Pokud jde o rozeznávání neupřímnosti, dítě možná ani neví, že bylo nehodné. Dospělý člověk ví, co je to upřímnost a co je to neupřímnost, ale neváží si pravdomluvnosti. Občas řekne dospělý desetkrát tu stejnou lež, aby si dokázal, že je upřímný. Jestliže nějaká osoba řekne lež, musí říci deset dalších lží, aby zachránila tu první. Mnoho lidí je připraveno říci dalších deset lží či opakovat tu samou lež. Shromažďují negativní sílu a potom ji nabízejí první lži. Pak jsou přesvědčeni, že říkají pravdu. Mnohokrát vědí, že říkají lež, ale prostě pokračují. Poté, co řeknou tu stejnou věc dvacetkrát, už to pro ně není lež; stane se to pro ně evangeliem. Zvykli si na to a už se to stalo součástí jejich života. Neupřímnost se pro ně stala upřímností, ale ostatní ji mohou odhalit.
Na druhou stranu, lidé občas upřímnost vyzývají. Něco jste viděli nebo jste něco udělali; pokud to ale nevidělo deset lidí, vstoupíte do pochybovačné lidské mysli. Ačkoli víte, že jste udělali dobrou nebo špatnou věc, přijde čas, kdy zpochybníte sami sebe a pocítíte, že jste něco takového nemohli udělat. Budete cítit, že to udělal někdo jiný.From:Sri Chinmoy,Význam úsměvu, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgm