Cítíme, že Bach složil skvělou hudbu. Kdo by mohl být lepší hudebník než on, nebo kdo by mohl být větší spisovatel než Shakespeare? Ale jen duše těchto dvou velkých postav ví, zda přispěli v plném rozsahu tomu, co ztělesňovali, a co nám přišli předat. Jestliže předali všechno, pak už více nemusí procházet literárním či hudebním životem. Ale pokud všechno nepředali a chtějí-li pokračovat, a je-li Vůle Nejvyššího, aby i nadále pokračovali a předali více své duši-vzrušující hudby a duši-povznášející literatury, pak budou dávat. Opět platí, že nemusí chtít pokračovat v této konkrétní hře. Na sportovním poli trvá hra pětačtyřicet minut nebo hodinu. Jestliže někdo hraje pětačtyřicet minut a pak se unaví, může si říct: „Já už nechci hrát tuto hru, chci hrát nějakou jinou hru. Hrál jsem fotbal a bylo to velmi vyčerpávající. Teď chci hrát něco jiného, nějakou hru v místnosti.“ A pak Bůh může říct: „V pořádku, nemusíte hrát tuto hru. Můžete hrát jinou hru. Já vám nabízím svůj Soucit.“
Obvykle velcí géniové, jako jsou Shakespeare a Bach, dokončili své role. Pak je Bůh poslal do vědy nebo duchovnosti. V případě Bacha, ten již přijal duchovnost, zatímco Shakespeare vědomě duchovnost nepřijal. Takže Bachova hudba je plná duchovnosti. Ale Shakespearovy vyšší ideály nejsou duchovní; vyjadřují něco jiného. Duchovnost je všude, to je pravda, ale musíte vědět, kam duchovno míří. Jeden se již dotkl duchovnosti; druhý se dotkl skutečné duchovnosti nesprávně. Je zcela na Boží Vůli, co budou dělat dál.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy promlouvá, část 10, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/scs_10