Mnoho lidí věří tomu, že skutečný hledající musí meditovat alespoň osm hodin denně. Já jsem to dělal. Přestože jsem dosáhl realizace ve své minulé inkarnaci, když mi v této inkarnaci bylo třináct let, meditoval jsem osm, devět, deset, třináct hodin denně. Já jsem však měl takovou schopnost. Neradím svým žákům, aby to dělali, protože znám jejich schopnosti. Mentálně by se zhroutili. Bylo by to pro ně prostě nemožné. Nebyla by to pravá meditace. Neříkám, že jsou neupřímní. Ne! Jsou nanejvýš upřímní. Ale schopnost je jako sval. Člověk si ho musí vypracovat postupně. Začnete patnácti minutami a pak postupujete k půl hodině. Ti, co teď meditují půl hodiny, budou brzy schopni meditovat hodinu nebo hodinu a půl.
Vaše vnitřní schopnost postupně, postupně poroste. V pravý čas vám vaše vnitřní bytost řekne, kdy budete moci meditovat osm hodin. Ale teď to raději ani nezkoušejte. Způsobilo by to ve vašem životě pohromu.
Poté, co člověk dosáhl realizace, nepotřebuje meditovat tak, jako medituje aspirant či hledající. Když člověk dosáhl realizace, což je jednota s Nejvyšším, meditace u něj probíhá neustále — v tomto světě, v tamtom světě, ve všech světech. Když člověk realizoval Boha, nemedituje proto, aby něčeho dosáhl nebo něco překonal. Medituje proto, aby snesl pro lidstvo mír, světlo a blaženost nebo aby probudil vědomí svých žáků.From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl