Sri Chinmoy odpovídá, část 8

Část I

SCA 305-323. Následující otázky byly zodpovězeny v letech 1995 a 1996

Jak často si přicházejí duše žáků pro požehnání a jak často přicházejí se stížnostmi?

Sri Chinmoy: Duše žáků si ke mně přicházejí pro požehnání nekonečně častěji, než mi přinášejí stížnosti. I když vaše mysl nemusí potřebovat mé požehnání ani jednou do roka, vaší duši je mého požehnání třeba každý den. Ale ne každý den si na vás vaše duše stěžuje. Nemyslím si, že by byl někdo z mých žáků tak špatný, aby si jeho duše chodila ke mně stěžovat častěji, než si žádat o požehnání. Duše některých lidí mi přinášejí velice vážné stížnosti, ale nepřicházejí s nimi každý den, neboť je to problém chronické nemoci. Když máte chronickou bolest, nestěžujete si po celou dobu, i když je to bolest velice silná.

Jestliže si nepřejete, aby si na vás vaše duše stěžovala, musíte běžet velice rychle ve vašem životě lásky, oddanosti a odevzdání. Láska, oddanost a odevzdání jsou jako závod na sto metrů. Řekněme, že prvních 30 metrů se jedná o lásku, dalších třicet o oddanost a poslední část je odevzdání. Většina běžců stovky zvyšuje svou rychlost v prvních třiceti metrech. Někteří mají velice rychlý start a někteří mají pomalý. Jiní si vedou dobře do šedesáti nebo sedmdesáti metrů — do lásky a odevzdání. Ale co se týče odevzdanosti, poslední části závodu, opouští je jejich veškerá energie a rychlost. Jiní lidé jsou rychlí od začátku do konce. Pokud běžíte závod na 100m, ať již běžíte seberychleji určitou část, musíte dokončit celou vzdálenost — lásku, oddanost i odevzdání.

Některým lidem trvá několik let, než jsou schopni dobře běžet. Jiní běží dobře prvních pět nebo deset let a potom se něco pokazí. Ale po určité době se jim navrátí jejich bývalá rychlost. Ale ať už běžíte jakkoli dobře, pokud se chcete stát vítězem, musíte prožívat lásku, oddanost a odevzdanost každý den. Některý den bude první část závodu uspokojující, ale druhá už ne tolik. Jiný den tomu bude naopak. Budou dny, kdy poběžíte všechny tři části závodu nejvyšším tempem, a povede se vám od začátku do konce. Neexistuje žádný z mých žáků, který by nikdy nepocítil lásku, oddanost a odevzdanost ve své nejplnější kapacitě. Ten den jste byli zcela odlišnými osobami. Když ale vyšla do popředí mysl, neocenili jste svá dosažení, a tak se snížila vaše rychlost a dychtivost. Ale pokud budete moci setrvat po celou dobu v duši, poběžíte vždy nejrychleji a vaše duše nebude mít žádné stížnosti — bude mít pouze tu nejvyšší radost. Mnoho lidí bohužel běželo rychle za mlada, ale potom, když žili duchovním životem patnáct nebo dvacet let, se jejich rychlost velice snížila. To se dá očekávat při závodech ve vnějším světě vzhledem ke stárnutí fyzického těla, ale nemělo by se to dít v závodě vnitřním: tam neexistuje žádné omezení. Vzhledem k tomu, že se jedná o věčnost, musíte se snažit zvyšovat v každém okamžiku svou kapacitu. Ať už si myslíte, že je vám 22 nebo 50 nebo 90, záleží to pouze na vás. Počítá to pouze vaše mysl. Vaše duše tento druh pozemského počítání nezná. Vaše duše vidí jen to, jak rychle jste ochotni a připraveni jít, a to závisí zcela na tom, jak jste z ní schopni přijímat světlo.

Je odevzdání něco jako odchod do nové země, jeden den jste tam a už nikdy ji neopustíte?

Sri Chinmoy: Není to jako jít do jiné země, je to jako návrat do rodné země, do vašeho vlastního domova. Je to jako se vrátit ke Zdroji. Pokud se vracíme s pochybnostmi, Zdroje nedosáhneme; ztratíme se dříve, než přijdeme domů. Pokud je to ale odevzdání radostné, jdeme ke svému Zdroji, který je plný Radosti, a po určitou dobu v něm setrváme. Je to, jako když vejdeme do květinářství — ihned jsme zaplaveni vůní květin. Jestliže vejdeme do místa, které je plné extáze a světla, budeme těmito kvalitami určitě zaplaveni.

Ale intenzita a hloubka blaženosti, kterou získáváme z radostné odevzdanosti, není stejná, jako když je to naše nepodmíněná odevzdanost. Nepodmíněná odevzdanost, i kdyby trvala pouze minutu, přináší tu nejsladší radost. Nemluvím zde o myšlence odevzdanosti, nýbrž o činu odevzdanosti. Když se něčemu určitému nepodmíněně odevzdáme, budeme na to během následujících dnů velice pyšní. Když se odevzdáme na několik minut, budeme těmi nejšťastnějšími a nejpyšnějšími osobami.

Každý z mých žáků se nepodmíněně odevzdal Boží Vůli po dobu několika minut nebo hodinu, alespoň jednou v jeho životě. Ale pochybuj, že jste to prováděli po dobu jednoho celého dne. Je to pro vás nyní ještě nemožné; zhruba po dvou hodinách se to pokazí.

Jak můžeš ovládnout nervozitu, když zpíváš před publikem

Sri Chinmoy: Ber všechny členy publika jako jednu osobu, pociťuj, že tato osoba je tebou samým. Když vidíš mnoho osob, které tě pozorují, pochopitelně znervózníš. Cítíš, že tě posuzují a kritizují. Ale když je vezmeš všechny jako sám sebe, nebudeš nervózní. Když si zpíváš sám pro sebe, i když nezpíváš správně, nejsi nervózní, protože to nikdo neslyší. Ty jsi zpěvák a také publikum. Takže když zpíváš před publikem, vezmi je všechny jako jednoho jedince, a uvidíš, že tento jedinec není nikdo jiný než ty sám. V tom okamžiku nervozita zmizí.

Co máme dělat, když zpíváme ve skupině, a někteří členové zpívají falešně?

Sri Chinmoy: Pokud zpíváte skutečně oduševněle, jste sladěni se svou vlastní nejhlubší realitou. Když jste v souladu se svojí nejvyšší realitou, nemůže vás nic ovlivnit, protože jste božsky zamilováni do svého vlastního hlasu. Radujete se z jeho vůně a krásy. V tom okamžiku vás neovlivní ani osoba, která bude přímo vedle vás zpívat falešně. Ale pokud se nacházíte v normálním vědomí a někdo bude zpívat falešně, určitě vás to ovlivní. A tak si pouze vytvořte nekonečně vyšší a hlubší vědomí a aspiraci. Pak nebudete trpět neschopností nebo nekompetencí ostatních. Toto je tajemství a posvátný způsob, jak být nad slabými schopnostmi ostatních zpěváků.

Některé z tvých písní jsou dosti dlouhé. Existuje nějaký trik, jak se je naučit?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho způsobů, jak se naučit dlouhou píseň — nejenom jeden. Vezměte si například mou nejdelší píseň dyulok chariye. Jeden ze způsobů je neučit se ji stránku po stránce, nesnažit se naučit každý verš nebo strofu popořadě. Můžeš tak dát odpočinout mysli tím, že se nebudeš učit stránky popořadě. Potom to bude jednodušší. Začni například prvními dvěma stránkami a potom se nauč dvě stránky poslední. Takto tvoje mysl pocítí, že jsi cestu započal a že jsi jí také dokončil. Další možnost je naučit se nejprve řádky písně, které se ti zdají být nejjednodušší, nebo nejmelodičtější. Jestliže se ti líbí slova a melodie, snadněji se učí. Potom si napiš z každého verše dvě první a dvě poslední slova, a uč se pouze ta. Tímto způsobem si můžeš hrát se svou myslí.

Existuje další věc, kterou můžeš udělat. Během let ses naučil velmi mnoho z mé tvorby srdcem. Jestliže ti nějaká věta z nějaké mé básně z určité knihy udělala obrovskou radost, opakuj si ji desetkrát nebo dvacetkrát předtím, než se začneš učit určitou píseň. Budeš se skutečně radovat ze své schopnosti si zapamatovat.

Když cítíš, že ses dobře naučil jednu stránku, můžeš ji třikrát recitovat, místo abys ji zpíval. Ze své recitace získáš daleko větší sílu. Mysl ti řekne: „Proč bych měl recitovat třikrát něco, co jsem se již naučil zpaměti?“ My ale musíme pýchu mysli zlomit. Na straně jedné, není mysl schopná se píseň naučit. Na straně druhé si myslí, že když se něco naučila, je pod její důstojnost to znovu opakovat. Takže musíš rozbít její pýchu na kousky a potom použít srdce. V tom okamžiku pociťuj, že se píseň učíš proto, že se ti líbí, a ne proto, že musíš.

Další věc, kterou můžeš udělat je, že se budeš modlit k Nejvyššímu po dobu několika minut, aby ti dal schopnost se naučit píseň rychleji než normálně. Na tom není nic špatného. Když jsem byl student, vlastnil jsem velice silnou a mocnou paměť a mnoho knih jsem se učil nazpaměť.

Moji učitelé tomu nemohli uvěřit, ale bylo to všechno díky mému životu modlitby. Opakoval jsem tisíckrát a tisíckrát mantru pro Sarasvatí, která je bohyní učení. Ve vašem případě se nemusíte učit sanskrtské verše. Pouze opakujte: Supreme, Supreme, Supreme.

Tvoje verše ztotožňují vědomí a totéž se děje s tvými obrazy. Bojují spolu někdy jejich duše?

Sri Chinmoy: Všechny mají rozdílnou duši, ale nebojují spolu. Má poezie má duši, má hudba má duši, moje umění má duši. A velice spokojeně vyrůstají všechny ve společné rodině.

Přicházejí jak tvoje poezie, tak i hudba ze stejného světa?

Sri Chinmoy: Neexistuje žádné zvláštní pravidlo. Jednoduše a všeobecně řečeno, pramenem mé poezie je moje třetí oko. Oční vize zásobuje vidoucího básníka poezií, ale duchovní písně přicházejí přímo ze srdce. Veškeré mé písně jsou ze srdce, v srdci a pro srdce.

Jaký je rozdíl mezi tvými písněmi a poezií?

Sri Chinmoy: Když si někdo obléká bílé bavlněné sárí, budou lidé obdivovat jeho krásu a jednoduchost. Toto je jako má poezie. A když si stejná osoba oblékne sárí hedvábné, bude vypadat překrásně. A to je jako mé písně. Přeješ si přirozenou krásu pro mé písně a také pro mou poezii, ale mé písně jsou zářivější. Poezie je v mém případě jako spontánní fontána, zatímco by se dalo říci, že hudba je jako plynoucí, šeptající řeka. Pouze několik set mých bengálských písní vzniklo jako básně. Většina z mých osmi tisíc bengálských písní byla od počátku písněmi. Ale mé anglické písně vznikly téměř vždy jako básně.

Jak při zpívání nejlépe vyneseme do popředí oduševnělost tvých písní?

Sri Chinmoy: Snažte se vizualizovat uvnitř svého srdce překrásnou zahradu. Když vidíte krásnou zahradu, oduševnělost se dostaví automaticky. Nebo si představte, že sedíte sami u úpatí stromu, a díváte se na řeku. To vám také pomůže. Ale ten první způsob je lepší. Vynáší velice rychle do popředí oduševnělost.

Jsou duše tvých kreslených ptáčků tvořeny stejně, nebo mají duše pracněji kreslených jinou kvalitu než těch, kteří jsou kresleni rychle?

Sri Chinmoy: To závisí na vnímavosti duše. Když má například některý žák narozeniny, zvu ho často, aby si sedl přede mne a meditoval. Někdy se na něj dívám dlouho, protože tolik přijímá. Mám z toho radost, ale na mé tváři mé štěstí nespatříte.

Jindy si pouze trénuji trpělivost doufaje, že dotyčný jedinec po pěti, nebo deseti minutách obdrží špetku mého světla. Nakonec se budu usmívat, ale vy nebudete vědět, jestli je to proto, že žák něco přijal, nebo proto, že mu prokazuji soucit, a skrývám svou smutnou tvář.

Neexistuje žádné pravidlo o tom, jak dlouho mi trvá kreslení ptáčků. Může to trvat pouze čtyři vteřiny, protože mají obrovskou vnímavost a po čtyřech vteřinách mne nesmírně uspokojí, nebo mi může trvat mnoho vteřin namalovat jednoho ptáčka, protože ode mne přijímá mnoho světla. Může tedy trvat půl minuty jej nakreslit, ale pokud neexistuje vnímavost, je to zbytečné. Takže duše stejné nejsou. Bohužel, nebo bohudíky, přicházejí některé s více možnostmi. Nebo by se dalo říci, že přicházejí z vyššího nebo nižšího světa. Všechny nepřicházejí ze stejné úrovně.

Po několik dní jsem nyní kreslil mé ptáčky na bílém papíře, ale někdy se stane, že má každý list jinou vnímavost. Řeknete: Bože, jak může mít každý list jinou vnímavost? Vnímavost je pouze uvnitř vědomí ptáčka. Ale není to pravda. I papír může vlastnit vnímavost. Někdy jasně vidím, že nakreslení pouhých šesti ptáčků na jedné stránce stačí a nemusím kreslit dále. Jsem spokojen, protože vjem stránky papíru je dostatečný. Jindy nakreslím dvacet ptáčků, protože vidím, že existuje vyšší vnímavost stránky. Jindy nejsem s vnímavostí stránky spokojen, a tak kreslím a kreslím. Teprve až když nakreslím 20, 30 nebo 40 ptáčků, tak jsem spokojen s tím, co jsem si přál dát té určité stránce.

Když vidím nějakého žáka, jak dělá něco špatně, nechci se stát policajtem. Ale když cítím, že bych měl něco říci, v jakém okamžiku bych to měl udělat?

Sri Chinmoy: Hned zpočátku, dříve, než se to stane vážnějším! Když uvidíš, že dělá někdo něco špatně, musíš jej ihned varovat, nebo mu velmi soucitně říci, aby přestal. Vždy musíš jednat, dokud se jedná o malou věc — dříve, než se stane vážnou nemocí. Nečekej jeden nebo dva měsíce na to, abys viděl, jestli si to rozmyslí a nabere správný směr. Jestliže se někdo vzdaluje od světla, nebude to těžké pouze pro něho, ale i pro tebe, se do něho vrátit. Takže jestli máš o tuto osobu skutečný zájem, musíš ji ihned zpočátku prosit o to, aby nedělala chybný krok.

Požádal jsi nás, abychom sepnuli ruce, když zpíváme „Invocation“. Když jdu někdy po ulici, začnu si tuto píseň zpívat, a nevím, co mám dělat s mýma rukama.

Sri Chinmoy: Když řídíš auto, nebudu po tobě chtít, abys pustil volant. Musíš myslet na provoz a na různé jiné věci. Když sepneš ruce při chůzi na ulici, budou si lidé myslet, že jsi utekl z blázince. Když se budeš snažit sepnout ruce v okamžiku, kdy se češeš, bude podle toho tvůj účes vypadat. Proč bys v takových okamžicích měl zpívat nahlas? Můžeš si zpívat v tichosti, nebo si můžeš prozpěvovat „Supreme“. Ale když jsi doma u oltáře nebo v meditační místnosti, tam bys měl mít při zpívání „Invocation“ určitě sepnuté ruce. Musíš používat svůj zdravý rozum.

Guru, proč se vždy staráš o to, abychom měli pohodlí a dostatečně jedli, namísto toho, abys nás učil střídmosti?

Sri Chinmoy: Realizoval Buddha Boha, když nejedl? Byl osvícen, až když se vydal střední cestou. My také nejdeme do extrémů. Vzhledem k mým indickým kořenům se projevuje moje soucitnost, laskavost a vlídnost. Proto se tě ptám: „Jedl jsi?“ Neříkám, aby ses přejídal. Pouze si přeji, abys jedl tolik, kolik tělo potřebuje. I když bengálská matka velmi dobře ví, že její dítě již jedlo, řekne mu: „Dám ti jednu korunu za každou sladkost, kterou sníš.“ A dá mu rascula. Měl jsem takovou matku. Neustále mě chtěla krmit. Říká se tomu buď laskavost, nebo hloupost. I když už je dítě najezené, dává mu ještě něco navíc a má velkou radost, když to sní. Ale druhý den ráno bude trpět, když bude mít dítě žaludeční potíže.

Moje matka se mě vždy ptá: „Jedl jsi? Jedl jsi zdravou stravu?“

Sri Chinmoy: „Jedl jsi?“ je ta správná otázka. Ale není správné se ptát: „Jedl jsi zdravou stravu?“ Do konce mého života budu mluvit špatně o tak zvané zdravé výživě, ve které není obsažen cukr, sůl, olej a chuť. Jíst mnoho cukru není zdravé, s tím souhlasím. Ale jídlo musí poskytovat také radost pro mysl.

Mysl hraje v našem tělesném zdraví důležitou roli. Lidé se dnes stávají vegetariány, protože zvířata jedí spoustu odpadků. Ale když jíme zeleninu, musíme cítit, že jíme něco velice hmotného a výživného. Mysl musí cítit, že zelenina má v sobě určitou sílu. Když myslíme například na květák nebo na brambory, mysl má pocit čehosi hutného. Ale když myslíme na listovou zeleninu, jako je špenát nebo zelí, v tom okamžiku nepociťuje mysl sílu. Když myslíme na vědomí listu, opouští nás celá naše síla.

Termín 'salát' nám například nikdy nedá pocit síly, ale dnes jí salát každý. Tlustý člověk jí salát, aby zhubl a štíhlý člověk jej jí, aby neztloustl. Ale tlustý člověk přibírá na váze dál. Pokud chceme ze salátu získat co nejvíce výživy, musí z tohoto slova vniknout do mysli ihned myšlenka o jeho plné výživnosti, jeho léčivosti, která vyléčí veškeré nemoci.

I termín 'chléb' má v sobě skutečnou sílu, protože během staletí představoval v mysli něco velice hutného. Totéž platí o rýži. Když vyslovíme slovo 'rýže', je ihned celá naše bytost uspokojena, Když říkáme 'chléb' nebo 'rýže', pociťujeme od hlavy k patě uspokojení. Od hlavy k patě máme pocit, že jsme jedli něco skutečně dobrého. Když řekneme 'chléb s máslem', nepřidává nám slovo máslo nic jiného než tučnost. Ale pokud řekneme 'chléb', je celá naše bytost okamžitě nasycená.

Vzhledem k tomu, že ses narodil dvacátého sedmého, když slyším toto číslo, pociťuji obrovskou radost. Má tvoje rodné datum nějaký význam?

Sri Chinmoy: Samo o sobě nemá číslo dvacet sedm žádný zvláštní význam. Miliony koček a psů se také narodilo v ten samý den. Ale jestliže se sjednotíš se mnou a s mým narozením, pak ti dává dvacet sedmička určitou vnitřní radost, a tvoje láska, oddanost a odevzdanost Nejvyššímu ve mně se může zvětšit. Tvoje vlastní datum narození by ti mělo také dávat radost. Bůh si přál, aby ses narodil v určitý den, a toto datum by ti tedy mělo dělat radost.

Tvá rodina tě nazývá Madal, tvoji žáci Guru, a svět tě nazývá Sri Chinmoy. Máš ještě nějaká jiná jména?

Sri Chinmoy: V Ášramu jsem měl spousty jmen. Můj nejdražší přítel, který ve mně něco viděl dávno předtím než kdokoliv jiný, mě nazýval „Chinny“. Další mi říkali „Chinmoyda“. „Chinny“ znamená cukr a „moyda“ znamená mouka. Když jsem byl velice malý, říkali mi někteří jménem, které znamená „japonská panenka“, protože cítili, že jsem byl roztomilý. Potom mi zase jiní, speciálně dívky, daly jméno, které znamená oheň, protože mé oči byly stále rudé, dokořán otevřené a velice divoké. Další mě nazývali Jogisamrat, Jogibar, nebo Jogirádž. Kdokoli může dávat jméno. Když jsou se mnou moji žáci spokojeni, dávají mi určité jméno. Když spokojeni nejsou, dávají mi jiné. Každý den mi mohou dávat rozličná jména a já jsem připraven je všechna přijmout. To jsou tedy jména, která jsem měl. Mám také množství vnitřních jmen, ale ta moji žáci nemohou znát. Určité speciální duše mě pojmenovaly a také někteří z mých žáků mi dali určitá jména, ale tato informace je soukromá.

Existuje něco, co mohou tvoji žáci udělat proto, aby si mohli ve svých příštích životech pamatovat, že byli s tebou, a co dělali?

Sri Chinmoy: Jestliže může žák z celého srdce těšit Mistra, když jsou oba na Zemi, bude mít v jeho dalším vtělení vnitřní zážitky a duchovní sny již od dětství. Ti, kteří si v tomto životě se mnou vytvoří velmi silné duchovní pouto, mne budou ve své příští inkarnaci hned od dětství cítit ve svém srdci. Přijdou do rodiny, která bude mít ve svém domě moji fotografii. Miliony rodin si uchovávají obrázek Krišny, nebo nějaké jiné duchovní osobnosti. Stává se, že když děti spatří obraz nějaké duchovní osobnosti, zažijí velmi silné vnitřní pocity. Podobně i ti, kteří si se mnou vytvořili během mého pobytu na Zemi to nejužší spojení, budou mít v budoucích životech radost, jen když uslyší moje jméno. A pokud uvidí moji fotografii, ať bude jakákoli, pocítí obrovskou radost. Všechno závisí na spojení, které si duše vytvořila, když byl Mistr naživu. Jestliže neexistuje vnitřní hlad, nezíská jedinec od Mistra téměř nic, ať už je Mistr jakkoli velký. Mnoho lidí vědělo, kdo byl Buddha a Krišna, když žili na Zemi, ale většina z nich odmítla jejich světlo. Buddha vlastnil nekonečný Soucit, ale lidé cítili: „Nepotřebujeme ho. Co z toho, že je vnitřně tím nejbohatším člověkem. Já jsem spokojený, i když jsem pouličním žebrákem.“

Proč neustále doufáš v nové žáky, když jsou jiní Mistři spokojeni pouze s několika málo žáky?

Sri Chinmoy: Každý Mistr má svou vlastní cestu. Po dosažení určitého počtu žáků se někteří Mistři zastaví. V mém případě se snažím být k službám každému, kdo si přeje světlo. Můžete říct, že jsem chamtivý. Ať už mám nevím kolik žáků, říkám: „Jsem stále hladový, jsem stále hladový.“ Někteří Mistři mají rádi malou zahrádku pouze s několika květinami. Já mám rád velkou zahradu, kde může růst mnoho květin s nadějí, že se mezi nimi najde několik, které budou nejkrásnější a nejvoňavější. To mi dá tu největší radost.

Stanou se někteří z tvých žáků staršími bratry a sestrami lidstva?

Sri Chinmoy: Na podzim svého života řekl můj otec vše, co věděl, mému bratru Chittovi. Později, během svých posledních deseti nebo dvanácti let, když vznikl nějaký rodinný problém, otec říkal: „Jděte za Chittou. Ví lépe než já, co dělat.“ Takovou důvěru v něho otec měl. Když uvidíte, že někdo z vaší rodiny může udělat vaši práci velmi dobře, oddychnete si. Budete mít obrovskou radost, protože jste to vy, kdo ho to naučil.

Já také doufám, že budu mít takové žáky. Nemluvím pouze o jedincích, kteří jsou dobří, co se týče manifestace. Ne, hovořím o určitých žácích, kteří budou vlastnit tolik lásky, oddanosti a nepodmíněného odevzdání, že se stanou nejvyšším vybraným nástrojem našeho milovaného Pána Nejvyššího.

Jestliže se někteří z mých žáků budou moci stát opravdu dobrými, skutečně dokonalými, nedovedeš si představit, jakou radost mi to udělá. Potom se mohou druzí učit z jejich příkladu, a toto se dá nazývat vnitřním, nebo vnějším učením. Není to totéž jako u mého otce, abych se s nimi rozdělil o svou zodpovědnost. Budu pouze šťasten, že jsem nalezl žáky, kteří mě potěší, sloužíce nepodmíněně Bohu Jeho vlastním Způsobem.

Část II

SCA 324-328. Následujících pár otázek a odpovědí vychází z poznámek Sri Chinmoye z jara roku 1996, které pronesl ke svým žákům, kteří pracují v OSN

Myslíš si stále, že potom, co bylo ve Spojených Národech uděláno tolik nemoudrých věcí, mohou být nadále nástrojem světového míru?

Sri Chinmoy: Co se týče záležitostí světového míru, jsou pro mne Spojené Národy stále tím nejlepším Božím Nástrojem, — nezáležíc na tom, kolik nemoudrých věcí je uděláno těmi, kteří jsou v OSN, s OSN a pro OSN — od těch nejvyšších až po ty nejnižší. Kdyby Spojené Národy totálně zklamaly, nevěřím, že by někdy jakákoli jiná světová organizace uspěla. Sen Spojených Národů, jejich vize a skutečnost Spojených Národů přišla od toho Nejvyššího, Absolutně Nejvyššího. Pro uskutečnění světového Míru jsou chrám OSN, oltář OSN, srdce OSN a duše OSN s ničím nesrovnatelné. Spojené Národy nejsou pouhou budovou, jsou rezervoárem božského Světla pro projevení světového míru. Samozřejmě, že mohou být něčím naprosto jiným, pokud jako instrument nekonají správnou věc, a nechtějí se stát správnými nástroji. Pokud nemají nástroje dobrou vůli, co zmůže chudák Vnitřní Pilot Spojených Národů dělat?

Co očekáváš od svých žáků, kteří pracují ve Spojených Národech?

Sri Chinmoy: Oba, jak duše Spojených Národů, tak já, očekáváme od mých žáků, kteří pracují ve Spojených Národech, něco velmi speciálního. Nepřeji si, aby se chovali jako běžní zaměstnanci v továrně, v bance či restauraci. Nechci, aby pracovali mechanicky — jako počítače, ve kterých je všechno mechanicky a matematicky předurčeno. Přeji si, aby vynesli do popředí své božské kvality k uspokojení osvícené duše a aspirujícího srdce Spojených Národů.

Přeji si, aby moji žáci, zaměstnanci OSN, nabídli spontánní krásu květiny, která kvete a vydává denně svou vůni. Každé ráno, když přicházíte do své kanceláře, měli byste položit na oltář Spojených Národů svou vlastní květinu srdce. Jak? Během dvou minut nebo dvou vteřin můžete prostě říci: „Ó Spojené Národy, máte ten nejvyšší cíl. Chci se stát součástí a kouskem tohoto vznešeného cíle.“

Očekávám od vás, že se každý den sjednotíte s tou nejvznešenější vizí Spojených Národů, vizí, která není od generálních sekretářů nebo žádného jiného vysokého úředníka, ale která vznikla v roce 1945. Pracovat ve Spojených Národech je jako být členem nějaké výborné univerzity. Existuje mnoho univerzit, ale když se stanete členem Harvardské Univerzity, Yale, Princetonu, Cambridge nebo Oxfordu, je to zvláštní privilegium. Ideály a vize, které tyto univerzity představují, ostatní univerzity bohužel nevlastní. Nedá se říci, že by ostatní nebyly univerzitami. Ale jejich úroveň nedosáhla úrovně těchto speciálních univerzit. Někdo může namítnout, že si tyto prestižní univerzity neudržely svou úroveň, ale přesto je svět uznává jako ty nejlepší.

Podobně jsou vysoce respektováni někteří duchovní Mistři. V duchovním životě existuje obrovská radost, když se sjednotíme s pravým Mistrem nejvyššího řádu. Když pomyslíte na Pána Krišnu, Pána Buddhu, Ježíše Krista nebo na nějakou jinou velkou světovou duchovní osobnost, budete pociťovat obrovskou radost. Co se týče žijících duchovních Mistrů, pokud se můžete sjednotit s některým, který dosáhl nejvyšší výšky, získáte obrovské uspokojení. Stejně tak žádám své žáky, kteří pracují pro Spojené Národy, aby se sjednotili s těmi nejvyššími ideály Spojených Národů, a sloužili jim jako skutečné boží nástroje.

Někdy když pracuji, jsem tak zabrán do toho, co si přeje můj nadřízený, že zapomínám na svůj duchovní život.

Sri Chinmoy: Věnuješ se své Božskosti pět, deset nebo dvacet let, a nyní děláš ústupky jenom proto, abys uspokojil svého šéfa? Vždy říkám, že duchovní život není životem kompromisu. Buď přijmeš Boha s Jeho vlastními požadavky, nebo přijmeš svůj vnější život s požadavky jeho. Nic mezi tím neexistuje. Nemůžeš být padesát procent pro Boha a padesát pro normální neaspirující svět. Pokud se budeš snažit udělat kompromis, nebudeš ani tady, ani tam. Bude s tebou konec.

Věci, na které bys měl být hrdý, jsou právě ty, které odhazuješ, protože některý z tvých spolupracovníků by tě mohl zesměšnit nebo by tě tvůj šéf nemusel povýšit. Pokud si nevážíš své vlastní duchovnosti, své vlastní Božskosti, potom neexistuje na Zemi nikdo, kdo by si jich vážil. Protože se bojíš ztráty svého vnějšího bohatství, což se nestane, nevážíš si svého bohatství vnitřního. Tvé vnitřní bohatství je tvůj skutečný poklad, ale ty jej považuješ za pouhé semínko písku.

Svůj vnitřní poklad musíš stále opatrovat. V každém okamžiku musíš být aspirujícím voláním svého srdce a osvěcujícím úsměvem své duše. Každou vteřinu musíš dovolit svému vnitřnímu volání, aby tě vedlo, řídilo tě, tvarovalo tě a utvářelo. Tvoje hromadící se volání srdce si přeje vystoupit do těch největších výšin, ale kvůli svému vnějšímu úspěchu a pohodlí ničíš jeho vzlet. Obětuješ a umlčuješ své vnitřní volání, nebo jej poléváš studenou vodou. Tvé vnitřní volání je jako žebřík, který tě povede vzhůru, výše a výše. Ale ty jej nevyužíváš. To je ta nejhorší chyba, které budeš litovat do konce svého života!

Někteří žáci se bojí toho, že jejich nadřízení a spolupracovníci se postaví proti nim, protože následují duchovní život, a nikdy je nepovýší.

Sri Chinmoy: Nepostaví se proti tobě. Naopak, pokud jsi velice přísný na svůj vlastní život, budou tě respektovat proto, že jsi věrný pravdě, kterou jsi viděl a cítil. Jestliže jsi přesvědčen, že to, co děláš, co říkáš a čím se stáváš, je správné, potom přijde doba, kdy si tě ostatní budou také vážit proto, že děláš správnou věc. Ve skutečnosti mohou lidé, kteří tě zesměšňují nebo tě považují za zbytečného, v tobě časem vidět více skutečné Božskosti, než kolik jí vidíš ty. Často jsem byl svědkem, že se to stalo. Zůstává-li kdokoli věrný svému přesvědčení, lidé, kteří jej předtím zesměšňovali, si vyvinou v něho víru — dokonce větší víru, než má on sám v sebe.

Neříkám ti, aby tě nepovýšili. Říkám ti, buď povýšen — za tvrdou práci. Tvé nadřízené bys měl určitě uspokojovat, ale pouze tak, jak to ty cítíš. Pokud máš být dochvilný, buď dochvilným. Pokud máš být pozorný, buď pozorným. Jestli se máš na něco soustředit, abys to udělal v termínu, udělej to. Existuje tolik základních věcí, které musíš dělat. Ale nesmíš se zříci vnitřního života proto, abys naplnil svůj vnější život.

Ve skutečnosti bys mohl nekonečně více pomoci svým nadřízeným tím, že projevíš svou vlastní Božskost. Každý z mých žáků vlastní a ztělesňuje mnoho božských kvalit, které přicházejí od Nejvyššího. On doufá, že se pomocí těchto kvalit skrze tebe a v tobě projeví. Musíš Mu být za tyto kvality nesmírně, nesmírně vděčný, a používat je božským způsobem. Pokud jsi schopen projevit tyto kvality ve své práci, pokud jsi schopen je nabídnout prostřednictvím své práce, budeš schopen pomoci a uspokojit své kolegy a nadřízené nekonečně více, než jsi schopen jim pomoci a uspokojit je nyní. Potom namísto toho, abys byl v jejich očích dobrým zaměstnancem, budeš zaměstnancem super, super vynikajícím.

Nyní jim nabízíš pouze svou chytrost, ale tvé božské kvality jim nedáváš, protože cítíš, že by ti neporozuměli. Cítíš, že ostatní budou považovat tvé božské kvality za bláznovství nebo hloupost a budou je brát jako vtip. Ale když necháš své kolegy a nadřízené, aby viděli tvou Božskost, pronikne to ihned do jejich srdcí. Uvidí-li v tobě světlo, když se dotýkáš stránky papíru nebo když k nim promlouváš, uvidí-li v tvé tváři krásnou květinu a krásnou záři ve tvých očích a pohybech, proniknou tyto kvality do jejich srdcí.

Jak můžeme rozšířit tvé světlo mezi naše kolegy ve Spojených Národech?

Sri Chinmoy: Nemůžete-li setrvat v mém božském vědomí nebo na mne pouze myslet, jak chcete potom nabídnout mé světlo ostatním? Setrváte-li v mém vědomí a bude-li přijímat vnitřní potravu, kterou se vám vaše duše snaží tak dychtivě dát, budete schopni se o ni podělit. Pokud ale vůbec nepřijímáte mé světlo, pokud po něm nehladovíte, jak je asi budete šířit? Někteří lidé, kteří říkají, že chtějí rozdávat světlo, po něm vůbec netouží. Pouze tehdy, když se stanete dynamem mého světla, můžete doufat v možnost jej nabízet druhým. Jestliže vykonáte skutečný pokrok ve svém duchovním životě, tehdy budete vašim kolegům a nadřízeným spontánně dávat světlo, které získáváte ze svého vnitřního života. Přirozeně tak projevíte svou vlastní výšku — nikoli tím, že ji budete předvádět, ale budete ji projevovat spontánně. Jestliže budete několik hodin na zahradě nebo v  květinářství, krása a vůně květin pronikne do vašeho vědomí a setrvá uvnitř vás. Když potom vyjdete ven, lidé, kteří vás budou potkávat, ve vás uvidí tu nejkrásnější květinu. V tom okamžiku uvidí ve vašich očích, tváři a úsměvu obrovskou vnitřní vůni.

Část III

SCA 329-332. Následující čtyři otázky položili během své návštěvy na Aspiration Ground v New Yorku mladí žáci na začátku září 1994

Když jsem v New Yorku a fyzicky blízko tebe, cítím, že tvá milost a ochrana jsou silnější, než když jsem doma v Anglii. Je to pouze moje představa, nebo je tomu skutečně tak?

Sri Chinmoy: To závisí na tvé lásce a jednotě se mnou. Ochrana Nejvyššího ve mně je všudypřítomná. Ale když se nacházíš tady a můžeš mne vidět svýma fyzickýma očima, cítíš ji silněji. To je výhoda mé tělesné blízkosti. Tato Ochrana se nachází ve skutečnosti všude. Takže jestli mě vidíš jako osobu, která realizovala Boha, ucítíš, že ať už se nacházíš kdekoli na světě, Nejvyšší ve mně tě ochrání s největším soucitem a láskou, vzhledem k tvému zbožnému a duchovnímu životu.

Máš-li správný postoj k tělesné přítomnosti svého Mistra, budeš z ní moci získat ty největší výhody. Jinak může být tvoje mysl lstivá. Uvidíš mě, jak kulhám, a tvá pochybující mysl ti řekne: „Nemůže ani chodit, tak jak by mě mohl ochraňovat“. Ale pokud tvé aspirující srdce vystoupí do popředí, řekne: „I když můj Guru nemůže z nějakého  vnitřního či vnějšího důvodu chodit, vím, že je sjednocen s Nejvyšším a mám v něho tu nejvyšší víru“.

Výhoda přijet do New Yorku a vidět mě tkví v tom, že ti pomůže obnovit tvou inspiraci a aspiraci. Nepochybně jsou dva týdny během oslav v dubnu a v srpnu, kdy sem přijíždíš, jako jejich nové načerpání. Mnoho lidí sem přichází prakticky bez inspirace, ale odcházejí s novou inspirací a novou aspirací.

Týden před příjezdem do New Yorku cítím, že mi upadá vědomí.

Sri Chinmoy: To je jen tvůj způsob myšlení. Nelichotím ti, ale když sem přijedeš, vidím, že je tvá aspirace velmi vysoká — hned od prvního dne. Nechci, aby na tebe druzí žárlili, ale když tě vidím v New Yorku, jsem velice, velice spokojen! Máš-li před odletem problémy se svým vědomím, snaž si představovat tak často, jak je to možné, ve dne v noci, že jsi ve skutečnosti zde s námi v New Yorku. Mysli pouze na Aspiration-Ground a na svého Gurua; sni o všem, co tě v New Yorku inspiruje. Na fyzické úrovni jsi stále ve své zemi, ale vnitřně a duševně již budeš v New Yorku. Budeš-li dělat toto, vyřešíš svůj problém.

Jak se mám zbavit svých nečistot?

Sri Chinmoy: Čistota se již nachází v tvém srdci — nachází se v srdci každého. To, co postrádá čistotu, je tvoje mysl. Takže musíš procvičovat svou představivost. Představivost má svou vlastní realitu. Představ si, že je tvoje mysl ta nejkrásnější květina. Dobře, třeba nevíš, co to je ve skutečnosti mysl. Ale víš, co je to hlava; je to hmotný objekt. Takže si představ, že tvoje hlava je tou nejkrásnější květinou, jakoukoli, která se ti nejvíce líbí a která ti dává největší radost. Představ si, že nemáš nos, ani uši a oči. Cítíš pouze celou svou hlavu jako tu nejkrásnější květinu, která je plná vůně.

Potom se podívej na svou tvář-květinu v zrcadle. Když se budeš na květinu láskyplně dívat několik vteřin, nemůžeš mít nebožské myšlenky. Když vchází do tvé mysli krása a vůně květiny, nemůžeš myslet na nebožské věci. Takže mysli vždy na onu květinu. Existují také jiné způsoby, jak dosáhnout čistoty, ale tento je nejjednodušší.

Nečistota nemá svůj původ uvnitř tebe; přichází zvenčí — z nebožského vědomí vnějšího světa. Začíná při nádechu. Naše nečistota nezačíná pod pupkem; začíná v nose, když se nadechuješ a pak sestupuje dolů. Takže když se nadechuješ, musíš cítit, že je to květina, kterou vdechuješ; musíš cítit, že krása a vůně květiny je to jediné, co do tebe vchází.

Někdy se obávám meditace. Čím to je?

Sri Chinmoy: Strach přichází z pocitu oddělenosti; bojíš se někoho nebo něčeho pouze proto, že sis s nimi nevytvořil jednotu. Pro malé dítě je jeho otec obrem; ale nebojí se ho, protože samo je veškerou láskou a náklonností svého otce. Nebojí se jej dotknout, neboť ví, že ho jeho otec neuhodí. Musíš brát meditaci jako svého nejdražšího přítele, který tě vede k Bohu. Modlitba je tvůj přítel a meditace je tvůj přítel. Tito přátelé pro tebe udělají jen to dobré. Vezmou tě k tvému Nejvyššímu. Meditace není nic, čeho by ses musel bát; je to něco, co milujeme, opatrujeme a chováme jako poklad. Myslíš-li tedy na meditaci pozitivním způsobem, považuješ-li ji za něco, co je plné náklonnosti, lásky a starosti o tebe, nemůžeš se jí obávat.

Část IV

SCA 333-339. Obecné otázky

Je v pořádku, když žáci skládají duchovní písně, nebo jsou tvé písně vším, co je nám třeba?

Sri Chinmoy: Nemusíš si dělat starosti s psaním oddaných písní nebo básní abys vyjádřil tvé pocity nebo zvýšil svou oddanost. Napsal jsem jich víc než dost i za tebe. Mnohokrát jsem se ve svých písních ztotožňoval se svými žáky — s vašimi myšlenkami a pocity. V básni, kde říkám, jak jsem nemohoucí a neprospěšný, tam se nenacházím v nízkém vědomí. Ne. Když prosím Boha za odpuštění, jsem absolutně upřímný, protože se v tomto okamžiku naprosto ztotožňuji s tou či onou osobou.

Během mnoha let jsem napsat hodně básní a písní o lásce srdce, oddanosti a odevzdání se, o odpuštění a vděčnosti, abych nabídl světu inspiraci a aspiraci. Můžete-li se ztotožnit s mými písněmi, s mými knihami, mojí aspirací a mojí realizací, stanou se všechny vašimi vlastními. Pokud ale chcete skládat písně, je to v pořádku. Pokud cítíte, že to zvýší vaši aspiraci, pak to určitě udělejte. Ale pokud nemáte schopnosti skládat, neciťte se špatně. Pro váš duchovní pokrok to není vůbec nutné, vzhledem k tomu, že můžete získat stejnou inspiraci a aspiraci, když se ztotožníte se spisovatelem a skladatelem ve mně.

I když je Bůh nekonečný, nesmrtelný a věčný, vzhledem k mé lásce k Němu Jej mohu považovat za svého vlastního, zcela vlastního. Stejně tak, když zpíváš některou z mých písní co nejoduševněleji, když cítíš, že se tato píseň stala součástí tvého života, když pociťuješ, že každý tvůj dech je uvnitř oné písně, jak bys ji nemohl považovat za svou vlastní? Nikdy neřeknu: „Kradeš živoucí dech mé písně“. Naopak, budu velice šťasten, pokud budeš považovat mé písně za své vlastní.

Během včerejšího Mírového Koncertu jsem snesl shůry určité světlo, mír a blaženost. Když jsem meditoval, tyto božské skutečnosti mě naprosto rozechvívaly. Pokud někdo obdrží pouhou kapku tohoto bohatství, budu tou nejšťastnější osobou. Stvořitel není Sri Chinmoy, ale Nejvyšší ve mně. Takže jestliže On se se mnou dělí o svou Inspiraci, Aspiraci a Realizaci, proč bych se já o ně nemohl podělit s vámi? Je to jako když se podělíme o mango. Mohu-li se s vámi podělit o mango, má radost se zvětší. Nejvyšší mi dal ta nejlahodnější manga a požádal mne, abych se o ně podělil se světem. I když to byl Nejvyšší, kdo mi je daroval, dělám si na ně nárok jako na své vlastní. Vzhledem k mému pocitu jednoty s Ním necítím, že jsem získal tyto božské skutečnosti od třetí osoby.

Někteří duchovní Mistři radí svým žákům, aby vyjádřili svou kreativitu. Říkají: „Když něco stvoříš, naučíš se něco o kreativním procesu a budeš spokojenější“. Je to teorie o tom, že pokud dosáhneš něčeho prostřednictvím potu tváře, budeš si toho více vážit. Musíš-li si vydělat své vlastní peníze, pak si uvědomíš, jak je to obtížné, a budeš pak moudřejší v tom, jak je použít. Ale existuje také jiná teorie: jestliže ti tvůj otec dá vnitřní bohatství, potom můžeš ze svého duchovního života — ze své meditace a aspirace — také získat moudrost, jak jej správně použít.

Jaké duchovní kvality chybí žákům, aby projevili Světlo Nejvyššího a přitáhli více lidí k duchovnímu životu, když po něm tolik lidí volá?

Sri Chinmoy: Je to otázka připravenosti a dychtivosti žáků, kteří pracují na rozšíření nebo projevení Světla Nejvyššího. Někteří z těch, kteří přicházejí pracovat pro projevení, jsou připravení a dychtiví. Jiní jsou připravení, ale nejsou dychtiví, a někteří nejsou dokonce ani vnitřně připraveni. Je to jako ve třídě. Někteří studenti nejsou vůbec dobří, jiní jsou velmi dobří a několik málo jich je výborných. Ale všichni studují dohromady ve stejné třídě a učitel jim dává stejnou lekci. Ale dokud se nestanou všichni výbornými, nemůže si být učitel jist, že bylo jeho učení úspěšné.

Někteří lidé přicházejí jen proto, aby se pobavili; baví je plakátovat a dělat podobný druh práce. Ale když se na ně podívám, vidím, že z duchovního pohledu pouze ztrácejí cenný čas. Slouží Nejvyššímu prostřednictvím svého Gurua, a za to jsem jim vděčen. Ale mám-li být upřímný, musím říci, že se jejich vědomí nezvyšuje. Nezískávají duchovně nic, protože ve svých srdcích postrádají intenzivní upřímnost a oddanost.

Pokaždé když lepíte plakát, musíte v něm vidět dvacet nebo padesát tváří. Za každým plakátem musíte vidět padesát srdcí volajících po světle těch lidí, kteří tento plakát uvidí. Ale mnoho z vás pracuje pouze mechanicky. Když pracuje někdo v Indii čtyři hodiny, dostane pouze pár rupií. V mém případě vám nedávám peníze; dávám vám svou lásku, svou náklonnost, své požehnání. Ale ve svém srdci srdcí s vámi není tento Indický Mistr spokojen, protože jste ve svém srdci neměli intenzivní upřímnost. Nepracovali jste s čistým srdcem, dušeplně, oddaně a láskyplně.

Existuje spousta jiných věcí, kterých si také všímám. Vidím, kolik čistoty si nesete uvnitř své mysli, uvnitř svého vitálna a uvnitř svého srdce. Pokud například ve vaší mysli neexistuje čistota, jestliže si vaše mysl myslí, že někde jinde má někdo jiný lepší práci než vy, nebo že je blíže Mistrovi než vy, pak jste skončili. Také vaše inspirace musí být čistější. Mnohdy, když jste inspirováni něco udělat, je vaše inspirace těžká — naplněná nedbalostí, lhostejností a nezájmem. Je tam alespoň inspirace, ale uvnitř inspirace se musí také nacházet cílená dychtivost. Zde znovu vidím, kolik si s sebou nesete nejistoty. Když pracujete, mnozí z vás si myslí: „Možná že si Guru váží toho a toho více než mne.“ Koho si myslíte, že oklamete? Mne neoklamete; pouze mi zlámete srdce.

Shůry přišlo Poselství, že 7,000 nebo 10,000 nebo 13,000 duší vnitřně pláče po druhu světla, které můžeme nabídnout na Mírovém Koncertu. Boží Hodina uhodila. Ale nástroje, které jsem dostal, nejsou duchovně nebo vnitřně připraveny a dychtivé. Já jsem bohužel žebrákem a žebráci si nemohou vybírat. Božské ve mně je hladové a božské ve vás je také hladové. Ale božské v nás obou je syceno tak málo, že náš hlad není utišen. Jak dlouho bude ještě svět setrvávat v tomto druhu neinspirujícího vědomí?

Je to jako indická povídka o králi, který žádá své poddané, aby naplnili studnu mlékem. Každý z nich si řekne: „Když tam dám vodu místo mléka, nic se nestane! Ostatní tam dají mléko a král si toho nevšimne.“ Takže nakonec tam nenaleje mléko nikdo. Nikdy to nejsi ty, ale někdo jiný, kdo musí udělat tu správnou věc. Ale ten někdo jiný neexistuje. Každý pracovník je jako okvětní lístek. Každý lístek je zodpovědný pouze za svou vlastní krásu; není zodpovědný za všechny okvětní lístky. Ale k tomu, aby květina měla krásu a vůni, musí být všechny lístky krásné a voňavé. Takže, když se každý z nich bude snažit mít potřebnou čistotu, krásu a vůni, bude květina dokonalá.

Tyto věci jsou potřeba k tomu, aby mohl být snesen shůry mír způsobem, jakým si to přejeme. Ostatní mohou přivést tisíce lidí svým vlastním způsobem, ale toto není pro mír. Jazzový muzikant, nebo někdo podobný, mohou dát dohromady tisíce a tisíce lidí, ale jejich standard je naprosto rozdílný od našeho. Mohou být úspěšní, protože pracují na určité úrovni vědomí, kdežto my si přejeme zavést mír a Božskost na úrovni jiné.

Guru, v ranní modlitbě, kterou bychom měli opakovat každý den, se v druhé části říká: „Když vidím Božsky se usmívající oči svého Mistra, rozkvétá naděje mé realizace Boha...“. Ale vzhledem k tomu, že nemám představu o realizaci Boha, nemohu mít vztah ke druhé části této mantry.

Sri Chinmoy: V duchovním životě nemusíme mít pojem o všech věcech. Neviděli jsme Boha, ale od samého počátku nás naše duše a naši rodiče učili, že Bůh existuje. Víme, že je Bůh samá laskavost a náklonnost, že ztělesňuje veškeré božské kvality. Bůh a realizace Boha je část a součást jednoho a toho samého. Jsou jako květina a její vůně. Jestliže je Bůh vůní, realizace Boha je květinou, a naopak. Jestliže mi říkáš, že nemáš představu o realizaci Boha, tak ti odpovím: „Nemáš představu ani o Bohu, jak tedy můžeš na Boha myslet a milovat ho? Jak se můžeš modlit a meditovat? Ale ty můžeš milovat a miluješ Boha; můžeš se modlit a meditovat a modlíš se a medituješ, i když pro tebe právě teď není Bůh ničím jiným než pouhou myšlenkou.

Než poznáme nějaký předmět, nevíme, co představuje. To je ve skutečnosti důvod, proč jej studujeme. V případě Realizace Boha studujeme tento předmět prostřednictvím naší modlitby, meditace a dalších disciplín. Je to ten nejtěžší předmět, ale kdokoli, kdo se modlí a medituje upřímně, nebo dokonce i neupřímně, studuje předmět realizace Boha. K dosažení ovoce našeho vnějšího studia, řekněme doktorátu, trvá mnoho let. Krok po kroku postupujeme od školky k univerzitě. V duchovním životě začínáme modlitbou a meditací. Potom se ponoříme dovnitř a pokračujeme kontemplací, a nakonec jednoho dne dokončíme svou cestu. A když svou vnitřní cestu dokončíme, s velkým překvapením zjistíme, že jsme na počátku cesty nové. V duchovním životě je vše zcela nový začátek. Je to jako objevování překrásné zahrady. Cítíme, že nemůže existovat žádná krásnější, ale Bůh říká: „Nikoli, existuje zahrada nekonečně krásnější než tato.“

Před realizací Boha můžeme mít pouze velice matnou představu o tom, kdo a co Bůh je. Je to pouze až po realizaci Boha, kdy se pro nás stává Bůh naprosto živou skutečností. Tehdy se stává Univerzální Vědomí naším; vědomě se stáváme jeho částí a součástí. Pokud si to přejeme, můžeme vědět, co se děje kdekoli ve vesmíru. Existují také tisíce věcí, které dělá osoba, která realizovala Boha, a co normální lidé dělat nemohou. Před realizací Boha jsem dělal možná pět nebo šest věcí denně. Nyní neexistuje jediný den, abych nedělal tisíce věcí ve vnitřním světě. Platí to pro všechny duchovní Mistry, kteří realizovali Boha. Mistři, kteří realizovali Boha, mohou vykonávat všechny tyto věci, neboť nepoužívají svou mysl. S naší myslí můžeme dělat v jeden okamžik jen jednu věc. Mysl může pracovat velice rychle; může vyřešit jednu, dvě nebo tři věci velice rychle. Ale nemůže dělat dvě věci najednou, zatímco duše, která realizovala Boha, může vykonávat mnoho, mnoho věcí souběžně.

Realizace Boha znamená jednotu s Boží Vůlí. Než vstoupíme do duchovního života, Boží Vůle nás nezajímá. Děláme to, co si přejeme my. Ale jakmile vstoupíme do duchovního života, snažíme se v každém okamžiku vědět, co je Boží Vůlí. Když začneme praktikovat duchovnost, Bůh nepřijde a nestoupne si před nás, aby nám řekl, co si přeje. Ale uvnitř nás existuje vždy někdo, kdo nám říká tu správnou věc, a vyzývá nás, abychom správnou věc udělali, a to je Bůh. Během našich modliteb a meditací nám naše duše nebo Nejvyšší vnitřně říkají, co má být vykonáno. Jestli to uděláme, jdeme směrem ke světlu, ale jestli neposloucháme, procházíme se v temnotě.

Pokud má hledající štěstí, pošle mu Bůh svého zástupce, aby mu objasnil Jeho Vůli, a tímto zástupcem je tvůj duchovní Mistr. Žák může říci: „Kdyby přede mnou stál samotný Bůh, dal by mi možná jiné Poselství.“ Nebo si může myslet: „Tento Mistr mne neuspokojuje, nenaplňuje mé touhy. Možná, že Bůh Sám neslyší mé modlitby nebo neví, jaké mé touhy jsou.“ Žák může klamat sám sebe mnoha způsoby, oddělujíce Boha od svého Mistra a přesvědčujíce sám sebe, že se Bůh nachází někde jinde. Ale pokud je žák duchovně vyspělý, uvidí, že Bůh i Mistr vědí, jaké jsou jeho touhy a pokud je nenaplní, je to proto, že si Bůh nepřeje, aby byly naplněny.

Jestliže žákova aspirace poklesne a začne dělat vnitřně nebo navenek špatné věci, může si myslet: „Ach, Mistr neví, co dělám.“ Ale Mistr to ví, pouze o tom nemluví. Vidí-li Mistr, že žák dělá stále špatnou věc, že neustále kráčí v temnotě, stane se nakonec tichým svědkem; v tichosti bude vše sledovat. Je to jako naši rodiče. Říkají nám, abychom dělali správné věci. Ale když je znovu a znovu neposloucháme, zůstanou zticha a jen nás pozorují.

Chtěl bych vám říci, co se stalo dnes kolem 6:40 hodin ráno. Pět žáků se na mne rozzlobilo, ale nechci říct, kteří to byli. Když jsem se díval do zrcadla a holil jsem se, dostával jsem uvnitř hlavy jednu ránu za druhou. Naštěstí jsem se nepořezal. Otevřel jsem své třetí oko, abych viděl, kdo mne tak bije. Viníci mohou říci: „V té době jsem spal.“ Ano, mohli spát, ale včera v noci jejich agresivní nebo nespokojené vitálno bylo na mne tak rozzlobeno, že některé jejich špatné síly do mne vstoupily a já jsem dostal takové rány!

Tyto zkušenosti mají téměř všichni duchovní Mistři. Přesně jako rány, které dostává Muhammad Ali, takové dostáváme i my. Někdy ani nechci vědět, odkud přicházejí, protože když vidím, že je to od mých drahých, kteří mne takto bijí, pak bych se cítil ještě hůře. Nejlepší je dostat vaše rány, pár minut trpět a potom, máte-li tu schopnost, odhodit tuto zkušenost to Univerzálního Vědomí. Dnes ráno jsem netrpěl déle než dvě minuty. Byl jsem dostatečně silný, abych to zvládl, takže jsem se nemusel obtěžovat odhazováním útoku do Univerzálního Vědomí. Potom jsem sešel dolů a cvičil jsem.

Toto není smyšlená historka. Věřte mi! Jednou vás potká stejný osud. Najednou se budete sami sebe ptát, odkud přicházejí rány, které na vás dopadají. Co jste komu udělali? Člověk nemusí být ani duchovním Mistrem. Někdy může člověk klopýtnout, ani neví jak. Během toho, když sedíte, si můžete natáhnout sval. Není to proto, že by byl ve vašem systému nějaký problém, ale protože se něco stalo ve vašem vnitřním světě. Někdo na vás vědomě a cíleně namířil velmi silné nebožské myšlenky, aniž jste si toho byli vědomi. Vzhledem k tomu, že celá vaše bytost nebyla energetizovaná nebo dynamická, nemohlo se vaše tělo bránit a byli jste napadeni. Mnohokrát, mnohokrát trpíte něčím, o čem si myslíte, že je tělesnou indispozicí, která se z ničeho nic objeví. Ale není to tělesná indispozice; někdo vás napadl. A tato hra se neustále a neustále opakuje.

Abych se vrátil k vaší otázce o Mistrových Božsky se usmívajících očích: tyto Božsky se usmívající oči jsem ukázal mnohokrát, a nejsou podvodem. Přijde doba, kdy úplně každý můj žák uvidí pravdu, o které mluvím, ať již mne nyní bere vážně nebo ne. Čím výše vystoupáte, tím jasnější bude, kdo jsem, a tím větší budete mít víru, lásku a oddanost. A obráceně, čím hlouběji klesnete, tím zmatenější budete. Ale až zasvitne den vaší realizace Boha, někdo přijde, a tuto realizaci vám dá. V tomto okamžiku neuvidíte zcela neznámou tvář a tělo; ne, přijde tato má tvář a toto moje tělo! Ale toto se týká jen nejbližších žáků; nemohu to udělat pro všechny.

Až zemřeme, uvidíme tě?

Sri Chinmoy: Když moji nejbližší žáci opustí tělo, budou mě schopni vidět v tomto těle — v této podobě, s touto tváří. Nebo mohu poslat některého z mých zástupců, z mých vnitřních bytostí, která na sebe vezme mou tvář, oči, všechno, co je mého. Tehdy můžete pronášet slovo „Supreme“, ale zjeví se před vámi toto tělo, tato tvář a tato forma, neboť mě posílá Nejvyšší. Můj Nevyšší je „Supreme“ a váš Nejvyšší je „Supreme“. Ale ve vaší hodince, pokud se opravdu upřímně modlíte k Nejvyššímu, buď aby vás vyléčil, nebo si vás vzal k Sobě nazpět, uvidíte tuto tvář a tělo. Ať již ve sportovním nebo v indickém oblečení nebo v mých šortkách, ale budete mě muset vidět.

Někteří z mých žáků již zemřeli. Přijdou-li za vámi ve vašich snech, můžete se jich zeptat: „Přišel Guru? Přišel Guru a vzal si tě?“ Ujišťuji vás, že Guru přišel, i když na fyzické úrovni možná právě hrál tenis. Mám mnoho vnitřních bytostí a ujišťuji vás, že jedna z nich na sebe vzala mou podobu a přenesla onu osobu z tohoto světa do druhého světa. Musím ale znovu opakovat, že tato zkušenost není pro každého.

V každém případě, když někdo zemře, Nejvyšší posílá pokaždé své posly. Můžete je nazývat anděly. Někdy přichází mnoho bytostí. Někdy na sebe ze soucitnosti berou formu někoho drahého od odcházející bytosti — ať je to jeho otec, matka, bratr, sestra, manžel nebo manželka. Jejich nejdražší se nemusí zdaleka nacházet v nebi, on nebo ona si již mohli vzít novou inkarnaci v Austrálii nebo Africe. Ale pokud odcházející osoba při přechodu do jiného světa velice upřímně pláče a bojí se smrti, bytosti, které poslal Nejvyšší, si mohou vzít přesně stejnou tvář a tělo její matky nebo otce nebo někoho, kdo jí byl velice blízký. Jestliže osoba, která opouští tento svět, vidí, že si ji přišla někam odvést její matka, jak by se mohla bát? Ucítí, že odchází do velmi bezpečného místa a nepoleká se.

Jestli je pro někoho těžké usilovat o Nejvyššího, o Supreme, bude lepší o Nejvyššího usilovat neupřímně, nebo usilovat upřímně o přechodný cíl?

Sri Chinmoy: Přechodný cíl je pro ty, kteří nepřijali duchovní život, pro ty, kteří jsou polapeni obyčejným životem. Protože musí myslet na své děti, na manžele a manželky, na svůj pozemský život, nacházejí se již na nižší úrovni. Když neexistuje aspirace, když někdo nevlastní vnitřní potřebu vyšplhat se na horu, bude pochopitelně spokojen s vystoupením na kopec. Ale jakmile někdo začne aspirovat a přijme duchovní život, musí být jeho cíl ten Nejvyšší. Pro upřímné hledající nemůže existovat přechodný cíl.

Neupřímní hledající mohou mít přechodný cíl. Ale pro ty, kteří chtějí být opravdovými nástroji Boha, pro ty, kteří mají vnitřní odvahu říct: „Přišel jsem na tento svět, abych potěšil Boha Jeho vlastním Způsobem.“ neexistuje přechodný cíl. Musí vystupovat na tu nejvyšší větev stromu života aspirace. Po vyšplhání několika metrů mohou uklouznout a spadnout dolů; mohou padat znovu a znovu. Ale jejich cíl bude vždy Nejvyšší.

Jakmile jednou začneme dělat kompromisy našemu vnějšímu životu, je náš duchovní život skončen. Jestliže si myslíme, že se můžeme plně zaobírat vnějším nebo společenským životem, jen klameme sami sebe. Vnější život nám začne vládnout dříve, než to poznáme, a náš vnitřní život skončí. Jakmile budeme postrádat opravdovost v duchovním životě, jsme ztraceni. Nejprve můžeme říci Bohu: „Budu Tě uspokojovat na padesát procent a Ty mě uspokojíš také na padesát procent.“ Ale časem řekneme: „Bože, ty mne uspokojuješ na devadesát procent, protože jsem tak slabý.“ A nakonec bude tvůj vzkaz znít: „Bože, jsem tak zbytečný! Musíš mne uspokojovat na devadesát devět procent!“ A potom je hra u konce. Pokud můžeme být spokojeni pouze s jedním procentem spojení s naším vnitřním životem, s naším Zdrojem, pak je náš život naprostým neúspěchem.

V den, kdy jsme přijali duchovní život, jsme dychtivě doufali v dosažení Nejvyššího. Nikdo nepřišel na duchovní cestu s představou: „Bude mi stačit, když získám trochu radosti, nebo se zbavím své žárlivosti a pochybností.“ Ne, každý přišel s dychtivostí, s vnitřním nutkáním a připraven se stát naprosto božskou osobou. Ve zvláštních případech mohli někteří lidé přijít na cestu jenom proto, aby zjistili, jak Nejvyšší vypadá, a viděli, jaký druh květin má a jestli tyto květiny jsou skutečně krásné a voňavé. Ale ve většině případů se žáci připojili na cestu, aby dosáhli Nejvyššího, což znamená uspokojit Boha Jeho vlastním Způsobem — láskou, oddaností a odevzdáním. Když je toto naším cílem, potom vnitřně musíme vystoupit na tu nejvyšší horu. Problém tkví v tom, že chytře a záměrně na náš cíl zapomínáme.

Je pravdou, že výška každého nemusí být stejná, ale snaha každého stejná být může. Jeden žák má kapacitu jít s Mistrem pouze jednu míli, zatímco jiný může běžet s Mistrem maraton. Ale zároveň s kapacitou hrají největší důležitost také připravenost a dychtivost. Pokud někdo nemá stejnou kapacitu jako někdo jiný, bude Bůh brát v úvahu také jeho ochotu. Vidí-li Bůh upřímnou ochotu, zvýší ihned kapacitu oné osoby. Takže mnoho lidí uběhlo denně pouze dvě míle a potom dokončili maraton. Je to zásluhou jejich dychtivosti. Než jsem uběhl maraton, běhal jsem nanejvýš tři nebo čtyři míle. Ale moje dychtivost mne donesla k mému cíli.

Jak můžeme dosáhnout větší disciplíny?

Sri Chinmoy: Byla doba, asi před dvaceti, nebo dvaceti pěti lety, kdy po dobu několika měsíců někteří z mých žáků dělali všechno správně, všechno dobře, všechno pozitivně, od rána do večera. Proč? Protože byli disciplinovaní! Vstávali v šest hodin každé ráno, aby se modlili a meditovali a trávili své večery duchovními aktivitami. Tehdy jim šlo pouze o jejich vnitřní život. Říkali: „Nebudu se scházet s nebožskými osobami! Nebudu se vyžívat v radovánkách nevědomosti!“ Protože vedli disciplinovaný život, jejich láska, oddanost a odevzdání Bohu se staly velice silnými.

Ale po létech se stali nedbalými a bezstarostnými. Přestali si vážit disciplinovaného života a toho co jim mohl nabídnout. Jak běžel čas, vnější život se stal nekonečně důležitějším než jejich život vnitřní. Postupně se jejich láska, oddanost a odevzdanost zmenšily a opustily je. Nyní věří, že je láska, oddanost a odevzdanost pryč, a že jsou věcí minulosti. Ve většině případů se vzdali; cítí, že není možné tyto kvality znovu získat, nebo cítí, že jich nejsou hodni. Říkají, že buď na duchovním životě nic není, nebo že je příliš těžký.

Jak můžeš získat zpět své ztracené vnitřní bohatství? Když si vzpomeneš, kolik radosti a zadostiučinění ti dalo. Když si vedl disciplinovaný život, a tvoje láska, oddanost a odevzdání byly silné, cítil jsi nekonečně více radosti a uspokojení, než máš nyní. V té době v tobě cosi burácelo. Pociťoval jsi něco dětského. Celá tvoje existence byla jako květina. Ne že bys stál naproti květině, ale ty sám ses stal tou nejkrásnější květinou. V každém okamžiku jsi mířil nahoru, výše, nejvýše. Do tvé mysli, srdce a do tvého života pronikaly neustále dobré myšlenky.

Můžeš-li znovu ocenit co nejupřímněji radost, kterou si získal ze své disciplíny, získáš zpět onen způsob života. Jestliže oceňuješ chuť manga, které jsi snědl, uděláš všechno proto, abys toto uspokojení získal znovu. Půjdeš do jednoho a do druhého obchodu a budeš se ptát: „Máte mango, máte mango, máte mango?“ A bude-li tvoje volání upřímné, Bůh je nucen ti dát věc, pro kterou pláčeš. Když sis vážil svého disciplinovaného života, Bůh ti dal příležitost a nezbytnost jej dosáhnout. Jestliže si jej znovu budeš upřímně vážit, Bůh ti dá příležitost jej znovu nabýt, spolu s radostí, přesvědčením a jistotou, které ti nabízí.

Jaký je tvůj vnitřní pocit o městě Filadelfii?

Sri Chinmoy: Pro mne je Filadelfie hlavním městem USA. Z duchovního pohledu není hlavním městem Ameriky Washington, ale Filadelfie. Její samotné jméno je rozeznělý zvon, což je na straně jedné uklidňující a zároveň osvěcující a naplňující. Jakmile slyším slovo „Filadelfie“, ať je již říká kdokoli, slyším zvony — jako Ind gong chrámu srdce nebo Američan kostelní vyzvánění. Filadelfie je pro mne vždy nositelkou Boží Skutečnosti.

* Část V

SCA 340-345. Sri Chinmoy měl následující konverzaci s Akuli v Annam Brahma 11. května 1996, den po jejích narozeninách

Zeptej se mne prosím na dvě otázky

Sri Chinmoy: Zeptej se mne prosím dvě otázky. Tu první zodpovím za veškeré výrazy, které si mi dala pro inspiraci v mé poezii. Od počátku stvoření jsi mi dala nejvíce výrazů. Nikdo se ti nemůže přiblížit. A tu další otázku ti zodpovím, protože děláš ten nejlahodnější salát. Takže máš dvě otázky.

Když má nějaká osoba velice silný povahový rys, má to něco společného s duší? Když je například někdo tvrdohlavý, nebo má nějakou unikátní kvalitu, jaké to má spojení s duší?

Sri Chinmoy: Tvrdohlavost pochází většinou z vitálna. Vitálno je velice tvrdohlavé a mysl je neohebná. Ale jakékoli dobré kvality pocházejí pouze z duše. Z duše je dostává srdce, vitálno, mysl a tělo. Srdce dostává mnohem více než mysl. Někdy vitálno příjme také více než mysl. Tělo získává alespoň trochu světla. Tělo je jako indický potah tažený voly. Vždy chce odpočívat; jeho nejdražším přítelem je letargie. Jestliže se vitálno stane dynamickým, potom tlačí nebo táhne tělo, a tak tělo něco dělá. Tělo se stává božským pouze tehdy, když mu to vitálno přikazuje jako vojenský velitel. Stane-li se srdce silné, pak srdce může také inspirovat tělo.

Takže veškeré božské kvality, které vyjadřujete ve svém životě a jeho prostřednictvím, pocházejí určitě od duše. Někdy může být některá výjimečně dobrá kvalita vyjádřena na mnoha úrovních. Dobrá kvalita se může projevit na psychické úrovni, na mentální úrovni, na vitální úrovni nebo na fyzické úrovni. Oddanost může být například vyjádřena prostřednictvím srdce, mysli, vitálna i těla. Když se božská kvalita, která sestupuje seshora nebo přichází z duše, projevuje na všech úrovních — fyzické, vitální, mentální a psychické — potom se hledající stává opravdu vynikajícím.

Špatné kvality existují také. Ale pocházejí z mysli, vitálna nebo z fyzického. Například nečistota nepochází z duše, ani dokonce ze srdce. Ale pokud vnikne do srdce z vitálna a mysli příliš mnoho nečistoty, pak chudák srdce projeví také nějakou nečistotu. Pak přijde duše a snaží se srdce zachránit, protože cítí, že srdce je od přírody dobré. A tak duše vloží do srdce světlo a srdce očistí. Protože jsou mysl a vitálno často velmi zlé, je duše zklamána nebo se na ně zlobí, a nechává je, aby si daly na čas. Ale se srdcem to nedělá, protože chová k srdci obrovskou lásku, zájem a soucit — daleko větší než k mysli, vitálnu a k tělu.

Další otázka je otázka ze zvědavosti.

Sri Chinmoy: Vzpomeň si na mou historku o tom, jak je zvědavost dobrá. Díky zvědavosti šel zloděj uvidět princeznu, jak se vdává. Jeho zvědavost byla chycena, a on se stal svatým.

Četla jsem knihu o Dalajlámovi a chtěla bych vědět, jestli jsem měla nějaké spojení s Tibetem?

Sri Chinmoy: Proč musíš znát svou minulost? Minulost je prach. Realizovala jsi Boha ve svých minulých inkarnacích? Tvým cílem je realizace Boha. Jestliže ti tvá minulost neumožnila Boha realizovat, tak co je na ní dobrého? Hloupá zvědavost je k ničemu. Někdy začneme zvědavostí, potom vstoupíme do skutečné duchovnosti. Později se stane jedna ze dvou věcí: buď zklamání, které je destrukcí; nebo květy naděje, které se stávají krásnými, krásnějšími, nejkrásnějšími. Nakonec uvidíme skutečnost a potom získáváme skutečné uspokojení.

Co se tě ptá moje duše?

Sri Chinmoy: Proč musíš myslet na duši v tomto stádiu tvého duchovního vývoje? Neustále a věčně máš mne, a proto nemusíš myslet na svou duši. Já se o ni postarám. Mysli pouze na Nejvyššího a modli se pouze k Nejvyššímu. V tomto okamžiku nemůžeš svoji duši vidět. Pouze Bůh ví, kdy jí budeš moci uvidět. Ale vidíš mne. Jestliže ve mne věříš, budu schopen tě vzít přímo k Nejvyššímu Absolutnu. Uvidíš-li někdy, jak tvoje duše medituje na mou transcendentální fotografii, řekneš: „Proč musíme cokoli dělat, dokud máme tuto fotografii?“ Čím výše a hlouběji půjdeš, tím více si budeš cenit mé transcendentální fotografie.

Existuje něco, co bychom mohli udělat, abychom vytvořili harmonii? Dal jsi nám tolik odpovědí. Existuje ještě nějaká jiná, kterou bys nám mohl dát?

Sri Chinmoy: Kdo by chtěl žít ve sklepě, když může být v nejvyšším poschodí? Na fyzické úrovni může mít budova bůhví kolik pater, ale existuje vždy nějaký sklep. Z duchovního pohledu používám termín „hlubinná propast“. Když nevlastníme harmonii, setrváváme v hlubinné propasti. Je to samá temnota, kvílení, boj, zápasení, škrcení, boxování a kopance!

Nedostatek harmonie přichází, když cítím, že umím udělat něco lépe než ty. Nedostatek harmonie je píseň a tanec nadřazenosti. Vzhledem k tomu, že se každý cítí nadřazeným, vchází disharmonie v každém okamžiku do našich životů. Co je ale tento pocit nadřazenosti jiného, než chytře vyjádřený pocit podřadnosti?

Je to pouze proto, že jsme tak podřadní Bohu, že na něm neustále hledáme vinu. Říkáme: „Vím to lépe než Bůh! Bůh nerozumí mé situaci! Bůh nevidí, když dělám něco dobrého; vidí jen to špatné!“ A takto stále kritizujeme Boha. Když je někdo skutečně nadřazený, je pod jeho důstojnost sejít dolů a hádat se s ostatními. Bůh je nám nekonečně nadřazený a sestupuje k nám snad, aby s námi bojoval? Ne!

Když se děti hádají se svou matkou, matka se chová, jako by nic nevěděla. Dítě může chodit teprve do prvního stupně školy nebo na střední školu, a matka má třeba nejvyšší univerzitní diplom. Přesto si dítě myslí, že ví více než ona, a říká matce všemožné hlouposti. Uvnitř matka pláče a modlí se k Bohu, aby dítě osvítil, ale navenek říká: „Ó, máš pravdu; jsem tak hloupá. Já se od tebe učím“.

Podobně, i když víme, že ten a ten nemá absolutně pravdu, musíme být moudrými a mlčet. Jednou tato osoba uvidí světlo. Ale když budeme celou dobu bojovat a budeme se hádat, pouze narušíme naše jemné nervy, kterých je nám tolik třeba na duchovní cestě. Takže jestliže použijeme svou moudrost, automaticky přijde naše „sebezapření“. Sebezapření je nejsnadnější cesta, jak dosáhnout harmonie. Jednu věc, kterou můžeme dělat, je cvičit džapu opakováním: „Sebezapření, sebezapření, sebezapření…“ Budeme-li cvičit tuto džapu, půjdeme po sluncem ozářené cestě a dosáhneme našeho cíle.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 8, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_8