Sri Chinmoy promlouvá, část 10

Část I — Přednáška

Modlitba a meditace

Modlím se. Proč se modlím? Modlím se, protože potřebuji Boha.

Když se modlím, myslím si, že Bůh je nade mnou, nad mou hlavou.

Jsou dva typy modliteb: správná modlitba a špatná modlitba. Podobně jsou dva typy meditace: správná meditace a špatná meditace. Správná modlitba říká: „Jsem bezmocný, jsem nevinný, jsem slabý. Potřebuji Tě, ó Pane Nejvyšší, abys mne posílil, abys mne očistil, abys mne zdokonalil, potřebuji Tě, abys mne učinil nesmrtelným, ó Pane Nejvyšší.“

Špatná modlitba říká: „Ačkoliv Tě potřebuji, ó Pane Nejvyšší, mám nějakou vlastní sílu, mám trochu svých vlastních schopností. Potřebuji Tě, protože když budu mít Tvou Sílu a Tvé Schopnosti, tak přijde čas, kdy budu moci panovat nad světem a ovládat svět. Celý svět bude ležet u mých nohou a já budu jednat v souladu se svou sladkou vůlí. Avšak k tomu potřebuji sílu v neomezené míře. Mám trochu síly, ale já potřebuji nekonečně více. Proto Tě vzývám, ó Pane Nejvyšší.“ Toto je špatná modlitba. Je to modlitba pro uspokojení vitálna v nás, toho vitálna, které chce ovládat celý svět.

Správná meditace říká: „Ze své nekonečné štědrosti sis vybral mne, abych byl Tvým nástrojem. Mohl sis vybrat někoho jiného, aby hrál tuto roli, ale Ty jsi tuto zlatou příležitost propůjčil mně. Nabízím Ti svou stálou vděčnost, své vděčné srdce za to, že sis vybral mne, abych se stal Tvým nástrojem a způsobem Tobě vlastním projevoval Tebe zde na zemi.“

Špatná meditace říká: „Pane Nejvyšší, tento náš svět je plný nevědomosti. Všichni plaveme v moři nevědomosti, libujeme si v potěšeních nevědomosti. Potřebuješ mě, protože v tomto našem světě je projevení Boha obzvlášť obtížné. Tvoje projevení, Tvoje úplné projevení je vzdáleným pláčem. Proto zde na zemi potřebuješ ode mě značnou podporu. Potřebuješ nevědomou lidskou bytost, jako jsem já, abych bojoval proti nevědomosti v tomto cizím světě, do kterého jsi vstoupil. Potřebuješ mou pomoc pro Tvé vlastní Projevení, a tak já chci být Tvým nástrojem.“

Modlitba je květina. Když vidíme květinu, jsme inspirováni. Inspirace nás nutí běžet nejrychleji, šplhat nejvýše, potápět se do nejhlubší hloubky. Meditace je strom. Strom aspiruje. Snaží se dosáhnout nejvyšší výšku, nejvyšší úroveň vědomí. Když vidíme květinu, svítá v nás inspirace. Když sedíme u paty stromu, vychází do popředí naše touha dosáhnout to Nejvyšší, absolutní transcendentální Vědomí.

Modlitba je čistota. Očišťuje naši mysl. Mysl je vždy přístupná pochybnostem, strachu, obavám a úzkostem. Je vždy napadána špatnými myšlenkami, špatnými pohnutkami. Když se modlíme, nastává očista naší mysli. Čistota zvětšuje naši schopnost vnímat Boha. Ve skutečnosti čistota není nic jiného než schopnost vnímat Boha. Pokaždé, když se modlíme, naše vnitřní nádoba se stává velkou, větší, největší. A v té chvíli může vstoupit do naší nádoby čistota, krása, světlo a blaženost a hrát si společně v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce.

Meditace je proud světla. Osvěcuje naše srdce. Když máme osvícené srdce, zmizí nejistota, zmizí pocit chtění. V té chvíli zpíváme píseň neoddělitelné jednoty, naší neoddělitelné jednoty s vesmírným Vědomím, s transcendentálním Vědomím. Když je naše srdce osvícené, konečné v nás vstoupí do Nekonečna a stane se Nekonečností samou. Miliony let staré spoutání nás opouští a vítá nás svoboda nekonečné Pravdy a Světla.

Modlitba je následována meditací, není jiná cesta. Prvně se musíme modlit a pak meditujeme.

```

tamaso ma jyotir gamaya

Veď mne z neskutečného do Skutečnosti.

Veď mne od smrti k Nesmrtelnosti.

Toto je modlitba, kterou jsme se naučili od védských zřeců z pradávné minulosti. Tato nesmrtelná modlitba nemá na obloze indického vědění sobě rovnou.

Zde na západě nás Spasitel naučil nejvyšší modlitbu: „Staň se Vůle Tvá.“ A opět, ten stejný Spasitel nás naučil nejvyšší meditaci: „Já a můj Otec jsme jedním.“

Tat twam asi: „Ty jsi To.“ Ty jsi To, všepřesahující Za, Pán Nejvyšší. To je nejvyšší výška modlitby.

Brahmosmi: Já jsem Brahman, já jsem všeprostupující Brahman, Absolutní Nejvyšší. Toto je nejvyšší výška a nejhlubší hloubka meditace.

Modlitba mi říká: „Ó hledající, považuj Nejvyššího Milovaného za svého vlastního a říkej: „Ó Milovaný Nejvyšší, Ty jsi můj. Považuji Tě za vlastního, opravdu vlastního. Věnuj mi Tvoje božské kvality v neomezené míře, tak abych mohl být Tvým dokonalým nástrojem tady na zemi. Máš nekonečný Mír, Světlo a Požehnání. Dej mi nekonečný Mír, Světlo a Požehnání, tak abych mohl být Tvým nejdokonalejším nástrojem.

Meditace mi říká: „Ó hledající, pověz Bohu: „Já jsem Tvůj.“ Pověz Absolutnímu Nejvyššímu: „Jsem pod Tvým velením. Použij mě svým vlastním Způsobem. V každém okamžiku můžeš projevovat Sebe ve mně a skrze mě. V každém okamžiku, po celou věčnost mne můžeš používat dle své sladké Vůle. Naplnit Tebe Tvým vlastním Způsobem znamená dosáhnout nesmrtelného života. Naplň Sebe skrze mne zde na zemi i tam v Nebi.“

Každý hledající začíná svou denní pouť s oduševnělou modlitbou a oduševnělá meditace zakončuje jeho denní putování.

Univerzita Massachusetts

Část II — Otázky a odpovědi po přednášce

Co je nejdůležitější věcí v duchovním životě?

V duchovním životě není žádná taková věc jako neutralita. V běžném životě říkáme: „Nechci být do toho zapojen.“ Ale v duchovním životě je to nemožné. Buď se postavíte na Boží stranu, nebo vás nepřátelské síly přitáhnou a vy budete nuceni přijmout, vědomě či nevědomě, nevědomost světa jako svou vlastní. Ta vás chytí a pohltí vás. Takže prosím, ciťte, že ti, kteří neaspirují, již přijali stranu nevědomosti. A co je nevědomost? Něco, co nás záměrně odvádí od Skutečného v nás. Někteří lidé říkají, že necvičí duchovnost, ale také říkají, že nejsou ve vězení nevědomosti. Ale já říkám: „Už jste tam, ale nevíte o tom.“

Jak poznáme, že se blíží náš cíl, osvobození?

Když lidé pomlouvají jinou osobu o jejích negativních kvalitách, může tato pomluva zvětšit sílu těchto kvalit?

Co můžeme dělat s pýchou?

Jak mohu bojovat s pohodlím v nízkém vědomí?

Dítě si nevědomky vezme jed. Myslíte si, že jen proto, že si ho vzalo nevědomě, ho to nezabije? Nevědomky dítě položí prst do ohně a popálí se. Znamená to, že jen proto, že si není vědomo, jak něco dělat, nebude trpět následky? Od chvíle, kdy jste přijali duchovní život, nemusíte vědomě vstupovat do nižšího vitálního světa. Ale ve své mysli tam nevědomě vstupujete. Na fyzické rovině můžete zůstat tisíce kilometrů daleko od vitálního světa. Ale mentálně, pokud pěstujete nízké vitální, emocionální myšlenky, destruktivní myšlenky, bude to přirozeně mysl ničit.

Pokud je vaše aspirace stálá, pak hořící plamen ve vás bude stoupat výš, výš a výš. Ale pokud plamen nehoří, tak se vitální síly stávají velmi silné, velmi silné. Na druhou stranu, když po celou dobu plamen hoří směrem vzhůru, jak to může jít dolů? Hoří-li plamen velmi jasně, vitálno cítí: „Tady pro mě není místo.“ Nižší vitálno nemá šanci v dané osobě zůstat. Potom se nižší vitálno snaží zasadit smrtelnou ránu, absolutně smrtelný úder. V té chvíli musí být aspirant velmi bdělý a musí tomuto úderu čelit. Pokud se tomuto úderu statečně postaví, pak bude nižší vitálno cítit: „Ach, on mě nepotřebuje.“

Chcete, abyste byli dokonalí, a chcete získat osvícení. Pokud stále cítíte, že se chcete stát dokonalými a nechcete nic jiného, pak máte schopnost udržet si svou vlastní výšku. Postupně budete z této výšky stoupat až do nejvyšší výšky, která je vaším cílem. Vaše vlastní výška je teď vaše stoupající aspirace a nic jiného. Váš konečný cíl musí přijít k vám, pokud neustále usilujete o to, abyste zůstali tam, kde jste právě teď, ve vaší stoupající aspiraci.

Kdokoliv se chce vzdát duchovního života jen proto, že nedělá značný pokrok nebo proto, že z času na čas spadne dolů, dělá strašnou chybu. A pak bych chtěl říci ještě něco. Po přijetí duchovní života, pokud ho vědomě opustíte, vás budou nepřátelské síly nemilosrdně mučit a božské síly vám ukážou značnou lhostejnost. Pokud nechcete přijmout duchovní život, výborně. Spěte, spěte; nepřišel ještě váš čas, abyste se probudili. Ale pokud jste již začali běžet a pak jdete zase spát, v té chvíli přijde nevědomost a celého vás zahalí.

Část III — Promluvy

Čistota

V duchovním světě je čistota dechem naší skutečné vnitřní existence. Pokud nebudeme mít čistotu, můžeme dosáhnout po dobrém nebo po zlém jen trochu reality. Ale tato realita je velmi omezena, a dokonce i toto velmi omezené dosažení rychle zmizí. Bez čistoty nebudeme schopni v duchovním životě dosáhnout ničeho podstatného a nebudeme schopni udržet ani to málo, čeho jsme dosáhli. Ale máme-li čistotu, pak můžeme mít všechny božské vlastnosti v nezměrné míře. Pokud budeme mít bezmeznou čistotu, pak naše vnitřní dosažení mohou trvat věčně. Ale dokud jsme si nevytvořili pevnou čistotu v bezmezné míře, realizace Boha zůstane vzdáleným pláčem.

Jak se staneme čistými? Jeden způsob, jak získat čistotu, je stýkáním se s duchovními lidmi, s čistými lidmi. Od nich dostaneme inspiraci a vedení. Druhým způsobem je vědomě myslet na sebe jako na děti, božské děti. Cítíme-li, že jsme Boží děti, víme, že je tu někdo, kdo se o nás postará. A kdo to je? Jsou to naši božští Rodiče. Dítě nemá žádný pocit nečistoty. Ono je vždy čisté. Naše vnější mysl může říci, že dítě je velmi špinavé, ale to je jen fyzické. Vnitřně je čisté. Pokud si hraje venku, může být jeho tělo pokryto špínou, blátem, vším možným. Dospělý řekne: „Hle, ono je tak špinavé!“ Ale dítě nemá pocit viny nebo provinění. Prostě běží ke své matce, aby se znovu očistilo. Můžeme-li stále cítit, že jsme Boží děti, pak náš pocit nečistoty odejde a naše duše nám spontánně řekne, co je pro nás nejlepší. A toto poselství bude významně prostoupeno čistotou.

Pokušení

Dalším pokušením je pokušení agresivního vitálna. To přichází v podobě ega. Stejně jako Julius Caesar chceme říci: „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Jsme v pokušení, aby k nám každý přišel a dotknul se našich nohou. Chceme být mocní a silní, abychom vládli jiným. Cítíme, že toto nám dá skutečné uspokojení. Když ego vystoupí do popředí a láká nás, cítíme, že jsme nejvyšší páni a všichni ostatní jsou k ničemu.

V mentálním světě existuje ještě další druh pokušení. Cítíme, že víme všechno, zatímco zbytek světa se skládá z hlupáků. Všichni, všichni ostatní, jsou nevědomí hlupáci, a my jsme jediní, kteří vědí všechno. V mentálním světě jsme v pokušení věřit, že my máme moře moudrosti a všichni ostatní mají moře nevědomosti. Jsme v pokušení věřit, že jsme jediní, kdo všechno zná, zatímco zbytek světa je hromada nevědomosti.

Je tu ještě jedna forma pokušení. Je to pokušení cítit, že my jediní jsme záplavou čistoty a že zbytek světa je samá nečistota. Jsme jediné čisté a božské osoby všude kolem. Jedná se o formu ega, která se liší od běžného ega. Je velmi jemná a současně velmi škodlivá.

Takže, jak můžeme překonat tyto formy pokušení? Můžeme je překonat jedině tím, že se odevzdáme — ne jim, ale božskému Světlu, božské Vůli. Jak to můžeme udělat? Můžeme to udělat tak, že se budeme vědomě snažit při meditaci cítit, že my jsme nástroj a někdo jiný je hráč. A kdo je ten někdo? Je to Vnitřní Pilot. Pokud máme pocit, že jsme to my, kdo koná, budou se nám nebožské síly posmívat. Přijdou a vzbudí v nás pýchu, domýšlivost, nebožskost, nečistotu a nejistotu. A tak se musíme během meditace modlit k Nejvyššímu: „Ó Pane, jsem Tvůj nástroj. Jsem Ti tak vděčný, že jsi mě přijal jako svůj nástroj, a jsem Ti tak vděčný, že jsi ze mě udělal vědomý nástroj. Použij mě prosím Tvým vlastním Způsobem.“

Na zemi jsou miliony a miliony lidí, kteří si nejsou vědomi skutečnosti, že jsou nástroji Boha. Přijali jsme duchovní život, a proto jsme si plně vědomi toho, že my jsme nástroje a Bůh je Hráč. Pokud se nám podaří udržet si tento pocit, nedojde k žádnému pokušení. Dokud budeme těmi, kdo konají, budou na nás špatné síly útočit a pohltí nás. Ale pokud se staneme naprosto bezmocnými a budeme cítit: „Já jsem nástroj, ó Bože. Jsi to Ty, kdo hraje. Použij mě,“ pak všechna pokušení přijdou a napadnou našeho Vnitřního Pilota, Boha, ale na Něj nebudou mít žádný vliv.

Vnitřní studium

Nabízíme-li svou existenci Bohu, Pravdě, Světlu, pak můžeme očekávat Mír, Světlo a Blaženost v bezmezné míře. Budeme-li ve škole pilně studovat, samozřejmě budeme očekávat dobrou známku. Jak jsme zaseli, tak sklidíme. Pokud jsme zaseli božská semínka, semínka aspirace, pak dříve nebo později musíme uvidět bohatou úrodu realizace Boha. Můžeme-li nabídnout vnitřní pláč, můžeme-li plakat pro Mír, Světlo a Blaženost, pak Bůh musí přijít. Náš pláč bude naplněn Bohem, který je vlastníkem nekonečného Míru, Světla a Blaženosti.

Někteří duchovní Mistři říkají svým žákům, kteří dokonce meditovali deset nebo dvacet let, aby nepoužívali slova jako ‚spasení‘, ‚osvobození‘ a ‚osvícení‘. Jedná se o velmi vysoká slova. Začínáme s abecedou duchovního života. Dokonce i když myslíme ve spánku na dosažení cíle, jen klameme sami sebe. Cíle dosáhneme, ale v Boží zvolené Hodině. Spása, osvobození, realizace: tyto věci přichází na konci cesty. Právě teď musí všichni hledající myslet na základní věci v jejich duchovním životě. Meditovat pět nebo deset minut nebo půl hodiny: to je právě teď vaše studium. Dítě nemyslí na své magisterské studium, když se dosud nenaučilo abecedu; to je nemožné. Tak ho nechme, aby se učilo přípravné věci, základní věci; pak, když bude na univerzitě, může myslet na osvobození a realizaci.

Část IV — Poznámky k žákům

Vidění a cítění

Někteří z vás mě chtějí vidět. Ano, pokud mě můžete vidět, je to v pořádku. Ale mnohem důležitější než vidět, je cítit. V případě, že matka nevidí syna, stále cítí jeho přítomnost ve svém srdci. Použijete-li svou vizi, pak ve mně uvidíte jednu věc a někdo jiný může vidět něco jiného. Vidět je dobré, ale může to být zrádné. Ale když ve mně něco cítíte, v té chvíli jste se již sjednotili s mým vědomím. Jestliže se předtím, než půjdete do postele, ztotožní vaše srdce s mým vědomím, pak následující ráno, když vstanete, musíte cítit mou přítomnost uvnitř vás, vně vás, kolem vás, všude. Když večer meditujete, snažte se cítit hluboko uvnitř sebe mou existenci, nebo se snažte cítit, že je uvnitř vás to nejkrásnější dítě. Toto dítě je duše, která vychází do popředí.

Takže se vždy snažte věnovat víc pozornosti cítění než vidění. Když cítíte, mysl by tam vůbec neměla být. Chovejte se jako dítě, které ví jen to, jak milovat. A neočekávejte nic svým vlastním způsobem. Cítíte-li: „Ach, kdyby Mistr přišel a byl tady se mnou, byl bych tak šťastný,“ pak se oddáváte jen vymyšleným snům. Žijte pouze ve Skutečnosti, v božské Skutečnosti. Tato Skutečnost vám řekne: „Nech Boha řídit tvůj život. Chce-li přijít, ať přijde. Tvůj úkol je okopávat půdu; tvůj úkol není produkovat úrodu. To udělá On. Vypěstuje pro tebe bohatou úrodu realizace. Ty Ho musíš jen nechat.“

Potom můžete jít ještě o krok dál a říci: „Já nejsem ten, kdo kultivuje půdu. Je to On ve mně, kdo ji kultivuje.“

Uvědomění si, kdo Mistr je

Ve vzácných případech jsou velmi blízcí žáci, nejbližší žáci, velmi silní jak na fyzické úrovni, tak i na duchovní úrovni. Na obou úrovních jsou velmi silní, nadšení, oddaní a odevzdaní. Když Mistr hraje na zemi svou roli, a to i v případě, že žáci jsou ve vyšších úrovních, jejich radost je pevná a konkrétní; dostanou stejnou radost. Ale pokud mě někdo opravdu chce vidět a projevovat tady na zemi, pak musí být se mnou tady.

Urychlení Boží hodiny

Jak se o vás starám, nebudete nikdy vědět. Právě teď, když se na vás usmívám, máte pocit, že se o vás starám. Ale pokud budete cítit mou přítomnost ve svém srdci, pak budete vždy cítit, že se o vás starám. Můžete-li vědomě cítit mou přítomnost, pak se postupně bude vaše radost zvyšovat. Když si pěstujete depresi, pochyby a podobné věci, v té chvíli mi dáte nulu. Zkuste jít hluboko uvnitř. Pokud mi můžete dát za mou péči o vás i jeden bod ze sta, pak budu velmi vděčný. Když mi můžete dát sedmdesát, říkám vám, že v té době musíte cítit, že urychlujete Boží hodinu. Když mi můžete dát vyšší známku, pak děláte ten nejrychlejší pokrok. Nejjednodušší způsob, jak urychlit Boží hodinu, je stále cítit, že se o vás starám jak ve svém vnitřním životě, tak i v mém vnějším životě.

Poselství žákům ze dne 13. dubna 1969

> Máme jednu volbu a jedno rozhodnutí.

> Naše rozhodnutí je být věčně oddaným dechem v naplňování Božího vesmíru.

Ó Nejvyšší, Tobě nabízím to, co jsem: svůj život oduševnělé vděčnosti. Ó děti Nejvyššího, dám vám to, co mám: svůj život nesobecké oddanosti a jednoty. Moje láska je mojí váhou. Moje láska je mojí výškou. Moje láska je zároveň mojí váhou a mojí výškou. Moje láska k oddaným žákům je silou mé jednoty s nimi, je mojí váhou. Moje láska k Nejvyššímu, je silou mé jednoty s Ním, je mojí výškou.

V posledních několika letech vstoupili žáci do mého života a já jsem vstoupil do jejich životů. Já sloužím Nejvyššímu v nich; oni slouží Nejvyššímu ve mně. Společně rosteme. Společně budeme věčně růst. Postupně budeme dávat a brát. Já od vás očekávám absolutní oddanost a vy ode mne očekáváte absolutní realizaci Absolutna.

Podle gramatiky je ‚nejlepší‘ stupeň superlativy. V běžném životě nemůže být každý nejlepší. Jen jeden člověk může být nejlepší; ostatní mohou být dobří, lepší, a tak dále. Ale tady máme co do činění s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Nekonečno nemá hranice. My všichni jsme duchovní hledající, hledající nekonečnou Pravdu. Takže každý jednotlivec se může snažit stát se jedním s Nejdražším, s Nejvyšším. Každý jednotlivec může být jedinečným nástrojem Nejvyššího silou své naprosté oddanosti a nepodmíněné odevzdanosti Vůli Nejvyššího. Gramatika je napsána smrtelníky, obyčejnými lidmi. Ale náš život je napsán Nejvyšším, který může udělat každého z nás jedinečným nástrojem Jeho Vůle.

Každý žák může být jako okvětní lístek božského lotosu, unikátní okvětní lístek lotosu. Celý lotos se bude nadýmat božskou pýchou, když uvidí, že každý jednotlivý plátek pomáhá a slouží celku růst do Nejvyšší dokonalé Dokonalosti zde na zemi.

Víme, že pomalý a vytrvalý vyhraje závod. Zajíc prohrál závod s želvou. Ale na druhou stranu si přeji říct, že když žijeme v Božství, když žijeme v Nejvyšším, v Nejvyšším Vědomí, že v té chvíli toto pravidlo nemusíme dodržovat. V našem případě rychlé a dynamické může vyhrát závod. Nejvyšší je náš Pilot, náš Věčný Pilot. Podle Jeho Vůle, v Jeho vybrané Hodině jsme začali naši cestu. Je to On, kdo nás inspiruje běžet vstříc Zlatému Pobřeží věčného Za. V Jeho závodě On běží v nás a skrze nás, a tak musíme dosáhnout určeného Cíle.

Někteří z vás mají mylnou představu, že Nejvyšší je nepoznatelný. Ale to není pravda. Právě teď není znám všem lidem. Ale zároveň ti, kteří si Ho uvědomili, si jsou plně vědomi skutečnosti, že může být viděn, může se s Ním mluvit, můžeme Ho cítit. Když s Ním mluvím, vidím Ho jasněji, než vidím vás tady svýma otevřenýma očima. Takže můžete říct, že Boha právě teď neznáte, protože jste ho nerealizovali. Ale když řeknete: „Bůh je navždy nepoznatelný,“ pak jste na omylu. Bůh je náš Otec. Jak může náš Otec zůstat po celou dobu nepoznatelný? On může zůstat nepoznatelný nanejvýš na krátkou dobu, protože my si teď hovíme v potěšení nevědomosti. Jsme v temné místnosti, která chce světlo. Ale když je naše vědomí, naše vnitřní bytost, zaplavena božským Světlem, pak Ho musíme vidět tváří v tvář.

Část V — Otázky a odpovědi z Oxfordu.

Modlím-li se za svého otce, bude to přínosem pro vývoj jeho duše, i když nevede duchovní život?

Co se stane géniům jako Bach nebo Shakespeare potom, co zemřou?

Cítíme, že Bach složil skvělou hudbu. Kdo by mohl být lepší hudebník než on, nebo kdo by mohl být větší spisovatel než Shakespeare? Ale jen duše těchto dvou velkých postav ví, zda přispěli v plném rozsahu tomu, co ztělesňovali, a co nám přišli předat. Jestliže předali všechno, pak už více nemusí procházet literárním či hudebním životem. Ale pokud všechno nepředali a chtějí-li pokračovat, a je-li Vůle Nejvyššího, aby i nadále pokračovali a předali více své duši-vzrušující hudby a duši-povznášející literatury, pak budou dávat. Opět platí, že nemusí chtít pokračovat v této konkrétní hře. Na sportovním poli trvá hra pětačtyřicet minut nebo hodinu. Jestliže někdo hraje pětačtyřicet minut a pak se unaví, může si říct: „Já už nechci hrát tuto hru, chci hrát nějakou jinou hru. Hrál jsem fotbal a bylo to velmi vyčerpávající. Teď chci hrát něco jiného, nějakou hru v místnosti.“ A pak Bůh může říct: „V pořádku, nemusíte hrát tuto hru. Můžete hrát jinou hru. Já vám nabízím svůj Soucit.“

Existuje otázka, na kterou nemůžete odpovědět?

Proč některá náboženství nemluví o reinkarnaci?

Odráží vibrace města aspiraci jeho obyvatel?

Existují jemné a krásné světy psychické představivosti, ke kterým by se umělec měl snažit získat přístup pro inspiraci?

Takže představivost je samostatný svět, svět skutečnosti. Ale tady ho nevidíme, protože se nachází o něco výš. Dobrý umělec musí vždy hledat přístup do vyšších světů pro inspiraci, protože pokud chce něco vytvořit, musí to dostat z vyšší úrovně. Jen tak bude svět osvícen a naplněn. Cokoliv, co přichází seshora, má v sobě více krásy, má v sobě více čistoty, má v sobě více skutečnosti. Naším cílem je snést seshora Božskost, skutečnost, krásu — vše, co je božské.

Část VI — Obecné otázky a odpovědi

Když dělám své každodenní činnosti, nemám o ně zájem. Je to správný přístup?

Pokud provádíte meditaci a koncentraci, pokud nemůžete prorazit elektromagnetické pole kolem vás, vytvoří to určité množství frustrace, protože nejste schopni vyjádřit to, co je uvnitř vás.

Je to jako chůze tunelem. Víte, že na druhé straně bude světlo. Právě teď je tma, ale světlo musí přijít. Pokud vezmete zklamání jako noc, pak budete vědět, že o několik hodin později bude den. Ale pokud cítíte, že existuje jen noc a že za bariérou nic není, pak děláte chybu.

Jak poznáme, kdo je náš opravdový učitel?

Existuje něco takového, jako falešné světlo?

Tyto falešné, destruktivní síly si berou často podobu kosmických bohů. Jednou ke mně přišla nepřátelská síla v podobě Višnua. Meditoval jsem asi v půl druhé nebo ve tři hodiny ráno, a tato síla přišla a postavila se přede mě. Bylo mi asi patnáct nebo šestnáct let a já jsem předtím viděl Višnua třikrát nebo čtyřikrát. Je to ten nejkrásnější bůh. Když jsem se na tuto bytost koncentroval, zpozoroval jsem v něm určitou nečistotu, a tak jsem se mu nepoklonil. Pak začal obrovský zápas a po třech nebo čtyřech minutách postava Višnua explodovala. Byl to obrovský výbuch a můj bratr přiběhl do mého pokoje. Dokonce to bylo slyšet v domě dole na ulici. Všichni se divili, co se tak brzo ráno stalo. Mysleli si, že vybuchla kamna. Ale můj bratr byl jediný, s kým jsem mluvil. Při jiné příležitosti jsem byl napaden nepřátelskou silou během mé meditace; později jsem pak zjistil, že moje moskytiéra je roztrhaná na kusy.

Velmi často si nepřátelská síla bere podobu vlastního Gurua hledajícího. Hledající si musí být naprosto jistý, že je to jeho Guru. V opačném případě, pokud se mu pokloní, může mu to skutečně ublížit na fyzické úrovni. Může to poškodit naše končetiny, dokonce můžeme dostat srdeční infarkt nebo cévní mozkovou příhodu. Jednou se zjevila nepřátelská síla před nejdražší žákyní duchovního Mistra. Když před sebou uviděla svého Mistra, byla radostí bez sebe a okamžitě se poklonila. V té chvíli se oddala na milost a nemilost této nepřátelské síle a okamžitě dostala infarkt. Potom šel démon do vyššího patra, aby našel někoho dalšího. Ale našel jen jednoho obyčejného žáka. Když se mu tento žák poklonil, démon se s ním ani nechtěl obtěžovat. Cítil, že to je v tomto případě pod jeho důstojnost a šel pryč.

Je Bůh výhradně dobrým, nebo je dobrý i zlý?

Můžete mi prosím vysvětlit, co je _shakti_ a její roli ve Stvoření?

Na duchovní úrovni je Bůh nekonečné Světlo. Toto nekonečné Světlo je také nekonečná Energie a nekonečný Mír. Mír je Síla a Síla je Mír. Světlo je Energie a Energie je Světlo. Je to aktivita, která je shakti. Bůh má dva aspekty: jeden je jeho statický aspekt a druhý je jeho dynamický aspekt. Když se chce projevit, použije své dynamické schopnosti, zatímco jeho druhý aspekt mlčí. Zde se shakti stává univerzální manifestující Silou.

Jak to, že můžeme říci, že aspekt Síly Nejvyššího stvořil Vesmír? Pokud říkáme, že aspektem Síly lze vytvořit pouze něco obrovského, pak se mýlíme. Má-li Bůh nekonečnou Sílu, pak s Jeho nekonečnou Silou může vytvořit něco obrovského a také něco velmi malého. Nekonečná Síla neznamená, že můžete vytvořit pouze něco velkého. Může-li nekonečná Síla vytvářet rozsáhlé, pak může také vytvořit zrnko písku.

Nekonečná Síla je zažívána v různých formách uvnitř srdce každého hledajícího. Jeden hledající bude zažívat Sílu jako Blaženost, jiný ji bude zažívat jako Mír, třetí jako Světlo; a čtvrtý ji bude zažívat jako Vědomí.

Otázka: Má každá duše úkol, a pokud ano, jak ho poznáme?

Jaký je rozdíl mezi inteligencí a vědomím?

Když vejdete do snu někoho, kdo ještě není vaším žákem, co to znamená?