Sri Chinmoy: Bůh mohl začít Své stvoření s dokonalostí. Naštěstí nebo naneštěstí to však nebyl Jeho záměr. Bůh chtěl jít od nevědomosti k Poznání, od omezení k Plnosti, od smrti k Nesmrtelnosti. Strádání, problémy, frustrace a zoufalství, kterým procházíme, nejsou ničím jiným než zkušeností na naší cestě ke Konečnému Cíli. A kdo nakonec má tyto zážitky? Je to jen a jen Bůh. Bůh je Božský Hráč. Hraje Svoji božskou Hru a zná konečný cíl. Čím déle hrajeme tuto Hru, tím více si uvědomujeme skutečnost, že neděláme a nemůžeme dělat nic. Všichni jsme nástroji. Bůh odhaluje Sám Sebe v každém okamžiku uvnitř nás a naším prostřednictvím navzdory tomu, že my vidíme a vytváříme ohromnou propast mezi sebou a Bohem.
Když Bůh stvořil svět, dal každému jednotlivci velmi omezenou svobodu. Naneštěstí tuto svobodu zneužíváme. Každému jednotlivci dal omezené schopnosti. Tyto schopnosti se však využívají ke špatnému účelu. Víme, že brzo zrána máme čas dělat, co chceme. Víme, že se můžeme o půl šesté ráno modlit k Bohu a přijímat Jeho Radost a Lásku. Avšak místo abychom vstali brzo, vstaneme velmi pozdě. Co horšího, vůbec nemeditujeme. Takže vidíte, jak zneužíváme svou omezenou svobodu a schopnost, jak špatně nakládáme se vzácným Božím Zájmem a Soucitem.
Všichni velcí duchovní Mistři — Krišna, Buddha, Kristus a další — realizovali nejvyšší Pravdu. Když však chtěli svou vlastní realizaci nabídnout světu, tak se jim svět vysmál. Realizovat Pravdu je jedna věc a projevit ji je věc jiná. Pokud jde o realizaci, byli dokonalí, ale pokud jde o projevení, nebyla většina duchovních Mistrů přijata. Vědomí Země odmítlo jejich vnitřní bohatství. Dokonce i někteří vlastní žáci Mistrů zradili nebo neposlouchali. Nuže, proč se vědomí Země bouří, když má dostat něco božského a naplňujícího? Je to proto, že chce zůstat v otroctví a nevědomosti. Velbloud požírá kaktus a jeho tlama krvácí. Ale o pár hodin později tentýž velbloud opět požírá kaktus a jeho tlama znovu krvácí.
Bůh chce, abychom byli dokonalí a naplnění, ale když jdeme hluboko dovnitř, tak vidíme, že jsme se svými požitky, touhami, omezeným vědomím, žárlivostí, pochybností, strachem a negativními myšlenkami spokojeni. Lidské bytosti jako takové nechtějí skutečnou radost. To, co chtějí, jsou požitky, což je něco velmi odlišného. Když jsme spokojeni s něčím nebožským, jak potom můžeme obviňovat Boha? Jak potom můžeme říkat, že On nám nedává to pravé? Musíme vědět a cítit, že Bůh dělá všechno pro nás. Ve Své vybrané Hodině nám udělí nejvyšší realizaci. Když aspirujeme a vstoupíme do nejvyššího, je to On, kdo nás vezme k určenému Cíli. A když to nechceme, Bůh nám řekne: “Spi mé dítě, spi. Ještě pro tebe nenazrál čas.”
Podívejte se kolem sebe a uvidíte, kolik lidí opravdu chce Boha. Většina lidí nemá čas meditovat na Boha pět minut denně. Dny přerůstají v týdny a týdny v měsíce a oni nemeditovali ani pět minut. Bůh je v jejich životě na posledním místě. Když potom někdo umírá, možná vykřiknou: “Ó Bože, ó Bože, ó Bože!” Kolikrát ovšem za jiných okolností pronesou jména svých vlastních dětí a kolikrát pronesou jméno Boha? Je to Bůh, kdo je naším Božský Dítětem, kdo má poselství Dokonalosti, a ne ti, na které myslíme celý dlouhý den.
Ve vnějším světě vidíme omezení, nedokonalosti, pochybnost, strach a smrt. Ve vnitřním světě však vidíme Světlo, Mír, Blaženost a Dokonalost. Když se vědomě ztotožníme s Božím Vědomím a žijeme v něm, potom není žádná nedokonalost. Vše je Dokonalé. Pokud však v Božím Vědomí nežijeme, budeme přirozeně ujařmeni nedokonalostí vnějšího světa. Hledající Nejvyššího, žijící v Nejvyšším, sjednocený s Nejvyšším, vidí a cítí, že jeho vnitřní i vnější vědomí a život jsou projekcí Boží vše-transcendující Dokonalosti, která vrůstá do dokonalé Dokonalosti.
Svět realizace a projevení může být založen pouze pomocí naší aspirace. Když je v našem srdci aspirace, po čase nakonec přijde úsvit dokonalosti. Bůh nám může na Zemi nabídnout poselství Dokonalosti jen tehdy, když bude chtít každý jednotlivec zpívat píseň Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Bůh nám dá, co má a čím je, jen když Jej přijmeme jako svého skutečně vlastního.From:Sri Chinmoy,Slabikář žáka Sri Chinmoye, Madal Bal, 1999
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/scp