Sri Chinmoy promlouvá, část 1

Jaká je příčina tohoto oddělení mezi člověkem a Bohem?

Sri Chinmoy: Příčinou tohoto oddělení je nevědomost. Máme pocit, že „já“ a „mé“ nám dá skutečnou radost. Je to jako s dítětem. Je-li velmi energické, dynamické nebo agresivní, cítí uspokojení, jen když někoho postrkuje nebo něco rozbíjí. To je jeho uspokojení; to je jeho mír. Dospělý však získává radost pouze tím, že zůstává klidný, tichý a ničím nerušený. Naneštěstí člověk cítí, že bude šťastný, pokud si zachová svou individualitu a osobnost. Ale mýlí se. Můžeme být šťastní, jen vstoupíme-li do univerzálnosti. Individualita a osobnost získají uspokojení jen z univerzálnosti. Když drobná kapka vstoupí do oceánu a ztratí svou individualitu a osobnost, stává se tím, čím je nekonečný oceán. Bojuje-li ale předtím za svou vlastní individuální existenci, co dokáže jako pouhá drobná kapka udělat? Takže je to nevědomost kapky, která jí říká, že bude uspokojena, pokud zůstane oddělena, což je však absurdní.

A co skutečnost, že všichni žijeme ve vlastních domovech a máme rozdílné úkoly a další věci? Není toto oddělení právě zde?

/Sri Chinmoy Ano, ale toto není individualita; je to jen nezbytnost, která přichází, protože každý máme vlastní úkoly. Rukou píši, ústy jím, očima se dívám. Ačkoliv dělají rozdílné věci v rozdílných částech mého těla, musíme vědět, že to jsou všechno členové jedné rodiny. Také každý jednotlivec bude dělat to, co má, ale ne s pocitem ega. Bude to dělat s pocitem jednoty. Bůh mi dal schopnost dělat určitou věc. Vám dal schopnost dělat něco jiného. Spojme naše schopnosti. Ale nebudu tvrdit, že moje schopnost je lepší než vaše, a vy nebudete tvrdit, že vaše schopnost je tou jedinou, kterou stojí za to mít. Potíž se světem je, že se každý cítí být mnohem důležitější než kdokoliv jiný. Tady problém začíná. Vy si necháváte své schopnosti, já si nechávám své a navzájem je nespojíme. Kvůli tomuto začínají problémy.

Jaký je důvod pro nevědomost?

Sri Chinmoy: V tomto světě je světlo, více světla, hojné světlo, neomezené světlo a nekonečné Světlo. Bereme-li nevědomost jako zničení, tehdy děláme chybu. Musíme vidět, že to, co nazýváme nevědomostí, se skládá z omezeného světla. Dokonce i v nejtemnější noci je nějaké světlo. Jinak bychom vůbec nemohli existovat. Dítě je přirozeně ve srovnání se svým starším bratrem nevědomé, ale také ono má v sobě nějaké světlo.

Takže to, čemu říkáme nevědomost, je světlo v jiné podobě. Já jako jednotlivec, vy jako jednotlivec a ona jako jednotlivec máme omezené světlo – řekněme nekonečně málo světla – v porovnání s Bohem, který je nekonečným Světlem. Prostřednictvím své modlitby a meditace ale vrůstáme do neomezeného a nekonečného Světla Boha a stáváme se vším, co Bůh má, a vším, co Bůh je.

To, čemu říkáme nevědomost, není nic jiného než zkušenost, kterou má Bůh uvnitř nás. Když si uvědomíme, že jsme jen Jeho nástroji, pak nejsme nevědomostí svázáni. Vidíme, že existuje někdo, Vnitřní Kormidelník, který naším prostřednictvím hraje svou Kosmickou Hru. Když víme, že jsme jen pouhými nástroji, potom neexistuje nevědomost, neexistuje světlo, je jen Nejvyšší, který je vším. On je Ten, kdo činí, On je činem, On je výsledkem, On je vším. Když však cítíme nebo si myslíme, že vše děláme my, tehdy se dopouštíme himálajského omylu.

V jakém věku může začít dítě meditovat?

Sri Chinmoy: Kdykoliv, dokonce už v šesti měsících. Dítě třeba neumí říct ani slovo, ale například jste-li křesťané, můžete mu ukázat obrázek Krista. Bůh se vyjadřuje prostřednictvím krásy, takže mu také můžete ukázat něco krásného, jako je květina. Dítě dokáže vnímat krásu květiny. V tu chvíli je květina sama o sobě pro dítě Bohem. Později, když už dítě umí mluvit, ať řekne jako svou modlitbu několikrát „Bůh“. Jak poroste, může se učit vyšší meditaci. Jedinou pravou svobodu dáte svému dítěti ve chvíli, kdy mu dáte pravdu, skutečnost. Pravá svoboda nespočívá v tom, že někoho udeříme nebo budeme chodit jako pobuda. Ne! Pravá svoboda spočívá v tom, že děláme všechno tak, jak Bůh chce, abychom to dělali. To je svoboda. Bůh je veškerým světlem, veškerou svobodou, a jedině pokud ho posloucháme, máme pravou svobodu.

Mohou mít manželé různé učitele?

Sri Chinmoy: Mají-li manželé různé učitele, je to, jako by šli ke stejnému cíli po dvou cestách. Problém vznikne, když manžel řekne, že jeho cesta je bez překážek, sluncem zalitá, zatímco manželčina cesta je plná překážek. V tu chvíli nastane problém. Pokud však manžel řekne: „Mně se líbí tato cesta a tobě se líbí tamta cesta. Jdi si tedy svou cestou a já půjdu tou svou a dosáhneme stejného cíle,“ pak je vše v pořádku. Pokud se manžel nesnaží konvertovat manželku a manželka se nesnaží konvertovat manžela, je to v pořádku. Jakmile ale vznikne pocit srovnávání a soutěžení, vše je ztraceno.

Zmenší se jednota dvou lidí, pokud následují dvě rozdílné cesty ke stejnému cíli?

Sri Chinmoy: Ne. Potřebujeme vědět jen to, jak veliké porozumění a respekt chovají k cestě toho druhého. Vždy je ale bez rizika, pokud mají stejného Mistra, pokud kráčí po stejné cestě. Pokud manželé následují stejnou cestu a manžel se unaví, vyčerpá, napadnou ho pochybnosti, v tu chvíli mu manželka může pomoci. A pokud pochybnost a strach napadne manželku, může jí být velkou oporou manžel. Je tedy velikou výhodou, když následují stejnou cestu. Když ale manželka řekne: „Chci jít cestou srdce,“ a manžel řekne: „Chci jít cestou mysli,“ oba manželé musí být velice opatrní. Oba si musí uvědomit, že ten druhý dělá správnou věc, podle svých vlastních schopností a svého vlastního porozumění. Měli by mít vzájemný respekt k porozumění toho druhého.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy promlouvá, část 1, Agni Press, 1976
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/scs_1