Napřed začínáme se sebezpytováním, se sebezkoumáním, potom se z toho vyvine sebeodhalování, sebeobjevování. Sebepodceňováním jenom omezujeme naše vlastní ohodnocení. Neposkvrňujme se pýchou, to by byla chyba. Ale jestliže na sobě stále nacházíme nedostatky a při každé příležitosti se proklínáme, je to zase špatné. Tak se projevuje naše falešná skromnost. Víme, co jsme zač. Jsme-li upřímní, budeme určitě vědět, jaký život vedeme a co lidstvu nabízíme. Jestliže jsme upřímní, můžeme být ještě upřímnější. Aspirujeme-li, můžeme aspirovat ještě více. Pro náš pokrok není žádného konce. Ale jestliže stále nalézáme vlastní nedostatky, děláme chybu.
Sebezpytování, sebezkoumání vede k sebeodhalování. Sebepodceňování vede k nevědomé, pokud ne přímo k vědomé zkáze.From:Sri Chinmoy,Význam úsměvu, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgm