Mám pravdu, když říkám, že Buddha je jedním z těch, kdo zastávali určitý druh úniku ze světa?

Sri Chinmoy: Pokud řeknete, že filozofie Buddhy je filozofií úniku, bude to nepochopení. To, co Buddha ve skutečnosti chtěl, bylo ukončit ve světě lidské utrpení. Sehrál na světové scéně svou roli jako božský bojovník. Nepoužíval slovo „Bůh“, ale používal slova „Pravda“ a „Světlo“. Po své vlastní realizaci zůstal na zemi čtyřicet let a snažil se pozvednout vědomí lidstva. Chodil sem a tam a všude kázal a kázal. Přestože měl tak slabé tělo, pokračoval v přednáškách a ve snaze snést dolů mír, světlo a blaženost. Viděl však, že lidé, kterým se snažil pomáhat, nepřijímali, a pocítil, že ukončení lidského utrpení je téměř nemožné.

Pak objevil, že existuje nirvána, v níž vyhasínají všechny touhy, v níž vyhasínají všechny pozemské sklony, v níž vyhasínají všechna omezení. V ní se dostáváte mimo pole působnosti fyzického a vše je tam vnitřní existencí. Řekl: „Jsem teď velmi, velmi unavený. Vstoupím do tohoto blaženého stavu a odpočinu si.“ Rozhodl se, že nechá další božské vojáky, aby přišli do světa bojovat pro plné projevení Boha. Jestliže jeden voják bojuje statečně mnoho let a pak odpočívá a jestliže se jiný voják, který přijde po něm, rozhodne bojovat, dokud nedokáže projevit to Nejvyšší, přirozeně cítíme, že tento druhý člověk hraje svou roli s větší silou, větší energií, větší vytrvalostí. Chce-li někdo po realizaci projevovat, přirozeně vede lidstvo o krok dál, protože Bůh potřebuje i projevení.

Říci však, že ten první nesehrál svou roli nebo chtěl uniknout, je špatné. Buddha jako jednotlivec svou roli sehrál. Realizaci Buddha měl. Měl odhalení. Začal také projevovat, nakonec ale nechtěl hrát v poli projevení vědomou roli. Už se více nechtěl účastnit Kosmické Hry. Jako jednotlivec Buddha nikdy nezastával únik ze světa nebo jeho popření. To, co zastával, byla modlitba a meditace ke vstupu do věčného blaženého stavu vědomí. Můžete říci, že otevřel další cestu, nebo tomu můžete říkat dům. Ti, kteří vstoupí na tuto cestu či do tohoto domu, se po realizaci Boha nevrací do světa, zatímco ti, kteří vstoupí do jiného domu, se do světa vrací.

Není to tak, že když vstoupíte do nirvány, jste tam polapeni. Ne, když vstoupíte do nirvány, obvykle se nevracíte, protože nechcete. Jsou ale někteří duchovní Mistři, kteří stav nirvány překročí a vrátí se do světa. Nezůstanou v tom domě. Dynamická potřeba Nejvyššího donutí tyto Mistry, aby se poté, co žili jeden život jako realizované duše, znovu vrátili na svět a pracovali pro Jeho projevení.

From:Sri Chinmoy,Vrcholky cesty k Bohu: samádhi a siddhi, Madal Bal, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgl