Moje sebedávání je mým stáváním se Bohem

Odevzdanost

Odevzdanost lpí na Bohu veškerou silou duše.

Odevzdanost lpí na Bohu veškerou vůlí mysli.

Odevzdanost lpí na Bohu veškerými sněhobílými emocemi těla.

— Sri Chinmoy

Jak se můžeme odevzdat Nejvyššímu?

Stejný druh víry musíte mít v duchovním životě. Musíte cítit, že duchovní Mistr vás stejně jako matka nezklame ani nepodvede. V duchovním životě jste teď dítě, malé dítě. Musíte cítit, že když můžete mít stejný druh přirozené víry, jaký jste měli v dětství, tak můžete být znovu naplněni. Když jste byli děti, když jste kolem sebe neviděli svou matku, cítili jste se bezmocní. Dítě potřebuje po celou dobu kolem sebe svou matku. V duchovním životě také musíme vědět, že když potřebujeme vnitřní vedení, vedení Mistra, jsme v bezpečí. Když nám chybí nebo jsme ztratili vnitřní vedení, jsme nejistí.

Váš duchovní Mistr vás nepodvede. Ne! Odevzdání přichází, jedině když má někdo víru v někoho druhého, věří-li tomu člověku víc než sám sobě. Jestliže nemáte Mistra a cvičíte meditaci, musíte jít hluboko dovnitř a cítit, že vnitřní hlas ví mnohem lépe než vy, co dělat. Naneštěstí je je hledající velmi často sveden. Někdy se hlas vitálna podobá vnitřnímu hlasu duše. Potom hledající dělá chyby a trpí — přitom si myslí, že poslouchá hlas duše.

Můžete se stát dítětem také tím, že se odnaučíte. Nevědomost a temnota vás naučily mnoho věcí, které se teď musíte odnaučit. Dítě neumí téměř nic. Umí jen milovat svou matku a otce a to je pro něj víc než dost. Každý se musí odnaučit věci, které ho naučila mysl. A tak když se modlíme, když meditujeme, první věc, kterou musíme udělat, je vzdát se pochybností, podezřívání a dalších negativních kvalit. Máte víru ve své ruce, takže můžete někoho udeřit nebo s někým bojovat. To je vaše omezená schopnost. Máte-li ale víru v někoho, kdo je mnohokrát silnější než vy, a vy ho budete těšit, potom pro vás bude přirozeně schopen použít svou sílu. Jestliže v duchovním životě dokážete svou omezenou schopností potěšit svou vnitřní bytost, svou duši, svého Vnitřního Kormidelníka, svého duchovního Mistra, pak uvidíte, že předmět vašeho uctívání vám jistě dá daleko víc, než si dokážete představit.

Jestliže potěšíte své rodiče, když chtějí, abyste něco udělali, potom pokud je požádáte o peníze či jinou materiální pomoc, okamžitě vám ji poskytnou. Pomohou vám, protože mají mnohem více peněz než vy, mnohem více schopností v rozličných oblastech. Pokud je však nepotěšíte, nic vám nedají.

Když dítě přiběhne ke svému otci s korunou, kterou právě našlo na ulici, řekne: „Podívej, tati, našel jsem korunu!“ Otec je velmi rád, že za ním dítě přišlo. Jediným vlastnictvím, jediným bohatstvím dítěte je ta koruna. Mohlo s ní zajít do obchodu a koupit si sladkost nebo ji utratit nějak jinak, ale neudělalo to. Místo toho přišlo s tou jednou korunou domů za otcem. Otce to přirozeně potěší a dá dítěti místo koruny desetikorunu nebo padesátikorunu. Otec vidí, že jeho dítě má srdce dát mu to, co má; dá mu to nejcennější bez jakéhokoliv váhání.

Také v duchovním životě, brzy ráno během své několikaminutové modlitby nebo meditace, nabízíte svou malou aspiraci, která je vaší korunou. Duchovní Mistr pro vás potom okamžitě snáší shůry tolik věcí: Mír, Světlo, Blaženost, Radost a Blaženost. Musíte však ráno nabídnout trochu své aspirace, pět minut nebo půl hodiny meditace. Když cítíme, že abychom se něčemu naučili, musíme dát něco svého, potom uvidíme výsledky. Bůh vám nikdy nezůstane dlužen. Máte trochu schopností, meditujete na Boha několik minut každý den. V okamžiku, kdy Bůh vidí, že jste ve své meditaci pravidelní, že jste upřímní a opravdoví a přijali jste duchovní život z celého srdce, zahrne vás svým bezmezným Soucitem v podobě Světla, Blaženosti a Míru.

Guru, můžete vysvětlit rozdíly mezi závislostí a odevzdaností?

Druhý typ odevzdanosti je cítit, ža naše nejtemnější část se odevzdává naší nejjasnější části; naše neosvícená část se odevzdává naší plně osvícené části. Řekněme, že mé nohy jsou v temnotě a má hlava je ve světle. Mé nohy se odevzdávají mé hlavě, protože velmi dobře ví, že jak nohy, tak hlava jsou části stejného těla. Toto je odevzdání jednoty. Člověk vstupuje do odevzdání, protože velmi dobře ví, že ta jasnější část je stejně tak jeho.

Musíme vědět, jaký druh závislosti hledající má. Někteří lidé jsou chytří. Závisí na duchovním Mistrovi nebo nějaké vyšší autoritě, ale za jejich závislostí je určitý motiv. Říkají: „Patříme duchovnímu Mistrovi, který má deset milionů žáků a cítíme, že jestliže můžeme záviset na jeho lásce, pozornosti, úsměvu a milosti, staneme se velmi, velmi slavní. Lidé nás budou uznávat a obdivovat.“ Tito lidé závisí na Mistrovi kvůli nějakému druhu uznání. Jelikož je za tím jejich vnitřní motiv, jejich závislost je zcela špatná.

Avšak existuje i jiný druh závislosti: závislost dítěte. Nevinné dítě cítí, že pro něj otec a matka udělají vše. Cítí, že je bezmocné. Má upřímné vnitřní přesvědčení, že se bez matčiny pomoci nedokáže pohnout ani o píď, že nedokáže nic udělat, a tak mu matka pomáhá. Jestliže žák také cítí, že může zcela záviset na Mistrově milosti, jeho závislost je založena na vyšší úrovni. Jestliže takto někdo závisí na Mistrově vůli, pozornosti a lásce, může udělat nejrychlejší pokrok.

Jestliže má ale někdo nezávislou vůli a chce zůstat na Mistrově vůli nezávislý, potom si musí vzít plnou odpovědnost za svou vlastní vůli. Někteří lidé nutí Mistra, aby cítil, že na něm dnes závisí, ale zítra se mohou bez něj zcela obejít. Možná budou záviset jeden den na Mistrově vůli s nadějí, že budou jejich touhy naplněny. Záviset na Mistrovi s takovýmto motivem je zcela špatné.

Aby měl člověk tu správnou závislost, musí cítit, že bez božské Milosti Nejvyššího je bezmocný. Takovýto druh závislosti mu nesmírně pomáhá. Někteří moji žáci cítí, že když ode mě odejdou byť jen na jediný den, budou úplně ztraceni, jako děti na poušti. Ti, kdo mají takovýto upřímný pocit, udělají skutečný pokrok. Jsou závislí, ale ne jako žebráci. Jsou závislí na vyšším Světle.

Když jsou na mně závislí, cítí, že závisí na něčem vyšším, co jim patří. Někteří si nejsou plně vědomi nebo nejsou přesvědčeni, že tato vyšší část je také jejich. Ale jejich závislost je založena na přesvědčení, že mají něco vyššího, než čím právě jsou na fyzické úrovni, a potom dělají velmi rychlý pokrok.

Máme-li volný přístup k této vyšší úrovni a cítíme, že nám také patří, přirozeně můžeme na této vyšší úrovni záviset. V tomto smyslu je závislost velmi dobrá. Jinak si většina lidí vymýšlí, když říkají, že závisí na Boží nebo Mistrově vůli. Tím, že to říkají, se jen snaží upoutat pozornost ostatních žáků. Říkají: „Guru řekl, abychom to udělali? Tak to tedy uděláme.“ Přitom to vnitřně dvěstěkrát odmítli udělat. Navenek to mohou udělat, avšak s největší vnitřní neochotou. Takovýto druh závislosti není vůbec dobrý.