Vědomí je nezrozená a nesmrtelná Věčnost uvnitř i vně. Nesmrtelnost je sebedávající. Nabízíme své tělo, vitálno, mysl a srdce, abychom vrostli do něčeho božského. Když vrosteme do něčeho božského, božská existence, kterou jsme si vyvinuli nebo odhalili, je nesmrtelnou Skutečností v nás. Dnes dáváme to, co máme, Pánu Nejvyššímu; zítra dá On to, co má a čím je, nám. Dáváme mu svůj vnitřní pláč, dáváme mu svou nevědomost, svou temnotu, cokoli cítíme, že patří nám nebo čeho jsme si užívali. Jemu patří vše, a když cítí, že jsme připraveni, dá nám vše ze své nekonečné Štědrosti.
Moře Vědomí miluje skutečnost, a nakonec se stává skutečností. Nesmrtelnost je náš život ticha, který představuje Pravdu, a náš život zvuku, který projevuje Cíl, transcendentální skutečnost, tady na zemi.
Nesmrtelnost miluje život, obejme život, a nakonec naplní život tady na zemi i tam v Nebi. Oduševnělý pláč země je Nesmrtelností v životě hledajícího. Oduševnělý úsměv Nebe je také Nesmrtelností v životě hledajícího. Oduševnělý vnitřní pláč je nesmrtelný a všeosvěcující, všenaplňující úsměv uvnitř je také nesmrtelný.
Jak to, že pozemské vědomí občas nepřijímá nebeskou štědrost Soucitu, Lásky a Světla? Je to právě proto, že nebeské božské kvality, které se rozvinuly v různých formách, jsou mu cizí; proto se neosvícené vědomí země brání božským vlastnostem, božským schopnostem a božským požehnáním Nebes. A občas i Nebe nepomůže, i když se země upřímně pokouší dělat něco správně. Země chce vrůst do božské skutečnosti a potřebuje pomoc, ale jsou chvíle, kdy je Nebe lhostejné. Země nezůstává vždy vnímavá a Nebe neprojevuje vždy zájem. Přichází ale čas, kdy hledající sjednotí pláč země s úsměvem Nebe. Stejně jako země nemůže zůstat stále neosvícená, tak i Nebe nemůže zůstat stále lhostejné. Tehdy země poskytne oduševněle, oddaně a bezpodmínečně svůj jedinečný pláč světa a Nebe poskytne s úsměvem, bezvýhradně a bezpodmínečně svůj jedinečný nebeský úsměv a vnitřní, božské a nejvyšší Vědomí.
Rozšířené Vědomí získává kontrolu nad pochybností a vítězí nad ní. Tato pochybnost je hladový tygr uvnitř nás. Chce pohltit to skutečné, božské a krásné v nás. Když se však Vědomí rozšíří, tygra-pochybnost dostane pod kontrolu, podmaní si ho a osvítí ho. Víra je řvoucí lev; pochybnost je pohlcující tygr. Lev musí růst, a proto musí být krmen. Blaženost Nesmrtelnosti krmí tohoto božského, zlatého lva víry uvnitř nás.
Když si podmaníme strach, pochybnost, žárlivost a nečistotu, v tu chvíli v naší vitální existenci začíná svítat Nesmrtelnost. Když považujeme rozsáhlost skutečnosti za svou vlastní a vrůstáme do této vnitřní rozlehlosti, v naší mysli začíná svítat Nesmrtelnost. A když slyšíme píseň jednoty a vidíme tanec jednoty ve všem, co říkáme, děláme nebo si myslíme, v našem srdci jednoty začíná svítat Nesmrtelnost. Konečně, když se začne objevovat v našem pozemském a nebeském životě dokonalá Dokonalost, když Dokonalost zaplavuje naši pozemskou a nebeskou existenci, vrůstáme do nejvyšší Nesmrtelnosti.
Vědomí ega, lidské vědomí, božské Vědomí, nejvyšší Vědomí. Vědomí ega není nic jiného než ničení všeho kolem. Lidské vědomí je příprava člověka na vyšší život, na božský život, na život, který zcela a neomylně uspokojí lidské bytosti. Božské Vědomí je aspirace, cesta absolutní Dokonalosti, cesta transcendentální Výšky. Cílem nejvyššího Vědomí je neustálé překonávání již dosaženého cíle. Nejvyšší Vědomí vždy přesahuje své vlastní dosažení. Neexistuje žádný pevný cíl. Dnešní cíl je zítřejším výchozím bodem, proto nás nejvyšší Vědomí inspiruje, dodává nám energii a přenáší nás k Cíli, který je stále se překonávající Skutečností. Cílem je Nesmrtelnost v pozemském životě, Nesmrtelnost v nebeském životě, Nesmrtelnost v každém jednotlivém vědomí, Nesmrtelnost v kolektivním vědomí, Nesmrtelnost v Univerzálním a Transcendentálním Vědomí.
Lidské vědomí a božské vědomí, zemí spoutané vědomí a nebesky volné vědomí. Lidské vědomí není nic jiného než sebezapomínání na Nekonečno v konečném. Božské vědomí je sebeuvědoměním, sebeosvícením a sebedokonalostí Nekonečna v konečném a pro konečné. Zemí spoutané vědomí vidí skutečnost způsobem, kterým se projevuje skutečnost na zemi, ale samotná skutečnost se na zemi projevuje velmi omezeně. Zde na zemi vidíme skutečnost v nekonečně malém měřítku. Často se otevírá nespočetným špatným silám. Zemí spoutané vědomí nám neustále říká, že neexistuje žádný cíl, a pokud existuje, nelze ho dosáhnout. Říká člověku, že i když se mu touha naplní, bude zklamaný, protože naplnění touhy mu nikdy nedá dostatečnou spokojenost. Dnes chce mít auto, tak si ho koupí. Zítra bude chtít dvě auta. Pokud je dost bohatý na to, aby si je koupil, pak bude chtít další den tři auta. Pokaždé, když něco dostane, bude chtít získat něco dalšího. Ale nakonec přijde čas, kdy nedostane nebo nebude moci dostat to, co opravdu chce. Pak se rozhlédne a uvidí, že někdo jiný to má v neomezené míře. A tak se dostaví znovu zklamání.
Ve vědomí spoutaném zemí vždy cítíme zklamání s tím, co nemáme, i s tím, co máme. Nebesky svobodné vědomí nám však neustále předává poselství uspokojení. Chceme nekonečnou Blaženost; chceme vše v nekonečné míře. Ale právě teď, když obdržíme i jen trošku Blaženosti, cítíme pocit uspokojení. Z malé kapky se pak rozšíříme v obrovský oceán. Dnes jsme dostali nebo dosáhli malé kapky oceánu Blaženosti; proto jsme nesmírně šťastní. A když jsme šťastní, zvětšuje se naše vnímavost. Existuje několik dalších způsobů, jak zvýšit svou vnímavost kromě toho, že budeme stále šťastní. Když jsme šťastní, naše vnímavost roste, a když roste vnímavost, může v nás růst nebesky svobodné vědomí.
Vědomí a Nesmrtelnost. Vědomí je květina a zároveň krása. Nesmrtelnost je také květina i krása. Ale když se podíváme na květinu našima lidskýma očima, vidíme, co je před námi, ne to, co je uvnitř nás. Vidíme krásu tak dlouho, jak trvá — několik hodin nebo pár dní. Avšak krása, kterou vidíme, vstupuje i do nás, do nejvnitřnějších zákoutí našeho srdce. Podstata květiny, která zůstává uvnitř nás, je Nesmrtelnost. Můžeme říci, že Vědomí je krása květiny před námi, která do nás vstupuje, a Nesmrtelnost je krása květiny uvnitř nás, která byla předtím před námi. Každý hledající vidí vnější krásu květiny a každý hledající vidí vnitřní květinu, jejíž krása je nesrovnatelná.
SDW 1. 4. února 1976, 19:30↩
From:Sri Chinmoy,Sebeobjevování a zvládání světa, (knižně nevydáno), 1976
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sdw