Je to jako chůze tunelem. Víte, že na druhé straně bude světlo. Právě teď je tma, ale světlo musí přijít. Pokud vezmete zklamání jako noc, pak budete vědět, že o několik hodin později bude den. Ale pokud cítíte, že existuje jen noc a že za bariérou nic není, pak děláte chybu.
Když se koncentrujeme, musíme proniknout jako kulka skrz věc, která nám stojí v cestě. Ale když meditujeme, věci neodmítáme. Vzhledem k naší jednotě s Bohem se snažíme překážku přijmout a osvítit ji. To, co je v nás odrazující nebo destruktivní, nevyhazujme. Nebudeme-li si všímat frustrace a jiných negativních věcí, zůstanou zde na zemi a budou otravovat někoho jiného. Takže pokud je to otázka koncentrace, všechny překážky odstraníme; ale když to je věc meditace, když naše mysl dosáhla rozlehlost, přijmeme překážky a přeměníme je. Na začátku, když chceme běžet k našemu cíli, nebudeme držet nic negativního. Ale když dosáhneme svého cíle, musíme cítit, že to, co jsme nechali stranou, může způsobit problémy pro naše bratry a sestry. Takže se po dosažení svého cíle vrátíme, abychom překážky osvítili a nestály tak v cestě ostatním.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy promlouvá, část 10, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/scs_10