svoje světlo moudrosti, jednoho dne přijde úsvit dokonalosti.
Každý den se můžete pokusit pozorovat děti, jestli se zlepšují, nebo nikoli. Dejme tomu, že jedno dítě vás vůbec neposlouchá. Bez ohledu na to, co říkáte, bez ohledu na to, jak jste smutná nebo rozzlobená, stejně neposlouchá. Můžete se pokusit toto dítě ukáznit na vnější úrovni, například tím, že mu vyhubujete a podobně. To je jedna metoda.
Další metoda vypadá takto: podívejte se dítěti do očí a dejte najevo svůj největší soucit. Nevynášejte na povrch žádnou zlobu nebo frustraci, jenom nejvyšší soucit. Snažte se dát dítěti pocítit, že jste mu vydána na milost. Vy jste přitom rozhodně silnější. Můžete mu dát pořádný pohlavek, můžete udělat spoustu věcí. Ale vy to neuděláte. Musíte dát dítěti pocítit, že je nad vámi, že jste mu vydána na milost a že ono může udělat cokoli, když to bude chtít. Vy jste absolutně bezmocná, takže ho prosíte, aby dalo najevo svůj soucit. Tímto způsobem se dotknete jeho srdce a ono už nebude schopné se chovat špatně.
Je to jako když dítě drží balón. Vy byste mu mohla ten balón snadno vzít, ale předstíráte, že jste bezmocná, že jste slabší než to dítě. A prosíte ho, aby vám balón dalo. Kdybyste mu ho prostě sebrala, dítě bude plakat, udělá spoustu věcí, možná se vás dokonce pokusí udeřit. Ale když mu ukážete svoje slzy, krokodýlí slzy, pokud mu řeknete, že jste mu vydána na milost, a ono vám balón vydá, bude z vás ten nejšťastnější člověk.
Když se snažíte ukáznit nějaké dítě, můžete udělat totéž. Zkusíte jeden způsob, ale nefunguje to. Takže další metodou je dotknout se srdce dítěte. Neukázňovat rukou, ale srdcem. Pokud se dokážete dotknout svým světlem moudrosti srdce dítěte, dítě zdokonalíte. Vždycky musíte být moudrá. Když jedna metoda nezabírá, zkuste nějakou novou.
Když jsem byl velice, velice mladý, byl jsem dost velký rošťák, pokud to řeknu mírně. Nyní mám již rozvinutý mír mysli a nejsem nepokojný. Ale tenkrát to bylo jinak. Moje sestry a bratři byli všichni starší než já. Bezdůvodně jsem do nich píchal, boxoval s nimi a podobně. Ale oni byli ke mně velice laskaví. Nikdy, nikdy mě nepotrestali. Když mě potom nachytala moje matka při činu, stačila i jen malinká slza v jejich očích. To mi stačilo. Okamžitě jsem se uklidnil. Její slzy měly nekonečně větší sílu než její hubování. Slzy mé matky měly v sobě nekonečnou sílu.Další věc, kterou můžete udělat, je pracovat jako zloděj. V noci, až vaše dítě bude tvrdě spát, zajděte za ním, postavte se blízko něj a pět nebo deset minut se snažte cítit svoje vlastní srdce, ne však mysl. Vaše srdce bude mít rozhovor s jeho srdcem. Vaše srdce je samá náklonnost, láska a soucit s vaším synem. Tímto způsobem náklonnost, laskavost, láska a mnoho dalších dobrých kvalit vašeho srdce vstoupí do vašeho syna. Právě tak i váš syn k vám chová náklonnost, lásku a laskavost. Vaše srdce nabídne svoje dobré kvality a také srdce vašeho syna nabídne svoje dobré kvality. Dříve nebo později určitě uvidíte, jak se tyto dobré kvality projeví v jeho vnějším životě. A on nikdy nezjistí, že jste tajně, když tvrdě spal, přišla a vložila spoustu božských kvalit do jeho srdce. Nechť si myslí, že se mění sám. Pro vás to může být překvapení. Nezáleží na tom, kdo jej inspiroval, aby změnil svoji povahu. Nejdůležitější je, že se váš syn zlepší.
Takže tato změna se odehraje v noci díky meditaci s jeho srdcem. Když spí, není drzý, není nebožský. V tu chvíli jeho mysl spí. Když člověk spí, naslouchá ostatním.Uvnitř klece je malý ptáček. Když rozbijete klícku, ptáček uletí a létá všude kolem. Když tedy někdo zabije dobrého člověka, jako například Martina Luthera Kinga mladšího, nebo prezidenta Kennedyho, tělo-klícka se může rozbít, ale pták duše létá po celém světě. Nemůžeme popřít ztrátu klícky. Je to velice tragická ztráta pro celý svět. Ale duše létá a létá jako nádherný pták a rozšiřuje svoje dobré kvality tady, tam a všude. Dalším příkladem je Mahátmá Gándhí. Jeho tělo odešlo, ale jeho duše se pohybuje po celém světě. Všude jej uctívají, obdivují a oslavují.
Dnes jsem ve Škole rodiny jednoty. Tato malá škola má tu nejvyšší vizi, nejvznešenější vizi. Na světě jsou milióny škol a univerzit. Všechny si nemohou změnit jméno, ale kdyby mohly mít druhé jméno, mělo by znít „Rodina jednoty“. Kdykoli jdete na nějakou školu nebo univerzitu, okamžitě získáte inspiraci od člověka, po kterém je škola pojmenována, nebo od toho, kdo ji založil. Když jdete na školu ve Washingtonu, okamžitě pomyslíte na George Washingtona, na otce národa. Když půjdete na školu Thomase Jeffersona ve Virginii, ihned pomyslíte na vnitřní osvícení Thomase Jeffersona. Do vaší mysli vstoupí všechny dobré kvality, které ztělesňoval. Tito velcí osvícenci, velcí průkopníci v mnoha oborech, již opustili svět, ale my stále uctíváme jejich dobré kvality.
Přesně stejným způsobem nejenom jméno „Škola rodiny jednoty“, ale její vize se jednoho dne rozšíří po celém světě. Právě teď je to jenom malé semínko, menší než nejmenší. Ale nakonec se z něj stane ohromný banyánový strom. Tato vize bude jednoho dne velká, větší, největší. Vize rodiny jednoty bude všude.
Kdo by koho chtěl zabíjet, když cítíte jednotu? Chcete snad zabít svoji matku, otce, bratra nebo sestru? Když se tedy modlíte a meditujete, zlepšujete jednotu svého srdce. Potom bude celý svět váš. Jakmile budete cítit jednotu s celým světem, nebudete chtít někoho zabíjet, a pokud budou ostatní dělat totéž, nebudou žádné vraždy. Lidé si nebudou ubližovat navzájem.
Všechny školy a univerzity by měly mít tutéž vizi — jednotu, jednotu, jednotu. Potom už nebudou žádné boje, žádné nesváry. Nevědomost bude osvícena. Teď je nedostatek jednoty. Pozorujeme jenom zmatek mysli. Potřebujeme zasvěcení srdce a osvícení srdce, abychom realizovali vizi rodiny jednoty.Pro vnější běh potřebujeme život disciplíny, vytrvalosti a trpělivosti — tolik dobrých věcí! Také v duchovním životě potřebujeme mnoho dobrých věcí — musíme porazit náš strach, pochybnosti, žárlivost, nejistotu, a tak podobně. Takže máme pocit, že jedno pomáhá druhému.
Pokud mám brzo z rána čerstvou mysl a dobré zdraví, budu mít inspiraci k modlitbě a meditaci. Kdybych nebyl zdráv, nevstal bych, nemodlil se a nemeditoval. Takže mé zdraví mi pomáhá, aby se ze mě stal dobrý hledající.
Na druhou stranu, pokud jsem skutečný hledající, pokusím se udělat něco pro lidstvo na fyzické úrovni. Jestliže miluji Boha Stvořitele, musím milovat také Boha Stvoření — co by to jinak bylo za lásku? Jestli miluji Boha, který stvořil tento svět, musím milovat také samotné Stvoření. Když tedy běžíme na vnější úrovni, pozorujeme Stvoření, a když se modlíme a meditujeme, snažíme si vědomě uvědomit Stvořitele.Nyní bych rád řekl, že by měla existovat kombinace indického ducha, jenž je tichý, klidný a mírný, a západního ducha, jenž je dynamický. Musíme je chápat jako jeden celek. Indové si myslí, že Západ je samý nepokoj, což není pravda. Na druhou stranu, Západ si myslí, že Indie je samá chudoba a že Indové jsou letargičtí, což také není pravda. Obě strany zveličují fakta.
Když myslíme na Západ, musíme myslet na jeho dobré kvality, k nimž patří dynamismus. A když myslíme na Východ, dejme tomu na Indii, musíme myslet na klid. Je to jako s oceánem. Na povrchu jsou vlny a příboj, vše je v dynamickém pohybu, a dole na dně je naprostý klid. Nemůžeme oddělovat vlny od klidu, který je na dně. Musí jít ruku v ruce. Dynamismus a mír musí jít ruku v ruce. Pokud mají někteří lidé pocit, že cvičením indických ásan získají míruplný pocit, mají pravdu. Ovšem na druhou stranu běháním, skákáním a fyzickými činnostmi získáváme dynamismus, jinak by to bylo jednostranné. Takže dynamismus a klid musí jít ruku v ruce, jako rub a líc téže mince.Nebo pokud vás inspiruje plamen, snažte si představit, že je uvnitř vás hořící plamen, který roste a osvěcuje vnitřní temnotu. Pokud cítíte nezbytnost vystoupat na Everest, to jest na nejvyšší výšku duchovního života, představujte si uvnitř sebe plamen, který šplhá vzhůru, vysoko, nejvýše.
Ale na druhou stranu říkám svým studentům, že je to záležitost radosti. Máte-li radost z květiny, meditujte na ni; máte-li radost z plamene, meditujte na něj a máte-li radost, když se díváte na můj obraz, meditujte na něj. Měli byste dělat cokoli, co vám při modlitbě a meditaci dělá radost. Jestli se chcete dívat do nezměrného nebe nebo na moře, nebo jestli chcete být u paty stromu a získávat mír přímo od stromu, potom meditujte u paty stromu. Chcete-li meditovat na aspekt síly života, dívejte se na slunce a meditujte. A jestli chcete mít ve svém životě jemnost, mírnost a něžnost, můžete meditovat ne měsíc. Říkám žákům, aby při meditaci měli na mysli věci, které mají v životě nejraději.Jaký to bude mít účinek?
Sri Chinmoy: Já říkám, že rostete z radosti.
Jenom z radosti?
Sri Chinmoy: Radost rozšiřuje. Podíváte se na květinu a vstoupí do vás její krása a čistota. Až potom pocítíte čistotu, toho dne už se nebudete zabývat nečistými myšlenkami, protože jste již od květiny přijali čistotu.Tazatel: Ne.
Sri Chinmoy:Dokonce, i kdyby někdo řekl: „Ve své minulé inkarnaci jste byl velice dobrým, prostým a čestným člověkem,“ pomůže mi to nějak? Dobrota je jedna věc, ale dokonalost je něco naprosto jiného. My musíme mít všeobjímající dobré kvality, teprve potom můžeme být dokonalí. Dokud tedy nejsem dokonalý, nejsem spokojený. Nechci se spokojit se špetkou míru a blaženosti. Chci mít oceán míru a blaženosti.Dobrá, on není božský. Nuže, není božský, ovšem my používáme termíny „božský“ a „dokonalý“. To znamená, že máme vnitřní nutkání, abychom byli dokonalí. Už když do naší mysli vstoupí pouhá myšlenka o dobrotě, znamená to, že chceme být dobří.
Naše filozofie říká, že máme jít vpřed. Jakmile sprinter nechá za sebou startovní bloky, už se k nim nevrací. Musí běžet kupředu, dokud nedosáhne cíle.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 34, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_34