Existuje ještě jiný druh projevení, které najdeme spíše na fyzické úrovni: je to projevení Božskosti na zemi. K tomuto projevení dochází, když se duchovní Mistr vědomě snaží probudit duchovně hladové jedince. Na zemi je mnoho lidí, kteří jsou duchovně hladoví, ale nemají Mistra či duchovní cestu. Mistr se je tedy snaží inspirovat, zažehnout v nich plamen vědomé aspirace a přivést je na duchovní cestu.
Když se duchovní Mistr s pomocí svých nejbližších žáků snaží na zemi projevit Božskost, lidé to někdy nechápou. Myslí si, že chce každého obrátit k víře. Mistrův motiv ale není stejný jako motiv misionáře. Křesťanští misionáři se vydali do celého světa a říkali: „Existuje pouze jeden spasitel, Kristus.“ Pokud je ale Kristus jediným spasitelem, kde je potom Buddha? Kde je Sri Krišna? Kde je Šrí Rámakrišna a všichni další velcí duchovní Mistři? Netřeba říkat, že každý opravdový duchovní Mistr je spasitelem, říkat ale, že je jediným spasitelem nebo že jeho cesta je jedinou cestou, je hloupé. Jestliže řeknu, že má cesta je jedinou cestou a nepřijmete-li mě, půjdete do pekla, není na zemi hloupějšího člověka, než jsem já. Na naší cestě se nikoho nesnažíme obrátit, snažíme se inspirovat.
Realizovaný Mistr se nikdy, nikdy nesnaží někoho obrátit; jen nabízí aspirujícím duším svou realizaci v podobě inspirace. Proto se Mistr musí chovat jako normální lidská bytost. Když se nebude chovat jako lidská bytost, když nebude jíst a odpočívat a mluvit lidským způsobem, pak lidé řeknou: „Ó, zdaleka jsi nás překonal. Je prostě nemožné, abychom byli jako ty.“ Duchovní Mistr však říká: „Ne, dělám vše, co děláte vy. Jestliže mohu jíst totéž jídlo, jestliže se s vámi mohu stýkat, tak jako se vy stýkáte s druhými, a neztratit přitom své nejvyšší vědomí, jak je potom možné, že vy také nedokážete vejít do toho Nejvyššího?“ Takto Mistr inspiruje své žáky.
Inspirace ale nestačí. Po inspiraci přichází aspirace. Mezi inspirací a aspirací je velký rozdíl, obrovský rozdíl. Aspirace je velmi, velmi vysoko. Duchovní Mistr se ztotožňuje se svými žáky, ve kterých už aspiraci zažehl, a společně pak přichází inspirovat duchovně hladový svět. Tímto způsobem se realizace mění na projevení.
Když je tu realizace, uvnitř realizace uvidíte projevení. Projevení je vnější podobou realizace a skutečně duchovní člověk okamžitě ucítí projevení v samotné realizaci. Jestliže jsem něco realizoval a projevil to na vnější úrovni, srdce lidstva to cítí, přestože fyzické mysli může nějakou dobu trvat, než si toho projevení všimne a než ho pochopí. Na poli projevení jedná Mistr s nevědomými, neaspirujícími či citově spoutanými lidmi, kteří nevidí Mistrovo bezmezné Světlo. Velký aspirant ale tuto realizaci vidí a nedokáže ji oddělit od projevení.From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl