Když někdo realizuje to Nejvyšší, znamená to, že má vnitřní mír, světlo a blaženost v nekonečné míře. Neznamená to, že jeho vnější vzezření nebo vnější rysy budou jiné, protože mír, světlo a blaženost jsou v jeho vnitřním vědomí. Dokonce i poté, co duchovní Mistr realizoval to Nejvyšší, stále jí, spí, mluví a dýchá právě tak jako druzí.
Je to uvnitř lidského, kde se nachází božské. Nemusíme žít v himálajských jeskyních, abychom projevili svou vnitřní Božskost. Tuto Božskost můžeme vynést na povrch ve svém normálním každodenním životě. Duchovnost je naprosto normální, ale my jsme bohužel začali cítit, že je nenormální, protože v tomto světě nevědomosti vidíme tak málo duchovních lidí. Tento pocit je však politováníhodný omyl. Skutečná duchovnost je přijetí života. Nejprve musíme život přijmout takový, jaký je a potom se ho musíme pokusit učinit božským a přeměnit tvář světa svou aspirací a svou realizací.
Neduchovní lidé si často myslí, že je-li Mistr opravdu realizovaný, musí neustále konat zázraky. Zázraky a realizace Boha však k sobě nemusí nutně patřit. Když se díváte na duchovního Mistra, vidíte mír, světlo, blaženost a božskou sílu. Vstupte do něj a musíte to dozajista pocítit. Pokud však od realizované duše očekáváte něco jiného, pokud přicházíte za duchovním Mistrem a domníváte se, že naplní vaše četné touhy a udělá z vás multimilionáře, potom budete zklamáni. Je-li to Vůle Nejvyššího, Mistr může snadno snést Shůry nezměrné materiální bohatství a udělat z někoho přes noc multimilionáře. To ale obvykle není Vůle Nejvyššího. Vůlí Nejvyššího je vnitřní bohatství, ne vnější bohatství.From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl