Aspirace, vnitřní pláč, by měla vycházet z fyzického, vitálna, mysli, srdce a duše. Duše samozřejmě aspiruje po celou dobu, ale fyzické, vitální, mentální a psychické bytosti si to musí uvědomit. Když budeme vědomě aspirovat ve všech částech naší bytosti, dokážeme urychlit dosažení osvobození a realizace.
Jak aspirujeme? Pomocí správné koncentrace, správné modlitby a meditace a správné kontemplace. Aspirace zahrnuje meditaci i modlitbu. Na Západě bylo mnoho svatých, kteří se nevěnovali meditaci — realizovali Boha prostřednictvím modlitby. Ten, kdo se modlí, cítí, že má vnitřní pláč realizovat Boha, a ten, kdo medituje, také cítí potřebu přinést přímo do své bytosti Boží Vědomí. Toto je rozdíl mezi modlitbou a meditací: když se modlím, já mluvím a Bůh naslouchá, a když medituji, Bůh mluví a já naslouchám. Když se modlím, Bůh musí poslouchat. Ale když medituji, když uklidním a utiším svou mysl, slyším, co mi Bůh vždycky říkal. Oba způsoby jsou tedy správné.
Vědomá aspirace je první věcí, kterou potřebujeme. Aspirace je všechno, co máme, a všechno, čím jsme. Potom musíme svou aspiraci vědomě nabídnout Nejvyššímu, abychom se s Ním mohli sjednotit.From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl