Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Sri Chinmoy: Ze svých každodenních zkušeností máme často pocit, že touha je jedna věc a Bůh je něco jiného. Říkáme, že touha je v duchovním životě špatná, protože když po něčem toužíme, cítíme, že je to samotný objekt, po kterém toužíme. Je pravda, že pouze pomocí aspirace můžeme realizovat Boha, ale musíme si uvědomit, že Bůh přebývá jak v naší touze, tak v naší aspiraci. Když si uvědomíme, že i touha existuje v Bohu, zažijeme své první osvícení.

Naše pozemská pouť začíná s touhou a v obyčejném životě bez ní nemůžeme žít. Ale pokud cítíme, že nejsme připraveni pro duchovní život jenom proto, že jsme plní žádostí, pak bych chtěl říci, že nebudeme připraveni nikdy. Musíme začít svoji cestu tady a teď, dokonce i když kráčíme po cestě touhy.

Vezměme touhu jako věc a pokusme se uvnitř ní cítit Dech Boha. Dech Boha vystoupí pomalu a jistě do popředí a přemění naši touhu na aspiraci. Potom použijeme tento postup také pro aspiraci a začneme cítit, že naše aspirace a pozemská existence nemohou být nikdy odděleny.

Na zemi jsou dva typy lidí, kteří netouží: ti, kteří mají osvobozenou duši, a ti, kteří mají beznadějnou, netečnou, neživou duši. Osvobozené duše se vyprostily ze spoutání, omezení a nedokonalostí. Ti, kteří mají osvobozenou duši, se zbavili nevědomosti a v transcendentálním osvícení se stali jedním se svou duší. Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení.

Mladý muž se jednou zeptal velkého duchovního hrdiny, Svámí Vivékánandy, jak může realizovat Boha. Vivékánanda řekl: „Od této chvíle začni lhát.“ Mladík řekl: „Chceš, abych lhal? Jak potom mohu realizovat Boha? Je to proti duchovním principům.“ Ale Vivékánanda řekl: „Vím víc než ty. Znám tvou úroveň. Nepohneš se ani o kousek; jsi zbytečný, nevíš nic o obyčejném životě, nemluvě o duchovním životě. Když začneš lhát, lidé tě budou sužovat a bít a ty pak začneš používat svou vlastní osobnost. Nejprve si musíš rozvinout svou vlastní individualitu a osobnost. Potom přijde den, kdy je budeš muset odevzdat božské moudrosti, nekonečnému Světlu a Blaženosti. Nejdřív ale musíš svou cestu začít.“

Je tu ještě jiný příběh o muži, který přišel ke Svámí Vivékánandovi a ptal se ho na realizaci Boha. Vivékánanda odpověděl: „Jdi a hraj fotbal. Když budeš hrát fotbal, realizuješ Boha dříve, než když budeš studovat Bhagavadgítu.“ Abychom realizovali Boha, potřebujeme sílu. Nemusí to být síla zápasníka nebo boxera, je ale naprosto nezbytné mít tolik síly, kolik je zapotřebí v normálním každodenním životě.

Někteří nevyrovnaní lidé cítí, že realizují Boha tím, že budou chodit jako pobudové nebo budou trápit své tělo a zůstanou slabí. Svou fyzickou slabost berou jako předzvěst realizace Boha. Velký Pán Buddha vyzkoušel cestu askeze, ale došel k závěru, že střední cesta bez extrémů je nejlepší. Musíme být normální. Musíme se ve svém každodenním životě chovat přiměřeně. Není to tak, že aspirace je jedna věc a naše fyzické tělo je něco jiného. Aspirace našeho srdce a naše fyzické tělo k sobě patří. Fyzická a psychická aspirace mohou a musí běžet společně.

From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl