Máte-li klid, nemusíte se tak na čistotu koncentrovat. Ale pokud jsou vaši příbuzní, sousedi a kolegové plní nečistot, musíte se víc modlit a meditovat. Neustále si musíte uvědomovat, že existuje boj mezi vaší aspirací a přitažlivostí materiálního světa. Proto musíte být opatrnější, víc bdělí a víc duchovní.
Musíte ale jednat s největší upřímností a pokorou. Pokud ale budete mít pocit, že jste mnohem duchovnější nebo mnohem čistší než lidé okolo vás, bude to celé sebeklam. Můžete si myslet, že máte více duchovnosti, více čistoty, ale kdo ví? Někdo jiný může mít více duchovnosti a pokory a dalších božských vlastností. Jen proto, že následujete duchovní cestu, ještě neznamená, že máte víc čistoty. Je mnoho lidí, kteří si nejsou vědomi duchovnosti, ale jsou mnohem čistější, než jste vy. Bohužel mnoho lidí, kteří se pustí do duchovního života, shlíží na ostatní a myslí si: „Nechodí do žádného duchovního centra, nechodí do kostela, nemodlí se, nemají čistotu.“ Toto je nesprávná představa, kterou většina z vás má. Je to falešné zvětšování ega. Nepochybně existuje mnoho lidí, kteří jsou z hlediska čistoty daleko, daleko horší; ale na druhou stranu vidím všude kolem mnoho lidí, jež mají více čistoty, než máte vy. A tak to, že vedete duchovní život, neznamená, že máte víc čistoty.
Jsme-li skutečně čistí, nevidíme v druhých nečistotu. Pokud nejsme čistí, vidíme špínu v každém. Dítě je čisté, a tak na nikom nevidí špínu. Až mu bude čtrnáct nebo patnáct, bude vidět špínu všude, protože tehdy už bude mít svou vlastní mysl. Je-li mysl špinavá, bude přirozeně vidět špínu všude. Opravdové duchovní lidi nečistota ani v nejmenším nevyruší, neboť mají nesmírné vnitřní světlo, které je chrání. Nehledejte tedy v druhých nečistotu. Ve vašem případě bych chtěl říct, abyste nehledali na druhých nečistotu; myslete jen na své vlastní vnitřní světlo. Čím více dokážete své vnitřní světlo vynést do popředí, tím dříve bude nečistota, kterou vidíte, osvícena, anebo nečistotu vůbec neuvidíte.Když někdo odmítá Boží Soucit, Bůh buď čeká neomezeně dlouho a používá Sílu své Trpělivosti, anebo používá více Soucitu. Pokud jde o Nejvyššího, On má k dispozici nekonečný Soucit. Nepřijímá žádnou porážku. Odmítneme-li Jeho Soucit, může použít více svého Soucitu, aby nad námi zvítězil, anebo nám může dovolit zůstat v nevědomosti o deset, dvacet, padesát, šedesát nebo sto let déle. Nejvyšší má k dispozici věčný čas. Záleží na Něm, zda nás bude nutit přijmout své Světlo jiným způsobem. Tento nátlak však nepřichází v lidské podobě. Jeho nátlak znamená, že použije více Síly Soucitu, který má a kterým je. Ze svého nekonečného Soucitu použije více Soucitu, aby porazil naši nevědomost.
Setká-li se ale s obrovským odporem, může si to rozmyslet. Může říci: „Ne, on chce spát; ať tedy spí dalších sto let. Není potřeba spěchat.“ Bůh nikdy nestáhne svůj Soucit nadobro, bez ohledu na to, jak my Jeho Soucit odmítáme. Odmítáním síly Božího Soucitu však zdržujeme svůj pokrok vpřed, vzhůru a dovnitř, protože síla Božího Soucitu je Jeho magnetickou silou, která nás přitahuje přímo do Jeho Srdce, jež je veškerým Světlem a Blažeností.Když uděláme něco špatně, někdy je to proto, že nevíme, a někdy je to proto, že jsme pokoušeni tuto věc udělat. Někdy dítě ví, že ho oheň popálí, ale má škodolibé potěšení se ohně dotknout. S námi je to stejné; i když to dobře víme, někdy vstupujeme do nevědomosti. Je to jako s jídlem. Víme, že je něco, čemu se říká dostatečné množství, ale přejídáme se. Jíme nenasytně a potom za to platíme.
Když se vědomě nebo nevědomě staneme obětí pokušení, nemůžeme říci, že z našeho života byla stažena Boží Milost. Zdaleka ne! Matka se může pokusit ochránit dítě, aby se ohně nedotklo. Může říci: „Nedělej to, nedělej to.“ Nepřichází-li ale odhodlání zevnitř, potom když se budou božské síly snažit zabránit nám v tom, abychom udělali špatnou věc, budeme mít pocit ztráty. Budeme mít pocit, že jsme o něco přišli.
Musíme zevnitř cítit, že když nevstupujeme do nevědomosti, nic neztrácíme. Anebo musíme cítit, že dělat chyby je pro nás jen dočasnou nezbytností kvůli naší nevědomosti. Žijeme-li ve světle, není zde žádná potřeba dělat chyby. Obětí nevědomosti se nestáváme proto, že by božská Milost byla stažena a my jsme se stali obětí nevědomosti. Zdaleka ne. Ale co může božská Milost dělat? Bůh nám dal omezenou svobodu. Tato omezená svoboda je jako nůž. Někdo použije nůž, aby nakrájel mango a podělil se s ostatními, a někdo jiný ho použije, aby bodl druhého člověka. Netrpíme kvůli tomu, že Bůh odešel. Bůh nám dal schopnost, a tak ji používejme obezřetně a moudře.Když však hledající nechce, aby byla jeho žárlivost a nečistota osvícena, potom Bůh použije jinou zbraň: svou zbraň Trpělivost. První zbraň, kterou používá, je Jeho zbraň Moudrost. Trpělivost je také podobou moudrosti a moudrost je trpělivost, ale my je oddělujeme.
Řekněme, že jste sobecký člověk. Bůh řekne: „V okamžiku, kdy zapomeneš na svůj osobní, sobecký, sebehledající život a budeš se starat jen o sebedávání, tehdy tvá žárlivost odejde. V okamžiku, kdy budeš věnovat svou pozornost jen čistotě, tehdy tě nečistota opustí.“ Nejprve se vás Bůh pokusí zahrnout touto moudrostí. Pokud však nevyužijete této příležitosti přijmout Boží Moudrost, potom Bůh použije jinou zbraň, které říkáme Jeho Trpělivost. Bude čekat, dokud nepocítíte nezbytnost pročištění a přeměny své přirozenosti.
Potom po deseti nebo dvaceti nebo padesáti letech se vás znovu pokusí inspirovat. Když uspěje, dobře. Jinak přijde další příležitost. Tímto způsobem bude neustále pokračovat, pokračovat, pokračovat. Postupem času hledající naplní požadavky své vnitřní bytosti a Příslib Boha Jeho vlastní Skutečnosti.Takže Bůh použije svou Sílu Intenzity. Tuto Intenzitu můžeme špatně pochopit. Můžeme si myslet, že Bůh nás nutí jít. Ne, On nás jen probouzí. Říká jen: „Podívej, otevři oči. Toto je nejvyšší rychlost.“ Když probouzí naše vědomí, cítíme, že to bylo uděláno násilně. Jsme-li však upřímní, oddaní a odevzdaní, necítíme žádný tlak; cítíme jen, že čas nadešel. Bůh vybral zvolenou Hodinu a probudil nás.
Lidská síla je vitální síla. Ve vitální síle je nátlak. Síla přichází, aby nás postrašila, aby nás vyděsila. Ale když je síla v božské Spravedlnosti, nestraší nás ani neděsí. Jen zvyšuje intenzitu naší aspirace tak, abychom jako střela letěli k cíli. Když Bůh použije sílu, požádá nás, abychom k cíli běželi krokem, který On určí, ne svým vlastním krokem. Když se nesjednotíme s Vůlí Boha, potom se to skutečně stane určitým tlakem, silou. Ale staneme-li se s Ním jedním, potom nepocítíme žádný tlak nebo sílu.
Řekněme, že právě teď jsme v těle. Naše nadřazená, nejosvícenější část, hlava, objevila určitou pravdu, ale nohy ji dosud neobjevily. Hlava říká nohám: „Podívejte, toto je skutečnost.“ Jestliže se nohy nesjednotí s hlavou, řeknou: „Neobtěžuj nás. Nepotřebujeme tě. Nepotřebujeme tvoji realizaci.“ Jestliže ale nohy cítí potřebu moudrosti také, budou velmi vděčné, že jim hlava pomohla poznat skutečnost.
Teď tady mluvím a nabízím světlo. Zkouším vás o něčem přesvědčit. Někoho přesvědčovat je způsob použití síly autority. Jednáme-li ale božským způsobem, nepřesvědčujeme; jen osvěcujeme. Část, která není zatím osvícená, zkoušíme osvítit. Není tam žádný nátlak. Osvícená část jen nechá neosvícenou část, aby si uvědomila naši vlastní vyšší existenci. Cítí-li nižší existence, že existuje vyšší existence, která je součástí její vlastní skutečnosti, nižší přirozeně poletí do vyšší a s touto se sjednotí.Jedině prostřednictvím lásky se stáváme jedním. V okamžiku, kdy se někoho obáváme, se naše skutečnost a jeho skutečnost oddělují. Já jsem váš duchovní vedoucí, ale jak vám mohu něco dát, bojíte-li se, že vás spálím?
Posvátná bázeň je jedna věc; strach je něco jiného. Posvátná bázeň je pocit, že někdo je trochu výš než vy, a tak se musíte dobře chovat. Bůh je v každém ohledu nekonečně lepší než vy, proto cítíte, že musíte mít takovou úctu. Hlubší než úcta je láska, pravá láska. Dítě úctu nepotřebuje; nemusí úctu projevovat, protože ví o své lásce, která je mnohem působivější. Dítě se nemusí neustále dotýkat otcových nohou. Ve chvíli, kdy svému otci ukáže svou lásku, své srdce, to stačí.
Jít k Bohu se strachem nebo prostřednictvím strachu je velice nezdravé. Boha bychom měli jen milovat. Měli bychom cítit, že cokoliv má náš Otec, máme i my. Naneštěstí jsme stále dětmi; to je důvod, proč nám to Otec nemůže dát. Otec nedá své rozsáhlé bohatství dítěti. Až dítě ale vyroste, získá to, co jeho otec má a čím jeho otec je. Dokážeme-li Boha milovat oduševněle, potom nám Bůh dá vše.
Když si dítě hraje v blátě a najednou na něj matka zavolá, neobává se, že jej uhodí, protože je špinavé. Poběží ke své matce a jeho matka okamžitě přijme jeho špínu, jeho nečistotu jako svou vlastní. Umyje ho, aby ukázala druhým, že její syn je také velice čistý. Takto musíme přistupovat k Bohu. Nezáleží na tom, kolik nebožských věcí děláme, můžeme k Němu běžet a cítit, že nás svým Soucitem okamžitě očistí.Tito lidé, o kterých si myslíme, že jsou velmi nespravedliví, udělali něco nebožského, pravda. Ale podívejte se na svůj slib. Od těchto lidí očekáváte dokonalost; cítíte, že musí dělat všechno dokonalým způsobem. Ale dokonalost přichází pouze tehdy, když splníme svůj slib. Naším prvním a nejpřednějším slibem Bohu bylo potěšit Jej a naplnit Jej zde na zemi. Nesplnili jsme svůj slib; přesto očekáváme, že druzí svůj slib splní. Udělali jsme milióny věcí špatně a Bůh nám přirozeně odpouští. Jinak bychom na zemi nemohli existovat. Je-li On připraven nám odpouštět i přes naše nespočetné nedokonalosti a chyby, jak je možné, že my nedokážeme odpustit někomu jinému?
Jako duchovní hledající se považujeme za vybrané děti Boha. Neaspirující člověk, který si hoví v potěšeních nevědomosti, by se nikdy neodvážil považovat Boha za svého zcela vlastního. Nikdy se nestará o to, aby považoval Boha za svého zcela vlastního. Vy se však odvažujete považovat Boha za svého zcela vlastního jen proto, že jste přijali trochu dobrých kvalit Boha. Jednou z božských kvalit Boha je Jeho Odpuštění. Když vám Bůh odpouští dvacet čtyři hodin denně, nemůžete vy odpustit někomu druhému na jednu vteřinu? Má-li váš Zdroj schopnost dělat něco v nekonečné míře, také vy byste přirozeně měli mít schopnost odpustit nebo osvítit druhé, kteří podle vašeho vlastního standardu udělali něco špatného.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy promlouvá, část 8, (knižně nevydáno), 1976
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/scs_8