Proč někteří Mistři, kteří se po realizaci rozhodnou, že vejdou do světa pomáhat lidstvu, přijímají velký počet žáků, zatímco jiní ne?

Sri Chinmoy: Někdy rozhoduje Nejvyšší, svou Vůli ale nikomu nenutí. Existují Mistři, kterých se Nejvyšší po jejich významnější realizaci zeptá: „Jaká je tvá vůle? Co chceš dělat?“ Řekne-li Mistr: „Chci pracovat pro tolik a tolik lidí, chci udělat takovéto množství práce,“ Nejvyšší řekne: „Dobrá, máš Mé Požehnání a svolení.“ Pak jsou tací, kteří neřeknou přesně, jak daleko chtějí dojít. Říkají: „Budu se snažit co nejvíc až do konce. Potřebuji Tvé Požehnání. Potřebuji Tvou Milost. Pokusím se projevit tolik, kolik bude možné. Nekladu si žádná omezení.“

Někteří Mistři mají hranici v počtu žáků, které chtějí. U jiných nemá jejich aspirace sloužit konce. Zůstávají otevřeným průchodem a říkají Nejvyššímu, že se až do konce svého života budou co nejvíc snažit Jej naplnit a projevit. A nejen to, slibují, že se i po opuštění těla budou snažit pokračovat v Jeho práci prostřednictvím svých žáků. Záleží to tedy na každém Mistrovi a na tom, kolik duchovní zodpovědnosti chce přijmout.

Počet žáků, které duchovní Mistr může mít, záleží na tom, jaký druh lidí přijímá. Je-li velmi vybíravý a chce jen duše, které jsou plně oddané, intenzivně aspirují a jsou zcela určené pro duchovní život, přijme jich jen hrstku. Například Šrí Rámakrišna chtěl jen omezený počet žáků. Pokud šlo o žáky, byl velmi vybíravý. Někteří Mistři ale říkají: „Kdokoliv se chce dozvědět něco o duchovním životě, je vítán v mém společenství.“ A jiní Mistři zase řeknou: „Ať každý dělá pokrok podle své vlastní úrovně.“ A tak přijímají tisíce žáků.

Praví duchovní Mistři přijmou jen ty žáky, kteří jsou jim určeni. Jestliže vím, že někdo bude u nějakého jiného Mistra dělat rychlejší pokrok, dám mu během několika měsíců okultně a duchovně pocítit, že není určen pro mne. To, na čem záleží, není počet žáků, které Mistr má, ale to, zda je vede k Cíli. Jsem-li realizovaný a někdo jiný je také realizovaný, jsme jako dva bratři se stejným Otcem. Naším cílem je přivést naše mladší bratry a sestry k Otci. Hra skončí, až bude celé lidstvo přivedeno k Bohu. Jsou-li dva Mistři skuteční bratři, potom jak by mohl být jeden z nich nešťastný a nespokojený, když jde někdo k Otci s pomocí toho druhého? V duchovním životě nezáleží na tom, kdo co udělal, ale zda je to uděláno. Kdo to udělal je jen otázkou jména a podoby, které budou historií vymazány. Důležité je, že na zemi proběhla evoluce.

From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl