Škola duše pro svět rodiny

Část I — Muži a ženy:

Je ve světě duší rozdíl mezi mužem a ženou?

Liší se ženy duchovně od mužů?

Existuje nějaký konkrétní důvod nebo něco uvnitř ženy, proč duchovní Mistři jako Šrí Rámakrišna a Buddha nepřijímali ženy za své žáky?

Jak ženy, tak muži mají vnitřní potíže. Muži mají miliony nedostatků, ale jejich největší potíží je ego. Pro ženy je největší obtíží žárlivost. Žárlivost ženy spoutává a snaží se svazovat i druhé. Žárlivost nechce dovolit ostatním, aby rostli. Mužské ego je ničivé. Říká: „Musí se to stát tak, jak chci já — jinak to zničím.“ Muži rozbíjejí, ženy svazují. Obě tyto vlastnosti jsou špatné.

Aby mohli muži ničit, potřebují odvahu a sílu, a tak o ni usilují. Když získají moc, většinou ji používají ke špatným účelům; používají ji k ničení. Alespoň však usilují o to, moc získat. Když ženy žárlí, neusilují o nic. Žárlí, protože vědí, že někdo jiný je převyšuje. Ale namísto toho, aby usilovaly o převýšení této osoby, chtějí pouze strhnout tuto osobu zpět.

Všiml jsem si, že většina vysoce duchovně vyvinutých duší, o kterých jsem četl nebo je znal, jsou muži, a zajímalo mě, proč tomu tak je.

Puruša je muž a Prakriti je žena. Přirozeností Puruši je setrvávat v tichosti. Jeho rolí je být odpoutaný od všeho dění kolem něj, zatímco rolí Prakriti je zapojovat se do všech aktivit světa. Její sebeobětování pro projevení je okamžitě odměněno poznáním, které má Bůh ve svém aspektu Puruši. Můžeme to vidět v Indii i kdekoliv jinde, že sebeobětování a realizace jdou dohromady. Právě toto sebeobětování, které ženský aspekt Boha — Prakriti nebo Šakti — učinil pro vědomí země, je odměněno realizací Puruši. Rád bych zde řekl, že tato realizace není v žádném směru nadřazená naprostému, nejvyššímu, ustavičnému sebeobětování ženského aspektu.

Matka Země se nám snaží vždy pomoci, utvářet nás a vést nás; zároveň se nás snaží vědomě či nevědomě spoutávat. Je právě taková, jaká je náklonnost či láska lidské matky. Zejména v Indii bude matka svého syna vždy povzbuzovat, inspirovat, podporovat a učit, ale nebude jej chtít pustit za hranice své náklonnosti.

V duchovním světě jsou Matka Země a ženský aspekt Boha sjednoceni. Hledající dostanou v duchovním životě rozličné příležitosti, ale když dojde na otázku realizace, Matka Země bude stát hledajícímu v cestě. Bude mu ukazovat všechna možná pokušení, aby byl hledající spokojený s pozemským životem a nestaral se o skutečné osvobození. Teprve když Matka Země nakonec vidí, že hledající je velmi, velmi upřímný, zasvěcený a nezůstane v jejích poutech navzdory všem jejím pokušením, odevzdá se vůli hledajícího.

Potom následuje nejtěžší z testů připravených kosmickými bohy a bohyněmi. Ve vnitřním světě postaví před aspiranta, který má realizovat Boha, tu nejkrásnější ženu z vitálního světa, která začne tančit a dělat spoustu nebožských věcí. V tuto chvíli je pravděpodobné, že aspirující žena získá určité uspokojení či pocit sounáležitosti s těmito tzv. apsárami z vitálního světa a nebude se snažit jít dál. A tak aspirující žena velmi často podlehne těmto pokušením, které jí kosmičtí bohové připraví. Ve skutečnosti to není slabost na straně ženy. Ona pouze cítí ve vitálním světě, ve vnitřním světě, určitý druh sounáležitosti, nebo můžete říci, emocionální jednoty se zemí, takže nejde výš. Aspirující muži mají však tendenci bojovat. Řeknou těmto krásným tančícím dívkám: „Vy ženy jste mě pokoušely na zemi a nyní mě pokoušíte v Nebi! Já jsem vás ale připravený porazit.“ A tak muži velmi často úspěšně překonají toto poslední pokušení. U mužů je pravděpodobnější, že se nenechají zasáhnout emocionálními kvalitami v podobě těchto apsár. Proto dokáže více mužů dosáhnout duchovního osvobození.

Musím ale říci s veškerou upřímností, že pokud jde o naprosté a celkové osvobození, je žena naprosto rovnocenná muži. Z tohoto důvodu spousta duchovních Mistrů zjistila, že aby dosáhli skutečné úplnosti, museli přijmout ženský protějšek. Skutečně velcí duchovní Mistři věděli, že není chybou ženský protějšek přijmout. Musíte ale vědět, kde tento vztah stojí. Je to na vnitřní úrovni, na božské úrovni, kde jeden doplňuje druhého. Jeden není podřazený tomu druhému. Tento ženský protějšek se stává manželkou či duchovním partnerem. Říká se jí šakti.

V Indii však byla mezi duchovními obry a světci celá řada žen. Také na Západě máte svatou Terezu a další. Existovala spousta významných duchovních žen s nejvyšší realizací. Jediným rozdílem je počet — je mezi nimi více mužů než žen. Ale pokud jde o realizaci, ženy mohou mít úplně stejné nejvyšší transcendentální Vědomí jako muži. V Upanišadách nám před čtyřmi tisíci let dala žena významné poselství. Byl jeden mudrc, který měl dvě ženy. Na sklonku svého života chtěl odejít do lesů na odpočinek, a tak řekl svým ženám: „Mám ohromný majetek. Přeji si, abyste se o něj podělily.“ Ale jedna z jeho žen, jež se jmenovala Maitreyi, řekla: „Dá mi to Nesmrtelnost?“ On odpověděl: „Ne, ne, ne. Je to všechno jen materiální bohatství. Pro Nesmrtelnost musíš aspirovat, musíš meditovat.“ Maitreyi řekla okamžitě: „Co si počnu s tím, co neučiní mé vědomí nesmrtelným? Nechci to.“ Maitreyi chtěla to dosáhnout toho nejvyššího cíle v duchovním životě. Meditovala, a nakonec realizovala to Nejvyšší.

Je v současnosti více svobodných žen proto, že chtějí spíše pracovat než pečovat o rodinu?

Myslí si také, že ztělesňují schopnosti jak ženské, tak i mužské. V jeden okamžik mají mužské kvality síly a odhodlání a v příštím okamžiku mají ženské kvality jemnosti a sladkosti. Nemá to nic společného s mentálními schopnostmi. Říci, že ženy jsou více mentální nebo že muži jsou více mentální, není správné. Mentální schopnosti nezávisí na tom, kolik kdo přečetl knížek. V indických vesnicích řada lidí nečetla žádné knihy, ale jejich mysl je jasná a pronikavá. Tyto ženy pouze cítí, že mohou mít jak mužské, tak i ženské kvality.

Jak muži, tak ženy mají hrát své náležité role v Božím stvoření. Bůh určil ženám starat se o domácnost, protože ženy mají častěji více z kvalit sladkosti, lásky a krásy. Lidské bytosti nestvořily své role. Jejich role přišly shůry. Ten, který nosí domů peníze, hraje svou roli a ten, kdo s těmito penězi hospodaří, rovněž hraje svou roli. Pokud ale chtějí ženy vyzvat muže, dobrá. Jestliže se chce nějaká žena ničit osmihodinovým zaměstnáním a trávit několik dalších hodin v metru, zatímco její muž pracuje doma, nedá se nic namítat. Ať muži tuto výzvu přijmou. Někteří muži by se této myšlenky děsili, ale měli by říci: „Dobře, když chceš, můžeš jít pracovat. Vyměňme si role.“

Jak mezi sebou muži a ženy soutěží?

Myslím, že je výborné, když ženy začnou dělat něco, co je považováno za oblast mužů; pokud tak ale činí, neberou na sebe muži a ženy navzájem slabosti těch druhých?

Začínají nyní ženy rovněž používat vitální síly, když se snaží s muži soutěžit?

V indických vesnicích nedovolují muži svým ženám chodit do práce. Důvod, který udávají, je, že je pod jejich důstojnost posílat ženy do práce. Někdo si však pomyslí: „On nechce, aby jeho žena přišla do kontaktu s muži v úřadě. Bojí se, že svou ženu ztratí.“ Když ženy dostanou svobodu, po které volaly, manželé, díky společenskému tlaku, řeknou: „Dobře, běž do práce.“ Můžeme říci, že dělají určitou oběť nebo že podstupují riziko, protože nikdo neví, do jaké míry dokáží ženy mít svůj život ve svých rukou, když budou muset čelit okolnímu světu. Když ale budou ženy skutečně čelit okolnímu světu, musí být velmi statečné. Musí stát ve světě, ale nesmí se jím nechat ovlivnit. Budou čelit pokušení. Pokud budou slabé, zničí je to. Když budou silné, tehdy je to nezničí.

Když chce někdo vstoupit na určité pole, měl by vědět, do čeho jde. Když se budou ženy poměřovat s muži příliš, bude to, jako by skočily do ohně; budou zcela ztracené. I když přispějí stejným dílem, zjistí, že opomenuly řadu důležitých věcí. Ženy musí někde stanovit svou mez. Neměly by soutěžit s muži jen kvůli soutěžení samotnému. Pokud to budou dělat, vytvoří si jen samy sobě potíže. Řekněme, že žena vede restauraci a manžel je hudebník. Když se žena rozhodne soutěžit s ním v hudbě, zanedbá svou vlastní práci. Řekne: „Chci hrát na kytaru.“ Až její restaurace zbankrotuje, kdo pak pocítí ztrátu?

Část II — Rodinný život:

Má se za to, že v kalijuze by měl člověk spíše pěstovat oddanost než se řídit filozofií Védánty. Je to tvrzení, které se týká každého, nebo to platí pouze pro manželské domácnosti?

Pokud zůstane svět u své rafinované mysli, pokud zůstane u své logické mysli, jež nemá žádné světlo, pokud zůstane u své intelektuální mysli, pramenící ne z čistého intelektu, ale z velmi jemné arogance, potom neexistuje žádná naděje na sebeobjevení či realizaci Boha. Nejrychlejší cestou je cesta oddanosti. V této cestě je nekonečná moudrost.

Dnešní svět potřebuje srdce. Naše srdce a naše duše mohou nabídnout nekonečně více pravdy než mysl, která ustavičně podezírá a zpochybňuje sebe samu. V srdci není žádných pochyb; v duši není žádných pochyb. Nejbezpečnější a nejrychlejší cesta k Bohu je cesta srdce.

Božský postoj, který by měla žena zaujmout v manželském životě, je cítit, že veškerý úspěch jejího manžela závisí na její oddanosti, zasvěcení a inspiraci. A manžel musí být vždy své ženě vděčný, protože ona jej vědomě, trvale a oddaně naplňuje. Jeden doplňuje druhého. Manželovou úlohou je ticho a úlohou ženy je síla. Dokud se síla a ticho nespojí, nemůže být žádného naplnění. V duchovní jednotě otázka podřazenosti a nadřazenosti vůbec nevyvstává. Ty musíš hrát úspěšně svou roli a tvůj manžel musí stejně tak hrát úspěšně svou roli. Jen potom vás Bůh oba zaplaví požehnáním.

Myslíte si, že pokud někdo chce vést vitální život, potom by se měl oženit či vdát, a pokud se někdo chystá zůstat svobodný, měl by zcela dodržovat celibát?

Jaký je nejlepší způsob, jak vykořenit myšlenky na sex z mentálního světa?

Guru, jak se může manžel cítit šťastný, když jeho žena pro tebe pracuje, a on ne?

Co když žena chodí do práce kvůli duševní rovnováze a najme služebnou, aby se starala o dům?

Řekl byste nám něco o těch všeobecně diskutovaných zákonech o potratech? Je potrat duchovně přípustný?

Některé duchovní osobnosti řeknou, že pokud uděláte něco špatně, musíte přijmout následky. Musím říci, že pokud uděláte něco špatně nebo učiníte chybu, musí být špatným následkům zabráněno, pokud je to možné. Jestliže jsem se dotkl ohně a spálil si prst, okamžitě si na něj pustím studenou tekoucí vodu, abych se zbavil bolesti. Samozřejmě, že je pro mě lepší se ohně nedotýkat a nepálit si prst, pokud jsem ale udělal chybu, je zapotřebí lék. Kdo bude trpět, když bude mít každá rodina osm či deset dětí? Postarají se o tyto děti ti, kteří jsou proti kontrole porodnosti? Jednoduše řeknou, že pokud jste udělali něco špatně, musíte přirozeně zaplatit pokutu. V tomto případě však zaplatí pokutu i děti. Pokud jsem udělal něco špatně a vím, že je způsob, jak uniknout, budu se přirozeně snažit uniknout, abych se zachránil. Sexuální život musí být přeměněn, ale není nezbytné ani ku prospěchu věci mít tucty dětí za účelem jeho přeměny.

V Americe je spousta žen, které chtějí mít děti. Nebojí se či nestydí se říci lidem, že jejich děti jsou nemanželské. Naopak, jsou hrdé. Chtějí být zkrátka matkami. Nemají zájem o žádného manžela. Cítí, že jsou schopny dát dětem stejnou pozornost jako rodiče dva. Dají svým dětem rovněž otcovskou lásku a náklonnost. Pokud takto smýšlí, neodsuzuji je. Jsou-li natolik statečné, ať své děti mají.

Co když ale některá cítí, že udělala chybu? Z nějakého popudu v určitém okamžiku něco udělala, a nyní se cítí bídně. Obává se, co na to řeknou rodiče, co na to řekne společnost, a nechce nést odpovědnost za výchovu dětí bez otce. Uvědomí si, že udělala chybu, a nyní chce žít lepší život. V jejím případě říkám, že je potrat určitě přijatelný.

Odrazujete své žáky od toho, aby měli děti, proto, že děti brání pokroku rodičů?

Jednoho duchovního Mistra se jednou zeptal jeho velmi oddaný žák: „Když nám nedovolíš mít děti, jak může potom lidstvo přežít? Meditovali jsme tolik let; všichni jsme duchovní lidé. Pokud nepřivedeme na svět více duchovních lidí, svět neudělá žádný pokrok.“ Mistr odpověděl: „Nemusíte se obávat o Boží stvoření. Na světě jsou miliony lidí, kteří budou na zachování Božího stvoření myslet. V tuto chvíli Bůh chce, abyste dosáhli osvícení. Pracujte na úkolu, který vám dal, a nesnažte se brát práci jiným. Děti do tohoto světa přivedou jiní — to je jejich úkolem. Vaším úkolem je realizace Boha. Po realizaci, kdykoliv budete chtít dítě, budete je moci mít. Nyní vás Bůh žádá, abyste Jej realizovali.

Můžete říci, že starat se o vaše děti je božská úloha, protože Bůh je v nich samotných. Kdo to může popřít? Bůh v nich je. Co když ale Bůh chce, abyste byli naprosto oddáni a zasvěceni Jemu? On na vaše dítě nežárlí, zdaleka ne. Konečně, jste oba jeho dětmi. On ale cítí, že pokud jej mají jeho děti zcela realizovat v této inkarnaci, potom je to zaměstnání na plný úvazek. Může vám být dvacet osm a vaší dceři dva nebo tři roky, ale v Božích Očích jste vy samotná dítětem, ničím jiným. Jak se může dítě starat o jiné dítě? A tak Bůh cítí, že protože chce, abyste Jej zcela realizovala, je vaší povinností, abyste Jej těšila Jeho vlastním Způsobem. To je Jeho Vize.

Bůh má spoustu jiných lidí na to, aby měli děti. Až vám bude šedesát či sedmdesát let, až opustíte tělo, nebude se vás Bůh ptát na vaše děti. Bůh se bude ptát pouze na vás. „Co jsi pro Mne udělala?“ zeptá se. Nebude se ale ptát: „Máš šest nebo sedm dětí, řekni mi o nich něco nového.“ Vaši příbuzní se vás zeptají, jak se mají vaše děti, ale Bůh se vás jen zeptá: „Jak dalece jsi Mě realizovala v Mém nejvyšším Vědomí? Nakolik ses mi oddala svým životem?“ Když odpovíte: „Musel jsem myslet na své děti, takže jsem nemohl tolik myslet na Tebe,“ On řekne: „Zadal jsem ti tento úkol? Zadal jsem ti jediný úkol, a to abys myslel na Mne.“

Skutečně cítím, že pokud jste opravdu přijali duchovní cestu, není dobré mít děti. Samozřejmě, že pokud už děti máte, musíte se o ně postarat. Ale od této chvíle změňte svůj vztah se svým manželem či manželkou. Staňte se bratrem a sestrou. Je trochu rozdíl mezi rychlostí indického povozu a rychlostí tryskového letadla. Radost, kterou vám vaše dítě dá, když se směje, nemohu popřít. Jakmile se však zamyslíte nad tím, kde bylo vaše vědomí předtím, než jste měli dítě, a kde bylo potom, budete-li upřímní, uvidíte, jak jste klesli. Pokud řeknete: „Ne, já to zvládnu, jsem velmi silný. Zvládnu jedno nebo dvě děti,“ co mám potom říci? Vy musíte vědět, kolik máte kapacity. Co se týče mých vlastních žáků, říkám jim, aby neměli ani jedno dítě, protože znám jejich kapacitu lépe než oni sami. Pokud budou mít děti, stanou se zbytečnými žáky a já budu bezmocný Guru. Proto odrazuji duchovní aspiranty, aby měli děti.

Na Zemi je bezpočet lidí, kteří neaspirují, a mezi těmi, kteří aspirují, je mnoho těch, kteří nepřijali žádnou duchovní cestu či nějakou jinou cestu vyžadující neustálý pokrok. Tito lidé mohou mít tolik dětí, kolik chtějí. Pokud ovšem má nějaký duchovní aspirant více dětí než dvě, přátelí se skutečně s nevědomostí. Dítě není ve skutečnosti nepřítelem. Jedinou věcí, kterou musíte vědět, je to, co chce Bůh. Pokud Bůh chce, abyste těšili pouze Jeho, přinese dítě do vašeho života pouze tehdy, když to bude nezbytné. Pokud to nezbytné není, bude se vás snažit přesvědčit mnoha způsoby, skrze vaši aspiraci a meditaci, abyste děti neměli. Mít děti znamená zdržení ve vašem duchovním životě; toto vám říkám bez sebemenšího zaváhání.

Pokud máme děti, jak můžeme mít Nejvyššího nejlépe na paměti a nenechat děti do tohoto vztahu příliš zasáhnout?

Pokaždé, když děláte něco pro své dítě, požádejte v duchu Nejvyššího, aby udělal totéž pro vás. Pokaždé, když svému dítěti projevíte nějakou náklonnost nebo na něj myslíte, modlete se k Nejvyššímu, aby vám požehnal a vedl stejným způsobem. V okamžiku, kdy myslíte na své dítě, vaše dítě se stane vaším pánem, pokud nemyslíte nejprve na Nejvyššího. Nemyslete si, prosím, že pokud se na vás vaše dítě usmívá, je celý svět u vašich nohou. Namísto toho si myslete, že jste dítětem Nejvyššího, a když se na vás On usměje, když je vámi potěšen, tehdy získáváte největší radost. Když dostanete něco od Nejvyššího ze své modlitby a meditace, musíte cítit, že je to jediná věc, kterou potřebujete. Až to získáte, můžete to dát svému dítěti, svému manželovi, svým blízkým a drahým. Toto je nejlepší. Cokoliv chcete získat, snažte se získat od Nejvyššího a pak to dejte svým blízkým. Pokud budete chtít něco získat od svých dětí, jenom se spoutáte.

Může špatná matka vychovat skvělého syna?

Mezi mými rodiči a mnou je nesoulad, protože otec je ateista.

Ty věříš v Boha; tvůj otec věří v něco jiného. Dokonce i nic je realita. Naše indická filozofie říká: Neti, neti — ne toto, ne tamto. Toto nic rovněž pochází z mysli a srdce. Můžeš říci svému otci, ať má víru v toto nic a uvidí tvého Boha ve svém nic. Můžeš říci: „Já říkám ‚vše‘, ty měj své nic. Nakonec uvidíš, že uvnitř mého vše je tvé nic a uvnitř tvého nic je mé vše.“

Bůh projevuje svou Nekonečnost skrze konečné. Právě teď je pro nás troška světla vším. Když ale jdeme vysoko, dokonce ani Nekonečno není ničím, protože Bůh nám dal nekonečný hlad. Hovoříme o nejvyšší realizaci. Dnes tvůj otec nerozumí tomu, o čem mluvíme, ale jednoho dne bude, protože si právě tuto věc uvědomí sám.

Právě jsem navštívil svou rodinu, která příliš neaspiruje. Zajímalo by mě, zda nám radíš navštěvovat své rodiny, nebo zda bychom se měli pokusit vyhnout se mnoha takovým návštěvám, pokud je to těžké pro naši aspiraci.

Někteří rodiče byli zpočátku velmi nepřátelští. Pomalu však udělali vědomý kompromis. Chytře přijímají to, co jejich děti dělají, ne upřímně, protože vědí, že své děti už neuvidí, pokud to nepřijmou. Proč byste měli být oběťmi jejich podvodu? Když je přijedete navštívit, snaží se miliony záludných způsobů zničit vaši aspiraci. Někteří rodiče však přijali skutečnost, že jejich děti přijaly duchovní život, a sami se snaží být trošku duchovní.

Před čtyřmi či pěti lety byla doba, kdy mi někteří rodiče doslova každý den kopali hrob, ale nyní o mně mluví dobře. Předtím byli nevědomí. Mysleli si, že jsme špatní, byli proti nám. Byly doby, kdy se rodiče styděli mluvit se svými příbuznými, protože si jejich děti přijetím duchovního života zničily život. Nyní se ti samí rodičové chlubí, protože se jejich děti staly dobrými, duchovními, božskými. Neberou drogy, nevedou nemravný život. Na jejich tvářích září světlo. Pokud rodiče oceňují dosažení a vlastnosti svých dětí upřímně, potom bychom je měli přijmout. Musíme tedy vědět, jak velký pokrok udělali. Pokud neudělali žádný pokrok, potom je to beznadějný případ. Pokud však pokrok dělají, čas od času je navštěvujte, přestože nemůžete udržet svou aspiraci na nejvyšším bodě.

Když jsou ale vaši rodiče trvale proti vám, když nemají žádné pochopení pro to, co děláte, a jen čekají na příležitost zatáhnout vás zpět do starého rodinného života, potom je politováníhodnou chybou, pokud je navštěvujete. Jestliže se vás snaží připoutat k obyčejnému životu, pak to není vaše upřímnost, která vás k nim vede; je to vaše hloupost. Mezi upřímností a hloupostí je velký rozdíl. Když se rozzlobím, mohu někomu z náhlého popudu říct, že ho zabiji. V příští chvilce si uvědomím, že by to byla naprostá hloupost. Pokud se však odevzdám své hlouposti ve jménu upřímnosti a zabiji jej, potom dodržím slib, pravda. Jaká však bude má karma?

Zdá se mi, že pokud někoho skutečně milujeme, měli bychom jít proti tomu, co tento člověk třeba původně přál, a dát mu to, co ani neví, že potřebuje.

Co když je vaše dítě velmi aktivní a jeho energie vám odebírá vaši? Nemůžete s ním mluvit, protože vám nerozumí, co se tedy dá udělat, aby se zklidnily jeho vibrace?

Jak mohu přestat tolik lpět na své fyzické rodině?

Často vídám, že když jedou žáci navštívit své rodiče, třeba jen na dvě hodiny, jakmile se vrátí, jsou jako naprosto odlišní lidé. Jejich vědomí pokleslo do takové míry, že si to ani nedokážete představit. Oni jsou však závislí na finanční podpoře svých rodičů. Jsou studenti, a proto se sami nemohou zajišťovat. Protože je jejich rodiče podporují, jsou jim do jisté míry zavázáni. Pokud ovšem někdo cítí, že není v žádném směru svým rodičům zavázán, a rodiče jej přitom odrazují od duchovního života, proč by měl s nimi udržovat jakékoliv zbytečné spojení?

V evangeliu se píše, že Kristus řekl své vlastní matce, že se věnoval záležitostem svého Otce, když jej šla hledat. Je to ta věc, kterou se snažíte sdělit — že pokud duše ví, že má nějaké poslání, a setkává se s odporem rodičů, musí v tichosti nechat své rodiče stranou, ne z nevděku, ale protože musí něco naplnit — a to přestože tomu rodiče nerozumí?

Uvědomí si rodiče, jakmile se dostanou do světa duší, že jejich děti udělaly přijetím vaší cesty správnou věc?

Pokud rodiče upřímně přijmou duchovní život, snaží se udržovat určitý odstup od života svých dětí, nebo si nadále udržují svou lásku plnou lpění?

Když má člověk domácí zvíře, je to něco jako mít dítě?

Co je to nejlepší, co mohu dát svým dětem?

Jak je nejlepší vychovávat dítě, aby realizovalo Boha?

Část III — Vzdělávání:

Mohl byste nám něco říci o vzdělávání mladých lidí, zejména ve společnosti, kde není duchovnost příliš zdůrazňována?

Lidská moudrost může říci, že co je dobré pro rodiče, nemusí být dobré pro jejich děti, avšak zde s tím nesouhlasím. Máte-li dítě, dáte mu mléko, protože víte, že je výživné. Neřeknete: „Nevím, co je pro něj dobré, tak mu nedám nic. Až přijde čas, udělá své vlastní rozhodnutí, svou vlastní volbu.“ Do té doby však vaše dítě umře. Pokud je to otázka fyzického jídla pro vaše dítě, krmíte je čímkoliv, co cítíte, že je nejlepší, protože nechcete, aby umřelo. V tu chvíli nenecháváte dítě, aby si samo vybralo, co potřebuje. Ne, jste dost moudří na to, abyste své děti krmili tím, co cítíte, že je nejlepší.

Na duchovní úrovni rodiče často nekrmí duše svých dětí. Říkají, že nevědí, kterou cestu si jejich děti zvolí, kterou církev potřebují nebo jaký druh modlitby je pro ně nejlepší, a tak je neučí nic. Co však rodiče považují za nejlepší pro svůj vlastní vnitřní život, měli by považovat za nejlepší pro své vlastní děti. Naneštěstí zde v Americe nejsou děti o duchovním životě dostatečně poučené. Na fyzické úrovni dostanou svobodu, aby našly svou vlastní cestu. Pokud potřebují peníze, dostanou peníze. Jestliže je to však otázka hluboké lásky a zájmu, nedostávají je. A pokud jde o přísnou duchovní disciplínu, vnitřní disciplínu, zajisté ji nedostávají. Děti nejsou vnitřní a vnější disciplínou řádně formovány. Musíme je učit jak na duchovní úrovni, tak na úrovni fyzické a mentální.

Svoboda je k dispozici, kdo si však svobodu zaslouží? Ten, kdo se řídí vnitřním zákonem. Pokud se řídíte vnitřním zákonem, pokud nasloucháte diktátu vašeho vnitřního bytí, pak si můžete užívat svobody. Užíváte si svobody na vnější úrovni právě proto, že nasloucháte nějaké vyšší autoritě, kterou je vaše vyšší já. Jestliže svému vyššímu já nenasloucháte, zjistíte, že jste naprosto omezeni a spoutáni. Jakmile ztotožníte sami sebe se svými dětmi, ucítíte, že protože máte více moudrosti a zkušeností, jste vyšším já svých dětí. Jste součástí jejich existence, ale vy jste více vědomí; proto je na vás, abyste je vedli. Tyto děti jednoho dne vyrostou a potom budou ony vést a formovat své vlastní děti. Pokud je však dětem dána svoboda dříve, než získají určitou vnitřní moudrost, tato svoboda není dobrá.

Všichni zde jsme duchovní lidé. Bůh nám dal aspiraci. Proto se k němu každý den modlíme a nabízíme mu vděčnost. Právě proto, že jsme přijali duchovní život, již víme, co nám Bůh ze své nekonečné Štědrosti dal, a jsme Mu za to vděční. V obyčejném světě jsou však lidé po většinu času nevděční. Stejně tak jsou děti nevděčné svým rodičům. Je pravda, že pokud rodiče do svých dětí neustále vlévají lásku, uvidí v budoucnu, že jim děti nabídnou vděčnost. Skuteční rodiče se však o vděk nestarají. Cítí, že milovat své děti je jejich povinnost. Bůh na nás neustále snáší to nejvybranější Požehnání, a nikdy se nestará o náš vděk. Stará se pouze o své dávání. Jakmile dává, je šťastný. V tomto světě přichází radost pouze z dávání. Rodiče by měli dát to, co mají. Pokud mají sílu peněz, měli by ji dát. Avšak síla lásky je nekonečně důležitější. Dětské srdce a duše se nestará o peníze. Síla peněz přijde a zase odejde. Dítě se stará o matčino srdce, o srdce svého otce. Když dostává sílu lásky od svých rodičů, potom je věčně a božsky poutáno svými rodiči a ono samo poutá své rodiče stejným způsobem.

Dětem by měla být trvale dávána síla lásky, síla srdce. Toto je ta nejdůležitější věc. A musí se to dělat nepodmíněně, ne s vnitřním pocitem ‚něco za něco‘. Pokud si matka myslí, že bude milovat své dítě, když jsou mu čtyři roky, aby jí dalo peníze a přineslo materiální pohodlí, až mu bude dvacet pět, potom musím říci, že takovýto druh kupčení je ve vnitřním životě absurdní. Matka a otec by měli dát svému dítěti vše nepodmíněně. Rodiče by neměli za svou lásku na oplátku očekávat nic. Jen dávejte pro dávání samotné, a pokud je to Boží Vůle, vaše děti vám to vrátí zpět. I když vám to nevrátí, přinejmenším jedna Osoba nezůstane nevděčná a tou Osobou je Bůh. Pokusí se potěšit rodiče božským Způsobem, svým vlastním Způsobem.

Dáváme svým dětem svobodu, protože ji máme. Pomáhá jim však tato svoboda? Ne, pokud neví, jak ukáznit své životy. Nejprve je musíme naučit vnitřní a vnější disciplíně. Rodiče někdy jednají z falešné skromnosti. Říkají, že neví, co je pro jejich dítě dobré. Je pravda, že v porovnání s duchovním Mistrem či jogínem nemusí vědět nic. Avšak v porovnání s dětmi vědí mnohem více. Toto musí cítit.

Každý den by se měli rodiče modlit k Bohu a meditovat na Něj pro osvícení, aby nevedli své děti špatně. Osvícení, které získají, musí nabídnout svým dětem. Až děti vyrostou, v tu chvíli budou mít určitou moudrost, aby učinily svou vlastní volbu. Potom mohou zavrhnout stanoviska svých rodičů. Pokud však rodiče čekají, až jejich děti vyrostou, aniž by je cokoliv učili o duchovním životě, je to špatně. Tento přístup nefunguje. Pokud nejsou děti řádně formovány, dokud jsou velmi křehké, pak když vyrostou, berou drogy a dělají spoustu nebožských věcí. V tu chvíli je příliš pozdě. Tehdy rodiče tvrdí: „Neučili jsme je dělat takové věci.“ Naneštěstí mu však dali špatný druh svobody.

Jak bych měl meditovat, než vstoupím do třídy, ve které mám hodinu?

Jak mohu nejlépe sloužit Nejvyššímu v dětech?

Když máme možnost zvolit mezi využitím volného času pro studium nebo pro duchovní život, co bychom měli zvolit?

Pro vnější informace máš spoustu času, ale pro vnitřní život nemáš vůbec žádný čas. Přeji si však říci, že duchovní život může jít snadno ruku v ruce s vaším životem vnějším. Každý den můžeš dát dvě hodiny meditaci a hodinu nezištné službě. Každý může věnovat tolik času. Někteří lidé budou číst všemožné nebožské věci, když udělají úkoly do školy. Tráví čas u filmů, televize, komiksů a všech možných nesmyslů vnějšího světa, místo toho, aby dělali duchovní věci.

Když se člověk věnuje duchovnosti, je to jako když posiluje sval nebo se učí číst. Duchovnost se vyvíjí cvičením. Nesmí trpět kvůli tvému vnějšímu studiu. Kdysi jsem měl výborného přítele. On a jeho bratr se stali žáky jednoho duchovního Mistra. Jeho bratr se učil sedm až deset hodin denně a můj přítel pouze dvě nebo tři hodiny; potom jednoduše opakoval jméno svého Gurua. Závisel na milosti svého Gurua, aby jej provedl úspěšně skrze zkoušky. Bratr se jednou zeptal Gurua, co je lepší, a Guru mu odpověděl: „Je to otázka víry. Ty máš víru v sebe, tvůj bratr má víru v mou schopnost pomoci mu uspět u zkoušek.“

Jsem student. Jak mohu studovat a zároveň před sebou vidět Boha?

Studium nemusí být na duchovní cestě překážkou; může i pomoci. Studium vyžaduje disciplínu. Pokud chceš ve škole prospívat, musíš být disciplinovaný. Kapacitu, kterou získáš během několika let studia, můžeš použít ve svém duchovním životě. Disciplína na jakémkoliv poli života zasluhuje ocenění a obdiv. Disciplína je božským nástrojem, pokud je k božskému účelu využívána. Disciplína je síla. Ve svém studentském životě máš příležitost si tuto sílu vyvinout a bude ti obrovsky nápomocna ve tvém životě duchovním.

Mnozí tví žáci jsou učitelé nebo jimi plánují být. Jak můžeme nejlépe nabídnout svou duchovnost dětem, se kterými jsme?

Je nezbytné pro můj růst, abych něco studoval?

V tuto chvíli plánuji jít příští rok na univerzitu a jediný způsob bydlení, který si mohu dovolit, je kolej. Můžu dostat jen dvoulůžkový pokoj s nějakým jiným studentem. Není to špatné?

Část IV — Technika a věda

Hmota je utvořena z atomů. Je také duch utvořen z nějakých atomů?

Brání silný zájem o techniku naší realizaci Boha?

Co technika nabízí světu, nemusí nikdy stát proti realizaci Boha. Od vědy a techniky však realizaci Boha očekávat nemůžeme. Realizace Boha je vnitřní jednota s nejvyšší absolutní Pravdou. Pro ni musíme ovládnout své smysly a jít za ně. Musíme zvítězit nad našimi smysly, musíme mít nad nimi dokonalou kontrolu. Tímto způsobem můžeme přesáhnout svá omezení a získat nejvyšší jednotu s Absolutnem. K této jednotě s nejvyšším Absolutnem technika nesměřuje, a to je ten problém. Pokud však chceme vidět existenci Boha v technice, přeji si říci, že je to zcela možné. Bůh skutečně v technice existuje. Bůh je ve všem.

S technikou můžeme mít velký, větší, největší úspěch, tento úspěch však není úspěchem realizace Boha. Realizace Boha je naprosto odlišná. Ani seberealizovaná osoba či realizace Boha samotná nebude nikdy stát proti dosažením vědy a techniky. Boží realizace zároveň očekává od vědy a techniky, že jí nebudou stát v cestě. Vůbec není na škodu, pokud se zajímáme o vědu a techniku; musíme jen vědět, co očekáváme, že od nich získáme. Pro realizaci Boha musíme jít hluboko dovnitř sebe. Jakmile objevíte sebe samého, objevíte nejvyšší Pravdu, a touto Pravdou je Bůh.

Povídal jste nám o jedné své žákyni, která je psychiatrem. Proč věří ona v duchovnost?

Pokud jde o psychologii, jak zapadá podvědomá mysl, nadvědomá mysl či intuitivní mysl do vaší filozofie?

Všichni potřebujeme vědomí mysli, avšak v mé filozofii se snažíme jít rovněž za toto vědomí. Podle toho, jak sám chápu psychologii, mnoho psychologů, zvláště těch, kteří následují filozofii Carla Junga, cítí, že vědomí má zásadní důležitost. Duchovní Mistr rovněž cítí, že vědomí je v duchovním životě absolutně nezbytné. Avšak poté, co jsme si něčeho vědomi, musíme vyvinout vědomou snahu vědomí překročit, to znamená mít vědomou aspiraci.

Nemáme nic proti psychologům, ale cítíme, že aspirace je mnohem vyšším cílem. Duchovní hledající cítí, že aspirace je o jednu příčku výše než mentální vědomí. Vědomí je opravdu velmi komplikované a velké slovo. Avšak vědomá aspirace je něčím hlubším a vyšším než vědomí.

Každý podvědomě ví, kdo Bůh je a kde Bůh je: Je buď v Nebi, na zemi nebo někde jinde. Toto je naše podvědomé vědomí. Jakmile však vstoupíme do aspirace, začneme si Boží existenci uvědomovat. V tu chvíli můžeme udělat mnohem rychlejší pokrok. Kolikrát jsem pohnul svou rukou sem a tam, zatímco jsem k vám mluvil? Avšak pouze pokud vyvinu vědomou námahu, budu schopen rozvinout své svaly na paži. Takže zde musí být vědomí a rovněž zde musí být vnitřní potřeba učinit pokrok. Vědomí samotné nestačí. Musí nás přijít zachránit aspirace a my musíme vyvinout vědomou snahu. Aspirace je tou nejdůležitější věcí. Naši cestu začínáme aspirací a završujeme realizací. Dnešní aspirace je přeměněna v zítřejší realizaci.

Pokud nějaký student studuje vědu a vede duchovní život, jak by se měl na vědu dívat?

Antropolog studuje své bratry, lidské bytosti, ví však něco o duši?

Hovořil jsem s jedním vědecky založeným přítelem o stvoření a evoluci a on byl spíše na straně stvoření než evoluce. Říkal, že neexistují žádné spojovací články mezi živočišnými druhy. Každý druh je netknutý. Je to pravda?

Tito lidé říkají, že mezi rybami a plazy není žádný spojovací článek a že se nevyvíjejí v ptáky a savce.

Existuje určitý objev ve vnitřním světě předtím, než k němu dojde ve světě vnějším?

Když někdo něco objeví, dává mu to Nejvyšší?

Může člověk urychlit objevování?

A co špatné vynálezy jako vodíková bomba?

Jakou roli hraje představivost při vědeckých objevech?

Rád bych věděl, zda měl objev elektrického světla nějaký vliv na vnitřní světlo lidí?

Je vždy nejlepší, aby lékaři udržovali lidi naživu, co nejdéle je to jen možné, nebo to závisí na konkrétním případu?

Když lékař zaviní smrt pacienta, který mohl zůstat naživu, způsobí mu to špatnou karmu?

Znám jednu dívku, která je již týdny v bezvědomí. Lékaři tvrdí, že takto může žít léta. Co s takovým případem?

Oni se ji ale nepokoušejí vrátit k vědomí, udržují prostě její tělo při životě. Tvrdí, že její mozek vůbec nefunguje. Nevytváří žádné mozkové vzruchy.

Má takováto zkušenost nějaký důvod?

Jsme skutečně odpovědní za vyhynutí zvířat, za znečištění a zničení světa? Vědomě fyzicky zabíjíme sebe i tento svět. Je to Boží Vůle?

Obává se Bůh populační exploze?

Část V — Drogy a alkohol

Mají zážitky vyvolané drogami nějaký význam?

Měla by být marihuana legalizována, aby si ji člověk mohl koupit v obchodě, namísto toho, že je to nelegální?

Musíme znát potřeby duše a touhy těla. Tělo si zůstane vždy nevědomé svých vlastních potřeb. Duše si bude vždy vědoma svých vlastních potřeb. Pokud je však duše slabá, nebude schopna své potřeby naplnit. Jakmile však bude duše schopna tyto potřeby naplnit, nedovolí tělu, aby zůstalo nenaplněné. Přinutí je, aby naplnilo své skutečné potřeby.

Zcela to závisí na tom, jaký má určitá země standard. Osud země se odvíjí od jejího standardu. Na jedné straně šla Amerika v duchovním životě velmi, velmi rychle. Na druhé straně je zde dvojí ovoce, jež se jí nabízí. Jedno ovoce je nanejvýš lahodné, to druhé je shnilé. Protože je toto ovoce vedle sebe, snažíme se po snězení toho lahodného jídla ochutnat i jídlo druhé. Moudrý člověk však ví, že má jíst pouze to lahodné ovoce, pouze to dobré jídlo.

Chceme zůstat tak božskými, a tak čistými, jak je to jen možné. Jakmile se podíváme na marihuanu a další ničivé drogy svou vnitřní vizí, uvidíme, že musíme jít za ně. Nepřekročíme je zkušeností, ale aspirací. Miliony zážitků, které jste vy měli, já na běžné lidské úrovni nemám. Avšak svou okultní a duchovní vizí a se svou univerzální jednotou je dokážu vidět, cítit a sjednotit se s nimi. Jsou lidé, kteří říkají, že musíte určitými zážitky projít, abyste je poznali. Já však kouřit marihuanu nemusím, abych věděl, jak chutná nebo jaký má účinek. Já se prostě s člověkem, který to udělá, sjednotím. Když se sjednotím se světlem své duše, nejsem vůbec ovlivněn, zážitek však mám. Miliony zážitků jsem získal od svých žáků pouze díky svému ztotožnění. Potom jsem tyto zážitky daleko překročil.

Můžete nám vysvětlit, v jakém ohledu je marihuana horší než alkohol, který je legální, protože probíhají velké debaty o tom, že marihuana není o nic horší než alkohol?