Jiný přístup je mít při modlitbě a meditaci určitou představu o tom, co chceme. Řekněme, že chci být dobrý. To je velmi rozumné. Jestliže se stanu dobrým, znamená to, že na zemi bude o jednoho darebáka méně a Boží stvoření bude lepší. Takže se modlím k Bohu, aby mi dal něco, co Mu pomůže v šíření Jeho vlastního Světla na zemi. Abychom mohli nějak sloužit lidstvu a potěšit Boha Jeho vlastním Způsobem, musíme se stát dobrými. Ale teprve až realizujeme Boha, budeme mu schopni opravdu pomáhat. Dokud nejsme realizovaní, dokud jsme se nevysvobodili z pout nevědomosti, co můžeme lidstvu dát? Jak můžeme Bohu nebo lidstvu pomáhat, dokud nemáme určitý mír, světlo a blaženost? Na zemi je mnoho falešných učitelů, kteří nejsou pro lidstvo žádnou opravdovou pomocí.
Velký duchovní Mistr Šrí Rámakrišna se modlil: „Ó Božská Matko, udělej ze mě největšího jogína.“ Obyčejní lidé řeknou: „Který Mistr se modlí, aby byl nejlepší?“ Ale ze strany Šrí Rámakrišny to nebyla soutěživost. Pouze věděl, že pokud se stane duchovně velkým, potom může skutečně sloužit lidstvu. Takže není nic špatného na tom modlit se pro realizaci a osvobození. Pokud nemáte motivaci, pokud necítíte vnitřní hlad po Bohu nebo po míru, světle a blaženosti, potom Bůh řekne: „Spi, Mé dítě, spi, tak jako spí miliony a miliardy jiných lidí na zemi.“From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl