Jestliže si nepřejete, aby si na vás vaše duše stěžovala, musíte běžet velice rychle ve vašem životě lásky, oddanosti a odevzdání. Láska, oddanost a odevzdání jsou jako závod na sto metrů. Řekněme, že prvních 30 metrů se jedná o lásku, dalších třicet o oddanost a poslední část je odevzdání. Většina běžců stovky zvyšuje svou rychlost v prvních třiceti metrech. Někteří mají velice rychlý start a někteří mají pomalý. Jiní si vedou dobře do šedesáti nebo sedmdesáti metrů — do lásky a odevzdání. Ale co se týče odevzdanosti, poslední části závodu, opouští je jejich veškerá energie a rychlost. Jiní lidé jsou rychlí od začátku do konce. Pokud běžíte závod na 100m, ať již běžíte seberychleji určitou část, musíte dokončit celou vzdálenost — lásku, oddanost i odevzdání.
Některým lidem trvá několik let, než jsou schopni dobře běžet. Jiní běží dobře prvních pět nebo deset let a potom se něco pokazí. Ale po určité době se jim navrátí jejich bývalá rychlost. Ale ať už běžíte jakkoli dobře, pokud se chcete stát vítězem, musíte prožívat lásku, oddanost a odevzdanost každý den. Některý den bude první část závodu uspokojující, ale druhá už ne tolik. Jiný den tomu bude naopak. Budou dny, kdy poběžíte všechny tři části závodu nejvyšším tempem, a povede se vám od začátku do konce. Neexistuje žádný z mých žáků, který by nikdy nepocítil lásku, oddanost a odevzdanost ve své nejplnější kapacitě. Ten den jste byli zcela odlišnými osobami. Když ale vyšla do popředí mysl, neocenili jste svá dosažení, a tak se snížila vaše rychlost a dychtivost. Ale pokud budete moci setrvat po celou dobu v duši, poběžíte vždy nejrychleji a vaše duše nebude mít žádné stížnosti — bude mít pouze tu nejvyšší radost. Mnoho lidí bohužel běželo rychle za mlada, ale potom, když žili duchovním životem patnáct nebo dvacet let, se jejich rychlost velice snížila. To se dá očekávat při závodech ve vnějším světě vzhledem ke stárnutí fyzického těla, ale nemělo by se to dít v závodě vnitřním: tam neexistuje žádné omezení. Vzhledem k tomu, že se jedná o věčnost, musíte se snažit zvyšovat v každém okamžiku svou kapacitu. Ať už si myslíte, že je vám 22 nebo 50 nebo 90, záleží to pouze na vás. Počítá to pouze vaše mysl. Vaše duše tento druh pozemského počítání nezná. Vaše duše vidí jen to, jak rychle jste ochotni a připraveni jít, a to závisí zcela na tom, jak jste z ní schopni přijímat světlo.Ale intenzita a hloubka blaženosti, kterou získáváme z radostné odevzdanosti, není stejná, jako když je to naše nepodmíněná odevzdanost. Nepodmíněná odevzdanost, i kdyby trvala pouze minutu, přináší tu nejsladší radost. Nemluvím zde o myšlence odevzdanosti, nýbrž o činu odevzdanosti. Když se něčemu určitému nepodmíněně odevzdáme, budeme na to během následujících dnů velice pyšní. Když se odevzdáme na několik minut, budeme těmi nejšťastnějšími a nejpyšnějšími osobami.
Každý z mých žáků se nepodmíněně odevzdal Boží Vůli po dobu několika minut nebo hodinu, alespoň jednou v jeho životě. Ale pochybuj, že jste to prováděli po dobu jednoho celého dne. Je to pro vás nyní ještě nemožné; zhruba po dvou hodinách se to pokazí.Existuje další věc, kterou můžeš udělat. Během let ses naučil velmi mnoho z mé tvorby srdcem. Jestliže ti nějaká věta z nějaké mé básně z určité knihy udělala obrovskou radost, opakuj si ji desetkrát nebo dvacetkrát předtím, než se začneš učit určitou píseň. Budeš se skutečně radovat ze své schopnosti si zapamatovat.
Když cítíš, že ses dobře naučil jednu stránku, můžeš ji třikrát recitovat, místo abys ji zpíval. Ze své recitace získáš daleko větší sílu. Mysl ti řekne: „Proč bych měl recitovat třikrát něco, co jsem se již naučil zpaměti?“ My ale musíme pýchu mysli zlomit. Na straně jedné, není mysl schopná se píseň naučit. Na straně druhé si myslí, že když se něco naučila, je pod její důstojnost to znovu opakovat. Takže musíš rozbít její pýchu na kousky a potom použít srdce. V tom okamžiku pociťuj, že se píseň učíš proto, že se ti líbí, a ne proto, že musíš.
Další věc, kterou můžeš udělat je, že se budeš modlit k Nejvyššímu po dobu několika minut, aby ti dal schopnost se naučit píseň rychleji než normálně. Na tom není nic špatného. Když jsem byl student, vlastnil jsem velice silnou a mocnou paměť a mnoho knih jsem se učil nazpaměť.
Moji učitelé tomu nemohli uvěřit, ale bylo to všechno díky mému životu modlitby. Opakoval jsem tisíckrát a tisíckrát mantru pro Sarasvatí, která je bohyní učení. Ve vašem případě se nemusíte učit sanskrtské verše. Pouze opakujte: Supreme, Supreme, Supreme.Jindy si pouze trénuji trpělivost doufaje, že dotyčný jedinec po pěti, nebo deseti minutách obdrží špetku mého světla. Nakonec se budu usmívat, ale vy nebudete vědět, jestli je to proto, že žák něco přijal, nebo proto, že mu prokazuji soucit, a skrývám svou smutnou tvář.
Neexistuje žádné pravidlo o tom, jak dlouho mi trvá kreslení ptáčků. Může to trvat pouze čtyři vteřiny, protože mají obrovskou vnímavost a po čtyřech vteřinách mne nesmírně uspokojí, nebo mi může trvat mnoho vteřin namalovat jednoho ptáčka, protože ode mne přijímá mnoho světla. Může tedy trvat půl minuty jej nakreslit, ale pokud neexistuje vnímavost, je to zbytečné. Takže duše stejné nejsou. Bohužel, nebo bohudíky, přicházejí některé s více možnostmi. Nebo by se dalo říci, že přicházejí z vyššího nebo nižšího světa. Všechny nepřicházejí ze stejné úrovně.
Po několik dní jsem nyní kreslil mé ptáčky na bílém papíře, ale někdy se stane, že má každý list jinou vnímavost. Řeknete: Bože, jak může mít každý list jinou vnímavost? Vnímavost je pouze uvnitř vědomí ptáčka. Ale není to pravda. I papír může vlastnit vnímavost. Někdy jasně vidím, že nakreslení pouhých šesti ptáčků na jedné stránce stačí a nemusím kreslit dále. Jsem spokojen, protože vjem stránky papíru je dostatečný. Jindy nakreslím dvacet ptáčků, protože vidím, že existuje vyšší vnímavost stránky. Jindy nejsem s vnímavostí stránky spokojen, a tak kreslím a kreslím. Teprve až když nakreslím 20, 30 nebo 40 ptáčků, tak jsem spokojen s tím, co jsem si přál dát té určité stránce.Mysl hraje v našem tělesném zdraví důležitou roli. Lidé se dnes stávají vegetariány, protože zvířata jedí spoustu odpadků. Ale když jíme zeleninu, musíme cítit, že jíme něco velice hmotného a výživného. Mysl musí cítit, že zelenina má v sobě určitou sílu. Když myslíme například na květák nebo na brambory, mysl má pocit čehosi hutného. Ale když myslíme na listovou zeleninu, jako je špenát nebo zelí, v tom okamžiku nepociťuje mysl sílu. Když myslíme na vědomí listu, opouští nás celá naše síla.
Termín 'salát' nám například nikdy nedá pocit síly, ale dnes jí salát každý. Tlustý člověk jí salát, aby zhubl a štíhlý člověk jej jí, aby neztloustl. Ale tlustý člověk přibírá na váze dál. Pokud chceme ze salátu získat co nejvíce výživy, musí z tohoto slova vniknout do mysli ihned myšlenka o jeho plné výživnosti, jeho léčivosti, která vyléčí veškeré nemoci.
I termín 'chléb' má v sobě skutečnou sílu, protože během staletí představoval v mysli něco velice hutného. Totéž platí o rýži. Když vyslovíme slovo 'rýže', je ihned celá naše bytost uspokojena, Když říkáme 'chléb' nebo 'rýže', pociťujeme od hlavy k patě uspokojení. Od hlavy k patě máme pocit, že jsme jedli něco skutečně dobrého. Když řekneme 'chléb s máslem', nepřidává nám slovo máslo nic jiného než tučnost. Ale pokud řekneme 'chléb', je celá naše bytost okamžitě nasycená.Já také doufám, že budu mít takové žáky. Nemluvím pouze o jedincích, kteří jsou dobří, co se týče manifestace. Ne, hovořím o určitých žácích, kteří budou vlastnit tolik lásky, oddanosti a nepodmíněného odevzdání, že se stanou nejvyšším vybraným nástrojem našeho milovaného Pána Nejvyššího.
Jestliže se někteří z mých žáků budou moci stát opravdu dobrými, skutečně dokonalými, nedovedeš si představit, jakou radost mi to udělá. Potom se mohou druzí učit z jejich příkladu, a toto se dá nazývat vnitřním, nebo vnějším učením. Není to totéž jako u mého otce, abych se s nimi rozdělil o svou zodpovědnost. Budu pouze šťasten, že jsem nalezl žáky, kteří mě potěší, sloužíce nepodmíněně Bohu Jeho vlastním Způsobem.Přeji si, aby moji žáci, zaměstnanci OSN, nabídli spontánní krásu květiny, která kvete a vydává denně svou vůni. Každé ráno, když přicházíte do své kanceláře, měli byste položit na oltář Spojených Národů svou vlastní květinu srdce. Jak? Během dvou minut nebo dvou vteřin můžete prostě říci: „Ó Spojené Národy, máte ten nejvyšší cíl. Chci se stát součástí a kouskem tohoto vznešeného cíle.“
Očekávám od vás, že se každý den sjednotíte s tou nejvznešenější vizí Spojených Národů, vizí, která není od generálních sekretářů nebo žádného jiného vysokého úředníka, ale která vznikla v roce 1945. Pracovat ve Spojených Národech je jako být členem nějaké výborné univerzity. Existuje mnoho univerzit, ale když se stanete členem Harvardské Univerzity, Yale, Princetonu, Cambridge nebo Oxfordu, je to zvláštní privilegium. Ideály a vize, které tyto univerzity představují, ostatní univerzity bohužel nevlastní. Nedá se říci, že by ostatní nebyly univerzitami. Ale jejich úroveň nedosáhla úrovně těchto speciálních univerzit. Někdo může namítnout, že si tyto prestižní univerzity neudržely svou úroveň, ale přesto je svět uznává jako ty nejlepší.
Podobně jsou vysoce respektováni někteří duchovní Mistři. V duchovním životě existuje obrovská radost, když se sjednotíme s pravým Mistrem nejvyššího řádu. Když pomyslíte na Pána Krišnu, Pána Buddhu, Ježíše Krista nebo na nějakou jinou velkou světovou duchovní osobnost, budete pociťovat obrovskou radost. Co se týče žijících duchovních Mistrů, pokud se můžete sjednotit s některým, který dosáhl nejvyšší výšky, získáte obrovské uspokojení. Stejně tak žádám své žáky, kteří pracují pro Spojené Národy, aby se sjednotili s těmi nejvyššími ideály Spojených Národů, a sloužili jim jako skutečné boží nástroje.Věci, na které bys měl být hrdý, jsou právě ty, které odhazuješ, protože některý z tvých spolupracovníků by tě mohl zesměšnit nebo by tě tvůj šéf nemusel povýšit. Pokud si nevážíš své vlastní duchovnosti, své vlastní Božskosti, potom neexistuje na Zemi nikdo, kdo by si jich vážil. Protože se bojíš ztráty svého vnějšího bohatství, což se nestane, nevážíš si svého bohatství vnitřního. Tvé vnitřní bohatství je tvůj skutečný poklad, ale ty jej považuješ za pouhé semínko písku.
Svůj vnitřní poklad musíš stále opatrovat. V každém okamžiku musíš být aspirujícím voláním svého srdce a osvěcujícím úsměvem své duše. Každou vteřinu musíš dovolit svému vnitřnímu volání, aby tě vedlo, řídilo tě, tvarovalo tě a utvářelo. Tvoje hromadící se volání srdce si přeje vystoupit do těch největších výšin, ale kvůli svému vnějšímu úspěchu a pohodlí ničíš jeho vzlet. Obětuješ a umlčuješ své vnitřní volání, nebo jej poléváš studenou vodou. Tvé vnitřní volání je jako žebřík, který tě povede vzhůru, výše a výše. Ale ty jej nevyužíváš. To je ta nejhorší chyba, které budeš litovat do konce svého života!Neříkám ti, aby tě nepovýšili. Říkám ti, buď povýšen — za tvrdou práci. Tvé nadřízené bys měl určitě uspokojovat, ale pouze tak, jak to ty cítíš. Pokud máš být dochvilný, buď dochvilným. Pokud máš být pozorný, buď pozorným. Jestli se máš na něco soustředit, abys to udělal v termínu, udělej to. Existuje tolik základních věcí, které musíš dělat. Ale nesmíš se zříci vnitřního života proto, abys naplnil svůj vnější život.
Ve skutečnosti bys mohl nekonečně více pomoci svým nadřízeným tím, že projevíš svou vlastní Božskost. Každý z mých žáků vlastní a ztělesňuje mnoho božských kvalit, které přicházejí od Nejvyššího. On doufá, že se pomocí těchto kvalit skrze tebe a v tobě projeví. Musíš Mu být za tyto kvality nesmírně, nesmírně vděčný, a používat je božským způsobem. Pokud jsi schopen projevit tyto kvality ve své práci, pokud jsi schopen je nabídnout prostřednictvím své práce, budeš schopen pomoci a uspokojit své kolegy a nadřízené nekonečně více, než jsi schopen jim pomoci a uspokojit je nyní. Potom namísto toho, abys byl v jejich očích dobrým zaměstnancem, budeš zaměstnancem super, super vynikajícím.
Nyní jim nabízíš pouze svou chytrost, ale tvé božské kvality jim nedáváš, protože cítíš, že by ti neporozuměli. Cítíš, že ostatní budou považovat tvé božské kvality za bláznovství nebo hloupost a budou je brát jako vtip. Ale když necháš své kolegy a nadřízené, aby viděli tvou Božskost, pronikne to ihned do jejich srdcí. Uvidí-li v tobě světlo, když se dotýkáš stránky papíru nebo když k nim promlouváš, uvidí-li v tvé tváři krásnou květinu a krásnou záři ve tvých očích a pohybech, proniknou tyto kvality do jejich srdcí.Máš-li správný postoj k tělesné přítomnosti svého Mistra, budeš z ní moci získat ty největší výhody. Jinak může být tvoje mysl lstivá. Uvidíš mě, jak kulhám, a tvá pochybující mysl ti řekne: „Nemůže ani chodit, tak jak by mě mohl ochraňovat“. Ale pokud tvé aspirující srdce vystoupí do popředí, řekne: „I když můj Guru nemůže z nějakého vnitřního či vnějšího důvodu chodit, vím, že je sjednocen s Nejvyšším a mám v něho tu nejvyšší víru“.
Výhoda přijet do New Yorku a vidět mě tkví v tom, že ti pomůže obnovit tvou inspiraci a aspiraci. Nepochybně jsou dva týdny během oslav v dubnu a v srpnu, kdy sem přijíždíš, jako jejich nové načerpání. Mnoho lidí sem přichází prakticky bez inspirace, ale odcházejí s novou inspirací a novou aspirací.Potom se podívej na svou tvář-květinu v zrcadle. Když se budeš na květinu láskyplně dívat několik vteřin, nemůžeš mít nebožské myšlenky. Když vchází do tvé mysli krása a vůně květiny, nemůžeš myslet na nebožské věci. Takže mysli vždy na onu květinu. Existují také jiné způsoby, jak dosáhnout čistoty, ale tento je nejjednodušší.
Nečistota nemá svůj původ uvnitř tebe; přichází zvenčí — z nebožského vědomí vnějšího světa. Začíná při nádechu. Naše nečistota nezačíná pod pupkem; začíná v nose, když se nadechuješ a pak sestupuje dolů. Takže když se nadechuješ, musíš cítit, že je to květina, kterou vdechuješ; musíš cítit, že krása a vůně květiny je to jediné, co do tebe vchází.Během mnoha let jsem napsat hodně básní a písní o lásce srdce, oddanosti a odevzdání se, o odpuštění a vděčnosti, abych nabídl světu inspiraci a aspiraci. Můžete-li se ztotožnit s mými písněmi, s mými knihami, mojí aspirací a mojí realizací, stanou se všechny vašimi vlastními. Pokud ale chcete skládat písně, je to v pořádku. Pokud cítíte, že to zvýší vaši aspiraci, pak to určitě udělejte. Ale pokud nemáte schopnosti skládat, neciťte se špatně. Pro váš duchovní pokrok to není vůbec nutné, vzhledem k tomu, že můžete získat stejnou inspiraci a aspiraci, když se ztotožníte se spisovatelem a skladatelem ve mně.
I když je Bůh nekonečný, nesmrtelný a věčný, vzhledem k mé lásce k Němu Jej mohu považovat za svého vlastního, zcela vlastního. Stejně tak, když zpíváš některou z mých písní co nejoduševněleji, když cítíš, že se tato píseň stala součástí tvého života, když pociťuješ, že každý tvůj dech je uvnitř oné písně, jak bys ji nemohl považovat za svou vlastní? Nikdy neřeknu: „Kradeš živoucí dech mé písně“. Naopak, budu velice šťasten, pokud budeš považovat mé písně za své vlastní.
Během včerejšího Mírového Koncertu jsem snesl shůry určité světlo, mír a blaženost. Když jsem meditoval, tyto božské skutečnosti mě naprosto rozechvívaly. Pokud někdo obdrží pouhou kapku tohoto bohatství, budu tou nejšťastnější osobou. Stvořitel není Sri Chinmoy, ale Nejvyšší ve mně. Takže jestliže On se se mnou dělí o svou Inspiraci, Aspiraci a Realizaci, proč bych se já o ně nemohl podělit s vámi? Je to jako když se podělíme o mango. Mohu-li se s vámi podělit o mango, má radost se zvětší. Nejvyšší mi dal ta nejlahodnější manga a požádal mne, abych se o ně podělil se světem. I když to byl Nejvyšší, kdo mi je daroval, dělám si na ně nárok jako na své vlastní. Vzhledem k mému pocitu jednoty s Ním necítím, že jsem získal tyto božské skutečnosti od třetí osoby.
Někteří duchovní Mistři radí svým žákům, aby vyjádřili svou kreativitu. Říkají: „Když něco stvoříš, naučíš se něco o kreativním procesu a budeš spokojenější“. Je to teorie o tom, že pokud dosáhneš něčeho prostřednictvím potu tváře, budeš si toho více vážit. Musíš-li si vydělat své vlastní peníze, pak si uvědomíš, jak je to obtížné, a budeš pak moudřejší v tom, jak je použít. Ale existuje také jiná teorie: jestliže ti tvůj otec dá vnitřní bohatství, potom můžeš ze svého duchovního života — ze své meditace a aspirace — také získat moudrost, jak jej správně použít.Někteří lidé přicházejí jen proto, aby se pobavili; baví je plakátovat a dělat podobný druh práce. Ale když se na ně podívám, vidím, že z duchovního pohledu pouze ztrácejí cenný čas. Slouží Nejvyššímu prostřednictvím svého Gurua, a za to jsem jim vděčen. Ale mám-li být upřímný, musím říci, že se jejich vědomí nezvyšuje. Nezískávají duchovně nic, protože ve svých srdcích postrádají intenzivní upřímnost a oddanost.
Pokaždé když lepíte plakát, musíte v něm vidět dvacet nebo padesát tváří. Za každým plakátem musíte vidět padesát srdcí volajících po světle těch lidí, kteří tento plakát uvidí. Ale mnoho z vás pracuje pouze mechanicky. Když pracuje někdo v Indii čtyři hodiny, dostane pouze pár rupií. V mém případě vám nedávám peníze; dávám vám svou lásku, svou náklonnost, své požehnání. Ale ve svém srdci srdcí s vámi není tento Indický Mistr spokojen, protože jste ve svém srdci neměli intenzivní upřímnost. Nepracovali jste s čistým srdcem, dušeplně, oddaně a láskyplně.
Existuje spousta jiných věcí, kterých si také všímám. Vidím, kolik čistoty si nesete uvnitř své mysli, uvnitř svého vitálna a uvnitř svého srdce. Pokud například ve vaší mysli neexistuje čistota, jestliže si vaše mysl myslí, že někde jinde má někdo jiný lepší práci než vy, nebo že je blíže Mistrovi než vy, pak jste skončili. Také vaše inspirace musí být čistější. Mnohdy, když jste inspirováni něco udělat, je vaše inspirace těžká — naplněná nedbalostí, lhostejností a nezájmem. Je tam alespoň inspirace, ale uvnitř inspirace se musí také nacházet cílená dychtivost. Zde znovu vidím, kolik si s sebou nesete nejistoty. Když pracujete, mnozí z vás si myslí: „Možná že si Guru váží toho a toho více než mne.“ Koho si myslíte, že oklamete? Mne neoklamete; pouze mi zlámete srdce.
Shůry přišlo Poselství, že 7,000 nebo 10,000 nebo 13,000 duší vnitřně pláče po druhu světla, které můžeme nabídnout na Mírovém Koncertu. Boží Hodina uhodila. Ale nástroje, které jsem dostal, nejsou duchovně nebo vnitřně připraveny a dychtivé. Já jsem bohužel žebrákem a žebráci si nemohou vybírat. Božské ve mně je hladové a božské ve vás je také hladové. Ale božské v nás obou je syceno tak málo, že náš hlad není utišen. Jak dlouho bude ještě svět setrvávat v tomto druhu neinspirujícího vědomí?
Je to jako indická povídka o králi, který žádá své poddané, aby naplnili studnu mlékem. Každý z nich si řekne: „Když tam dám vodu místo mléka, nic se nestane! Ostatní tam dají mléko a král si toho nevšimne.“ Takže nakonec tam nenaleje mléko nikdo. Nikdy to nejsi ty, ale někdo jiný, kdo musí udělat tu správnou věc. Ale ten někdo jiný neexistuje. Každý pracovník je jako okvětní lístek. Každý lístek je zodpovědný pouze za svou vlastní krásu; není zodpovědný za všechny okvětní lístky. Ale k tomu, aby květina měla krásu a vůni, musí být všechny lístky krásné a voňavé. Takže, když se každý z nich bude snažit mít potřebnou čistotu, krásu a vůni, bude květina dokonalá.
Tyto věci jsou potřeba k tomu, aby mohl být snesen shůry mír způsobem, jakým si to přejeme. Ostatní mohou přivést tisíce lidí svým vlastním způsobem, ale toto není pro mír. Jazzový muzikant, nebo někdo podobný, mohou dát dohromady tisíce a tisíce lidí, ale jejich standard je naprosto rozdílný od našeho. Mohou být úspěšní, protože pracují na určité úrovni vědomí, kdežto my si přejeme zavést mír a Božskost na úrovni jiné.Než poznáme nějaký předmět, nevíme, co představuje. To je ve skutečnosti důvod, proč jej studujeme. V případě Realizace Boha studujeme tento předmět prostřednictvím naší modlitby, meditace a dalších disciplín. Je to ten nejtěžší předmět, ale kdokoli, kdo se modlí a medituje upřímně, nebo dokonce i neupřímně, studuje předmět realizace Boha. K dosažení ovoce našeho vnějšího studia, řekněme doktorátu, trvá mnoho let. Krok po kroku postupujeme od školky k univerzitě. V duchovním životě začínáme modlitbou a meditací. Potom se ponoříme dovnitř a pokračujeme kontemplací, a nakonec jednoho dne dokončíme svou cestu. A když svou vnitřní cestu dokončíme, s velkým překvapením zjistíme, že jsme na počátku cesty nové. V duchovním životě je vše zcela nový začátek. Je to jako objevování překrásné zahrady. Cítíme, že nemůže existovat žádná krásnější, ale Bůh říká: „Nikoli, existuje zahrada nekonečně krásnější než tato.“
Před realizací Boha můžeme mít pouze velice matnou představu o tom, kdo a co Bůh je. Je to pouze až po realizaci Boha, kdy se pro nás stává Bůh naprosto živou skutečností. Tehdy se stává Univerzální Vědomí naším; vědomě se stáváme jeho částí a součástí. Pokud si to přejeme, můžeme vědět, co se děje kdekoli ve vesmíru. Existují také tisíce věcí, které dělá osoba, která realizovala Boha, a co normální lidé dělat nemohou. Před realizací Boha jsem dělal možná pět nebo šest věcí denně. Nyní neexistuje jediný den, abych nedělal tisíce věcí ve vnitřním světě. Platí to pro všechny duchovní Mistry, kteří realizovali Boha. Mistři, kteří realizovali Boha, mohou vykonávat všechny tyto věci, neboť nepoužívají svou mysl. S naší myslí můžeme dělat v jeden okamžik jen jednu věc. Mysl může pracovat velice rychle; může vyřešit jednu, dvě nebo tři věci velice rychle. Ale nemůže dělat dvě věci najednou, zatímco duše, která realizovala Boha, může vykonávat mnoho, mnoho věcí souběžně.
Realizace Boha znamená jednotu s Boží Vůlí. Než vstoupíme do duchovního života, Boží Vůle nás nezajímá. Děláme to, co si přejeme my. Ale jakmile vstoupíme do duchovního života, snažíme se v každém okamžiku vědět, co je Boží Vůlí. Když začneme praktikovat duchovnost, Bůh nepřijde a nestoupne si před nás, aby nám řekl, co si přeje. Ale uvnitř nás existuje vždy někdo, kdo nám říká tu správnou věc, a vyzývá nás, abychom správnou věc udělali, a to je Bůh. Během našich modliteb a meditací nám naše duše nebo Nejvyšší vnitřně říkají, co má být vykonáno. Jestli to uděláme, jdeme směrem ke světlu, ale jestli neposloucháme, procházíme se v temnotě.
Pokud má hledající štěstí, pošle mu Bůh svého zástupce, aby mu objasnil Jeho Vůli, a tímto zástupcem je tvůj duchovní Mistr. Žák může říci: „Kdyby přede mnou stál samotný Bůh, dal by mi možná jiné Poselství.“ Nebo si může myslet: „Tento Mistr mne neuspokojuje, nenaplňuje mé touhy. Možná, že Bůh Sám neslyší mé modlitby nebo neví, jaké mé touhy jsou.“ Žák může klamat sám sebe mnoha způsoby, oddělujíce Boha od svého Mistra a přesvědčujíce sám sebe, že se Bůh nachází někde jinde. Ale pokud je žák duchovně vyspělý, uvidí, že Bůh i Mistr vědí, jaké jsou jeho touhy a pokud je nenaplní, je to proto, že si Bůh nepřeje, aby byly naplněny.
Jestliže žákova aspirace poklesne a začne dělat vnitřně nebo navenek špatné věci, může si myslet: „Ach, Mistr neví, co dělám.“ Ale Mistr to ví, pouze o tom nemluví. Vidí-li Mistr, že žák dělá stále špatnou věc, že neustále kráčí v temnotě, stane se nakonec tichým svědkem; v tichosti bude vše sledovat. Je to jako naši rodiče. Říkají nám, abychom dělali správné věci. Ale když je znovu a znovu neposloucháme, zůstanou zticha a jen nás pozorují.
Chtěl bych vám říci, co se stalo dnes kolem 6:40 hodin ráno. Pět žáků se na mne rozzlobilo, ale nechci říct, kteří to byli. Když jsem se díval do zrcadla a holil jsem se, dostával jsem uvnitř hlavy jednu ránu za druhou. Naštěstí jsem se nepořezal. Otevřel jsem své třetí oko, abych viděl, kdo mne tak bije. Viníci mohou říci: „V té době jsem spal.“ Ano, mohli spát, ale včera v noci jejich agresivní nebo nespokojené vitálno bylo na mne tak rozzlobeno, že některé jejich špatné síly do mne vstoupily a já jsem dostal takové rány!
Tyto zkušenosti mají téměř všichni duchovní Mistři. Přesně jako rány, které dostává Muhammad Ali, takové dostáváme i my. Někdy ani nechci vědět, odkud přicházejí, protože když vidím, že je to od mých drahých, kteří mne takto bijí, pak bych se cítil ještě hůře. Nejlepší je dostat vaše rány, pár minut trpět a potom, máte-li tu schopnost, odhodit tuto zkušenost to Univerzálního Vědomí. Dnes ráno jsem netrpěl déle než dvě minuty. Byl jsem dostatečně silný, abych to zvládl, takže jsem se nemusel obtěžovat odhazováním útoku do Univerzálního Vědomí. Potom jsem sešel dolů a cvičil jsem.
Toto není smyšlená historka. Věřte mi! Jednou vás potká stejný osud. Najednou se budete sami sebe ptát, odkud přicházejí rány, které na vás dopadají. Co jste komu udělali? Člověk nemusí být ani duchovním Mistrem. Někdy může člověk klopýtnout, ani neví jak. Během toho, když sedíte, si můžete natáhnout sval. Není to proto, že by byl ve vašem systému nějaký problém, ale protože se něco stalo ve vašem vnitřním světě. Někdo na vás vědomě a cíleně namířil velmi silné nebožské myšlenky, aniž jste si toho byli vědomi. Vzhledem k tomu, že celá vaše bytost nebyla energetizovaná nebo dynamická, nemohlo se vaše tělo bránit a byli jste napadeni. Mnohokrát, mnohokrát trpíte něčím, o čem si myslíte, že je tělesnou indispozicí, která se z ničeho nic objeví. Ale není to tělesná indispozice; někdo vás napadl. A tato hra se neustále a neustále opakuje.
Abych se vrátil k vaší otázce o Mistrových Božsky se usmívajících očích: tyto Božsky se usmívající oči jsem ukázal mnohokrát, a nejsou podvodem. Přijde doba, kdy úplně každý můj žák uvidí pravdu, o které mluvím, ať již mne nyní bere vážně nebo ne. Čím výše vystoupáte, tím jasnější bude, kdo jsem, a tím větší budete mít víru, lásku a oddanost. A obráceně, čím hlouběji klesnete, tím zmatenější budete. Ale až zasvitne den vaší realizace Boha, někdo přijde, a tuto realizaci vám dá. V tomto okamžiku neuvidíte zcela neznámou tvář a tělo; ne, přijde tato má tvář a toto moje tělo! Ale toto se týká jen nejbližších žáků; nemohu to udělat pro všechny.Někteří z mých žáků již zemřeli. Přijdou-li za vámi ve vašich snech, můžete se jich zeptat: „Přišel Guru? Přišel Guru a vzal si tě?“ Ujišťuji vás, že Guru přišel, i když na fyzické úrovni možná právě hrál tenis. Mám mnoho vnitřních bytostí a ujišťuji vás, že jedna z nich na sebe vzala mou podobu a přenesla onu osobu z tohoto světa do druhého světa. Musím ale znovu opakovat, že tato zkušenost není pro každého.
V každém případě, když někdo zemře, Nejvyšší posílá pokaždé své posly. Můžete je nazývat anděly. Někdy přichází mnoho bytostí. Někdy na sebe ze soucitnosti berou formu někoho drahého od odcházející bytosti — ať je to jeho otec, matka, bratr, sestra, manžel nebo manželka. Jejich nejdražší se nemusí zdaleka nacházet v nebi, on nebo ona si již mohli vzít novou inkarnaci v Austrálii nebo Africe. Ale pokud odcházející osoba při přechodu do jiného světa velice upřímně pláče a bojí se smrti, bytosti, které poslal Nejvyšší, si mohou vzít přesně stejnou tvář a tělo její matky nebo otce nebo někoho, kdo jí byl velice blízký. Jestliže osoba, která opouští tento svět, vidí, že si ji přišla někam odvést její matka, jak by se mohla bát? Ucítí, že odchází do velmi bezpečného místa a nepoleká se.Neupřímní hledající mohou mít přechodný cíl. Ale pro ty, kteří chtějí být opravdovými nástroji Boha, pro ty, kteří mají vnitřní odvahu říct: „Přišel jsem na tento svět, abych potěšil Boha Jeho vlastním Způsobem.“ neexistuje přechodný cíl. Musí vystupovat na tu nejvyšší větev stromu života aspirace. Po vyšplhání několika metrů mohou uklouznout a spadnout dolů; mohou padat znovu a znovu. Ale jejich cíl bude vždy Nejvyšší.
Jakmile jednou začneme dělat kompromisy našemu vnějšímu životu, je náš duchovní život skončen. Jestliže si myslíme, že se můžeme plně zaobírat vnějším nebo společenským životem, jen klameme sami sebe. Vnější život nám začne vládnout dříve, než to poznáme, a náš vnitřní život skončí. Jakmile budeme postrádat opravdovost v duchovním životě, jsme ztraceni. Nejprve můžeme říci Bohu: „Budu Tě uspokojovat na padesát procent a Ty mě uspokojíš také na padesát procent.“ Ale časem řekneme: „Bože, ty mne uspokojuješ na devadesát procent, protože jsem tak slabý.“ A nakonec bude tvůj vzkaz znít: „Bože, jsem tak zbytečný! Musíš mne uspokojovat na devadesát devět procent!“ A potom je hra u konce. Pokud můžeme být spokojeni pouze s jedním procentem spojení s naším vnitřním životem, s naším Zdrojem, pak je náš život naprostým neúspěchem.
V den, kdy jsme přijali duchovní život, jsme dychtivě doufali v dosažení Nejvyššího. Nikdo nepřišel na duchovní cestu s představou: „Bude mi stačit, když získám trochu radosti, nebo se zbavím své žárlivosti a pochybností.“ Ne, každý přišel s dychtivostí, s vnitřním nutkáním a připraven se stát naprosto božskou osobou. Ve zvláštních případech mohli někteří lidé přijít na cestu jenom proto, aby zjistili, jak Nejvyšší vypadá, a viděli, jaký druh květin má a jestli tyto květiny jsou skutečně krásné a voňavé. Ale ve většině případů se žáci připojili na cestu, aby dosáhli Nejvyššího, což znamená uspokojit Boha Jeho vlastním Způsobem — láskou, oddaností a odevzdáním. Když je toto naším cílem, potom vnitřně musíme vystoupit na tu nejvyšší horu. Problém tkví v tom, že chytře a záměrně na náš cíl zapomínáme.
Je pravdou, že výška každého nemusí být stejná, ale snaha každého stejná být může. Jeden žák má kapacitu jít s Mistrem pouze jednu míli, zatímco jiný může běžet s Mistrem maraton. Ale zároveň s kapacitou hrají největší důležitost také připravenost a dychtivost. Pokud někdo nemá stejnou kapacitu jako někdo jiný, bude Bůh brát v úvahu také jeho ochotu. Vidí-li Bůh upřímnou ochotu, zvýší ihned kapacitu oné osoby. Takže mnoho lidí uběhlo denně pouze dvě míle a potom dokončili maraton. Je to zásluhou jejich dychtivosti. Než jsem uběhl maraton, běhal jsem nanejvýš tři nebo čtyři míle. Ale moje dychtivost mne donesla k mému cíli.Ale po létech se stali nedbalými a bezstarostnými. Přestali si vážit disciplinovaného života a toho co jim mohl nabídnout. Jak běžel čas, vnější život se stal nekonečně důležitějším než jejich život vnitřní. Postupně se jejich láska, oddanost a odevzdanost zmenšily a opustily je. Nyní věří, že je láska, oddanost a odevzdanost pryč, a že jsou věcí minulosti. Ve většině případů se vzdali; cítí, že není možné tyto kvality znovu získat, nebo cítí, že jich nejsou hodni. Říkají, že buď na duchovním životě nic není, nebo že je příliš těžký.
Jak můžeš získat zpět své ztracené vnitřní bohatství? Když si vzpomeneš, kolik radosti a zadostiučinění ti dalo. Když si vedl disciplinovaný život, a tvoje láska, oddanost a odevzdání byly silné, cítil jsi nekonečně více radosti a uspokojení, než máš nyní. V té době v tobě cosi burácelo. Pociťoval jsi něco dětského. Celá tvoje existence byla jako květina. Ne že bys stál naproti květině, ale ty sám ses stal tou nejkrásnější květinou. V každém okamžiku jsi mířil nahoru, výše, nejvýše. Do tvé mysli, srdce a do tvého života pronikaly neustále dobré myšlenky.
Můžeš-li znovu ocenit co nejupřímněji radost, kterou si získal ze své disciplíny, získáš zpět onen způsob života. Jestliže oceňuješ chuť manga, které jsi snědl, uděláš všechno proto, abys toto uspokojení získal znovu. Půjdeš do jednoho a do druhého obchodu a budeš se ptát: „Máte mango, máte mango, máte mango?“ A bude-li tvoje volání upřímné, Bůh je nucen ti dát věc, pro kterou pláčeš. Když sis vážil svého disciplinovaného života, Bůh ti dal příležitost a nezbytnost jej dosáhnout. Jestliže si jej znovu budeš upřímně vážit, Bůh ti dá příležitost jej znovu nabýt, spolu s radostí, přesvědčením a jistotou, které ti nabízí.Takže veškeré božské kvality, které vyjadřujete ve svém životě a jeho prostřednictvím, pocházejí určitě od duše. Někdy může být některá výjimečně dobrá kvalita vyjádřena na mnoha úrovních. Dobrá kvalita se může projevit na psychické úrovni, na mentální úrovni, na vitální úrovni nebo na fyzické úrovni. Oddanost může být například vyjádřena prostřednictvím srdce, mysli, vitálna i těla. Když se božská kvalita, která sestupuje seshora nebo přichází z duše, projevuje na všech úrovních — fyzické, vitální, mentální a psychické — potom se hledající stává opravdu vynikajícím.
Špatné kvality existují také. Ale pocházejí z mysli, vitálna nebo z fyzického. Například nečistota nepochází z duše, ani dokonce ze srdce. Ale pokud vnikne do srdce z vitálna a mysli příliš mnoho nečistoty, pak chudák srdce projeví také nějakou nečistotu. Pak přijde duše a snaží se srdce zachránit, protože cítí, že srdce je od přírody dobré. A tak duše vloží do srdce světlo a srdce očistí. Protože jsou mysl a vitálno často velmi zlé, je duše zklamána nebo se na ně zlobí, a nechává je, aby si daly na čas. Ale se srdcem to nedělá, protože chová k srdci obrovskou lásku, zájem a soucit — daleko větší než k mysli, vitálnu a k tělu.Nedostatek harmonie přichází, když cítím, že umím udělat něco lépe než ty. Nedostatek harmonie je píseň a tanec nadřazenosti. Vzhledem k tomu, že se každý cítí nadřazeným, vchází disharmonie v každém okamžiku do našich životů. Co je ale tento pocit nadřazenosti jiného, než chytře vyjádřený pocit podřadnosti?
Je to pouze proto, že jsme tak podřadní Bohu, že na něm neustále hledáme vinu. Říkáme: „Vím to lépe než Bůh! Bůh nerozumí mé situaci! Bůh nevidí, když dělám něco dobrého; vidí jen to špatné!“ A takto stále kritizujeme Boha. Když je někdo skutečně nadřazený, je pod jeho důstojnost sejít dolů a hádat se s ostatními. Bůh je nám nekonečně nadřazený a sestupuje k nám snad, aby s námi bojoval? Ne!
Když se děti hádají se svou matkou, matka se chová, jako by nic nevěděla. Dítě může chodit teprve do prvního stupně školy nebo na střední školu, a matka má třeba nejvyšší univerzitní diplom. Přesto si dítě myslí, že ví více než ona, a říká matce všemožné hlouposti. Uvnitř matka pláče a modlí se k Bohu, aby dítě osvítil, ale navenek říká: „Ó, máš pravdu; jsem tak hloupá. Já se od tebe učím“.
Podobně, i když víme, že ten a ten nemá absolutně pravdu, musíme být moudrými a mlčet. Jednou tato osoba uvidí světlo. Ale když budeme celou dobu bojovat a budeme se hádat, pouze narušíme naše jemné nervy, kterých je nám tolik třeba na duchovní cestě. Takže jestliže použijeme svou moudrost, automaticky přijde naše „sebezapření“. Sebezapření je nejsnadnější cesta, jak dosáhnout harmonie. Jednu věc, kterou můžeme dělat, je cvičit džapu opakováním: „Sebezapření, sebezapření, sebezapření…“ Budeme-li cvičit tuto džapu, půjdeme po sluncem ozářené cestě a dosáhneme našeho cíle.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 8, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_8