Druhý typ odevzdanosti je cítit, ža naše nejtemnější část se odevzdává naší nejjasnější části; naše neosvícená část se odevzdává naší plně osvícené části. Řekněme, že mé nohy jsou v temnotě a má hlava je ve světle. Mé nohy se odevzdávají mé hlavě, protože velmi dobře ví, že jak nohy, tak hlava jsou části stejného těla. Toto je odevzdání jednoty. Člověk vstupuje do odevzdání, protože velmi dobře ví, že ta jasnější část je stejně tak jeho.
Musíme vědět, jaký druh závislosti hledající má. Někteří lidé jsou chytří. Závisí na duchovním Mistrovi nebo nějaké vyšší autoritě, ale za jejich závislostí je určitý motiv. Říkají: „Patříme duchovnímu Mistrovi, který má deset milionů žáků a cítíme, že jestliže můžeme záviset na jeho lásce, pozornosti, úsměvu a milosti, staneme se velmi, velmi slavní. Lidé nás budou uznávat a obdivovat.“ Tito lidé závisí na Mistrovi kvůli nějakému druhu uznání. Jelikož je za tím jejich vnitřní motiv, jejich závislost je zcela špatná.
Avšak existuje i jiný druh závislosti: závislost dítěte. Nevinné dítě cítí, že pro něj otec a matka udělají vše. Cítí, že je bezmocné. Má upřímné vnitřní přesvědčení, že se bez matčiny pomoci nedokáže pohnout ani o píď, že nedokáže nic udělat, a tak mu matka pomáhá. Jestliže žák také cítí, že může zcela záviset na Mistrově milosti, jeho závislost je založena na vyšší úrovni. Jestliže takto někdo závisí na Mistrově vůli, pozornosti a lásce, může udělat nejrychlejší pokrok.
Jestliže má ale někdo nezávislou vůli a chce zůstat na Mistrově vůli nezávislý, potom si musí vzít plnou odpovědnost za svou vlastní vůli. Někteří lidé nutí Mistra, aby cítil, že na něm dnes závisí, ale zítra se mohou bez něj zcela obejít. Možná budou záviset jeden den na Mistrově vůli s nadějí, že budou jejich touhy naplněny. Záviset na Mistrovi s takovýmto motivem je zcela špatné.
Aby měl člověk tu správnou závislost, musí cítit, že bez božské Milosti Nejvyššího je bezmocný. Takovýto druh závislosti mu nesmírně pomáhá. Někteří moji žáci cítí, že když ode mě odejdou byť jen na jediný den, budou úplně ztraceni, jako děti na poušti. Ti, kdo mají takovýto upřímný pocit, udělají skutečný pokrok. Jsou závislí, ale ne jako žebráci. Jsou závislí na vyšším Světle.
Když jsou na mně závislí, cítí, že závisí na něčem vyšším, co jim patří. Někteří si nejsou plně vědomi nebo nejsou přesvědčeni, že tato vyšší část je také jejich. Ale jejich závislost je založena na přesvědčení, že mají něco vyššího, než čím právě jsou na fyzické úrovni, a potom dělají velmi rychlý pokrok.
Máme-li volný přístup k této vyšší úrovni a cítíme, že nám také patří, přirozeně můžeme na této vyšší úrovni záviset. V tomto smyslu je závislost velmi dobrá. Jinak si většina lidí vymýšlí, když říkají, že závisí na Boží nebo Mistrově vůli. Tím, že to říkají, se jen snaží upoutat pozornost ostatních žáků. Říkají: „Guru řekl, abychom to udělali? Tak to tedy uděláme.“ Přitom to vnitřně dvěstěkrát odmítli udělat. Navenek to mohou udělat, avšak s největší vnitřní neochotou. Takovýto druh závislosti není vůbec dobrý.
Je-li vaše závislost naprosto upřímná, pokud cítíte, že bez pomoci Nejvyššího nemůžete dýchat, to je odevzdání. Když se nadechujete, závisíte na svém životním dechu. Jestliže váš životní dech zmizí, přestanete existovat. Stejně tak jestliže dokážete cítit, že naprosto závisíte na Vůli Nejvyššího, který je mnohem důležitější než váš životní dech, tato závislost je pravým odevzdáním.From:Sri Chinmoy,Moje sebedávání je mým stáváním se Bohem, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgg