Sri Chinmoy odpovídá, část 5

Jak můžeme přiměřeně vyjádřit vděčnost?

Vděčnost je tou nejsladší věcí v životě hledajícího — v celém lidském životě. Jestliže je vděčnost ve vašem srdci, pak bude nesmírná sladkost ve vašich očích. Když vidím žáka, dívám se na krásu jeho očí. Krása očí není dána jejich tvarem nebo barvou. Ne, krása očí záleží na kráse srdce. V očích hledám čistotu, vděčnost a několik dalších věcí, které vycházejí přímo ze srdce.

Cítím, že má láska k tobě je skutečně darem Milosti. Jestliže Milost není podmínečná, jak Nejvyšší rozhoduje, komu ji dát?

Když Nejvyšší něco dává, dává nepodmíněně a nečeká nic na oplátku. Ale jestliže jste moudří, také Mu dáte to, co máte a čím jste. Jestliže Mu nedáte to, co máte a čím jste, pak od Něj nedokážete přijímat. Nekonečný oceán je vždy připraven dát kapce vše, co má a čím je, takže se s ním kapka může stát jedním. Ale jestliže také kapka nedá sama sebe oceánu, pak jak může přijmout Nekonečnost oceánu? Oceán je neustále připravený, abyste jej přijali. Ale nejste-li ochotni dát oceánu kapku, kterou jste, pak jak se můžete stát oceánem?

Sluneční světlo je pro každého. Když však nechám své dveře a okna zavřená, nebudu jej moci přijmout. Nejvyšší neustále sesílá na každého jednotlivce své nekonečné Světlo, svůj nekonečný Mír a svou nekonečnou Blaženost. Ale my tyto věci přijímáme jen podle naší lásky k Nejvyššímu a naší potřeby Nejvyššího.

Vím, naneštěstí, že mysl prochází různými stupni vnímavosti Je to také tak s duší, nebo je duše stále vnímavá?

Můžete říci něco o kompromisu? Kvůli stresu v našem způsobu života někdy cítím, že potřebuji vegetovat, ačkoli vím, že to není to nejlepší, co mohu dělat.

Když dvě země udělají kompromis, je to směšné. Kompromis pochází ze strachu. Bojoval jsem s tebou po mnoho let, ale nyní, jelikož jsem slabý, řeknu: „Už dál nebojujme!“ Ale mé srdce hoří a tajně budu pracovat na vývoji nové zbraně nebo nové strategie, abych tě porazil. Pak zítra, když už se budu cítit silný, budu chtít zase bojovat. Jediný důvod, proč tě možná nenapadnu, je, že se bojím, že jsi také sestrojil nějaké silnější zbraně. Takže mírový kompromis, kterého dosahujeme, je založen na vzájemném strachu, ne na vzájemné moudrosti. V našem srdci srdcí chceme zůstat několik let nebo několik měsíců míruplní, abychom se mohli připravit na nějakou budoucí bitvu.

Když v duchovním životě jednáte s nejvyšší Božskostí v jednotlivci, pak je kompromis vyloučen. Přijal jsem plnou odpovědnost za duchovní pokrok svých žáků. Pokaždé, když udělám kompromis a nechám někoho udělat špatnou věc, zdržuji jeho pokrok. Mým úkolem je vzít každého k určenému cíli tak rychle, jak je to jen možné. Jestliže někomu dovolím, aby zdržoval svůj pokrok a dělal špatnou věc, pak když bude ten člověk v božském vědomí, obviní mne. Když uvidí, že Tom, Ríša a Lukáš šli mnohem rychleji než on, bude se cítit bídně. Řekne: „Ó Bože, oni byli horší běžci. Teď jsou všichni přede mnou. Proč jsi mi dovolil udělat kompromis?“

Je to tak: když chcete vstát v pět hodin, abyste meditovali, mysl řekne: „Ó, je tak brzy.“ V šest hodin, v sedm hodin, v osm hodin mysl řekne, že je stále příliš brzy. Pak, když konečně v devět nebo v deset hodin vstanete, mysl řekne: „Blázne, teď už je na meditaci příliš pozdě. Kdo tě žádal, abys mne poslouchal?“

Jak bůh nebo bohyně pociťuje, když má lidská bytost jejich jméno?

Někteří rodiče se ovšem nebudou modlit ani vteřinu. Pojmenují děti takto ne proto, aby byly duchovní, ale protože mají radost, když říkají, že jméno jejich syna je Ráma nebo Krišna. Dají svým dětem božská jména, ale zatímco vyrůstají, budou je učit nepředstavitelné věci, aby se mohly stát úspěšnými v profesích, kde vědomí není vůbec aspirující. Dají svým dětem ideální jména některých bohů nebo bohyní, ale potom je vedou spíše do džungle klamu než do zahrady Božskosti.

Jednou jsem měl příležitost říci vám o velmi vážném vnitřním problému, který jsem měl, a vy jste řekl, že protože jsem byl schopen vyjevit vám tento problém, mohl jste ho odebrat. Jestliže někdo nemá tuto vnější příležitost, jaký je nejlepší způsob, jak vám problém úplně odevzdat? Vnitřně jsem se snažil, ale byl jsem neúspěšný, dokud jsem vám to nemohl nabídnout navenek.

Ve chvíli, kdy se můžete podělit o svá tajemství se svým Mistrem, už jste udělali jeden krok kupředu. Pak Mistr říká: „Nyní chci, abys šel deset kroků, sto kroků napřed a přestal dělat to, co děláš špatně.“ Řekněme, že dva roky nebo deset let nebo dvanáct let se můžete snažit problém skrývat uvnitř sebe. Protože jste nechávali dveře svého srdce zavřené, je uvnitř něj jen temnota, temnota, temnota. Když mi řeknete své tajemství, je to jako když otevřete dveře svého srdce a vpustíte čerstvý vzduch a světlo. V tu chvíli jsem na vás tak hrdý; nedokážete si představit, jak oceňuji a obdivuji vaši upřímnost.

Ale teď, když už jste otevřeli svá srdce alespoň trochu, proč je neotevřete úplně? Mnoho lidí mi svěřuje svá tajemství; slyším milióny tajemství. Ale neudělají další krok: poslušnost. Jsou hotovi mi říci, že udělali něco velmi špatného. Ale když jim poradím a řeknu jim: „Už to víckrát nedělejte,“ nejsou ochotni poslechnout. A musíte vědět, že to není jen pouhá rada, kterou dávám. Když vám říkám, abyste něco nedělali, dávám vám také sílu tu věc nedělat. Dávám vám vnitřní sílu, abyste svou chybu neopakovali. Ale vy ji nechcete přijmout.

Většina problémů žáků začíná neposlušností a pokračuje kvůli neochotě. Nejdříve uděláte něco, s čím víte, že váš Mistr nebude souhlasit. Porušíte božská pravidla a uděláte něco neduchovního kvůli pozemskému pokušení nebo touze po pozemském jménu a slávě, nebo protože si myslíte, že můžete učinit svůj život nějakým způsobem šťastnější. Pak uděláte něco dalšího špatně tím, že to tajíte a neřeknete o tom Mistrovi. Žáci, kteří upevnili svou jednotu se mnou anebo kteří chtějí upevnit svou jednotu se mnou, se nebudou bát říci mi o svých těžkostech a problémech. Jestliže zůstanou zticha, protože si myslí, že budu rozzlobený, pak kde je jejich láska ke mně, kde je jejich jednota se mnou?

Když vaše upřímnost konečně vyjde do popředí, aby vás zachránila před vaší neposlušností, řeknete mi o svých problémech nebo o tom, proč vaše vědomí kleslo. Ale když vám řeknu, co máte dělat, v tu chvíli přijde váš vzdor nebo odpor a vy mne neposlechnete. Takže co se stane? Vaše upřímnost je rozsekána na kousky. Když neposloucháte Mistra, jen zrazujete svou vlastní duchovnost. Někteří mí žáci jsou absolutně ve svém vlastním světě a jejich svět je milióny a milióny mil vzdálen od božského světa. Vytvořili si sami pro sebe peklo, kterého si užívají, a pokouší se mě tak oklamat a podvést. Když si konečně uvědomí, že žijí v pekle, řeknou mi, že jejich tajemství je mučí a že trpí jako nikdo jiný. Řeknu jim: „Prosím, prosím, nezůstávejte v pekle. Roky a roky se snažím vytvořit pro vás Nebe, ale vy jste tam nechtěli zůstat. Místo toho jste chtěli žít v pekle. Nyní se chcete stát znovu božskými, takže vám dávám schopnost. V pravém slova smyslu jsem tou schopností pro vás.“ Ale ti lidé neposlouchají a oba pak trpíme.

Nejdříve se vyhýbáte lékaři, pak mu nakonec řeknete: „Něco je ve mně špatného.“ Lékař řekne: „Je to rakovina, berte léky.“ Ale vy řeknete: „Ne, já nebudu brát léky. Chci si užít svého způsobu života, chci si užít své rakoviny.“ Ale duchovní Mistr není jako vnější lékař. Jestliže pacient zemře, protože si nevzal léky, vnější lékař prostě řekne: „Není to má chyba.“ Ale vnitřní lékař, Mistr, není takový. Trpí a pláče, protože jej žák neposlechl. Když žák zemře duchovně, Mistr řekne: „Kdyby ten člověk uposlechl mé rady, mohl jsem ho zachránit.“

Hledající a žáci, kteří byli schopni vyřešit své vitální a jiné vnitřní problémy, to dokázali jen díky své upřímnosti a ochotě přijmout duchovní radu. Uvnitř svého Mistra můžete vidět Nejvyššího, to Nejvyšší. Jestliže Nejvyšší nemůže vyřešit vaše problémy, pak kdo je bude schopen za vás vyřešit? Když je Mistr ve fyzickém, je to vaše zlatá příležitost udělat ten nejrychlejší pokrok. Jak Šrí Rámakrišna řekl, kraví mléko je ve vemenu. Jestliže chcete mléko, musíte zmáčknout vemeno, ne ucho nebo ocas.

Podobně, když chcete vyřešit své duchovní problémy, musíte jít za správným člověkem. Váš Mistr je tím správným člověkem, který vám dá moudrost. Jestliže máte problém, pak máte zlatou příležitost jít za Mistrem a nechat jej ten problém vyřešit. Když je Mistr na fyzické úrovni, je to nejsnazší doba, abyste se duchovně rozvinuli. Mistr je vemenem krávy, která je Univerzální Skutečností. Na jednom určitém místě v domě je oltář. Na jednom určitém místě v zahradě je nejkrásnější růže.

Někdy se žáci tlačí a strkají, aby k vám byli blíže. Vím, že to dělají, protože od vás chtějí dostat více světla, ale vypadá to jako velmi neduchovní způsob chování.

Někdy žák vnitřně Mistrovi řekne: „ Jestliže se staráš o toho a toho, pak tě potrestám tím, že tě opustím. Je to tak špatný člověk, že mu nechci být nablízku.“ Mnoho lidí opustilo duchovní život proto, že cítili, že Mistr věnuje víc než jim pozornost lidem, které považují za špatné. Také v mém případě několik výborných hledajících opustilo naši cestu, neboť zůstali ve světě soutěže a pokoušeli se stát blízkými, bližšími, nejbližšími. Ale když viděli, že se blízkými nebo bližšími nebo nejbližšími nestávají, zmizeli. Ti lidé chtěli, abych je potěšil jejich vlastním způsobem. Vnitřně řekli: „Udělal jsem pro tebe tolik, ale ty se o mne nestaráš a nemyslíš na mne.“

Jaký je rozdíl mezi Okem Soucitu Boha, Srdcem Soucitu Boha a Nohami Soucitu Boha?

Boží Nohy jsou neustále připraveny znovu a znovu ukazovat svůj aspekt Soucitu, kdežto Boží Oko po nějakém čase přinese do popředí své Světlo Spravedlnosti. Boží Srdce Soucitu bude ukazovat Soucit mnohem víckrát než Jeho

Oko Soucitu, ale mnohem méněkrát než Jeho Nohy Soucitu. Jestliže Boží Oko ukáže Soucit desetkrát, Jeho Srdce jej ukáže čtyřicetkrát, ale Jeho Nohy mohou pokračovat do sta nebo dvou set.

Když píšete básně v angličtině, některé z nich jsou tak krásné a inspirující, jsou jako mantry. Ale jak to, že když ze svých básní složíte písně, bengálské písně jsou vždy mnohem krásnější a melodičtější?

Naučil jsem se anglický jazyk ke své spokojenosti. Ale když chcete dát vypůjčenou věc někomu jinému, nepřichází to tak spontánně. Pokud cítím, že něco ve skutečnosti nepřichází ode mne, nemám takovou radost, když to nabízím. Anglická gramatika může být správná a myšlenka může být vyjádřena rádné, ale blízky pocit ke mne nepřichází. Napsal jsem mnoho, mnoho manter v angličtině a vím, že přišly z velmi, velmi vysokého zdroje. Při zpívání musí pocit přicházet ze samotného životního dechu. To je důvod, proč nikdy nebudu schopen zazpívat žádnou píseň — ani Jiban debata — tak oduševněle, jako zpívám píseň Sri Aurobindo. Způsobem, jakým můžu dát své srdce, když zpívám tuto píseň, jej nedokážu dát do žádné jiné písně — zvláště ne do žádné anglické.

Je deset nebo dvanáct anglických písní, do kterých mohu úplně dát své srdce a duši, když je zpívám, kdežto bengálských jsou takových stovky. Když zpívám určité bengálské písně, některé jemné nervy v mé bytosti se doslova třesou a já se těším z určitého druhu božského vzrušení. Není to vzrušení, ale něco velmi sladkého, měkkého a jemného. Jsem naplněn takovou blažeností, že je celá moje bytost unesena.

Mnohokrát nás duše velkých lidí, kteří jsou mnoho let mrtví, přichází navštívit, nebo je vzýváme. Proč si tyto duše už nevzaly další inkarnaci?

Duše, které byly neaspirující a neudělaly ve svých předchozích inkarnacích nic významného, nejsou v Nebi chtěné. Po šesti letech autority řeknou: „Jděte ven, jděte ven!“ Pak musí jít zpět, pokud ovšem nejsou spojeny s nějakou duší, která realizovala Boha nebo která je vysoce pokročilá, a nedostanou od ní doporučení, aby zůstaly déle v tom vyšším světě, ve kterém právě jsou.

A co lidé jako Schubert, například, je on skutečně vysoce vyvinutá duše?

Když sestoupí, oceňují tyto duše vaše vnější aktivity?

Jestliže pořádně nahlédnu do lidské mysli — a někdy nevidím pouze jednu mysl, ale tisíce myslí najednou — vidím, že stěží jedna reaguje na mé vnější aktivity. Duše těch lidí se snaží přinutit zbytek bytosti, aby reagoval, protože ty duše si vybraly tento druh mysli. Ale tělo, vitálno, mysl a srdce ne vždy poslouchají duši.

Matka porodí několik dětí a každé z nich si nakonec prosadí svou vlastní svobodu a nezávislost. Přesně tím samým způsobem tělo, vitálno, mysl a srdce mají individualitu. Jsou jako pevná formace a mohou být velmi silné. Pokud jsou nevyvinuté, jako malé děti, poslouchají svého rodiče, duši.

Mohu vám dát jiný příklad. Někdy je manažer kanceláře velmi potěšen svými novými pracovníky. Po několika letech ale vidí, že ho pracovníci vůbec neposlouchají. Podobně, na začátku může být duše tak potěšena, že dostala určité tělo, vitálno a mysl. Potom, kvůli nevědomosti, pokušení a jiným špatným silám, přijde neposlušnost a duše zesmutní a je nešťastná.

Někteří, přestože mají univerzitní diplom, se snaží mysl ignorovat nebo zavrhnout, když vstoupí do duchovního života. Chtějí zůstat jen uvnitř srdce, aby udělali ten nejrychlejší pokrok. Vůbec se nezajímají o osvícení mysli. Potom po patnácti nebo dvaceti letech řeknou: „Proč jsme se jí vzdali?“ Tu samou mysl, kterou dříve odložili stranou, chtějí nyní vědomě rozvinout. Takže začnou krmit mysl a duše neuvěřitelně trpí.

Můžeme obvykle říci, kdy poselství přichází ze srdce?

Mysl bojuje proti duchovnímu srdci a vitálno ho podvádí. Většina lidí si plete emocionální vitálno s aspirujícím srdcem, protože cítí, že je tak zářivé, tak vysoké, tak vznešené, tak čisté. Ale jen duchovní Mistři, kteří realizovali Boha, mohou vždy poznat skutečný vnitřní hlas. Jinak může přicházet z jednoho místa, ale nechá vás pocítit, že přichází odjinud.

Na druhou stranu často to, co lidé berou jako vnitřní hlas, nepřichází z vitálna, ale z mysli samé. Mysl mluví a mysl také poslouchá. A zatímco poslouchá, táhne za sebou i tělo, vitálno a srdce. Měl jsem žáky, kteří věřili, že dostávají vnitřní poselství, když meditují na mou fotografii. Tvrdili, že tato poselství jsou výše a autentičtější než poselství, která jim dávám přímo ve fyzickém, z očí do očí. To je hloupost lidské mysli!

Sri Aurobindo měl žáka, který byl na pokraji realizace. Jako já pocházel z Chittagongu. Potom začal dostávat vnitřní poselství. Sri Aurobindo osobně řekl: „Ne, přicházejí z tvého vitálna, z tvé mysli. Jsou to špatné síly.“ Žák řekl: „Ó ne, přišel jsi ke mně v té nejzářivější podobě a řekl jsi mi, abych udělal to a to.“ Sri Aurobindo řekl: „Jestliže jsem tvůj Guru, proč mne neposloucháš? Prostě poslechni to, co ti říkám osobně, a nedívej se na mou fotografii! Jestliže si máš vybrat mezi mnou a mou fotografií, co si vybereš? Alespoň zatímco jsem na zemi, poslouchej mne.“ Ale žák řekl: „Ne, když se dívám na tvou fotografii, mám vysoké zážitky.“ Sri Aurobindo mu řekl, že to vše jsou mentální halucinace, ale on neposlechl. Místo realizace byl chycen nepřátelskými silami, které oklamaly jeho mysl.

Když Kristus řekl: „Já jsem Cesta a Cíl“ neřekl, že je jedinou cestou, ačkoli křesťanský svět to tak interpretoval. Ale když to řekl, byl si vědom Avatárů, kteří jej předcházeli?

Co když je duše skutečně velmi dobrá, velmi duchovní, a zbytek bytosti jí vytváří problémy?

Je to asi takhle. Otec prosí syna, aby šel domů, ale syn otálí, otálí, otálí. Srdce se možná pokouší přijít, ale vitálno a mysl chtějí hrát fotbal nebo něco jiného. Poté, co čeká a čeká, dá otec synovi malý pohlavek. V tu chvíli syn otce poslechne a jde domů.

Když je duše velmi vyvinutá a ze všech sil se snaží potěšit Nejvyššího, ale tělo, vitálno a mysl se nesnaží, pak použije svoji božskou sílu. Duše nechce přijmout porážku. Inkarnovala se s tímto tělem, tímto vitálnem a touto myslí, aby udělala něco pro Nejvyššího. Když nemůže naplnit svůj účel, pak se cítí uboze. Ale vše závisí na spojení duše s tím Nejvyšším. Ne všechny duše mají stejné spojem.

Znám jeden případ, kdy duše potrestala žáka tím, že mu patnáct let nedovolila mluvit. Těsně předtím, než se to přihodilo, mluvil tento člověk se svým Mistrem a Mistr vnitřně plakal, protože viděl, že brzy nastane tento trest. Někdy je nevědomost blažeností. Když nevíte nic o duši, můžete říci, že to potrestání byla nehoda nebo můžete obvinit přírodní příčiny či karmické důvody. Někdy je ale duše tím důvodem, proč máte ty či ony problémy nebo proč jste vážně onemocněli.

Když se modlíme, aby šla naše duše k tobě, půjde?

Přišli lidé, kteří byli v minulých inkarnacích žáky jiných duchovních Mistrů, v této inkarnaci k tobě?

Někdy je člověk velmi, velmi nešťastný po dlouhou dobu a najednou je to pryč. Je to jako by bylo odvoláno prokletí. Co to způsobuje?

Existuje nějaké datum, kdy přijde realizace Boha, anebo se to prostě postupně stane?

Když si v jedné inkarnaci vyvinete okultní nebo jiné duchovní síly, udržíte si je v budoucích inkarnacích?

Může duchovní Mistr použít okultní sílu, aby zničil špatné síly a urychlil tak pokrok hledajícího?

To je to, co se duchovní Mistři dnes pokouší dělat. V minulosti neměli tento druh soucitu nebo trpělivosti. Řekli hledajícímu jednou nebo dvakrát, co musí udělat, a pak, když neposlechl, prostě ničili! Ve dvacátém století jsme o trochu moudřejší. Dáme někomu mnoho šancí, a když neudělá to potřebné, prostě ho necháme loudat se a loudat se, aniž by dělal mnoho duchovního pokroku. Část ničení od duchovních Mistrů nepřichází. Lidé někdy vidí, že během meditace vypadám velmi mocně. Možná jste mě někdy viděli, jak mocně jsem na někoho meditoval. Ale nemáte vůbec představu, jakou sílu byste viděli, kdybych otevřel své třetí oko!

Před mnoha lety, když jsem byl chlapec a žil jsem v ášramu, ukázal jsem tuto sílu nejsilnějšímu chlapci z ášramu. Byl mým blízkým přítelem, měl mne velmi rád, ale nevěřil v okultní sílu. Měl pocit, že všichni svámí a sádhuové jsou podvodníci. Trval jsem na tom, že někteří lidé mají okultní sílu, ale on mi nevěřil; vyzval mne, abych mu ji ukázal. Takže jsem byl chycen. Řekl jsem mu, aby přišel další den ráno do malé místnosti, kde jsem pracoval v knihovně. Když dorazil, požádal jsem ho, aby si stoupl ke zdi a pak jsem použil svou okultní sílu k tomu, abych odebral všechnu jeho sílu. Myslel jsem si, že prostě spadne na zeď a nic vážného se nestane. Ale po třech nebo čtyřech vteřinách se zhroutil u mých nohou naprosto v bezvědomí. Když se probral, byl vyděšen a utekl pryč. Řekl lidem, že jsem se ho pokusil zabít svýma očima. Potom se mne už pořád bál. Když mě viděl jít po chodníku, přešel na druhou stranu ulice. Tak jsem ztratil dobrého přítele, protože jsem zneužil okultní síly.

Kvůli své lásce k lidstvu svou okultní sílu v této inkarnaci příliš nepoužívám. Ale okultní síla existuje. Jen proto, že vy nemáte milión dolarů, nemůžete říci, že milionáři na zemi neexistují. Síla, kterou používám, abych pomohl svým žákům, není okultní síla, ale duchovní síla. Duchovní síla je nekonečně silnější než okultní síla, ale neničí a většinou trvá delší dobu, než zapůsobí. Okultní síla je jako zuřivá vlna, kdežto duchovní síla je jako oceán samotný. Takže můžete vidět rozdíl mezi mocnou, bouřlivou vlnou a celým oceánem.

Zoškliví naše tvář, když opustíme svět duší a vstoupíme do fyzického těla?

Musíme počkat, dokud nebudeme na pokraji realizace, abychom si uvědomili svou duši?

Někdo možná sepne ruce, ale jeho oddanost je naprosto falešná nebo povrchní. Ruce jsou sepnuté, ale mysl se potuluje někde jinde. Když sepnete ruce, musíte cítit, že samotný tlukot vašeho srdce vstupuje do nervů vašich prstů. Jestliže je zde skutečná oddanost, jak může žák udělat něco špatně? Oddanost má velmi silnou magnetickou přitažlivost, která okamžitě přitahuje Mistrův soucit a náklonnost. Dokonce i když jste ztraceni v temné jeskyni, Mistrův soucit vás okamžitě vytáhne. Bude-li mít někdo čistou oddanost i jen na minutu, udělá skutečný pokrok. Jestliže jste svou oddaností chytili někoho, kdo je laskavý, mocný a osvěcující, nebo když ta osoba chytila vás, nedá vám snad to, co má a čím je?

Jak můžeme rozeznat skutečnou oddanost

Uvnitř oddanosti je vždy odevzdání — ne odevzdání otroka pánu, ale spíše odevzdání vaší nižší časti vaší vlastní nejvyšší části, kterou představuje váš Mistr. Uvnitř oddanosti bude také vždy vděčnost — nejprve odevzdání a pak vděčnost.

Když se pokoušíme vzdát se něčeho nebožského a chceme složit slib naší duši, že budeme vést lepší život, jsou nějaké příznivé doby, kdy bychom to měli udělat? Jinými slovy, když učiníme slib sami sobě, bude ten slib silnější, učiníme-li jej v určitý den?

Nemůžete dávat sliby každý den, jinak se to stane mechanické. Ale jestliže to uděláte v určité příhodné dny, pak síla za tímto slibem potrvá dlouho. Zvláštní den zaplaví váš vnitřní slib silou navíc.

Proč duše přichází do popředí nejmocněji jen na naše narozeniny?

Duše některých lidí nemusí být tolik vyvinuté jako duše jiných. Ale někdy, i když duše není tak vyspělá, může být mysl nebo vitálno — podle svých schopností — duši poslušnější. Tito lidé mají více prostoty, protože neužívají mysl. Od začátku si nevyvinuli mysl, což je pro ně duchovně velká výhoda.

Poslední řádek v „Invocation“ říká: „Ty jsi jedna Pravda, jeden Život, jedna Tvář.“ Co znamená „jedna Tvář“ v této souvislosti?

Je nějaký vyšší svět, kde vzniká poezie?

Není to tak, že bych ukradl slova někoho jiného. Byla všechna připravena v nějakém jiném světě, ale ještě nebyla projevena v tomto světě. Když dostanete inspiraci, přichází z vašeho srdce a z vaší mysli a také přichází z jiného světa. Jste jen poslem, který ji přenáší. Ale to, o čem mluvím, je ještě něco víc. Ve světě poezie jsou slova napsána — úplně napsána.

Získali také někteří velcí skladatelé svou hudbu tím, že vstoupili do těchto světů?

Jsou činy člověka smazatelné poté, co vstoupily do „Akašických záznamů“

Někdy splácíte karmu z dávných inkarnací. Co by se stalo, kdyby byla znenadání vymazána z „Akašických záznamů“?

Je pro duši možné, aby přímo z rostlinné inkarnace vešla do lidské inkarnace a úplně přeskočila zvířecí inkarnaci?

Znamená to, že když si tyto duše vezmou lidskou inkarnaci, nebudou mít zvířecí vlastnosti?

Co je to psychická bytost a co dělá?

Co se stane s psychickou bytostí, když tělo zemře?

Co určuje, jak psychická bytost poroste?

Je nezbytné rozvinout si psychickou bytost předtím, než realizujete Boha, nebo můžete realizovat Boha bez psychické bytosti?

Může mít člověk více než jednu psychickou bytost?

Věříte na duchy?

Ode dne, kdy jsem přišel na cestu, mám starost o vaši bezpečnost na veřejnosti. Jak mohu zajistit, aby má starost pouze nezvala špatné síly?

Jaký je nejlepší způsob, jak být šťastný?

Možná, že v tu chvíli, když se na vás dívám, vědomě nemyslíte na druhé. Ale deset dnů nebo deset týdnů nebo deset měsíců jste tak činili vědomě. Nyní je to nevědomé, ale co tehdy, kdy jste na druhé mysleli vědomě, když jste byli doma nebo v kanceláři? Kdybyste si pokaždé zapsali, kdy jste během dne mysleli na Boha, byli byste šokováni tím, kolikrát jste zároveň mysleli na někoho jiného s žárlivostí nebo soupeřivostí. Když je tomu tak, v tu chvíli nemyslíte na Boha nebo na svého Gurua. Myslíte na to, jak se učinit šťastnými svým vlastním způsobem.

Vždy říkám, že žádná lidská bytost nikdy nemůže být šťastná tak, že se bude pokoušet učinit se šťastným nebo šťastnou. To je absurdní! Štěstí je jako nejchutnější mango. Mango roste na mangovníku, nemůžete si je sami vyrobit. Když nevylezete na strom, abyste mango získali, nebo nepočkáte u paty stromu, až jedno spadne, jak jej chcete získat? Právě teď nejste s to na strom-Boha vyšplhat — nevíte jak. Ale váš Guru ví, jak na strom-Boha vyšplhat. Když nepočkáte na svého Gurua, až vám přinese to nejchutnější ovoce, které vám dá nekonečnou radost, pak jak jej chcete získat? Chcete radost, ale nemáte schopnost ji sami získat a nemáte neochvějnou víru v člověka, který vám ji může přinést.

Lidé říkají: „Už jsem s tebou tolik let, a přesto jsem nešťastný.“ Ale ono to trvá, než Mistr sestoupí dolů s ovocem štěstí. Abyste dosáhli pozemských věcí, trvá to dlouho. Abyste získali doktorát, trvá to dvacet nebo i více let. A ani potom nejste spokojeni. Chcete ještě další znalosti, a tak získáte své PhDr. A dokonce i pak jste nespokojení, protože vnitřně cítíte, že můžete mít více moudrosti, více světla, více znalostí. A tak pokračujete ve studiu, jen abyste získali pozemské znalosti.

Získat nebeskou znalost neboli osvícení — znalost, která vás sjednocuje s Nejvyšším, s Absolutním Nejvyšším, s Univerzálním Vědomím — trvá nekonečně déle. Myslíte si, že se tak stane za rok, za deset let nebo dokonce za třicet let? Ó Bože, tak to není! Stát se skutečným hledajícím a milovníkem Boha trvá inkarnaci za inkarnaci. Dosáhnout vědomé, stálé, bezesné a bezdeché jednoty s Boží Vůlí není jako vypít vodu. Chce to čas a obrovskou trpělivost. Nejsou to jen mí žáci, ale také žáci jiných Mistrů, kteří nemají tento druh trpělivosti.

Snažím se vše pro své žáky zjednodušit, ale oni se snaží vše učinit složité. Řeknu: „Přijďte a dejte mi květinu, nebo prostě jen přijďte ke mně.“ Ale oni řeknou: „Když jen přijdu ke Guruovi nebo mu jen dám květinu, je to moc snadné! Abych dokázal, jak moc jej miluji, nejdříve si useknu ruce a nohy; vyloupu si oči.“ To je to, co se děje. Řekl jsem vám, že abyste dokázali svou lásku ke mně, musíte si vyloupat oči nebo si useknout ruce a nohy? Ne, jen jsem vás požádal, abyste ke mně přišli s čímkoli, co máte a co jste, ať jste ve svém nejčistším vědomí, nebo ve svém nejhorším vědomí.

Staral se Pán Krišna, když hrával na flétnu, o to, co v tu chvíli dělají gópie? Ať už krmily své děti nebo dělaly domácí práce, když uslyšely flétnu, prostě okamžitě běžely za Krišnou. Volání přišlo! Také ve vašem případě volání přišlo. Řekl Mistr, že musíte udělat obrovské oběti? Ne, Mistr neříká: „Obětuj a pak ke mně přijď.“ On jen říká: „Přijď ke mně!“

Jak už jsem řekl, cesta je prostá a metoda je prostá. Mistr vám řekne, abyste udělali něco prostého, ale vaše mysl se to snaží zkomplikovat, aby dokázala, kolik dokážete obětovat. Duchovní život je záležitostí jednoty s Vůlí Nejvyššího. Bůh dal každému žákovi zdravý rozum. Když Mistr řekne: „Pojď sem!“ nemusíte ztrácet čas hledáním květiny nebo sklenice vody nebo kousku cukroví, které byste mu přinesli. Ne, prostě přijďte!

Jak mohu poznat, kdo skutečně jsem?

Budeme-li se pokoušet odpovědět si na tuto otázku svou lidskou myslí, svým lidským intelektem, svou lidskou moudrostí nebo vnímáním, pak to bude vždy chybné. V našich životech jsme se setkali s tolika odrazujícími a nepovzbudivými zkušenostmi. Žijeme-li v mysli, myslíme si: „Nedosáhl jsem toho a toho. Nevrostl jsem do toho a toho. Na cestě ke svému cíli jsem udělal milióny chyb. Tak jak se mohu považovat za dítě Boha?“

Myslí si někdy Nejvyšší, že udělal nějaké chyby, když stvořil svět?

Můžete říci, že Bůh má milióny a miliardy Snů, anebo jen jeden Sen. Je to jako strom, který vytváří nesčetné listy, květy a plody. Strom, kterým je Bůh, ztělesňuje univerzální Sen a také všechny jednotlivé Sny. Takže Bůh Sám je Snem, který rozkvétá v každém okamžiku, Snem, který ztělesňuje Vizi Věčnosti, Srdce Nekonečnosti a Život Nesmrtelnosti. Tento Sen má v sobě sílu vůle, nadšení, vizi, stvoření, projevení — všechno. Takže jak by mohl tento Sen udělat nějakou chybu? Když je nejvyšší Absolutní Pán Vším, jak může udělat chybu? Když se Jej pokusíme rozdělit do oddělených aspektů, které může mysl uchopit, pak řekneme, že některá Jeho část je krásnější než jiná. Když ale vidíme a cítíme Jeho Celistvost, vidíme, že je nekonečnou Dokonalostí a uvnitř Jeho Transcendentální Dokonalosti nemůže být žádná chyba.

Když se podíváme na něco, jako je krásná květina, díváme se na nijako na celek. Nedíváme se na to, jestli jsou všechny plátky dokonale tvarované. Jakmile spatříme květinu, její krása nás uchvátí. Její krása do nás vstoupí a učiní celou naši bytost sladší. To je zkušenost, kterou můžeme získat z obyčejné pozemské krásy pozemské květiny. Když vidíme nekonečnou a nesmrtelnou dokonalost nejvyššího Absolutního Transcendentálního Pána Nejvyššího, uvědomíme si, že nic z Něj nemůže být chybou. Jen musíme vědět, že uvnitř této drobounké planety Země chce hrát svou vlastní Píseň Věčnosti a tančit svůj vlastní Tanec Nesmrtelnosti.

V naší lidské mysli, kterou nazýváme „inteligentní“ myslí, si myslíme, že bychom dokázali stvořit lepší svět. Nebo si myslíme, že skutečnost, která se před námi tak přirozeně a spontánně představuje, musí být pozměněna nebo opravena. Ale děláme politováníhodnou chybu. Budeme-li se pokoušet vidět svět svým omezeným světlem, nikdy nebudeme spokojení. Neustále budeme na světu nalézat chyby a uvidíme nedokonalost všude kolem sebe.

Ale když jsme šťastní, cítíme, že vše, co Bůh je, a vše, co Bůh stvořil, je dokonalé. Jak se staneme šťastnými? Můžeme být šťastní jen ve svém vědomém a neustálém odevzdání Boží Vůli. Přistoupíme-li k Bohu s oddaností a odevzdáním, náš život se naprosto naplní štěstím. Když si ve svém srdci a životě vypěstujeme ohromnou sladkost, v tu chvíli cítíme, že vše okolo nás je buď dokonalé, nebo se vyvíjí vstříc dokonalosti. Když žáci Šrí Rámakrišny oddaně padali u nohou svého Mistra nebo se oddaně dotýkali prachu jeho nohou, cítili naprostou sladkost uvnitř své poklony. Oddanost je jako magnet, který přitahuje našeho Milovaného Pána do našeho vlastního srdce. A zatímco k sobě Boha přitahujeme svou oddaností, přitahuje nás k Sobě také On svým Soucitem. Takže jsou dva magnety, které působí: naše oddanost a Jeho Soucit. Tyto magnety jsou silnější než nejsilnější a sladší než nejsladší. Můžeme-li vědomě cítit působení těchto magnetů ve svém životě, pak každá myšlenka, kterou budeme mít, bude sladká, a všechno, co je uvnitř nás, kolem nás, před námi a za námi bude veškerou dokonalostí.

Před několika měsíci jste řekl, že Slunce stárne. Co jste tím myslel?

V době, kdy jste mluvil o tom, že Slunce stárne, říkal jste také, že Nejvyšší je po tisících letech, co užíval svůj Soucit, připraven použít své Světlo Spravedlnosti. Jak jsou tyto dvě věci spojené?

Je ztráta jasu Slunce fyzikálním fenoménem, nebo je způsobena nedostatkem aspirace na Zemi?

Říkal jste, že nebožské síly jsou stále bdělé a plné energie a hledají nějaké otevření se, kdežto božské síly jsou klidnější, protože vědí, že Nejvyšší nakonec zvítězí. Je něco, co můžeme dělat, abychom inspirovali božské síly, aby byly tak bdělé a energetické jako nebožské síly?

Když něco děláme a druhý člověk přijde a pozoruje nás, okamžitě se to snažíme dělat lépe. Když meditujeme a někdo se na nás dívá, naše meditace jde vysoko, výše, nejvýše. Podobně když kosmičtí bohové a bohyně vidí, že jsou pozorováni, oceňováni a obdivováni, jejich spící dobré vlastnosti jsou probuzeny a začnou fungovat dynamičtěji.

Nejvyšší Matka je vševědoucí, všemocná a všudypřítomná. Ale podle určitých škol indické filozofie se stává dynamickou, když jedno z Jejích dětí cítí a oceňuje Její nekonečné Schopnosti. Ne kvůli lichocení oddaného, ale protože Jí oddaný připomněl Její Schopnosti, sesílá na něj požehnání svého Soucitu. Sám nemusí vlastnit ani jedinou tuto schopnost. A jen proto, že si všiml Jejích božských Schopností, Ona používá tyto Schopnosti za něj. Takže když upřímně oceňujeme, obdivujeme a zbožňujeme kosmické bohy a bohyně a jejich schopnosti, jsou více nakloněni používat tyto schopnosti, aby nám pomohli.

Když dinosauři vyhynuli, přestaly existovat také jejich duše, nebo jsou na zemi lidé, kteří kdysi byli dinosaury?

Na začátku roku jste řekl, že jste hrdý na to, že se naše vitálno — na rozdíl od naší mysli — v tomto těžkém roce rozhodlo pomoci nám v našem duchovním životě. Zajímalo by mě, jestli byste nám mohl dát nějaké tipy, jak využít této síly k vybojování našich duchovních bitev.

Jsou dva způsoby, jak s pláčem našeho srdce dělat pokrok. Přichází-li tento pláč ze samotné hlubiny našeho srdce, protože cítíme, že jsme ztratili Boží Soucit, Boží Lásku nebo Boží Požehnání, a my pláčeme, abychom je znovu získali, pak určitě uděláme pokrok. Musíme cítit, že jsme ztratili něco velmi drahého a pak plakat, abychom to dostali zpátky. To je jeden způsob, jak činit pokrok.

Druhý způsob je ponořit se hluboko dovnitř a plakat, abychom milovali jen Boha a těšili jen Boha. Možná selžeme znovu a znovu, ale uvnitř dechu našeho srdce musíme cítit, že to je to jediné, co skutečně chceme.

Roníme slzy ze svých očí. Ale Boží Oči a Jeho Slzy jsou uvnitř Jeho Srdce. A když se modlíme a meditujeme, vidíme, že jeho Srdce je uvnitř samotného Jeho Dechu. Čím hlouběji jdeme ve své meditaci, tím je nám jasnější, že naše duchovní selhání jsou Jeho vlastními porážkami. Na jednu stranu je za vším. Na druhou stranu, protože přijal lidskou podobu, chce se vyvíjet a dělat pokrok v lidské a skrze lidskou podobu.

Takže musíme vědět, zda se skutečně snažíme učinit Jej šťastným Jeho vlastním Způsobem, nebo zda se jen pokoušíme učinit sebe šťastnými naším vlastním způsobem. V okamžiku, kdy se Jej pokusíme učinit šťastným Jeho vlastním Způsobem, vidíme Jej usmívat se a tančit. Naproti tomu když se Jej nepokusíme potěšit Jeho vlastním Způsobem, okamžitě před sebou vidíme tancovat nebožské, nepřátelské síly. Tancují naprosto beze studu pokaždé, když prohrajeme na bojišti své vlastní aspirace.

Je žal formou negativity?

Když je někdo duchovně velmi vyspělý, může na krátkou dobu zažít žal, když jeho milovaný zemře. Ale jakmile vstoupí do svého nejvyššího vědomí, již více žal nezažívá. V tu chvíli cítí jen tance jednoty.

Lidský žal či lítost očišťuje aspirující a vyvíjející se srdce. Představa, že žal očišťuje duši, je celá nesmyslná. Duše nepotřebuje být očištěna; už je čistá. Co je očišťováno, je srdce. Smutek může osvítit srdce.