Proč nemůžeš lidi prostě probudit a dát jim aspiraci?

Sri Chinmoy: Když se na tebe podívám jako na jednotlivce, slyším z tvého srdce jedno poselství a z tvých úst jiné. Ve vnitřním světě se někdo dotkne mých nohou a řekne: „Ty jsi moje jediná Skutečnost. Spatřil jsem tvoji transcendentální Podobu. Chystal jsem se ukončit svůj život, ale ty jsi mne zachránil.“ Když ale promluvím na vnější úrovni k témuž člověku, bude na mne hrubý způsobem, který si ani nedovedeš představit.

Jeden den jsem Spasitel. Tři dni poté jsem nejhorším člověkem na zemi, protože jsem mu zabránil, aby si vzal život, nebo jsem nesplnil jeho touhy. Proč ale cítí, že je to moje schopnost, která ho zachránila, nebo nesplnila jeho vitální požadavky? Je to Sám Nejvyšší, který dává příkaz. Ale jednotlivec nemůže uvěřit, že je to Vůle Nejvyššího, takže proklíná mne a je hrubý na mne.

Jste-li ztotožněni s Vůlí Nejvyššího, můžete dělat i ty nejneuvěřitelnější věci, je-li to nezbytné. Když je Mistr sjednocen s nejvyšší Vůlí a nevyplňuje lidské touhy lidským způsobem, lidé řeknou, že je to nejhorší zločinec. Duchovní Mistři jsou vždy vydáni na milost svým žákům. Žáci chtějí, aby Mistr něco udělal. On ale není povolán k tomu, aby dělal takové věci. Jsou-li žáci ve vysokém vědomí, nebudou žádat naplnění svých tužeb. Projde-li skrze jejich mysl špetka žádosti, budou se cítit bídně. Když ale ve vysokém vědomí nezůstávají, potom svého Mistra obviňují z čehokoliv.

From:Sri Chinmoy,Význam úsměvu, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgm