Sri Chinmoy promlouvá, část 7

Lidská naděje a božská víra

S lidskou nadějí přináší posel poselství, ve kterém ale není žádný život. Nebo může posel přinést všechny možné destruktivní, skličující zprávy. Ale když se poslem stane víra, tehdy v poselství uvidíme život. Víra, vnitřní víra, je vždy plodná, protože přináší poselství světla, a světlo je životem vnitřního světa. A tak je nejlepší zůstat ve sféře víry a cítit, že nejste nic jiného než stálou vírou v Boha. Tímto způsobem musíte získat božskou víru. Ve víře přebývá božská naděje. Božská naděje je jako sen, který přichází na konci noci a přináší slib, že brzy zasvitne den.

Skutečnost přichází ze snění. Když je to ale lidská naděje, v devadesáti devíti případech ze sta se tento sen neuskuteční, protože v něm není život. Máme-li lidskou naději, věc, ve kterou jsme doufali, se může a nemusí uskutečnit. Avšak máme-li božskou naději, tehdy cítíme, že nám někdo říká, abychom zaseli semínko, a slibuje nám, že toto semínko zítra vyklíčí, pozítří z něj bude rostlina a za několik měsíců či let sklidíme bohatou úrodu. Když máme božskou naději, znamená určité vnitřní ujištění a my jsme inspirováni pracovat pro dosažení kýženého výsledku. Jestliže dnes uděláme tohle, zítra něco získáme a pozítří se stane něco dalšího — je to jako stoupat po žebříku o několik příček najednou. Postupujeme krok za krokem. Něco vytváříme a díky tomuto tvoření dosahujeme určitého výsledku. Pokud nebudeme spokojeni, budeme tvořit dál a dál, až nakonec budeme spokojeni. To je božská naděje.

Dnes doufám, že se zítra stanu velmi upřímným hledajícím. Jedná-li se o lidskou naději, je to jen zbožné přání. Až se zítra rozední, budu tvrdě spát a budu doufat, že se stanu velmi upřímným hledajícím další den. Jedná-li se však o božskou naději, začnu jednat okamžitě. Něco udělám. Budu cítit, že pouhé přemýšlení a doufání, že se něčím stanu, nestačí. Začnu jednat. V tomto případě je tedy naděje matkou zásluhy. Začneme-li jednat, dojde k naplnění naší naděje nebo k přeměně naší naděje ve skutečnost.

Jak mohu poznat, jestli vykonávám Vůli Boha, nebo jestli naplňuji své vlastní ego?

Když vykonáváte Vůli Boha, otázka nadřazenosti a podřazenosti nevznikne. V tu chvíli cítíte jen svou jednotu. Cítíte, že Bůh vás vybral nebo přijal jako svůj vybraný nástroj a že jedná ve vás a skrze vás. Nezáleží na tom, čeho dosáhnete, i když to bude něco úžasného, zvláštního, neobvyklého, nebudete mít žádný pocit osobní pýchy. Naopak, budete nanejvýš vděční Bohu, že si vás vybral, aby naplnil Sám Sebe ve vás a skrze vás. Nebude zde žádná pýcha, jen pocit rozpětí.

Právě nyní chodím na psychoanalýzu a zdá se mi, že čím víc se zajímám o duchovnost, tím těžší je pro mě o tom mluvit s psychoanalytikem. Cítím, že to, co mi nabízí psychoanalýza, není to, co skutečně chci. A navíc můj analytik, který se zdá být velmi silnou osobností, není ochoten mi dát volnost. Nevím, jestli je nějaké naladění mezi mnou a jím.

Řekněme, že oba tito hledající mají hlad a vy je vezmete do mangovníkové zahrady, kde je mnoho plodů manga. První typ hledajícího řekne: „Dobrá, jelikož je tu tolik plodů manga, budu se moci najíst.“ Druhy typ hledajícího však řekne: „Jsem zvědavý, kolik plodů manga tu je,“ a začne je počítat. Potom bude chtít vědět, které mango je nejlepší, a tak začne zkoumat všechna manga, aby si vybral, které by si měl vzít. Zatímco bude plýtvat časem, první hledající si vezme nějaké mango a sní ho a bude uspokojený. Pokud budeme používat mysl, budeme se vždy všechno snažit analyzovat a nikdy nezažijeme skutečnost.

Použijeme-li ale srdce, okamžitě si vezmeme věc, kterou chceme. Tehdy, dokonce i když sníme jen jedno mango, získáme blaženost, jako bychom snědli všechna manga, protože srdce znamená jednotu. Ze stovek mang, když si vezmeme jen jedno a sníme ho ve svém psychickém vědomí, získáme blaženost, nebo řekněme bohatství, všech mang. Začneme-li počítat všechna manga, možná nikdy nezačneme jíst. Nebo nás to po chvíli přestane bavit a řekneme: „Koho to zajímá?“ Během počítání ztratíme svou spontánní vnitřní radost.

V duchovním životě musíme jít vždy ze srdce do mysli, ne z mysli do srdce. Chcete-li opravdu následovat duchovní život, použijete-li srdce jako svůj nástroj, nemůže být nic jednoduššího. Použijete-li ale mysl, budete si myslet, že není nic tak složitého a obtížného, jako duchovnost. V duchovním životě by nemělo být žádné váhání, žádná vypočítavost. V duchovním životě jen dáváme a stáváme se, díváme se a stáváme se, nabízíme se a stáváme se. Použijeme-li srdce, je to tak snadné. Použijeme-li však mysl, bude tam vždy vypočítavost a váhání.