Musíme mít velkou víru a důvěru, abychom mohli mít dětské kvality?

Sri Chinmoy: Ano, je to tak. Je to absolutně nezbytné. Dítě ví, že mu matka nikdy záměrně neublíží. Dítě věří, že matka mu ani nevědomě neudělá nic špatného. Pro matku je možnost vědomého ublížení dítěti nemyslitelná. Dítě si nikdy nebude myslet, že matka udělá vědomě cosi špatného, vůbec ne. Naopak, dítě má v matku samozřejmou víru. Cítí, že když mu dá někdo jed, matka mu jed vezme a sama ho vypije, aby ho zachránila. Stejný druh víry by měl mít zralý člověk s rozvinutou myslí. Poté, co dítě překročí třináctý rok, začne pracovat mysl. Ať už je to intelektuální či obyčejná mysl, má svůj vlastní způsob pochybovačnosti, podezřívavosti a ostatní druhy nebožských vlastností. Takže nejlepší je myslet si, že jsou vám čtyři roky, i když jste velmi zralí, a v duchovním životě velmi vyvinutí. Jestliže si myslíte, že jste dítě, učiníte nejrychlejší pokrok. Jak můžete získat vnímavost? Dítě má vnímavost, bezprostřední vnímavost, protože se nespoléhá na svoje vlastní schopnosti. Spoléhá na schopnosti své matky. A co víc, je dychtivé dát své malé schopnosti. Jeho malé schopnosti jsou jeho vírou. Schopností dítěte je víra, že jeho otec dokáže uzvednout těžké závaží. Věří, že to otec dokáže a že to také pro něj udělá. Samotná víra, kterou má ve svého otce, jej zachrání. Jeho víra v otce je vírou v sebe sama.

From:Sri Chinmoy,Význam úsměvu, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sgm