Dítě si nevědomky vezme jed. Myslíte si, že jen proto, že si ho vzalo nevědomě, ho to nezabije? Nevědomky dítě položí prst do ohně a popálí se. Znamená to, že jen proto, že si není vědomo, jak něco dělat, nebude trpět následky? Od chvíle, kdy jste přijali duchovní život, nemusíte vědomě vstupovat do nižšího vitálního světa. Ale ve své mysli tam nevědomě vstupujete. Na fyzické rovině můžete zůstat tisíce kilometrů daleko od vitálního světa. Ale mentálně, pokud pěstujete nízké vitální, emocionální myšlenky, destruktivní myšlenky, bude to přirozeně mysl ničit.
Pokud je vaše aspirace stálá, pak hořící plamen ve vás bude stoupat výš, výš a výš. Ale pokud plamen nehoří, tak se vitální síly stávají velmi silné, velmi silné. Na druhou stranu, když po celou dobu plamen hoří směrem vzhůru, jak to může jít dolů? Hoří-li plamen velmi jasně, vitálno cítí: „Tady pro mě není místo.“ Nižší vitálno nemá šanci v dané osobě zůstat. Potom se nižší vitálno snaží zasadit smrtelnou ránu, absolutně smrtelný úder. V té chvíli musí být aspirant velmi bdělý a musí tomuto úderu čelit. Pokud se tomuto úderu statečně postaví, pak bude nižší vitálno cítit: „Ach, on mě nepotřebuje.“
Chcete, abyste byli dokonalí, a chcete získat osvícení. Pokud stále cítíte, že se chcete stát dokonalými a nechcete nic jiného, pak máte schopnost udržet si svou vlastní výšku. Postupně budete z této výšky stoupat až do nejvyšší výšky, která je vaším cílem. Vaše vlastní výška je teď vaše stoupající aspirace a nic jiného. Váš konečný cíl musí přijít k vám, pokud neustále usilujete o to, abyste zůstali tam, kde jste právě teď, ve vaší stoupající aspiraci.
Kdokoliv se chce vzdát duchovního života jen proto, že nedělá značný pokrok nebo proto, že z času na čas spadne dolů, dělá strašnou chybu. A pak bych chtěl říci ještě něco. Po přijetí duchovní života, pokud ho vědomě opustíte, vás budou nepřátelské síly nemilosrdně mučit a božské síly vám ukážou značnou lhostejnost. Pokud nechcete přijmout duchovní život, výborně. Spěte, spěte; nepřišel ještě váš čas, abyste se probudili. Ale pokud jste již začali běžet a pak jdete zase spát, v té chvíli přijde nevědomost a celého vás zahalí.
Tak, prosím, utíkejte vstříc slunci. Pak vás temnota musí opustit. Nebojte se svých chyb. Buďte si vědomi pouze své výšky a svého cíle. Pokud jste si vědomi své výšky a jste si vědomi svého cíle, pak tam nemůže být žádný propad. Ale jestliže to vědomě necítíte, pak je každý okamžik skličující temnotou.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy promlouvá, část 10, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/scs_10